sobota 25. června 2011

Vydání 7. - červen 2011

Červen se chýlí ke konci a všichni si užívají první letní dny. Ať už plánujete na léto cokoliv, zastavte se na chvíli uprostřed toho všeho, udělejte si kávu a pohodlně se usaďte. A je také proč! Dnešním dnem vychází první letní číslo! Věřím tomu, že máme co nabídnout, redakce se pilně snaží a články přibývají. Pojďte podpořit jejich snahu, potěšit se četbou o serveru, a pokud patříte jen mezi chvilkové čitatele, podívejte se alespoň na příspěvek "Prosba," v jehož obsahu bych byl rád, kdyby se tento měsíc nesl.
A co, že jsme to pro vás za ten měsíc nachystali?

  • Jen pár slov ............. Morghot
  • Co se děje - GameCon ............. Margit

  • Co se děje - nejbližší železné bitvy ............. Margit
  • Kapka poezie ............. Mario Black

  • Postapolarpy ............. Margit
  • Střípky ze života barda Jarilana ............. Janika

  • Knihy, které by neměly zapadnout… ............. Morr
  • Tajemná země - jeskyně pro nováčky ............. Janika

  • Těžký život PJ abarinského... aneb proč nepíší? ............. Janika
  • Statistiky, Tabulky a číslíčka ............. Margit

  • Smršť otázek pro zvídavé Abariňáky ............. Niniane
  • Délka příspěvků v jeskyních ............. Janika

  • Trocha kresleného humoru ............. Margit
  • Prosba ............. Janika
  • A na závěr? ............. Morghot
  • Střípky ze života barda Jarilana

    Nebezpečná známost

    Čert mi byl dlužen cestu přes ten průsmyk. Dole v nížinách už jaro, kvetoucí louky, štěbetající ptáci, včely a motýli. A tady? Sníh, dech srážející se v mrazivém vzduchu a nakonec sněhová bouře. Přišla náhle a bez varování, jak už to v horách bývá. Vítr se kolem mě točil jako šílená káča, skučel jako samotné peklo a jediné, co jsem viděl, byl zběsilý tanec vloček. Každý krok v té slotě byl malým vítězstvím - a ještě prémie k tomu – nespadl jsem do strže, nezlámal vaz, ani si v nějaké proláklině nepolámal hnáty. Tím ale výčet těch dobrých věcí končil. Dech se krátil, nohy jsem už ani necítil a z vířícího sněhu se na mně čím dál výrazněji šklebila zubatá.

    Je s podivem, že jsem zaslechl to volání. Snad se vítr příhodně stočil, snad na chvíli polevil a mezi jeho dvěma poryvy mi bylo umožněno slyšet. Volání o pomoc plné zoufalství, beznaděje a bolesti. Nelžu vám, v prvním okamžiku jsem byl rozhodnutý tvářit se, jako že nic. Měl jsem co dělat sám se sebou, jak bych asi někomu zvládl pomoct? Nakonec jsem se přeci jen, s kacířskou myšlenkou, že ve dvou se bude umírat o něco veseleji, vydal po hlase.
    Tenhle žádnou prémii neobdržel. Zpola zapadaný sněhem, pravá noha v podivném úhlu zaklíněná kdesi pod jeho tělem, krvavá skvrna, kterou ještě nestačil padající sníh zakrýt, se od té jeho nohy rozrůstala jako zvrácený květ. A kouřilo se z ní. Byla v tom určitá poetika, v té jasně rudé na nevinně bílém sněhu.
    Čekali byste, že člověk, kterého najdete za sněhové vánice se zlomenou nohou, člověk, který tady ještě před chvílí řval o pomoc vyděšený blížícím se koncem, projeví trochu radosti a vděku? Já tedy ano. Pravda, na chvíli se možná něco z toho v těch jeho černých očích mihlo, když mě uviděl, ale jen pro to, aby to bylo vzápětí vystřídáno vztekem. Tehdy jsem to nechápal. Docela jsem se lekl. Dnes už vím, že byl vzteklý, protože jsem ho našel takhle bezmocného, byl vzteklý, protože byl odkázán na mou pomoc.
    No ano, Janis, jak se mi později představil, byl velká osobnost. A taky setsakra těžká osobnost, jak jsem zjistil, když jsem ho vlekl tou sněhovou bouří. V tu chvíli vážil určitě víc, než ten největší ork.

    Do té salaše jsme se málem propadli. Nanicovatá bouda, které se v tuhle chvíli nemohl rovnat ani královský palác. Nefoukalo tam, nesněžilo a hlavně, byla zde hromada dříví a malý krb v rohu.
    Janis se ukázal nejen jako nevděčník, ale taky jako mizerný společník. Po té, co jsem mu za jeho neskutečného klení srovnal zlomenou nohu a zafixoval ji mezi dvě větve, si klidně odpadl. A pak ho zachvátila zimnice.
    Druhý den bouře přešla. Mé zásoby jídla se tenčily a Janis byl stále mimo. Tesák není nejlepší prostředek na sekání větví, ale nějak jsem ten smyk udělat musel. Cesta dolů z průsmyku byla pak celkem snadná. Jen jsem uvažoval, co budu dělat, až se dostaneme na hranici sněhu, jak potom potáhnu Janise dál. Naštěstí se druhý den po té, co jsme vyrazili od salaše, začal probírat.
    Pak už cesta neubíhala tak rychle. Janise zlomená noha pekelně bolela a tak i s mou pomocí a i když se opíral o větev, jsme každý den urazili jen zlomek toho, co bychom zvládli, kdyby byl v pořádku.
    Jeho špatnou náladu jsem ve své dobrotě srdce přičítal právě té bolesti a také rostoucímu hladu. Ty dvě veverky, které se mi podařilo trefit vrhacími dýkami, nás opravdu moc nenasytily. Celých těch dlouhých pět dnů toho moc nenamluvil, jen na mě házel ne zrovna přívětivé a velmi zkoumavé pohledy, když si myslel, že se nedívám. Nelíbilo se mi to a v duchu jsem si už nejmíň stokrát vynadal to tupců za to, že jsem ho tam nahoře nenechal zmrznout.
    Byli jsme necelý den cesty od města Harr, když jsem se ráno probudil a Janis byl pryč. Překvapilo mě to, ale v zápětí přišla úleva, že jsem se toho divného patrona zbavil.

    ***

    „Přílivem hučí skály, nový den začíná
    Roztáčí vítr mlýny a opojnými víny
    Voní zem a jaro nad Sarení

    Voní zem, dívky v krojích písní den vítají
    Krajem zní z věží zvony a k díkům hlavu skloní
    Ten, kdo zná jen jaro nad Sarení

    Dudácká kapela hraje na náměstí
    Děti si z oblázků staví svůj dům
    Kraj, který opředen podivnou pověstí
    Otvírá náruč, ty uvěříš snům

    Rybářské čluny míří kolem skal slunci blíž
    Tvrdý chléb, loučení a lásku v očích ženy
    Dobře zná jen jaro nad Sarení

    Moře má jenom dálky, lidská touha má víc
    Ta, která lásku hledá, vzít naději si nedá
    Jak to zná jen jaro nad Sarení

    Dudácká kapela…“

    Ruka vojáka ztěžka dopadla na mé rameno.
    “Konec cvrlikání, ptáčku zpěváčku, sklapla klec!“
    Hodím po čtyřech mužích zákona nechápavý a ublížený pohled, stejným přejedu osazenstvo hostince. O co jim jde? Vždyť jsem ve městě teprve druhý den, při nejlepší vůli jsem ještě nestihl nic provést!
    Dost nešetrně jsem byl postaven ze židle, loutnu mi vyrvali z rukou a než jsem se nadál, měl jsem ruce spoutané a odepnutý opasek s tesákem. Nalezení vrhacích dýk v opasku mou situaci zrovna neulehčilo.
    „Až mi spadnou kalhoty, tak mimo to, že budu budit veřejné pohoršení, nepůjde se mi zrovna nejlíp.“ ušklíbnu se.
    To, že nemají moc smyslu pro humor, dokázala nepříjemná rána loktem do žeber. Nic nedbali na protesty hostinského, že dlužím za nocleh, když mě vlekli ven. Ušetření pár drobných mi zrovna v tuhle chvíli náladu o moc nezvedlo.

    Temná kobka ve sklepeních místního hradu, mihotavé světlo louče odrážející se od okovů zapuštěných ve zdi a hlavně nepříjemný, studený a krutý pohled vznešeného pupkáče, stojícího přede mnou, mě děsí. Srdce mám až někde v kalhotách. Tohle vypadá na velký malér, ale na rozdíl od mých předchozích malérů vůbec netuším, o co vlastně jde.
    „Tak povídej. Kdo si tě najal?“ promluví pupkáč, jeho slova se líně nesou prostorem.
    „Já ale nevím…“
    Odpovědí je rána pěstí. Hlava odletí dozadu, vlající vlasy na chvíli zakryjí tvář i s jejím vyděšeným výrazem. Když pak pohodím hlavou, abych dostal vlasy z obličeje, a olíznu krev z rozraženého rtu, blýská se v mých očích vzdor.
    „Nevím, o čem mluvíte!“ pronesu pevně.
    Muž se pousměje, spokojeně, jak se zdá:
    „Však ty promluvíš, máme na to prostředky, věř mi.“

    Mé vědomí opět vyplouvá na povrch. Chvíli necítím tělo, což zase není tak špatný stav, jak si vzápětí uvědomím. První se ozve tupá bolest v zápěstích. Okovy ve stěně jsou natolik nízko, aby člověka neudržely vzpřímeného, když omdlí a dost vysoko na to, aby v případě ztráty vědomí jen poklesl v kolenou a celá váha jeho těla spočívala jen na těžce zkoušených zápěstích.
    Pokouším se postavit a okamžitě toho lituji, řezavá bolest vystřeluje ze zápěstí do celých paží v prudkých vlnách. Snažím se popadnout dech, což stěžují polámaná žebra. Seškvařená kůže na pravém boku se napíná a praská a dopřeje mi zažít další nepopsatelný stupeň agonie. Zplihlé vlasy mi spadají přes obličej. Je to jedno, stejně je tady tma a mám dojem, že posledně jsem na levé oko neviděl. Snad je to jen pořádně napuchlý monokl… ale asi na tom zase až tak nezáleží.
    Myšlenky v hlavě poletují jako roj divokých včel. Snažím se uspořádat si, co jsem se během výslechů dozvěděl. Z hrdla vyjde podivně bublavý zvuk – pokus o smích, když si uvědomím tu ironii, že jsem to byl já, kdo při mém mučení získal informace.
    Takže si to shrňme – Harrský kníže Karl byl zavražděn. A to den po mém příchodu do města. Na jeho hrudi našli pergamen s kresbou můry s lebkou na těle – smrtihlava. A já jsem podle nich ten Smrtihlav, člen elitního cechu nájemných vrahů, který knížete zabil. Bylo by to opravdu k smíchu, kdyby situace nebyla tak vážná.
    Prohlášení vyšetřujícího, že mě popraví až po mém doznání, mě moc neuklidnilo. Začínám mít obavy, že to bude brzo – dlouho už vzdorovat nedokážu. Myšlenka, že smrt je lepší než mučení, mou mysl navštěvuje čím dál častěji. A začíná se mi opravdu líbit.

    Zarachocení klíče v zámku mě přinutí zvednout hlavu. Přivírám oko před světlem louče, abych ho vzápětí o to víc vytřeštil. Myslel jsem, že hůř na tom být už nemůžu. Pletl jsem se.
    Štíhlá, vysoká postava, celá v černém, dlouhé černé vlasy hladce sčesány a svázány černou stužkou, pronikavé černé oči, na tváři pobavený úsměv. S nepatrným kulháním dojde ke stěně a upevní louč do držáku.
    Janis.
    Ta noha se mu spravila nějak rychle, už jenom malinko kulhá, ani hůl nepotřebuje. Ne, opravdu se mi nechce hned myslet na to, co znamená jeho přítomnost zde, myšlenky na jeho tak brzy uzdravenou nohu mi přijdou nějak bezpečnější.

    Pomalu dojde ke mně a prohlíží si mě s neskrývaným uspokojením. Mrazí mě z toho. Moc bych si přál, aby mi právě teď přišel oplatit tu mou laskavost z průsmyku, ale ani já nejsem tak naivní, abych tomu věřil.
    „Situace se nám trochu obrátila, že ano?“
    Má z mé bolesti a strachu až perverzní potěšení.
    „Viděl jsi mě bezmocného a vyděšeného. Byl jsem odkázán na tvou pomoc. Nikdo, rozumíš, nikdo mě takto nesmí vidět. A nikdo z těch, komu se to podařilo, už nežije.“ mluví klidně, až moc na to, co mi právě sděluje. No, tak úvod bychom měli za sebou a vděk, jak jsem tušil, se nekoná. Ne, jen naplnění staré známé pravdy, že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán.
    „A proto jsi tady, abys zemřel.“
    No to je mi ale novinka.
    „Kromě důvodu již uvedeného také pro to, že netuším, co ses mohl dozvědět ve chvílích, kdy jsem blouznil v horečkách.“
    Sípavě se nadechnu k protestu a vysvětlení. S úsměvem a se zavrtěním hlavy se zlehka dotkne ukazováčkem mých rtů.
    „Hodně jsem ale přemýšlel. Přece jen jsi mi zachránil život. Takže tě nakonec nechám jít. Prosím, chci ale, abys pochopil, že to neznamená, že jsme vyrovnáni. Vyrovnáni budeme, až já řeknu. Možná také nikdy.“
    Tak to mě raději zabij!
    Nakonec tahle slova nevykřiknu. Za prvé mi křik v tuhle chvíli opravdu nejde a za druhé si uvědomím, že Janis by asi s vyplněním téhle mé žádosti neváhal. A hrdinů jsou plné hřbitovy.
    Z váčku u pasu vytáhnul malou krabičku pokrytou sametem a strčil mi ji do kapsy kalhot.

    ***

    Kousek pergamenu s obrázkem smrtihlava jsem spálil spolu se sametovou krabičkou. Zlatý prsten s nádherným rubínem jsem prodal. No ano, přiznám se, nechal jsem si ty peníze. Mé léčení nestálo zrovna málo a potřeboval jsem novou loutnu, šaty a vlastně všechno vybavení.
    Hned, jak to bylo možné, jsem ale Harr opustil a vydal se co nejdál od toho zpropadeného knížectví. Vím, že je to jedno, vím, že Janis si mě jednou najde. Za měsíc, za rok, za deset let. Jednou se objeví a bude chtít, abych splatil dluh. Abych zaplatil za to, že jsem si dovolil mu tenkrát v tom průsmyku zachránit život.

    = Janika =

    Recenze na jeskyně

    Tajemná země - jeskyně pro nováčky


    Dobrý den. Dovol mi, abych se ti představil. Jsem Osud. Ne, víc ti o sobě říkat nebudu, vždyť mě stejně znáš. Chtěl bych ti povědět o jistém místě, o Tajemné zemi. Nečekej ovšem, že se dozvíš, kde přesně se nachází, její rozlohu, počet obyvatel, podnebí. Ne, tohle místo je úplně jiné, než na jaké jsi zvyklý. 

    Vysoká štíhlá věž, černá jako noc. Je vidět už z dálky, tedy pokud se kolem ní zrovna nachází savana či poušť. Může ale také čnít nad stromy deštného pralesa. A nebo na vrcholku strmé hory. Tyčí se jako hrozící prst. Její vrcholek párá břicha mraků. Pevný a neměnný bod. Něco zde začalo a něco zde musí skončit.

    Opravdu se těžko popisuje místo, které se tak často mění, kde nic není dané. Ani ten čas. Je ráno, anebo už noc? Po svítání klidně může přijít půlnoc s nebem plným hvězd. A to, že se právě nacházíš v lese, také nic neznamená. Za chvíli to může být třeba poušť. Proč by se tedy někdo toužil dostat na takovéto podivné místo? Třeba pro to, že na touze zase až tak nezáleží, tedy alespoň ne na té tvé. 

    Z věže vychází dvě postavy.
    Drobná dívka s jemným obličejem, plavými dlouhými vlasy a velkýma modrýma očima. Oblečená do jednoduché bílé blůzky bez výšivek s velkým dekoltem staženým vázačkou a krátkými rukávy, prostá a jednoduchá vyšší šněrovačka z hnědé hladké a lesklé nezdobené tenké kůže, černá široká sukně dlouhá až ke kotníkům, které kryje a zpod níž vykukují bosé nožky obuté v jednoduchých kožených střevících s vázáním. Přes rameno má loutnu.
    Oproti ní muž je rozložitý hromotluk se snědou tváří, divokýma hnědýma očima, hřívou delších havraních vlasů a se strništěm černých vousů. Má na sobě koženou, tmavě hnědou zbroj, zdobenou stříbrnými ozdobami vesměs s motivem lebek. Stejně tak i pás, kterému dominuje spona ve tvaru obří lebky. Nohy má holé a na nohou těžké kožené boty omotané kožešinou. Vše doplňuje mohutný těžký plášť sešitý z vlčích kůží a sepnutý na ramenou velkou stříbrnou sponou s hlavou rohatého démona. Přes rameno má chlupatý tlumok z liščí kožešiny, za pasem obrovitý nůž a na zádech v závěsu nosí jedenapůlruční meč s kamenem vsazeným do hlavice.

    Podívají se po sobě.
    “Takže je musíme najít, Azraelli?“ zeptá se dívka, i když odpověď vlastně zná.
    “Ano, Sirah, musíme. Najít je a přivést sem, k věži.“ odpovídá Azraell dunivě.
    “A musíme se rozdělit. A třeba si pak už nebudeme pamatovat…“ potřese dívka zadumaně hlavou. 
    “Zase si vzpomeneme…“ zabručí muž.

    Co v Tajemné zemi tedy můžeš najít? Nebudu přehánět, když řeknu, že všechno. Vsi, města, lesy plné podivných bytostí, moře, tajemné podzemní chodby, opuštěné chrámy, vznosné paláce. A je to všechno skutečné, když se to každou chvíli může změnit v něco jiného? Kdo má právo posoudit, co je skutečné a co ne? Jsi si jistý, že ty jsi skutečný? A byl jsi skutečný tam, kde jsi usínal, anebo jsi skutečný zde, v Tajemné zemi, kde jsi se probudil? 

    Kolem dokola tyčí se kamenné sloupy, některé ne do své plné výšky, některé leží povaleny na zemi. I část překladů, které sloupy nahoře spojovaly, se válí, tu více, tu méně rozbité na zemi. Uprostřed tohoto místa stojí socha, pravděpodobně muže. Stojí zde nejspíše už stovky, možná tisíce let a tak rysy sochy jsou ohlazeny větrem a deštěm.
    Toto chrámové místo stojí na kopci, jehož vrchol je bez vegetace, jen ta socha, sloupy a kamení. Níže jsou ale svahy kopce zalesněny mohutnými jehličnatými stromy. Až na úpatí kopce však nedohlédneš, to se ztrácí v husté převalující se mlze.
    Sirah zde už je. Ano, na tomto místě by se měli objevit první, ti, kteří zde mají něco vykonat, ti, kterým by měla pomoct. Jenže co mají vykonat? S čím má pomoci? Nepamatuje si…
    Azraell se zjevuje později, to už se první dobrodruhové probrali ze svého spánku, zde, v Tajemné zemi. Jeho vzpomínky a vědomí toho, proč tady je, jsou stejně zamlžené, jako vzpomínky Sirah. A tu ani nepoznává, stejně jako ona ho. Ale bez ohledu na to je potřeba něco vykonat…

    No ano, už s tím nic nenaděláš. Usnul jsi a probudil se zde, v Tajemné zemi.
    Proč? Protože jsem to chtěl já, Osud. Věz, že nic se neděje bez příčiny a já si přeji, abys přišel na to, co se zdě děje, co je Tajemná zemně vlastně zač a abys vykonal, co vykonáno má být.
    Je ti útěchou, že zde nejsi sám, že se vás takto probudilo víc?
    Je ti útěchou, že něžná Sirah a obrovský Azraell tvrdí, že jsou zde doma? Pomohou?
    Jsi připraven porvat se o své právo a šanci vrátit se zase domů?
    I kdybys nebyl, je pozdě. Já, Osud, jsem již rozhodl.

    = Janika =

    Těžký život PJ abarinského... aneb proč nepíší?

    Sedím a tupě zírám na monitor. Na můj milovaný Abarin, na seznam mých jeskyní. Ani jedna červená hvězdička, prostě zase nikdo nenapsal. Myšlenky, honící se v mé hlavě, jsou neveselé, truchlivé.
    Mé jeskyně nejsou dobré. Lidem se nelíbí. Přece kdyby se jim líbily, tak píšou, hrají, netrpělivě očekávají každý nový příspěvek – tak jako já. Jsem špatný PJ. Neumím vymyslet dobrý příběh. Neumím strhnout a nadchnout hráče.
    S povzdechem otevírám první jeskyni. Aha, tady se čeká jen na reakci Sama. A při tom tady je každý den. No nic, nádech, výdech a napsat mu zprávu (jak já to nerad dělám, mám pocit, že otravuji, že si nedokážu uvědomit, že člověk má i jiné věci, než nějaké jeskyně na Abarinu):

    Ahoj,
    děje se něco, že jsi nenapsal? Myslím, že ostatní čekají jen na tvou reakci. Heleď, dokážu pochopit, jestli nemáš čas nebo tak něco, klidně ještě počkáme, ale jen bych potřeboval vědět, jak na tom jsi.
    PJ

    Ahoj,
    teda nebudeš věřit, co se mi stalo! Dělal jsem si pořádek v záložkách, promazával staré jeskyně a diskuze, no a omylem jsem ze záložek smáznul i tu tvou jeskyni – a úplně jsem na ni zapomněl! No fakt, sorry, hned dnes napíšu.
    Sam

    No prosím, stačí se zeptat, že? Opravdu by mě zrovna tenhle důvod nenapadl. Ano, omluvy za nečinnost kvůli práci, škole či jiným věcem jsou běžné. Ale toto?
    Nemyslete si, dokážu pochopit, že ne každý je takový maniak do hraní jako já, dokážu akceptovat, že prostě někdo nemá čas nebo má vážné důvody, proč nepíše. Co ale nechápu, je to, když je někdo na Abarinu pečený vařený a nic, ani ťuk.
    Proč? Nebaví ho ta jeskyně? Tak ať to řekne, odejde, bude to určitě lepší, než zdržovat ostatní. A každý rozumný PJ to pochopí.

    A existují taky jistá období, kdy se prostě moc nepíše. Maturity, zkouškové, prázdniny, dovolené… a víkendy. Všimli jste si, jak je Abarin o víkendech vylidněný? Ne? No tak to se přijďte někdy podívat. Cože? Jo, vy o víkendu něco máte…

    Zapřemýšlím sám nad sebou, jako nad hráčem. Proč mě samotnému někdy trvá, než se rozhoupu někam napsat? Jeden důvod – některé postavy má člověk prostě o něco raději, než ty druhé. No ano, jen se tak netvařte, je nás tady plno, kteří hrají ve více jeskyních. Zase na druhou stranu, určitě bych nezačal hrát za postavu, která by mě vyloženě nebavila. Ale své oblíbence člověk prostě má a za ně pak píše víc a častěji.

    A někdy se prostě i dobře rozjetá jeskyně sekne, najde se hluché místo, na někoho se čeká, ať už na hráče, nebo na postavy, které si zrovna řeší něco, k čemu ostatní nemají co říct, nebo na to nemají jak zareagovat. Myslím, že tohle se dá taky zvládnout, společnými silami PJ a hráčů, jen ta chuť a ochota nesmí chybět. A není problém se domluvit s PJ, ať vytvoří herní situaci i pro ostatní postavy. Ano, jako PJ přiznávám, ne vždy se zadaří, někdy je to hodně těžké, ale jde to.

    A někdy se sekne samotný PJ. Prostě najednou nastane útlum, nedaří se vymyslet situaci, která by hráče přiměla k aktivitě, jeskyně se tak podivně plácá od ničeho k ničemu… A tenhle útlum PJe hráči velmi dobře vycítí – a pokud nejsou sami nějak nabuzeni a nepokusí se tohle období překonat vlastní aktivitou, je to zlé.
    Sakra, co to dělám?! Vždyť já tady střílím do vlastních řad, do řad PJů!!!

    Takže jsem měl na začátku pravdu, je to moje vina, že nepíšete…
    Mé jeskyně nejsou dobré. Lidem se nelíbí. Jsem špatný PJ. Neumím vymyslet dobrý příběh. Neumím strhnout a nadchnout hráče.

    No, dobrá, konec fňukání. Heleďte, slibuji, že hned projdu všechny své jeskyně a tam, kde to vázne na mně, zkusím s tím něco udělat. Napíšu příspěvky tak, ať se můžete všichni zapojit. Navodím vám v příbězích takové situace, že nebudete vědět, co dělat dřív a nestačíte reagovat. Strhnu vás svým nadšením a vypravěčským uměním! Teď se to teprve rozjede!
    Ale bez vás, hráčů, to fakt nepůjde, tak vás prosím – pište. A kdyby se vám něco nezdálo, kdybyste chtěli nějakou změnu, kdybyste měli pocit, že vaši postavu zanedbávám, nedávám jí prostor a stavím ji na vedlejší kolej, ozvěte se, určitě se nějak domluvíme…

    Procházím si jeskyně jednu po druhé a zjišťuji, že ne ve všech se dá to, že už delší dobu nikdo nenapsal, vysvětlit výše řečeným… Rozum mi to nebere.

    Tak proč nepíší…?!

    = Janika =

    Délka příspěvků v jeskyních

    Jaká je ideální délka příspěvku do jeskyně? Baví vás číst dlouhé příspěvky, anebo když na takový narazíte, jen obrátíte oči v sloup a pomyslíte si: “Kdo má tohle zase číst?“

    Čtete poctivě dlouhé příspěvky svých spoluhráčů, anebo se soustředíte jen na přímou řeč v nich a tu „omáčku“ vynecháte? Jste příznivcem krátkých několikařádkových příspěvků? Jak dlouhé příspěvky píšete vy?

    Většinou je každý nováček na Abarinu poučován, aby nepsal moc krátké příspěvky. Objeví se sice sem tam jeskyně, které se hrají stylem:

    "Kam teď půjdeme?" zeptám se.
    "Nevím, musíme se domluvit," odpovím.

    Mám ale takový dojem, že tyto jeskyně nemají moc dlouhého trvání. Přeci jen hra takovým způsobem hráče pravděpodobně brzo omrzí.

    Stejně tak ale může některé hráče omrzet jeskyně, kde skoro každý příspěvek je malým literárním dílem. Povězme si na rovinu - není dlouhý příspěvek, jako dlouhý příspěvek.
    Dá se předpokládat, že PJské příspěvky budou delší. Přeci jen je to PJ, který vytváří příběh, popisuje situace, navozuje atmosféru. A na tohle většinou několik málo vět prostě nestačí. A záleží jen na kterém tom PJ, jak moc se do toho položí a hlavně na tom, jak poutavě dokáže tyto informace, popisy a atmosféru podat.

    Myslím si, že právě poutavost a čtivost je prubířským kamenem dlouhých příspěvků, ať už těch PJských, či hráčských. Jsou velmi dlouhé příspěvky, které přečtete jedním dechem a příspěvky, kterými se prostě ne a ne prokousat. Na Abarinu je pár osob, které dokáží psát velmi poutavě a příspěvky kterých čtete s radostí bez ohledu na jejich délku.
    Jenže ne každý z nás je nadán výjimečným literárním darem. A hraní na Abarinu by také nemělo být snahou o literární dokonalost, jde přece o hru a hlavně o zábavu.

    Každý, kdo píše veledlouhé příspěvky, a má pochybnosti o tom, jestli právě ty jeho patří k těm čtivým, by měl sáhnout sám sobě do svědomí a uvědomit si, že někdy méně znamená více. Opravdu je pro děj hry nutné, abych na více jak pěti řádcích popisoval, jak se dívám za odcházejícím přítelem? Je třeba vracet se ve svém příspěvku k události, která už pominula, jen pro to, že jsem na ni nestihl dříve zareagovat? Musím opravdu reagovat na všechno řečené a vykonané v příspěvcích ostatních hráčů? Bude někoho vůbec zajímat mé rozpoložení popsané v dlouhém odstavci? Ano, říct několika málo slovy, trefnými výrazy a krátkými popisy hodně, je také umění, které není dáno všem.

    Ale i v případě délky příspěvků platí vlastně jedno jediné pravidlo. Záleží jen na domluvě mezi hráči, záleží na tom, aby se v jeskyni sešli lidé naladěni na stejnou vlnu, co se délky příspěvků týká, záleží na tom, aby příběh a samotná hra všechny bavila.

    A pokud se vám tato úvaha zdá příliš krátká, bude to tím, že jsem si sáhla do svědomí, uvědomila si, že někdy méně znamená více, potlačila své grafomanské sklony, pokusila se několika málo, snad trefnými, větami obsáhnout tento problém a snažila se zabránit tomu, aby až se tady v NAMRO k této úvaze dostanete, jste si řekli: “A jéje, to je nějak dlouhé, kdo to má zase číst?“

    = Janika =

    Prosba

    Hlas č. 1: „Tak se pochlubte, kdo co máte, jaké články?“
    Hlas č. 2: „Já nemám nic…“
    Hlas č. 1: „Jak to, snad jsme domluvili na termínu a ten je dnes, ne?“
    Hlas č. 2: „Mě už to nebaví. Snažíme se, píšeme, sháníme zajímavosti a co z toho?“
    Hlas č. 1: „Jak to myslíš, co z toho? Co bys jako za to chtěla?“
    Hlas č. 2: „Co bych chtěla? Tak já ti řeknu, co bych chtěla! Chtěla bych vědět, že to, co děláme, není zbytečné! Chtěla bych vědět, že nás lidi čtou! Chtěla bych nějakou zpětnou vazbu!“
    Hlas č. 3: „Jako pochvalu myslíš?“
    Hlas č. 4: „Neblbni, ona má pravdu. Takhle má člověk pocit, že si to píše skoro do šuplíku.“
    Hlas č. 2: „Jistěže mám pravdu. Když se někoho zeptám osobně, tak se vyjádří, kolikrát i pochválí. Nebo řekne, že nás nečetl a že se podívá. Ale proč potom skoro nikdo nereaguje pod články? Proč tam nic nenapíše? Třeba i kritiku! Nebaví mě to takhle a já končím …“

    Proběhla tahle debata ve virtuální redakci NAMRO? Ne, neproběhla. A může se stát, že jednou proběhne? Bohužel ano.
    “No fajn, teď si tady snad začnou říkat o pochvaly, to už je trochu moc!“
    Ne, opravdu si nechceme říkat o chválu (i když ta jistě potěší, pokud máte dojem, že je co chválit). To, zač zde chci orodovat, je jakákoliv reakce, zpětná vazba, třeba i kritická. Jen abychom věděli, že nás čtete. Abychom věděli, že naše práce není marná. Ano, práce – pokud má někdo dojem, že vydávání NAMRO se prací nazvat nedá, tak ať si to přijde mezi nás zkusit ;) Za kritiku budeme snad ještě raději než za chválu. Protože jen pokud budeme vědět, co se vám nelíbí, s čím nejste spokojeni, budeme se moct pokusit tyto nedostatky napravit, aby vás NAMRO o to víc zaujalo a oslovilo.
    Nebráníme se jakýmkoliv námětům a nápadům – řekněte si, co byste v NAMRO uvítali, o čem byste si chtěli přečíst. Jsme tady pro vás a chceme, aby vás NAMRO bavilo.

    A proto vyzývám lid Abarinský! Čtěte NAMRO! Zmiňujte se o něm mezi těmi, kteří ho ještě neobjevili! A hlavně – napište nám po přečtení vždy pár slov! Nezdrží vás to tak dlouho.
    Ať už přímo jako komentář pod článek, do Návštěvní knihy, pod upoutávku na nejnovější číslo NAMRO ve článcích na Abarinu, či do fórka NAMRO tamtéž. Budeme mít radost – a s o to větší radostí a elánem pak pro vás budeme připravovat další vydání.

    = Janika =

    Trocha kresleného humoru


    (Pro zvětšení klikněte.)

    Statistiky

    A dnes opět z jiného soudku. Nejčastější dotazy, kterými lidé vyhledávají Abarin.

    Smršť otázek pro zvídavé Abariňáky


    S napětím číhám na ICQ. Termín uzávěrky NAMRA se neúprosně blíží a má oběť (Stouny) je stále offline. Nu, není se čemu divit. Dneska dělá státnice na bakaláře. Vím, vím, je to zákeřné, chtít po ní ještě Smršť, když má za sebou takový den. Ale správný investigativní novinář necouvne před ničím. Ohledy stranou! Tady jde o SMRŠŤ a ta se neptá, nečeká… prostě jen zaútočí!
    HA! Je tu… Jdeme na to… Ale v klidu, opatrně, aby se nevyplašila…

    Gratuluju k úspěšným státnicím! A co takhle ještě jedno malé interview před spaním…

    Mlčí… Ticho… Ještě nechápe, nic netuší. Sakra! Vždyť mi uteče do hajan! Nezbývá než zaútočit naplno!

    Mno, nenápadně ti tím naznačuju, že jsem si tě vyhlídla jako oběť abarinské smršti! Co ty na to?
    Je to překvapující a těší mě to (přestože to nechápu). Ale proč já?

    To už je riziko Abarinu... Nikdy nikdo neví, odkud NAMRO zaútočí!
    Nesnáším nevyzpytatelné NAMRO!

    To je super! Tím pozitivně začneme celý rozhovor! TAKŽE…

    Dnes ti skončily, aspoň pro tenhle semestr, školní povinnosti a před tebou (a spoustou dalších lidí na Abu) jsou "krásné a voňavé prázdniny"... Jak se těšíš a jaké máš plány?
    Těším se strašně moc – už jen proto, že začátek prázdnin budu již tradičně trávit na Festivalu fantazie – společně s partou úžasných lidí (sestřenice, bratranci, kamarádi), balzám pro moji studiem unavenou duši.

    Festival fantazie? To zní slibně. Mohla bys aspoň ve zkratce představit, o co jde?
    Asi nejsem ta pravá na dělání reklamy, protože já tam dělám jen ostudu. Ale pokud někdo stojí o deset dní plných fantasy a sci-fi, plných filmů, přednášek, stolních i PC her a především pokud stojíte o společnost lidí, kteří na vás nekoukají skrz prsty, když máte rádi fantasy, tak Festival fantazie vřele doporučuji. Kdyby tam náhodou byl někdo z Abarinu – tak my jsme ta skupina s hruškou na tričku, která pořádá soutěž „Capture the Hruška“.

    Myslím, že reklamou by ses mohla rovnou živit, podle mě se ti povedla! Nu, tohle bylo zahřívací kolo, uvidíme, jak si povedeš dál. Teď se totiž pustíme do tebe!
    Já věděla, že to přijde!

    Co tvá přezdívka - taková kamenně chladná - proč právě Stouny?
    Je to jméno mé postavy, se kterou hraji DrD naživo. Mám ji strašně dlouho, ale tuším, že mi to tenkrát poradil kamarád (podle nějaké knižní postavy).

    Takže se dá říct, že tahle postava je tvá "srdeční záležitost"? Můžeš prozradit, co je to za rasu a povolání?
    Jo, dá se to tak říct. Je to člověk válečník – ale poslední měsíce se z ní stává upír (já vím, je to maličko klišé… ale pokud se nezeptáš, proč se stala upírem, nebude to tak velké klišé).

    Mno, jsem v pokušení se zeptat, ale neudělám to. Nechám čtenářům tenhle dílek skládanky skrytý, aby se tě na to mohli zeptat sami…
    Ok, děkuji. Tak si to pak povíme někdy v soukromí.

    Psala jsi, že hraješ na živo. Jak ses dostala ke hraní DrD a později i ke hraní on-line?
    Odepsala jsem na inzerát v Pevnosti (vůbec nechápu, kde jsem vzala tu odvahu, ale svoji skupinu díky tomu mám už 6 let).
    A k Abarinu? O tom, že se hraje i online jsem nějaký čas věděla a jednoho dne jsem prostě neodolala. Ale pokud nemá Abarin inzerát v Pevnosti, tak by ho určitě mít měl.

    Co tě zaskočilo nebo překvapilo při hraní on-line?
    Snad jen to, jak dlouho se někdy čeká na odezvu. Když naživo celá natěšená něco udělám a nadšeně pak čekám na reakci, je to zábavnější. Čekání na reakci online může být někdy pěkně skličující. Ale bohatě to vynahrazuje možnost hlubšího prožitku postavy, takže mi to zase tolik nevadí.

    Když už jsme u toho hraní, v minulém čísle vyšla zajímavá úvaha od Janiky na téma šeptání v jeskyni. Jak se na tenhle "nástroj" díváš ty?
    Janika v minulém čísle odvedla skvělou práci. Její články jsem přečetla jedním dechem! A teď k otázce… Souhlasím se vším, co Janika napsala. Ovšem s mojí zvědavostí je opravdu těžké vydržet šeptání. Proto ho nemám moc ráda. Ale pokud je to pro dobro hry, chápu to.

    Vzpomeneš si, jestli jsi na Abarinu na začátku měla nějakého „průvodce“ – někoho, kdo tě zaujal, možná inspiroval?
    Myslím, že to byl Tartar – neřekla bych, že byl průvodce, ale inspirativní je hodně – už od prvního dne jsem chtěla hrát u něho v Dragon Age. Ale těch lidí je určitě víc. Nikdy bych nečekala, že tu najdu tolik úžasných hráčů a lidí celkově.

    Potkala jsi už někoho z Abu na živo? Jak se díváš na srazy s lidmi, které znáš jen po netu? Máš s tím nějaké zkušenosti (i mimo Ab)?
    Ne nepotkala - jsem na to dost stydlivá a taky mám málo času.

    Asi jsem porušila tradici a oslovila oběť smršti, která nemá hvězdičku. Jak se ty sama díváš na tenhle levelový systém?
    Takže to zrušíme a počkáme na hvězdičku?

    To určitě ne!
    Levelový systém je zajímavé zpestření (hvězdička rozhodně potěší a je to hezké povzbuzení), ale nebrala bych to jako alfu a omegu. Dobří PJové i hráči jsou i mezi lidmi bez hvězdičky. A teď nemyslím nikoho konkrétního (a rozhodně ne sebe), jen jsem tím chtěla říct, že je hloupé soudit jeskyni jen podle toho, jestli PJ má nebo nemá hvězdičku.

    Určitě souhlasím. Také se na Abu setkávám s tím, že spousta hráčů si vytváří do různých jeskyní typově podobné postavy (prostě se jim dobře hraje např. elf hraničář a tak se ho drží). Jsem s tebou v několika jeskyních a musím říct, že u tebe je to „co kus, to originál“. Jak postupuješ při tvorbě svých postav?
    Když vytvářím životopis, tak si pustím nějakou hezkou (nebo spíš motivační) hudbu a vycházím z požadavku PJe a charakter si jen nastíním. Dál ho dotvářím až přímo v jeskyni podle toho, jaké chování od té které své postavy očekávám (nevím, jak to napsat líp). Je pravda, že u postav, které se mi hůře hrají, si tu hudbu pouštím i během psaní příspěvků (abych se dostala do správné nálady).

    A co od svých postav očekáváš? Standardně spíš hráč něco očekává od PJe a ne od vlastních postav...
    Tak já to takhle rozhodně nemám – vážím si toho, když mě někdo přijme do jeskyně a snažím se nezklamat a prostě si chci hru užít. Zažít něco jiného a opravdu prožívat své postavy. Proto se možná nad jejich chováním víc zamýšlím.

    Jak dlouho ti potom v průměru trvá napsání jednoho příspěvku?
    Někdy to jde samo, někdy se do toho zaberu (nebo zamotám – na to jsem vážně dobrá) a pak koukám, že je půl hodina pryč.

    Malý tip pro PJe, jak nalákat dobrého hráče: podle čeho si vybíráš jeskyně (verbíři, hráči, PJ, přímé oslovení?) a v kolika teď hraješ?
    Hodně se dívám na verbíře a příběh jako takový. Ale záleží i na složení hráčů a PJovi (pokud je znám a jejich styl se mi líbí, je radost se do takové jeskyně připojit). Teď hraji v 8 + 1, která teď tak trochu stojí.

    A teď už k tobě samotné. Na ICQ ti pořád v komentářích svítí něco kolem školy – co studuješ a jak ses k tomu dostala?
    Cestovní ruch, ale jsem vyučená kadeřnice – si tak krůček po krůčku ťapkám dál a dál. Ale ta škola mi tam po dnešku na čas svítit přestane!

    A kromě školy a Abarinu… co další zájmy?
    Tradičně četba, nějaká ta PC hra, a abych nebyla jen přilepená na židli, tak mám úžasného psa, který mě skoro každý den vytáhne běhat.

    A teď se trochu zasníme. Kdybys měla kouzelné tlačítko a mohla jednu věc na Abarinu hned od zítřka změnit, co by to bylo?
    Měla bych kouzelné tlačítko jen na Abarin?

    Jo, jen na Abarin... zase nejsem Copperfield! ;o)
    Proč by někdo takové tlačítko dělal?

    Já nevím... třeba má duši inovátora, jen mu chybí zdroje na realizaci... ;o)
    Určitě to udělal chlap, co?

    Proč chlap?
    Protože ženské na tohle nemají čas.

    A co bys s tím tlačítkem teda udělala?
    Asi bych ho předala dál a toho tvůrce bouchla.

    Proč bouchla?
    Protože pokud má moc dělat kouzelná tlačítka, tak proč chce měnit Abarin?! Ne, vážně – neměnila bych nic, Abarin nabízí tolik možností, že si tu každý něco najde.

    A pokud by se "ten chlap" opravdu překonal a to tlačítko fungovalo i kdekoli mimo Abarin? ;o)
    Pak bych si ho vzala… Takový chlap by se hodil! Ale když o tom tak přemýšlím, ve skutečnosti nechci nikde nic měnit.

    Vidíš, už to máš za sebou a ani to moc nebolelo, ne? Co nějaké úderné heslo nebo motto na závěr (tohle si určitě spousta lidí „připojí“ k tvé ikonce, tak vybírej dobře!).
    To sis musela nechat na konec to nejtěžší?! Ale jo, mám jednu takovou myšlenku: Co když to jediné co máme, je tenhle život?

    Jo, to je dost dobře možný… Díky, že jsi mi pár chvil z něho věnovala a přeju krááásné a zasloužené prázdniny!

    Vypínám ICQ a neubráním se myšlenkám, které se neustále třepotají kolem kouzelného tlačítka jak můry kolem lampy. Doufám, že se mi o něm nebude zdát…

    /Zajímala by vás Smršť s osobou, která ještě nebyla "vyzpovídána?" Napište svůj tip do NAMRO fóra a třeba na onu osobu dojde taky./

    = Stouny a Niniane =

    Postapolarpy

    Larpy z prostředí a doby po tzv. apokalypse, zkráceně PostApo či PA larpy, tvoří na naší larpové scéně téměř autonomní skupinu.

    Počítačová hra Fallout nebo filmy jako Mad Max, Tank Girl, Doomsday aj. vám o světě těchto larpů poskytnou velmi dobrou představu. Kromě toho, že se tyto larpy odehrávají desítky až stovky let po události, která vyhladila většinu obyvatelstva Země, spojuje je ještě náhled na strukturu společnosti, atmosféru a techniku té doby. Pravidla jsou si navzájem dost podobná. Základ tvoří myšlenka "postava umí to, co hráč dokáže zahrát". V pravidlech téměř neexistují vlastnosti, schopnosti či dovednosti a díky tomu bývají velmi krátká a jednoduchá. Pravidla ošetřují jen situace, jež se s ohledem na bezpečí hráče nedají realizovat přímo – boj, zranění, nemoc, ozáření, bezvědomí. Tyto larpy se často odehrávají v opuštěných objektech, většinou původně vojenských, které se po odchodu Rusů přestaly využívat. Prostředí je tedy jen málokdy nutno upravovat. Z toho vyplývá další důležité pravidlo: Vše je přesně takové, jako ve skutečnosti.

    A pokud vás postapo larpy oslovily, kde a kdy si zahrát?
    (Nezapomeňte, že je vždy lepší předem kontaktovat organizátory, projevit svůj zájem o účast u nich a domluvit se s nimi.)

    Akce, co se ještě budou konat v roce 2011:

    Stalker V: Objekt Gema
    Koná se 1.–6. července.
    Pořádají "Rebjata Zony" (Thales, Case, Šlauch, Prsnaj a další).
    Larp je poněkud vytržen z larpové komunity a více ho navštěvují airsofťáci než larpeři.
    Akce se více než larpu podobá milsimu, akorát na méně realistické téma - téma PA futuro akční počítačové hře STALKER. Předlohy se ale orgové nedrží striktně, a naopak mají svůj směr.
    stránky: http://stalker.scorpions.cz/larp/ nebo http://www.larp.cz/akce/2202/stalker-v-objekt-gama

    PASS: Wranovská výzva
    Koná se 22.-25. září 2011.
    Příběh je prostý: Lokální vládce každoročně vyhlašuje soutěž vozidel. Nesoutěží se pouze v rychlosti ale i v jiných disciplínách a účast je otázkou prestiže. Samozřejmě, že pro hráče, kteří nevlastní své vozidlo bude akce nabízet kromě zajímavé podívané i jiné atrakce. Akce je zaměřená hodně na atmosféru PA světa, přežívání, obchodování a příběhy.
    Informace: http://passnet.ning.com/ nebo http://www.postapo.cz

    Střepiny
    Jde o hi-tech scifi a půjde o indoorový larp. Příběh je o vesmíru, kde byly světy provázány důmyslnou komunikační sítí umožňující mezigalaktické cestování. Ta se však zhroutila a mnohé planety zůstaly odříznuté od vyspělého centra, civilizace upadly do technologické krize. Hra se bude odehrávat na jednom z odtržených světů. Čekat se dají mimo lidí i zástupci různých ras, roboti a množství technologických vychytávek.
    Zatím bez bližších termínů, další informace na http://strepiny.wordpress.com/

    Stalker larp - Nová zóna
    Koná se pravděpodobně začátkem listopadu.
    inspirován především knihou Piknik u cesty a měl by se odehrávat v Československu roku 1976. Spíše než o střílečku jde o simulaci totalitního řežimu té doby a letos chtějí orgové pořádně propracovat Zónu jako takovou. I zde by zřejmě měly být použity elektronické pasti. Akci pořádá Prkvoj (má stejné id na Hofylandu) a k akci je na Hofy už založený klub s bližšími informacemi (32496 - Stalker - Nová Zóna). Místo konání by mělo být poblíž Ostravy.

    Operace Paranoid
    Pořádají Templáři Vaultu Šílené Brahmíny.
    Veškeré informace na jejich stránkách http://templari.tecka.eu/a_celek.htm nebo stránce na Facebooku.

    Forgotten Warriors
    Pořádá Academie Draconica, pravděpodobně podzim.
    Informace na jejich stránkách http://www.draconica.net/?p=2099

    Olmecium 2011
    Koná se v říjnu 2011.
    Zatím bez bližších informací, průběžně na stránkách organizátora http://www.kahla.cz

    Svět po pádu
    Larpy organizuje též Svět po pádu. Bližší informace se dají získávat průběžně na stránkách http://svetpopadu.blogspot.com/2010/12/vanocni-darek-dalsi-larpy.html či na stránkách http://www.facebook.com/svetpopadu.
    Avizované akce na rok 2011: http://svetpopadu.blogspot.com/2010/12/vanocni-darek-dalsi-larpy.html.

    Dvě akce z trochu jiného soudku:

    Wolfenstein 4 - Team America
    7. - 9. říjen 2011
    Evropa 21. století, ovládané silnou Třetí říší. Jsme ve světě alternativní současnosti, kdy Německo neprohrálo WW2, ve světě rozvratu, moci a utrpení, ve světě gestapa a výslechů, ve světě, jaký si nikdo z nás raději ani nepředstavuje. Východní fronta je stále živá, což rozhodně nejde říct o odbojářích z Protektorátu Böhmen und Mähren... Je čas jít dál...
    Další informace na stránkách http://www.larp.cz/akce/2235/wolfenstein-4-team-america

    Steameventualita
    Koná se 8. října 2011
    Steampunk larp - užijte si světa poháněného na páru! Můžete se stát skvělým vynálezce, bohatým továrníkem nebo jenom prostým občanem Londýna.
    Prozatimní informace na stránkách http://www.larp.cz/cs/akce/2184/steameventualita

    Mezinárodní akce:

    Doroga Domoj
    Koná se 12.–13. srpna, na Slovensku.
    Příběh je o třetí světové válce vyvolané kvůli závodu v získání mimozemských návstěvníků, kteří chtěli lidstvu pomoct. Hra samotná se bude točit kolem lidí, kteří po staletích vyšli znovu na zemský povch a začali kolonizovat co z planety zbylo.
    Informace: http://www.slad.sk/forum/viewforum.php?f=265

    Oldtown
    Koná se 28. června – 2. srpna, v Polsku.
    Monstrózní polský sraz fandů Falloutu, airsoftu a PA kár.
    Veškeré informace: http://oldtown.info.pl/www/pl,main,init/category,2/newsy.html

    = Margit =

    Knihy, které by neměly zapadnout…

    Ohnivé jazyky se plazily po zdech, svíjely se všude okolo a hladově sžíraly vybavení pokoje. Nemohl jsem odtrhnout pohled od hromady knih, kterou oheň spaloval. Se zoufalstvím jsem se vrhl vpřed, alespoň jednu z nich zachránit, alespoň jednu uchovat. Ucukl jsem. Plameny přeskočily na mou košili a ta vzplála jako pochodeň. Ucítil jsem nesnesitelný žár na své kůži, plamenní hadi se po mě začali plazit a já se v bolestech zhroutil. Jako němí strážci okolo stáli požárníci a vše mlčky sledovali, bez jediného pohybu. Vykřikl jsem a s krůpějemi potu po celém těle jsem se na posteli posadil. Byl to jen sen. Brrr… zatraceně živý sen. Otřepal jsem se. Jako kdybych se v tom snu ocitl ve světě, kde knihy nemají místo, kde lidský život nic neznamená. V tu chvíli jsem si vzpomněl na útlou knížku, kterou jsem již mnohokrát četl… 451 stupňů Fahrenheita.

    Že vám to něco říká, že jste to již někde zaslechli? No, aby ne, vždyť dnes je to již klasika fantastiky od Raye Bradburyho. Cože? Vy nevíte, kdo to je? No jak to říci ve zkratce? Je to především výtečný povídkář. Tento americký spisovatel, který se narodil v roce 1920, má na svém kontě žánrově širokou škálu tvorby (povídky civilního rázu, tajemné příběhy, vize budoucnosti aj.).

    Ale vraťme se k jeho novele 451 stupňů Fahrenheita. Ta vyšla v knižní podobě poprvé v roce 1953 a vypráví nám příběh požárníka Guye Montaga v době, kdy povolání požárníka znamená zakládat požáry. V době, kdy je ve společnosti úspěšně potlačeno vlastní myšlení a lidi jsou jen slepým povrchním stádem. V časech, kdy se zakládají požáry v domech lidí, kteří se dopustili toho zločinu, že vlastní knihy. Protože oni vybočují, přemýšlí, kladou si otázky. A tak se spalují jejich knihy, byty i domy, a když není jiná možnost, tak i vlastníci samotní.

    Co se však stane, když se samotný požárník rozhodne do knih nahlédnout, co se stane, když začne příliš uvažovat a kam až ho to dovede? I o tom je tato kniha. A pokud jste se s ní ještě nesetkali tak rozhodně neváhejte a ponořte se do ní.

    A ještě jako malé navnadění - jsou tady pro vás dvě krátké ukázky.

    ukázka 1:

    Byla to rozkoš - pálit

    Pozoroval s obzvláštní rozkoší , jak jsou předměty pohlcovány, jak věci černají a jak se mění. Krev mu bušila ve spáncích, když svíral v dlaních mosaznou trysku, tohoto obrovského hada, který plival na svět jedovatý petrolej, a jeho ruce byly rukama podivuhodného dirigenta, řídícího nesmírnou symfonii žáru a ohně, v níž mizí cáry a zuhelnatělé zbytky dějin. V očích pod helmou se symbolickým číslem 451, nasazenou na lhostejné hlavě, zaplanul oranžový žár, když si představil, co bude následovat; stiskl zapalovač a dům se vzepjal ve žravých plamenech, jež zbarvily večerní oblohu do červena, do žluta a do smolné černi. Kráčel obklopen rojem světlušek. Pocítil neodolatelnou touhu strčit do žhnoucí pece pár pěnových bonbónů na klacku, jak se to žertem dělávalo, zatím co poletující, žárem zkroucené knihy umíraly u vchodu a na trávníku. A když se knihy ve víru jisker vznesly a letěly pryč, vítr potemněl dýmem spáleniště.

    ukázka 2:

    „Nikdo mě už neposlouchá. Nemůžu mluvit s telestěnami, protože telestěny řvou na mě. Nemůžu mluvit se ženou, ta poslouchá telestěny. Chci jen, aby někdo slyšel, co mám na srdci. A jestli budu moct mluvit dost dlouho, snad to dá nějaký smysl. A chci, abyste mě naučil rozumět tomu, co čtu.“

    Faber zkoumavě hleděl na Montagův hubený obličej s popelavě modrými tvářemi. „Co vámi tak otřáslo? Co vám vyrazilo pochodeň z ruky?“

    „Já nevím. Máme všechno, co potřebujeme ke štěstí, ale šťastní nejsme. Něco nám chybí. Pátral jsem po tom. Jediná věc, o které jsem věděl, že schází určitě, byly knihy, které jsem deset nebo dvanáct let pálil.

    = Morr =

    Kapka poezie

    Mladý elf pod velkým stromem sedí,
    bez hnutí, zasněně do plání hledí.
    Očarován byl dívkou cizí,
    jež se zdála mít srdce ryzí.

    Představila se jako princezna Lira,
    však možné je, že pravdu skryla.
    Elf nepoznal její skrytou moc,
    ona jej lstivě požádala o pomoc.

    Poblázněn láskou rychle za ní spěchal,
    zastřený rozum na holičkách ho nechal.
    Míjel louky, lesy i jezera,
    zastavil se až jednoho večera.

    Před ním stála ta, které tolik věřil,
    bez váhání svůj život jí svěřil.
    Náhle se svalil pod velkým stromem,
    Zastíněn kletbou mocným zlým bohem.

    Nebyla to princezna co zdála se být milou,
    jen zrádná iluze, kterou oči neproniknou.
    Život elfa pomalu konce nabývá,
    nadějí na záchranu už mnoho nezbývá.

    Však kde je temnota, musí být i světlo,
    před nehybnou postavu něco si kleklo.
    Byla to elfka, co tělo má štíhlé
    oděna v rouchu barvy bílé.

    Na první pohled zamilovaná byla,
    chtěla najít způsob, jak by jej probudila.
    Na kletbu nestačili slzy té krásky,
    život mu vrátil až polibek z lásky.

    Tím dnem spojili dva osudy v jediný,
    jejich společný ráj byl nyní bezchybný.
    Tím končí báseň, jak už se stává.
    Láska opět vítězí a zlo prohrává.

    = Mario Black =

    Co se děje - nejbližší železné bitvy

    Urození rváči na Mníšku
    Kdy: 5.7.2011, 11:00 - 19:00
    Kde: Mníšek pod Brdy
    Odpoledne plné šermířských soubojů a divadla, prohlídky zámku s unikátní výstavou panenek zakončené velmi volnou rekonstrukcí dobytí zámku švédy v průběku 30-ti leté války, pro Vás připravilo již podruhé město Mníšek pod Brdy ve spolupráci se zámkem Mníšek a Agenturou Alotrium. Podvečerním programem Vás bude provázet moderátor Standa Berkovec. Vystoupí skupiny historického a scénického šermu: Alotrium, Burdýři, Taurus, Rebel, Vae Victus, Manus Regis, Nevers, Dámská taneční a šermířská skupina Reginleif, rondašíři Sentiment du fer, Vojensko-historické spolky Brandýská garda a Krvavý regiment a Kelklíř Merlin.
    Pořadatel a více informací: Alotrium, http://www.alotrium.cz

    II. ročník medzinárodného turnaja v historickom šerme v zbroji
    Kdy: 5.7.2011, 09:00 - 18:00
    Kde: Nitra
    Více informací: http://www.swords-costumes.eu/3rd-year-of-international-tournament-of-medieval-fencing-100.aspx
    Pořadatel: Štefan Nitriansky, telefon: 00421 905458818 e-mail: balasa@rondel.sk

    Historický víkend hradě Šternberk
    Kdy: 8.7. - 10.7.2011
    Kde: hrad Šternberk ( Olomouc)
    Program: 09.00- 20.00 řemeslný jarmark, 10.00 Nácvik bitvy, 16.30 Bitva samotná
    Pořádatel a informace: SHŠ Moravští Rytíři (Martin Jura 608 923 313, moravsti.rytiri@seznam.cz

    Dobývání Kroměříže Švédy
    Kdy: 8.7.2011 15:00 - 9.7.2011 20:00
    Kde: Kroměříž
    3. ročník barokní bitvy, konaný přímo v prostoru Podzámecké zahrady. Letos součástí akce i přepad tábora z Divokého rybníka. V pátek 8.7. malý večerní průvod městem, v sobotu 9.7. velký polední průvod městem, od 15:00 bitva.
    Více informací: http://manove.specialne.cz, pořadatel: Biskupští manové z Kroměříže

    V. ročník Bitvy o miroslavské sklepy
    Kdy: 15.7. – 17.7. 2011
    Kde: prostory zámeckého parku v Miroslavi
    V. ročník Bitvy o miroslavské sklepy. Letos ztvárnění legendy o vzniku Miroslavi. Šlo v ní o dobývání tvrze kněžny Miroslavy jejím manželem.
    Pořadatel a další informace: SHŠ Miroslavští z Miroslavi, http://miroslavsti.cz

    DOBÝVÁNÍ XIII. - 2011
    Kdy: 23.7. - 24.7. 2011
    Kde: Areál archeoskanzenu Curia Vitkov
    Tradiční rekonstrukce obléhání hradiště ve 12.století. Obléhání pevnosti, historický tábor, románský hard turnaj, lučištnický turnaj.
    Pořadatel a další informace: sdružení Curia Vitkov, www.curiavitkov.cz

    Bitva o Notorburg
    Kdy: 23.7. - 24.7. 2011
    Kde: Notorburg u Ledče nad Sázavou (louka pod Sechovem)
    Pořadatel a další informace: Notorix Denatur, www.notorixdenatur.ic.cz

    Cvikovské hřmění
    Kdy: 29.7. - 31.7.2011
    Kde: Cvikov – od Nového Boru směr Liberec, od Liberce směr Nový Bor, Rumburk
    Bitva je usazena do období třicetileté války a děj navazuje na loňský ročník.
    Vítány jsou zbraně palné i tyčové a bubny.
    Pořadatel a informace: SHŠ Garde (e-mail: shsgarde@seznam.cz, tel:721/111 845 Gríša)

    Za pravdu a kalich
    Kdy: 30.7.2011
    Kde: hrad Hukvaldy
    Pátý ročník dobývání hradu Hukvaldy, tentokráte husitské války.
    Pořadatel a další informace: Hrad Hukvaldy, telefon: 777 322 295 (e-mail: kastelan.hradhukvaldy@seznam.cz), www.rytiri-hukvaldy.cz

    Rytířské klání a hradní slavnosti na Lichnici
    Kdy: 30.7.2011 - 31.7.2011
    Kde: hrad Lichnice u Třemošnice
    Čtvrtý ročník rytířského klání. K vidění budou rytířské souboje, dobové i orientální tanečnice, vystoupí také fakír, žonglér, kouzelník a muzikusové z dob dávno minulých. Svoje umění předvedou na hradním návrší také mistři katové, s jejichž řemeslem se dnes už žádný s odsouzených zločinců nesetká. Připraven bude i pravý středověký jarmark.
    Pořadatel a další informace: Občanské sdružení Theatricum Historialis - mladí a neklidní, http://theatricum.blog.cz

    Bitva – Podsedice
    Kdy: 30.7.2011
    Kde: Podsedice, okr. Litoměřice, areál vedle fotbalového hřiště
    8. ročník historického dne složeného z vystoupení různých SHŠ, her pro děti i dospělé o ceny a zakončeného bitvou. Bitva ve slohu gotickém, ať raném či pozdním.
    Pořadatel a další informace: SHŠ Corvus (Robert „Žužák“ Kopecký tel. 721903603 admin.corvus@seznam.cz

    = Margit =

    Co se děje - GameCon

    Nezapomeňte, že GameCon se uskuteční 21. - 24. 7. 2011 v České Třebové. Letos již po sedmnácté.

    Vše se dozvíte na stránkách http://www.gamecon.cz

    Gamecon, to jsou čtyři dny plné zábavy a napětí nad hrami všeho druhu.

    Je to příležitost pro všechny hráče a fanoušky nepočítačových her setkat se s ostatními, zahrát si hry, vyměnit zkušenosti a pobavit se.

    Co vás na GameConu čeká?
    • Deskové hry v deskoherně (Osadníci z Katanu, Carcassonne a mnohé další)
    • Velké množství her na hraní rolí neboli RPG. Můžete si vyzkoušet i herní systémy, které doma asi nemáte. (Střepy snů v různých prostředích, Dungeons & Dragons ve starém stylu, Příběhy impéria, InSpectres, My Life with Master, GURPS, FATE, DrD II, staré Dračí doupě, Mágové ze Světa Temnoty, Dungeons & Dragons čtvrté edice.
    • Hry naživo neboli LARP, kdy prožitky své postavy vyzkoušíte na vlastní kůži. Budete si moci vybrat ze šesti komorních larpů.
    • Mistrovství v Dračím doupěti, letos pro změnu z pozice obyčejných obyvatel Císařství.
    • Bonusové hry - dávka více či méně akčních her, další ročník nelítostné války pouličních gangů
    • GameCon Trojboj - prestižní turnaj tříčlenných týmů, které se spolu utkají ve třech různých disciplínách: v Akční hře, v Olympijských rošádách a v karetní hře Bobří banda
    • Bitva miniaturních armád ve Wargamingu - systémy Warhammer, Warhammer 40.000, Lord of the Rings
    • Spousta dalších aktivit, poutavých přednášek zajímavých díle.
    • Sobotní párty

    Další:
    • GameCon se bude odehrávat ve znamení Antiky.
    • Je pro vás připravena spousta nových her na všech frontách.
    • Na programu bude také křest Dračího doupěte II.

    O novinkách v programu se můžete informovat průběžně na facebookových stránkách http://www.facebook.com/gamecon

    A na závěr?

    Na závěr bych vám jménem celé redakce rád poděkoval, protože dnešním dnem jsme uveřejnili sedmé číslo v blogovém kabátku a to díky vám, věrným čtenářům.
    A když už jsme u těch čísel, sedmička je číslo plnosti, tak doufáme, že jste se v sedmém měsíci se sedmým číslem našeho NAMRA PLNĚ pobavili.

    Za redakci Morghot