neděle 5. prosince 2010

Pár slov úvodem

Máme za sebou celičký listopad a jsou tomu přesně dva roky a deset dní, co vyšel druhý a poslední díl Nepravidelného Abarinského Měsíčníku Roztodivného Obsahu. (NAMRO). Nyní však nastal ten slavnostní čas ukázat vám jeho třetí díl, ačkoliv se složení v redakci značně změnilo a nejspíše i jeho čtenáři.
Zajisté se ptáte co to NAMRO vlastně je, bylo a bude? Je to občasník, který informuje o dění na scéně Abarinské a také o DrD. Naším účelem není rozdmýchávat nějaké špatné mínění o některých hráčích, ale naopak informovat o vašich možnostech na tomto serveru, a tak nějak vám připravit i milé osvěžení těchto ledových, nostalgických a zimních večerů.
Ještě než se vrhneme na obsah tohoto dílu, dovolte mi něco kratičkého z historie, neboť už je to pár let, co tento občasník vycházel, lidé se změnili a já nejsem autorem tohoto nápadu.
Na počátku stál, Carlist Rieekan, s touto myšlenkou on, schopný grafik, a tak se rozhodl vdechnout této myšlence život skrz jeho grafický a výtvarný um. Tím oslovil némálo hráčů, kteří mu přislíbili pomoc, a tak se myšlenka stala činem. Namro mělo spoustu nápadů a připravených článků, naneštěstí však vyšlo jenom dvakrát a už nikdy více, neboť prvotní šéfredaktor, Carlist Rieekan, přestal na Abarin chodit. Po této dlouhé odmlce se mi jej zase jednou podařilo odchytit, načež mi dal volnou ruku ve využívání s jeho graficky připraveným pozadím, a nyní po tomto nekrátkém čase se mi podařilo poskládat před vás nový díl NAMRA. Přeji vám mnoho zábavy při jeho čtení.

Morghot

Letem naším malým světem

Nasedat, připoutat, pozor, a letíme! Dovolte, abych vás jménem naší letecké společnosti přivítal na hřbetech Abarinského draka, který se nyní vznáší nad tichými potůčky Abarinu a připravuje vám tím neskutečnou podívanou na dění v tomto světě. Dnes budu vaším průvodcem já...
   A hle, už tu máme první kusy, které stojí za náše povšimnutí. Neníliž pravda, že s dnešním dnem vyšel nový Editorial? Ale jistě, a je plný novinek a hlavně nových věcí i vymožeností, neváhejte si jej přečst, abyste byli stále v obraze a klidně i využít toho co vám nabízí.
   Zdá se, že se naše letecké eso obrací směrem k Abarinským horám a jejich mnohým neprobádaným jaskyním komplexům. Nešálí mě snad oči? Nechodí po vrcholkách hor verbíři a nenabízí navštívení kvalitních jeskyní? Ale jistě, je zde mnoho nových verbířů, ale pohybují se zde i hledači veteránských jeskyní. Možná, až přistaneme, by nebylo na škodu zkusit některé z nich vyhledat a upsat se jim...
   Začínáme klesat a snášíme se ke kráteru do nějž se nám skýtá neskutečný pohled, ano přesně zde končí všechna dobrodružství a jejich záznamy budou buď svrhnuty do nitra sopky, anebo se uchovají pro mladší generace ve vulkanické letopisové knihovně. Nezapomeňte se podívat na nově přidané.
   Nyní začínáme stoupat a prolétáme nad vesnicí hráčů, povšimněte si tamtoho temného koutku, tam chodí ti z nejkrajnějších vrstev a píší na dřevěnou tabulku spamy a snaží se jednou za čas ulovit nějaké to zvíře, které jim v určitou hodinu po tabulce běhá.
   Nyní si držte klobouky, přátelé a milí cestující, neboť se blížíme k jezeru z něhož se tyčí obrovská věž plná napětí. Ano, nebojte se, to jezero opravdu šeptá, šeptá hádanky, a pokud uhodnete, můžete nahlédnout do jeho tajů a odnést si na památku tyrkysovou hvězdu, ale pozor, brzy se znovu rozteče.
   A tato věž, máte pravdu, je to ona věž, kde můžete kdykoliv soutěžit a navštívit její místnosti. Kupříkladu do konce tohoto letopočtu se koná soutěž Recept na NĚCO, je to sice fuška, ale kdo nezaváhá a pokusí se něco vytvořit, získá si velikou úctu a obdiv.
   Nezapomeňte se také porozhlédnout po nižších podlaží, kde se můžete zůčastnit průzkumů a klidně něco navrhnout, či se na něco zeptat. Zdejší úředníci vám velmi rádi odpoví.
   Pokud patříte mezi tu jemnější chásku, tak ve sklepení je pradávná knihovna, která má tradici již osm let a čeká, až do ní přiložíte také nějaké své dílo. Povolte své fantazii uzdu, ať za vás, mluví, píše i myslí, zdejší studenti velmi rádi čtou...
   Nevím jak vy, ale mně připadá, že zase stoupáme a míříme k severní bráně. Ale jistě, podívejte, a už je tu zase před slavností slunovratu krásná výzdoba, ta elfka Liraell má opravdu cit. Koukněte, tito lidé se připravují opustit zdejší brány, protože míří na veliký perníkářský trh a sraz v krčmě. Tak ať se jim tam líbí. Možná by vás vzali s sebou, nechcete jít taky?
   Děkuji vám za menší pozornost, teď se pomalu sneseme na dračí palouček, kde si můžete projít tento svět na vlastní pěst.... Jé, koukejte, to je krása, staří holubi se vrací z teplých krajin domů...

Morghot

Recenze na článek Cesta

V článcích se nám objevila další povídka, tentokrát s názvem Cesta, jejíž autorem je Stařec a nutno podotknout, že je to velmi příjemné čtení na nedělní odpoledne.
Povídka nás zavede do jakési země, o které se toho příliš nedozvíme, jen něco málo názvů a reálii, celé dílo vypadá jako úryvek vytržený z knihy či rozsáhlého příběhu. Navzdory tomu však působí velmi živě, věrohodně a rozhodně mu to nijak neškodí, možná právě naopak. Celá povídka je psána ve velmi popisném stylu, do detailů nám vykresluje a upřesňuje dané prostředí a na základě toho se může čtenář volně a pohodlně usadit v křesle a nechat se vtáhnout do čtení, ničím nerušen.
Příběh je plynulý, příjemně rytmicky vystavený, což mu dodává spád a originalitu. Popisné pasáže jsou uvozovány vždy stejným slovním spojením, například užitím slov - vzpomínali - navozuje to velmi autentický pocit. Plynulost čtení občas narazí na nevhodně zvolené slovo, popřípadě ukončení věty použitím atd., těchto nerovností je však v textu minimálně a čtenář je určitě rád přehlédne.
Tak jak příběh začíná, tedy kdesi uprostřed něčeho, tak i končí, čtenář musí být s jeho pojetím spokojen a to i s tím, že si zpříjemnil pár chvil a nezbývá mu než doufat, že se dostaví pokračování ve formě další povídky.
A tak tedy, neváhejte věnovat této nadějné povídce od ještě nadějnějšího autora vašich pár chvil, určitě nebudete zklamaní.

Vash

Statistiky

Dovolte abych vám, představila několik statistik, pro vás připravené:





Procházka kolem postav, které stojí za povšimnutí

Taky se Vám někdy stalo, že jste četli, ba dokonce napsali nějaký příspěvek a říkali jste si, že byste si ho nejraděj zarámovali a dali na poličku? Zaujala vás nějaká postava svým původem, chováním nebo zvyky? Nebo hrajete v originálním a úžasném světě, který pro vás váš Pán Jeskyně připravil? Ať tak či onak, pro všechny tyto případy vzniká tahle rubrika, ve které se budou tyto kvalitní příspěvky uchovávat, rozšižovat mezi širší okruh a třeba i inspirovat ostatní. Proto prosím všechny, kteří na nějaký "mega" příspěvek ve své jeskyni narazí, napište mi do pošty, ať se o něj můžete podělit se všemi.

Jako první zde uveřejním postavu čarodějky Wynne, kterou má na starosti hráč Stařec v jeskyni PJje Tartara - Dragon Age. Více o této postavě nám už ale poví Stařec samotný:

Wynne

Wynne nepatří k lidem, kteří by odcházeli od rozdělané práce a ani smrt pro ni není omluvou. Je to stará čarodějka z Kruhu mágů, která se po většinu své působnosti starala o výchovu a vyučování mladých adeptů. Exceluje v léčivé magii, kde se jí nikdo nevyrovná a díky čemuž si získala uznání třeba i mezi templáři, kteří jinak mágy jen velice neradi respektují a většinou k nim od začátku přistupují jako k, démony posedlým, padouchům. Kruh mágů je vlastně jakousi církví pro kouzelníky, kam se musí uchýlit každý, u koho se projeví patřičný talent. Jeho pravidla jsou přísná a neumožňují naplňovat nějaké osobní tužby, protože čaroděj je denně vystaven nebezpečí ze strany démonů, kteří žijí ve světě snů, který se nazývá Únik. Wynne velmi rychle rezignovala na svůj osobní život a zaměřila se na povinnosti, v nichž nalezla uspokojení a radost. Všechno své konání pojala jako službu lidem kolem sebe a každý, komu mohla pomoci a zbavit jej strastí, byl hojivým balzámem na všechno, co musela opustit. V různých etapách života se jí sice vracela touha po tom, aby byla svá a žila svůj život, ale tato nutkání vždy přehlušily nové a nové povinnosti. Činorodost a potřeba být ve středu dění (nikoliv však středem dění) z ní udělaly dobrou kouzelnici a mocnou bojovnici. Poslední léta pak strávila výchovou mladého čaroděje, který svým nadáním ohromoval všechny kolem sebe: Daylena Amella. Avšak poté, co vstoupil mezi Šedé strážce, bojovníky speciálně vycvičené pro časy Nákazy, kdy se objeví temní zplozenci a Arcidémon, aby ovládli svět, ukázalo se, že jeho povaha nemá nic společného s tím, co se mu jeho vychovatelka snažila za ta léta předat. Tato „zrada“ byla pro Wynne velikou ranou, která ji donutila pochybovat o některých svých rozhodnutích.

Když přišel velitel Šedých strážců do Kruhu mágů, byla Wynne jednou z prvních, která se přihlásila, aby mohla bojovat proti Nákaze. V bitvě u Ostagaru v jednotce mágů dostala za úkol likvidovat nepřátelské šamany a tak se stala svědkem strašlivé zrady královského generála. Její kádr byl rozdělen a ona se ocitla sama tváří v tvář vyslanci – nestvůrnému kouzelníkovi – který se chystá ji zabít.

Buch buch. Buch buch. Buch buch. Všechny zvuky pohltí bušení vlastního srdce. Obrovský vyslanec se mohutně napřáhne, aby vší silou Wynne vrazil zubatý meč přímo do tváře. Buch buch. Buch buch. Buch buch. Když byla mladá a v Kruhu nebyla ani půl roku, měla problémy se soustředěním. Emitovala surovou magickou energii kolem sebe, aniž by ji jakkoliv ovládala. Buch buch. Buch buch. Její učitel byl rozvážný, ale přísný stařec – mistr Dorset ze Saltrey. Říkalo se o něm, že se živí láskou v srdcích zamilovaných adeptů a noviců ve věži. Nikdy se neusmál a ode všech vyžadoval nejpřísnější disciplínu, kterou si vynucoval třeba i fyzickými tresty. Wynne ale nikdy neuhodil. Svým vlastním zvláštním způsobem na ni býval laskavý. Ale když se málo snažila, zavíral ji do jejího pokoje, ve kterém se pro jeho nerozměrnost skoro dusila, a nechával jí tam týden klečet a odříkávat základní poučky ve staré tevinterštině. Byla to koncentrační cvičení. Celé dny nejedla a nepila, nespala, pohupovala se v přesném rytmu a odříkávala nesrozumitelné verše. Klepala na brány Úniku. Na konci týdne se polomrtvá vyklopýtala na hodinu s Dorsetem a podávala nadprůměrné výkony. Buch buch. Buch buch. V postříbřeném škapulíři Wynne dodnes nosí svitky starého tevinterského manuskriptu, který obsahuje verše, jež tenkrát ve svém pokoji přeříkávala. Buch buch, buch buch. Je ve tmě, v zimě, polomrtvá. Buch buch, buch buch. Vlastní srdce ruší její koncentraci. Buch buch. Možná na jeden úder vynechalo. Wynnina mysl se rozepjala nad celým bojištěm a malíčkem se dotkla brány Úniku. Soustředila se. Rychle s sebou mrštila a kopla emisara pod koleno, až se mu prolomilo. Upustil v přerušeném nápřahu meč, který čarodějka chytila a tímtéž pohybem mu jej zarazila do krku. Zhnuseně jej odhodila, našla svou hůl a pátrala po dalším…

Smrt. Smrtí čpí celý Ostagar, celá pevnost je jí naplněná, nad hlavami všem krouží havrani a čekají na svou jedovatou hostinu. Jejich krákání se mění v chechtot, jako by se tu už trhal Závoj a démoni se těšili, až proniknou do světa lidí. Wynne najde dva mágy, kteří v jejím dohledu ještě stáli na nohou. Zase se seskupili zády k sobě a z plna hrdla začali vyřvávat Zpěv světla. Snažili se slovo o Stvořiteli předávat všem vojákům okolo, protože kněží se boje nezúčastnili. Wynne si k holi přibrala ještě krátký meč, kterým surově dodělávala ty, kteří přežili nápor magie její hole. Když už nebyla schopná ze sebe vydat další sílu na kouzla, roztančila se jako víla a razila se seznámit se zplozenci tváří v tvář. Úkol zabít co nejvíce vyslanců se už ztratil v záplavě postupujících nepřátel. Nemělo smysl přemýšlet o nějaké strategii. Tohle byla řežba, žádná civilizovaná válka. Holí jednomu vířivce podmetla nohy a rozdrtila mu čelist okovanou botou a plivla mu chřtánu s krvavými bublinami. Dalšího tesákem rozpárala od podbřišku až po hrudní kost. Jednou jí už vykloubili rameno, ale zvládla to rychle napravit jednoduchým, rychlým, ale o to více bolestivým kouzlem. Nos měla beznadějně rozdrcený, stejně tak prsteníček na levé ruce, v níž měla hůl a tudíž ruka nebyla dostatečně chráněna. V hlavě jí šumělo a před očima čas od času zatmívalo, takže možná utrpěla lehký otřes mozku, ale tomu všemu nemůže věnovat pozornost. Palcát jen o chlub minul její hlavu. Náraz na rameno zmírnila holí, ale úderu se už nevyhnula. Ruka s mečem jí bezvládně spadla podél těla, brnění paži ochromilo. Wynne na malého svíječe najela plnou svou vahou a i když to bylo jen padesát kilo, půl metráku v plné rychlosti taky něco zmůže. Stará čarodějka se naučila nepřítele vždy co nejrychleji dostat na zem. Pro mága je to nejbezpečnější bojová technika, která mu dá drahocenný čas. Svíječ už dřív ve vřavě přišel o přilbu a tak jej Wynne omámila tvrdou ranou čela o čelo. Pak mu ke krku přiložila hlavici hole a nechala energetický výboj roztrhat tepny. Rychle se odvrátila, aby se jí do úst a do očí nedostala krev. Měla pocit, jako by jí zplozencova krev leptala kůži. Ale na nic z toho nebyl čas. Tohle je válka. Na nebi krouží havrani. Ve vzduchu jsou cítit démoni. A to Wynne ještě netušila, že jeden z nich ani nepochází z Úniku.

Když teyrn zavelel k ústupu, zůstal na něj starší Sweeney hledět v němém nevěřícném úžasu, což ho stálo život. Wynne nezbylo než kopem odsunout jeho tělo, aby mohla ustupovat před bezhlavými výpady krvelačné stvůry. Dostala tělo nebohého starce mezi sebe a nepřítele, který už nestačil udržet rovnováhu a sek na krk uvolnil gejzíry jeho krve. Wynne se dostala do klidnější části bojiště, hlavní nápor se přesunul asi pět set metrů na severozápad. Mohla si dovolit pohled na vyvýšenou pozici, odkud zrovna odcházela záložní vojska. Nemohla uvěřit tomu, co vidí. Popadla ji slepá zuřivost, zaměřila jej a začala na něj pálit ze své hole, ale Loghain byl pochopitelně dalece mimo její dosah. “Zabiju tě, ty hnusnej parchante! Zabiju tě! Slyšíš! Slyšíš?! Proklínám tě!“ Hysterický křik slábl a přerušovaly jej vzlyky. Jsou ztraceni. Bitva je ztracena. Ferelden bude vydán na milost a nemilost nákaze. Nedokázala nikomu pomoci. Všechno tohle, celý Ostagar, vše to byla marná námaha, marná snaha. Zbytečně. Ona je zbytečná. Dala průchod všem slzám, které se v ní hromadily poslední hodiny. Dala průchod bolesti svým zraněním a zároveň se za to nenáviděla. Když si uvědomila, že klečí na všech čtyřech, v duchu se vyplísnila, párkrát popotáhla, aby zahnala pláč a rozhodla se znovu čelit boji. Rozběhla se k centru bitvy, kde očekávala přítomnost krále. Jeden jediný pohled na místě činu jen znovu vyvolal její pocity marnosti: král je mrtev a Duncan vedle něj. Se zuřivostí berserka se vrhla k tělu dávného přítele, se kterým ji dělily zážitky, o nichž nikdy nikomu nevyprávěla. Přestala se úplně ovládat a vzduch kolen ní začal zeleně opalizovat. Zrak se jí mlžil a vše kolem ní dostávalo absurdní rozměry a tvary, jak její zrak mimoděk pohlížel letmo do Úniku. Nikdo se jí nepostavil do cesty. Došla až k Duncanovu tělu a u něj se zhroutila. Slzy jí bezostyšně vyhrkly a skrápěly popelavou tvář mrtvého muže, jehož tvář konečně opouštěl shon a známky příliš brzkého stárnutí. Uchopila jeho mohutné, krví slité tělo do svých útlých paží a tiskla tvář k jeho poraněné hrudi. Chtěla slyšet bít jeho srdce ještě před tím, než definitivně odejde ke Stvořiteli, ale nebylo jí přáno. Objímala mrtvolu. Všichni její nejbližší přátelé zemřeli. Nejdřív Irving, teď Duncan… Jsou pryč. Pryč. Buch buch. Buch buch. Buch buch. Celý svět se ponořil do tmy a ticha, které rušilo jen bušení jejího vlastního srdce. Rušilo jí, překáželo jí, nechtěla už nést dále zodpovědnost za svůj vlastní život, za omezení, které jí skýtá její tělo, její vůle, její zoufale omezená moc. Kéž by tak byla vítr. Takhle je jenom Wynne – narodila se, žije a brzy umře. Ovlivnila ten kousek světa kolem sebe, který si pro sebe uzmula, který obývala a nezmohla nic víc. Nezmohla se, aby udělala něco pro druhé. Zemře jako ostatní a nic po ní nezbude. Žádný odkaz, žádné dobro. Už teď se může natáhnout tady vedle Duncana a zemřít. Je stará, hrozně stará. Irving a Duncan jsou mrtví. Většina starších mágů zemřela v bitvě. Král je mrtev. Ferelden je vystaven Nákaze. Podívala se ještě jednou na klidnou tvář muže ve svém náručí, zavřela mu oči a políbila jej na obě víčka. Sbohem, můj drahý příteli.

Zbydou našla pár ostatních. Neměla tušení, jak dopadli Daylen a Mortalius a modlila se za jejich životy v každou volnou chvíli. Od mrtvých si doplnila nejnutnější výbavu potřebnou pro útěk a teď se všichni prodírali Korcarijskou pustinou. Wynne obdivovala, že navzdory prožitým hrůzám Aralyn neopustila víra v naději a je schopna ještě dohlížet na žalem polomrtvého Alistaira. Stará kouzelnice začala postupně plísnit samu sebe za, do jakého stavu si dovolila dojít během posledních několika málo hodin. Ale musím si toto skutečně vyčítat? Nejdřív Irving, pak náhlá Daylenova proměna, pak Loghainova zrada a nakonec Duncan. Duncan… Z některých ztrát zůstanou jizvy velmi hluboké a možná se už nezahojí. Vzpomněla si najednou na jeho slova u Přijímání. Nechtěl ji do řádu, protože mu připadala slabá a křehká. A teď ona oplakává jeho. A ke všemu si připadá přesně taková: slabá a křehká. A bezmocná, aby toho nebylo málo. Nemá si jak utřídit myšlenky, jak se vzdát hrůz celé tragédie. Je v prostředí, které nezná a tak nemůže vést, nemá co organizovat. Sama má příliš mnoho byť drobných zranění, která jí brání pomáhat se starat o ostatní. Nemá čas na meditaci. Nemá čas na očistu. Nemůže dělat vůbec nic. Před dvaceti lety by tak zubožená neskončila. A dost! Nebudu hořekovat nad svým osudem! Pokud ostatní vidí naději, není důvod, abych se k ní já otáčela zády. V srdci není místo pro smutek nad těmi, kdo padli v bitvě. Bitva byla prohrána, válka pokračuje. Jsou tu zrádci, které je nutno potrestat, nepřátele, jež je nutno zabít a povinnosti, které musíme splnit. Toto je určitě Nákaza, Duncan by to netvrdil, kdyby si nebyl jist. Ještě stále žijí Šedí strážci. Arcidémon musí být zabit a Strážcům se hodí jakákoliv pomocná ruka. Nezbývá mi než se postarat, aby ta má byla co možná nejnápomocnější.

Za těchto úvah postupovali všichni dál, až konečně narazili na obydlenou chatrč. Ven vyšla štíhlá postava, která vzápětí předvedla mocné umění zavržených škol magie a vyřídila zbloudilou skupinkou zplozenců. Časy války přejí odpadlíkům. Nejdřív Mortalius a teď tohle. Vypadá to, že je načase zbořit pár svých konvencí a přizpůsobit se temnotě Dračího věku.

Tak, tohle byla malá ochutnávka z jeho tvorby, která podle mě patří mezi to nejkvalitnější, co se na Abarinu za poslední dobu objevilo. Pokud Vás to zaujalo, neváhejte, pište a v příštím čísle může být třeba právě Váš příspěvek.

TruxXerus

Smršť otázek pro zvídavé abariňáky


Foto oběti

Ahoj, Vashi.
Zdravím, Morghote.

Tak co na to říkáš? Určitě jsi zaskočen... :-)
Celkem dost, pondělí večer, v klidu si večeřím a najednou mi do toho vlezeš ty se smrští. Neřekl bych, že by mě něco takového mohlo potkat, ale když už jsme v tom...

1) Přejděme k první otázce: Jak ses dostal na Abarin?
Ještě na základce jsme s klukama hrávali dračák, pak se nám to nějak rozpadlo a já hledal alternativu. Našel jsem Abarin, ale tehdy se mi to nějak nezalíbilo. No a pak, jsem měl dlouhý odpoledne, nebylo co dělat a já si vzpomněl, že jsem na něco takovýho, jako je DrD online, už někdy narazil, tak jsem začal hledat. Našel, regnul a vstoupil do první jeskyně. Od té doby jsem tam.

2) Jak na tebe na první pohled Abarin zapůsobil?
Byla to láska na první pohled... Ne, to bych přeháněl. Popravdě tohle si vůbec neuvědomuji. Tím, že jsem měl tou dobou čas a neměl co dělat, jsem se tam poměrně rychle zorientoval a pak šlo všechno samo. I když je pravda, že jako na prvního PJ jsem narazil na Carlista a možná, že i díky němu jsem na Abu zůstal, měl ke mně jako k nováčkovi velmi kladný přístup.

3) A jak jsi přišel ke své přezdívce?
No. Přemýšlel jsem nad tím až při registraci. Vždycky jsem na internetu jako svojí přezdívku používal ICe, když jsem hrával jednu onlinovku, Reddragon, tak mi tak lidi říkali i osobně, byl jsem zvyklej. Jenže tu už tady někdo měl, a tak bylo potřeba vymyslet něco novýho. No a napadl mě Vash, tou dobou jsem sledoval anime - Trigun - hlavní postava se tam jmenuje Vash de Stampede - odtud tedy moje nová přezdívka a nová ikonka. Časy se holt mění.

4) Takže ty jsi milovník anime. Které? Čteš manga? Jak ses k tomu dostal a čím tě tento styl zaujal?
K anime jsem se dostal... Já vlastně ani nevím, tak nějak to přišlo, asijská kultura mě vždycky zajímala. A anime se mi prostě líbí kresbou, dává to seriálu jinou tvář.
Napřed jsem se koukal jen tak občas v televizi na nějakých kanálech a pak si jej začal shánět pravidelně. Subjektivně mě nejvíc zaujal pravě Trigun a tudíž je u mě „numero uno“, i když jsem od té doby viděl určitě lepší. Asi nejlepší bylo Death Note, v závěsu třeba Cowboy Beebop nebo Rurouni Kenshin. Teď mám rozkoukaný Code Geass a to je taky super.
Mangu jsem četl akorát Naruta, nějak se mi to nelíbí. Takže asi tolik k mé lásce.

5) Opět bych se vrátil k Abarinu: Jaké jsou tvé oblíbené rasy a povolání, proč? Za jakou postavu jsi hrál poprvé? Která ti nejvíce přirostla k srdci?
Nejoblíbenější rasou je člověk, mám pocit, že žádnou jinou ani nehraju. Z povolání jsou to válečník a zloděj, občas hraničář. Hraju je jednoduše proto, že člověk je nejvíc universální, tuhle rasu jsem měl rád ve všech hrách, hlubší smysl to asi nemá.
A která mi nejvíc přirostla k srdci? To bude asi Estillo, moje vůbec první postava, působí v Akademii. Tohle byla snadná otázka, nemáš tam něco těžšího?

6) Máš nějaký oblíbený charakter? Nějaké zajímavé návyky nebo zvyklosti svých postav?
Asi mám celkově rád klaďase, ne žádný super hrdiny, ale prostě klidný a vyrovnaný postavy, co rády pomohou. I když, mám arogantního samuraje a s tím jsem si užil dost.
A zajímavé zvyky? Mám rád u postav nějaké drobnosti, takže třeba Tavalo, můj zloděj, si často pohrává s kostkama, které u sebe nosí, hraničář ve volných chvílích vyřezával ze dřeva... Jsou to drobnosti, ale líp se mi s tím potom píše. Neptej se proč.

7) Tvůj oblíbený Abarinský: článek, soutěž, forko?
Oblíbená soutěž - hádanky od Harriety. A články - asi tyhle Smrště. Je fajn dozvědět se něco o hráčích na serveru.

8) Také ses dostal k tvorbě soutěží. Jak? Co tě na tom baví? Kde bereš nové nápady na soutěže? A proč ses vůbec zapojil do dění na Abu, když jsi mohl jenom v klidu "hrabat na vlastním písečku"?
K soutěžím jsem se dostal přes Aldianu, hodně si spolu píšem a tak někde mezi řečí jsem se do toho nechal uvrtat. (Díky Aldi ;-) Začalo mě to celkem bavit, tak jsem párkrát něco podnikl. Inspirace mám dost, tyhle věci mě napadají samy, jen občas potřebuju pomocnou ruku k tomu, abych to dotáhl do úplného konce.
A druhá část otázky: hraju tady, server se mi libí a tohle je minimum, co můžu udělat pro to, aby se tady líbilo i ostatním lidem. Je to prostě trocha zpestření pro všechny kolem. A třeba to co dělám v Akademii, že se věnuju nováčkům, to mě zaprvé baví a zadruhé vím, že je potřeba, aby se jim prvních pár chvil někdo věnoval, oni se tak mohli zlepšit a zůstat tady. Aby je to tu prostě bavilo.

9) A co nováčci? Není to vyčerpávající s nimi něco dělat? Jak ses k té práci dostal? Odchoval jsi jich už hodně?
Co se týká nováčků, tak s tím teprve začínám. Sám jsem jím donedávna byl a pořád se mám hodně co učit. Teď s nimi vlastně pracuji teprve v Akademii, před tím jsem se pokoušel jen radit v jeskyních, kde jsem hrál. Takže o nějakém odchovávání tady nemůže být vůbec řeč. Teď zvažuju otevření jeskyně pro nováčky, tak jsem zvědav, jak se to vyvrbí. I když, možná se budu hlásit do jeskyní, kde je hodně nováčků a pomáhat takhle skrytě. (a nyní se mu podařilo jeskyni pro nováčky realizovat a vede ji společně s Niniane - pozn. autora),
Nedostal jsem se k tomu nijak, v podstatě jsem akorát v Akademii postoupil z nováčka trochu dál, nic víc. Ale tohle mám prostě v sobě, v různých hrách mě vždycky bavilo vychovávat nováčky, je to zábava. Do jisté míry vyčerpávající, ale když sami projeví zájem, je to radost.

10) Setkal ses vždy s pozitivním ohlasem na svou dobře míněnou pomoc?
Podívej, vždycky se najde někdo, kdo umí poděkovat. Bohužel je nutné říct, že se jedná stále o ty samé osoby. Neber to tak, že bych vyžadoval díky, dělám to, protože mě to baví. Spíš že tu lidi neumí celkově reagovat na dění kolem.

11) Osobní úderné motto???
Nemám. Snad jen... Užívat si sílu okamžiku.

Díky moc za tvůj čas. Přeji co nejvíce hezkých okamžiků na Abarinu a ať se ti daří.
Děkuji za tuhle možnost.

Niniane &Morghot

Hledáme nové redaktory!

Noviny, magazíny a časopisy nikdy nebyly pouze prací jednoho jediného člověka a ani já nechci být na všechnu práci sám. Už jenom kvůli tomu, že nedokáži na všechno nahlížet z více stran, jak to dokáže vícečlenný tým. Proto s radostí uvítám jakoukoliv pomocnou ruku, jakéhokoliv psavce článků, sloupků a fejetonů, kreslíře satirických vtipů, nesmlouvavého kritika i zasvěceného odborníka.
Pokud se máte zájem zapojit, můžete mne kontaktovat buď abarinskou poštou, emailem (morghot@abarin.cz), nebo dáváte-li přednost rychlejší a modernější komunikaci, tak pomocí ICQ (380-140-643), Všichni jste vítáni!

Morghot

Závěrem

Tak to je pro dnešek vše, děkujeme vám všem mnohokrát za pozornost, těšíme se na vás, přejeme pěkného Mikuláše a naviděnou.