Procházka kolem postav, které stojí za povšimnutí

Taky se Vám někdy stalo, že jste četli, ba dokonce napsali nějaký příspěvek a říkali jste si, že byste si ho nejraděj zarámovali a dali na poličku? Zaujala vás nějaká postava svým původem, chováním nebo zvyky? Nebo hrajete v originálním a úžasném světě, který pro vás váš Pán Jeskyně připravil? Ať tak či onak, pro všechny tyto případy vzniká tahle rubrika, ve které se budou tyto kvalitní příspěvky uchovávat, rozšižovat mezi širší okruh a třeba i inspirovat ostatní. Proto prosím všechny, kteří na nějaký "mega" příspěvek ve své jeskyni narazí, napište mi do pošty, ať se o něj můžete podělit se všemi.

Jako první zde uveřejním postavu čarodějky Wynne, kterou má na starosti hráč Stařec v jeskyni PJje Tartara - Dragon Age. Více o této postavě nám už ale poví Stařec samotný:

Wynne

Wynne nepatří k lidem, kteří by odcházeli od rozdělané práce a ani smrt pro ni není omluvou. Je to stará čarodějka z Kruhu mágů, která se po většinu své působnosti starala o výchovu a vyučování mladých adeptů. Exceluje v léčivé magii, kde se jí nikdo nevyrovná a díky čemuž si získala uznání třeba i mezi templáři, kteří jinak mágy jen velice neradi respektují a většinou k nim od začátku přistupují jako k, démony posedlým, padouchům. Kruh mágů je vlastně jakousi církví pro kouzelníky, kam se musí uchýlit každý, u koho se projeví patřičný talent. Jeho pravidla jsou přísná a neumožňují naplňovat nějaké osobní tužby, protože čaroděj je denně vystaven nebezpečí ze strany démonů, kteří žijí ve světě snů, který se nazývá Únik. Wynne velmi rychle rezignovala na svůj osobní život a zaměřila se na povinnosti, v nichž nalezla uspokojení a radost. Všechno své konání pojala jako službu lidem kolem sebe a každý, komu mohla pomoci a zbavit jej strastí, byl hojivým balzámem na všechno, co musela opustit. V různých etapách života se jí sice vracela touha po tom, aby byla svá a žila svůj život, ale tato nutkání vždy přehlušily nové a nové povinnosti. Činorodost a potřeba být ve středu dění (nikoliv však středem dění) z ní udělaly dobrou kouzelnici a mocnou bojovnici. Poslední léta pak strávila výchovou mladého čaroděje, který svým nadáním ohromoval všechny kolem sebe: Daylena Amella. Avšak poté, co vstoupil mezi Šedé strážce, bojovníky speciálně vycvičené pro časy Nákazy, kdy se objeví temní zplozenci a Arcidémon, aby ovládli svět, ukázalo se, že jeho povaha nemá nic společného s tím, co se mu jeho vychovatelka snažila za ta léta předat. Tato „zrada“ byla pro Wynne velikou ranou, která ji donutila pochybovat o některých svých rozhodnutích.

Když přišel velitel Šedých strážců do Kruhu mágů, byla Wynne jednou z prvních, která se přihlásila, aby mohla bojovat proti Nákaze. V bitvě u Ostagaru v jednotce mágů dostala za úkol likvidovat nepřátelské šamany a tak se stala svědkem strašlivé zrady královského generála. Její kádr byl rozdělen a ona se ocitla sama tváří v tvář vyslanci – nestvůrnému kouzelníkovi – který se chystá ji zabít.

Buch buch. Buch buch. Buch buch. Všechny zvuky pohltí bušení vlastního srdce. Obrovský vyslanec se mohutně napřáhne, aby vší silou Wynne vrazil zubatý meč přímo do tváře. Buch buch. Buch buch. Buch buch. Když byla mladá a v Kruhu nebyla ani půl roku, měla problémy se soustředěním. Emitovala surovou magickou energii kolem sebe, aniž by ji jakkoliv ovládala. Buch buch. Buch buch. Její učitel byl rozvážný, ale přísný stařec – mistr Dorset ze Saltrey. Říkalo se o něm, že se živí láskou v srdcích zamilovaných adeptů a noviců ve věži. Nikdy se neusmál a ode všech vyžadoval nejpřísnější disciplínu, kterou si vynucoval třeba i fyzickými tresty. Wynne ale nikdy neuhodil. Svým vlastním zvláštním způsobem na ni býval laskavý. Ale když se málo snažila, zavíral ji do jejího pokoje, ve kterém se pro jeho nerozměrnost skoro dusila, a nechával jí tam týden klečet a odříkávat základní poučky ve staré tevinterštině. Byla to koncentrační cvičení. Celé dny nejedla a nepila, nespala, pohupovala se v přesném rytmu a odříkávala nesrozumitelné verše. Klepala na brány Úniku. Na konci týdne se polomrtvá vyklopýtala na hodinu s Dorsetem a podávala nadprůměrné výkony. Buch buch. Buch buch. V postříbřeném škapulíři Wynne dodnes nosí svitky starého tevinterského manuskriptu, který obsahuje verše, jež tenkrát ve svém pokoji přeříkávala. Buch buch, buch buch. Je ve tmě, v zimě, polomrtvá. Buch buch, buch buch. Vlastní srdce ruší její koncentraci. Buch buch. Možná na jeden úder vynechalo. Wynnina mysl se rozepjala nad celým bojištěm a malíčkem se dotkla brány Úniku. Soustředila se. Rychle s sebou mrštila a kopla emisara pod koleno, až se mu prolomilo. Upustil v přerušeném nápřahu meč, který čarodějka chytila a tímtéž pohybem mu jej zarazila do krku. Zhnuseně jej odhodila, našla svou hůl a pátrala po dalším…

Smrt. Smrtí čpí celý Ostagar, celá pevnost je jí naplněná, nad hlavami všem krouží havrani a čekají na svou jedovatou hostinu. Jejich krákání se mění v chechtot, jako by se tu už trhal Závoj a démoni se těšili, až proniknou do světa lidí. Wynne najde dva mágy, kteří v jejím dohledu ještě stáli na nohou. Zase se seskupili zády k sobě a z plna hrdla začali vyřvávat Zpěv světla. Snažili se slovo o Stvořiteli předávat všem vojákům okolo, protože kněží se boje nezúčastnili. Wynne si k holi přibrala ještě krátký meč, kterým surově dodělávala ty, kteří přežili nápor magie její hole. Když už nebyla schopná ze sebe vydat další sílu na kouzla, roztančila se jako víla a razila se seznámit se zplozenci tváří v tvář. Úkol zabít co nejvíce vyslanců se už ztratil v záplavě postupujících nepřátel. Nemělo smysl přemýšlet o nějaké strategii. Tohle byla řežba, žádná civilizovaná válka. Holí jednomu vířivce podmetla nohy a rozdrtila mu čelist okovanou botou a plivla mu chřtánu s krvavými bublinami. Dalšího tesákem rozpárala od podbřišku až po hrudní kost. Jednou jí už vykloubili rameno, ale zvládla to rychle napravit jednoduchým, rychlým, ale o to více bolestivým kouzlem. Nos měla beznadějně rozdrcený, stejně tak prsteníček na levé ruce, v níž měla hůl a tudíž ruka nebyla dostatečně chráněna. V hlavě jí šumělo a před očima čas od času zatmívalo, takže možná utrpěla lehký otřes mozku, ale tomu všemu nemůže věnovat pozornost. Palcát jen o chlub minul její hlavu. Náraz na rameno zmírnila holí, ale úderu se už nevyhnula. Ruka s mečem jí bezvládně spadla podél těla, brnění paži ochromilo. Wynne na malého svíječe najela plnou svou vahou a i když to bylo jen padesát kilo, půl metráku v plné rychlosti taky něco zmůže. Stará čarodějka se naučila nepřítele vždy co nejrychleji dostat na zem. Pro mága je to nejbezpečnější bojová technika, která mu dá drahocenný čas. Svíječ už dřív ve vřavě přišel o přilbu a tak jej Wynne omámila tvrdou ranou čela o čelo. Pak mu ke krku přiložila hlavici hole a nechala energetický výboj roztrhat tepny. Rychle se odvrátila, aby se jí do úst a do očí nedostala krev. Měla pocit, jako by jí zplozencova krev leptala kůži. Ale na nic z toho nebyl čas. Tohle je válka. Na nebi krouží havrani. Ve vzduchu jsou cítit démoni. A to Wynne ještě netušila, že jeden z nich ani nepochází z Úniku.

Když teyrn zavelel k ústupu, zůstal na něj starší Sweeney hledět v němém nevěřícném úžasu, což ho stálo život. Wynne nezbylo než kopem odsunout jeho tělo, aby mohla ustupovat před bezhlavými výpady krvelačné stvůry. Dostala tělo nebohého starce mezi sebe a nepřítele, který už nestačil udržet rovnováhu a sek na krk uvolnil gejzíry jeho krve. Wynne se dostala do klidnější části bojiště, hlavní nápor se přesunul asi pět set metrů na severozápad. Mohla si dovolit pohled na vyvýšenou pozici, odkud zrovna odcházela záložní vojska. Nemohla uvěřit tomu, co vidí. Popadla ji slepá zuřivost, zaměřila jej a začala na něj pálit ze své hole, ale Loghain byl pochopitelně dalece mimo její dosah. “Zabiju tě, ty hnusnej parchante! Zabiju tě! Slyšíš! Slyšíš?! Proklínám tě!“ Hysterický křik slábl a přerušovaly jej vzlyky. Jsou ztraceni. Bitva je ztracena. Ferelden bude vydán na milost a nemilost nákaze. Nedokázala nikomu pomoci. Všechno tohle, celý Ostagar, vše to byla marná námaha, marná snaha. Zbytečně. Ona je zbytečná. Dala průchod všem slzám, které se v ní hromadily poslední hodiny. Dala průchod bolesti svým zraněním a zároveň se za to nenáviděla. Když si uvědomila, že klečí na všech čtyřech, v duchu se vyplísnila, párkrát popotáhla, aby zahnala pláč a rozhodla se znovu čelit boji. Rozběhla se k centru bitvy, kde očekávala přítomnost krále. Jeden jediný pohled na místě činu jen znovu vyvolal její pocity marnosti: král je mrtev a Duncan vedle něj. Se zuřivostí berserka se vrhla k tělu dávného přítele, se kterým ji dělily zážitky, o nichž nikdy nikomu nevyprávěla. Přestala se úplně ovládat a vzduch kolen ní začal zeleně opalizovat. Zrak se jí mlžil a vše kolem ní dostávalo absurdní rozměry a tvary, jak její zrak mimoděk pohlížel letmo do Úniku. Nikdo se jí nepostavil do cesty. Došla až k Duncanovu tělu a u něj se zhroutila. Slzy jí bezostyšně vyhrkly a skrápěly popelavou tvář mrtvého muže, jehož tvář konečně opouštěl shon a známky příliš brzkého stárnutí. Uchopila jeho mohutné, krví slité tělo do svých útlých paží a tiskla tvář k jeho poraněné hrudi. Chtěla slyšet bít jeho srdce ještě před tím, než definitivně odejde ke Stvořiteli, ale nebylo jí přáno. Objímala mrtvolu. Všichni její nejbližší přátelé zemřeli. Nejdřív Irving, teď Duncan… Jsou pryč. Pryč. Buch buch. Buch buch. Buch buch. Celý svět se ponořil do tmy a ticha, které rušilo jen bušení jejího vlastního srdce. Rušilo jí, překáželo jí, nechtěla už nést dále zodpovědnost za svůj vlastní život, za omezení, které jí skýtá její tělo, její vůle, její zoufale omezená moc. Kéž by tak byla vítr. Takhle je jenom Wynne – narodila se, žije a brzy umře. Ovlivnila ten kousek světa kolem sebe, který si pro sebe uzmula, který obývala a nezmohla nic víc. Nezmohla se, aby udělala něco pro druhé. Zemře jako ostatní a nic po ní nezbude. Žádný odkaz, žádné dobro. Už teď se může natáhnout tady vedle Duncana a zemřít. Je stará, hrozně stará. Irving a Duncan jsou mrtví. Většina starších mágů zemřela v bitvě. Král je mrtev. Ferelden je vystaven Nákaze. Podívala se ještě jednou na klidnou tvář muže ve svém náručí, zavřela mu oči a políbila jej na obě víčka. Sbohem, můj drahý příteli.

Zbydou našla pár ostatních. Neměla tušení, jak dopadli Daylen a Mortalius a modlila se za jejich životy v každou volnou chvíli. Od mrtvých si doplnila nejnutnější výbavu potřebnou pro útěk a teď se všichni prodírali Korcarijskou pustinou. Wynne obdivovala, že navzdory prožitým hrůzám Aralyn neopustila víra v naději a je schopna ještě dohlížet na žalem polomrtvého Alistaira. Stará kouzelnice začala postupně plísnit samu sebe za, do jakého stavu si dovolila dojít během posledních několika málo hodin. Ale musím si toto skutečně vyčítat? Nejdřív Irving, pak náhlá Daylenova proměna, pak Loghainova zrada a nakonec Duncan. Duncan… Z některých ztrát zůstanou jizvy velmi hluboké a možná se už nezahojí. Vzpomněla si najednou na jeho slova u Přijímání. Nechtěl ji do řádu, protože mu připadala slabá a křehká. A teď ona oplakává jeho. A ke všemu si připadá přesně taková: slabá a křehká. A bezmocná, aby toho nebylo málo. Nemá si jak utřídit myšlenky, jak se vzdát hrůz celé tragédie. Je v prostředí, které nezná a tak nemůže vést, nemá co organizovat. Sama má příliš mnoho byť drobných zranění, která jí brání pomáhat se starat o ostatní. Nemá čas na meditaci. Nemá čas na očistu. Nemůže dělat vůbec nic. Před dvaceti lety by tak zubožená neskončila. A dost! Nebudu hořekovat nad svým osudem! Pokud ostatní vidí naději, není důvod, abych se k ní já otáčela zády. V srdci není místo pro smutek nad těmi, kdo padli v bitvě. Bitva byla prohrána, válka pokračuje. Jsou tu zrádci, které je nutno potrestat, nepřátele, jež je nutno zabít a povinnosti, které musíme splnit. Toto je určitě Nákaza, Duncan by to netvrdil, kdyby si nebyl jist. Ještě stále žijí Šedí strážci. Arcidémon musí být zabit a Strážcům se hodí jakákoliv pomocná ruka. Nezbývá mi než se postarat, aby ta má byla co možná nejnápomocnější.

Za těchto úvah postupovali všichni dál, až konečně narazili na obydlenou chatrč. Ven vyšla štíhlá postava, která vzápětí předvedla mocné umění zavržených škol magie a vyřídila zbloudilou skupinkou zplozenců. Časy války přejí odpadlíkům. Nejdřív Mortalius a teď tohle. Vypadá to, že je načase zbořit pár svých konvencí a přizpůsobit se temnotě Dračího věku.

Tak, tohle byla malá ochutnávka z jeho tvorby, která podle mě patří mezi to nejkvalitnější, co se na Abarinu za poslední dobu objevilo. Pokud Vás to zaujalo, neváhejte, pište a v příštím čísle může být třeba právě Váš příspěvek.

TruxXerus