sobota 27. srpna 2011

Vydání 8. - červenec a srpen 2011
Zase? Kdo to má číst? Noták, vždyť to je jen úvodník

Deprese, ano, přesně ta teď většinu z nás školou povinných provází, když si uvědomíme, že dva měsíce jako v bavlnce jsou v tahu! Dokonce i mě už začaly provázet zlé sny o tom, jak jsem vyvolaný k tabuli a dostávám za pět jen za to, že k ní jdu pomalu.
Potom tu jsou vysokoškoláci a dospělí, kterých se to netýká, anebo si to alespoň myslí. Ale právě naopak, začátek školního roku se osobně hlásí ke každému z nás a nějak se na nás projevuje.
Vysokoškoláci si díky tomu mohou přiznat, že jim zbývá pouze pár pěkných týdnů a ti další buď nakupují tašky a pomůcky pro své milované ratolesti, anebo prostě čekají, kdy vyjde NAMRO a koukají do monitoru.
Čímž se dostáváme k jednomu uvědomění. Jestli jste si doteď myslili, že se vás prázdniny a škola netýkají, musím vás zklamat. Abarin kráčí ve veliké souvislosti s veškerým naším životem. Když jsou vánoce, pěkně vám ho zdobíme, pokud přijde na zkouškové, jeskyně mírně zamrznou a čekají, až se jich majitelé po únavných hodinách učení chopí. A když přijde na prázdniny, mnoho jeskyní se ponechá samolibé rekreaci kdesi na Abu a jede se pěkně ven do přírody, nejlépe do ciziny.
Pořád to však není vše. Jakmile se z té ciziny vrátíme, ještě hůře začne-li školní rok, je načase oprášit/vyzvednout své jeskyně z rekreačních prostředí a pořádně to rozjet. Třeba vás pro to nadchne náš prázdninový dvojdíl? Nebo až ten příští. Každopádně se nám léto řítí za humna a z toho plyne jen jedno: vzhůru do hry, Abarine!

Za redakci Morghot

Deň neprečítaných kníh

Prečítaj si konečne knihu, na ktorú nebol čas! Milujeme knihy. Milujeme čítať knihy. Preto vyhlasujeme 31.8.2011 za Deň neprečítaných kníh.

1) Nájdi si pohodlné miesto na čítanie
2) Nezabudni na občerstvenie, čaj, kávu, čokoládu :)
3) Priprav si knihu, ktorá na teba stále čaká
4) Príď 31.8. na www.DenNeprecitanychKnih.sk a označ, ktorú knihu budeš čítať - uvidíš sa na mape spolu s desiatkami (stovkami? tisíckami?) ďalších čitateľov
5) 31. augusta si nekupuj nové knihy, ale prečítaj niektorú z tých, ktoré máš doma

Nezabudni pozvať aj svojich priateľov - a ak nečítajú, toto je skvelá príležitosť, ako ich k tomu priviesť :-). Podľa prieskumu má priemerný Slovák doma až 20% svojich kníh neprečítaných. 31.8. je ideálna príležitosť dobehnúť zameškané a prečítať tak svoju neprečítanú knihu :-)

Viac info nájdeš na www.DenNeprecitanychKnih.sk.

Chcete se také zapojit k této akci?
Informace najdete ve stejnojmenné veřejné události na Facebooku: www.facebook.com/event.php?eid=123673507729910

Knihy, které by neměly zapadnout... Den trifidů

Dočetl jsem. S hlavou plnou představ jsem zavřel oči...

Němě jsem zíral na paniku, která se zmocnila davu, když první žahadlo zasvištělo vzduchem. Strnule jsem přihlížel hrůznému divadlu. Po kolikáté už? Nebylo jim pomoci. Slepci se snažili uniknout z dosahu nebezpečných šlahounů. Padali jeden přes druhého, šlapali po sobě, rvali se o život. Snažili se uniknout do bezpečí, které bez zraku nemohli najít. Byli jako stádo dobytka hnané na porážku.

Už jsem nemohl přihlížet zoufalému zápasu. Utíkal jsem pryč od toho všeho. Ale nemohl jsem tomu uniknout, byl jsem v pasti, tohle byla skutečnost.
Zahnul jsem za roh… a na prázdno polkl… nedával jsem si dostatečný pozor. Žahadlo se vymrštilo. Bolestivé šlehnutí bylo to poslední, co jsem cítil. Podlomily se mi nohy a dopadl jsem na špinavý chodník. Zatracené rostliny, zatracení trifidi.

I tak vypadá jedna z tváří světa, který nám předkládá John Wyndham ve své proslulé knize Den trifidů.

Čtenáři se s knihou mohli poprvé setkat v roce 1951 a Den trifidů , román o budoucnosti lidstva, se po zásluze zařadil již krátce po svém vydání mezi klasiky vědecko-fantastického žánru.

Roj meteorů, překrásná a fascinující podívaná, byl příčinou konce starého světa. Miliardy lidí sledující tento úkaz se do nového dne probudili slepí. A jen několika jedincům, kteří se podívané neúčastnili, zůstal zrak nepoškozen. Když se k tomu přidají trifidi, jedovaté rostliny se schopností „chodit“, zdá se osud lidstva zpečetěn. Civilizace se hroutí. Nastává zoufalý boj o přežití.

Nechte se tedy vtáhnout do příběhu z pohledu Billa Masena, jednoho z těch, kteří neoslepli. Připojte se k němu a sledujte snahu přežít. Sledujte bezohlednost lidí, krutost, soucit i snahu o záchranu posledních střípků civilizace. Sledujte rostoucí strach z nebezpečných trifidů, jejichž počet rychle narůstá…

ukázka 1:

Zaváhala, nespouštějíc z muže na zemi oči. "Ale já musím…“ spustila a obrátila se ke mně. Pak se zarazila. Oči se jí rozšířily děsem a zaječela.

Prudce jsem se otočil, abych pár stop za sebou spatřil výhružně vztyčeného trifida. Automaticky jsem si zakryl rukama oči. Zaslechl jsem zasvištění vymrštěného žahadla a vzápětí mne zasáhlo - ale nesložilo mě, ani jsem nepocítil žádnou palčivou bolest. Mysl dokáže v takovémhle okamžiku pracovat jako blesk, nicméně byl to spíše instinkt než rozum, co mne přimělo, abych se vrhl proti trifidovi dřív, než stačil podruhé zaútočit.

ukázka 2:

Nenapadla mne žádná slova, která by nezněla krutě. Pauza se prodlužovala. Viděl jsem, jak pevně zatíná své sepjaté ruce. Potom spustila paže podél těla, kotníky celé bílé. Zdálo se, že užuž něco řekne, ale mlčela dál.

"Co mám dělat?" zeptal jsem se. "Co můžu dělat jiného než všechno trochu oddálit?"

Zahryzla se do rtu a pak: "Říkali - říkali, že jste snad osamělý," pronesla. "Napadlo mne, že kdybych snad…" - hlas se jí zlomil a kotníky jí ještě o poznání zbělely - "kdybyste snad někoho měl… myslím někoho tady… pak byste možná - pak byste nás možná neopustil. Zůstal byste potom s námi?"

"Panebože," hlesl jsem tiše. Stála zpříma jako svíčka a lehce se jí chvěly rty. Měla by se kolem ní točit smečka nápadníků žebronících o sebemenší její úsměv. Měla být krátce šťastná a bezstarostná - a potom šťastná ve svých starostech. Život měl pro ni být čarovným - a láska nejsladší… "Byl byste na mne hodný, viďte?" pokračovala. "Víte, já ještě nikdy -"

"Přestaňte! Přestaňte!" vykřikl jsem na ni. "Takovéhle věci mi nesmíte říkat. A teď už jděte, prosím vás." Ale neměla se k odchodu. Stála a upírala na mne oči, jež mne nemohly vidět.

"Jděte už," opakoval jsem. Nedokázal jsem její pohanu přenést přes srdce…

ukázka 3 /navazující dějově na ukázku 2/:

... "Bille, prosím vás. Já nejsem moc statečná. Nemohl byste mi dát něco - něco, čím bych tomu udělala konec?"

"Ano," řekl jsem. "Seženu vám něco."

V deseti minutách jsem byl z lékárny zpátky. Podal jsem jí sklenici vody a do druhé ruky jsem jí vložil tabletu. Chvilku ji podržela v prstech. Potom: "Samá marnost - a všechno mohlo být úplně jinak," řekla. "Sbohem, Bille - a díky za vaši snahu."

Hleděl jsem na ni, jak tam leží. Z jednoho důvodu mi její konec připadal ještě marnější - uvažoval jsem, kolik jiných by asi řeklo "vezměte mě s sebou", namísto "zůstaňte s námi", jako to řekla ona. A nikdy jsem se nedozvěděl, jak se jmenovala.

= Morr =

Co se děje - CONiáš, Istrocon

Pozvánka na dva cony, které se konají v nejbližší době. Jeden v Praze, druhý v Bratislavě.

CONiáš

Městská knihovna v Praze již popáté připravila pro fanoušky scifi a fantasy tento jednodenní con. Tématem letošního CONiáše je magie ve všech svých podobách.
A kdy že to je? - Sobota 24. září od 10:00 do 21:00 hodin.
Kde že to je? - Malý sál Ústřední knihovny, Mariánské náměstí 1/98, Praha 1.

Kromě přednášek budou již tradiční stánky se vším možným, ponejvíce s knihami. Zahrát si můžete deskové i jiné hry, které představí klub deskových her Paluba a "kartičky s nápisem Magic". Navíc vás letos čeká věštírna a kouzelník.
A protože je to v knihovně, tak čtenáři budou mít možnost si přímo v prostorách conu vypůjčit tematické knihy. Stejně tak navazuje na úspěšný projekt a CONiáš se stal dalším Dnem pro výměnu knih. Máte doma scifárny, které jste si přečetli, ale v knihovničce vám zabírají místo? Přineste je a místo nich si vezměte knihu jinou. Jak snadné...

Přednášky a hosté: Petra Neomillnerová, Františka Vrbenská, Jiří W. Procházka, Tomáš Bandžuch, Leoš Kyša, Michal Langr nebo Jan Kantůrek... Pozvání přijal i herec Martin Matejka z Divadla v Dlouhé (můžete ho znát například z Maškarády nebo Soudných sester). Koncert letos bude v podání fantasy písničkáře Laega Mortemira.

Dále bude:
- vyhlášení výsledků ankety „Gandalfovo brko“ a „Souronovo pero“ o nejlepší a nejhorší publicistický text v daném roce
- křest knih „Modrá luna čarodějů, rudý měsíc války“ od Jana Dobiáše a „Mrtví muži netančí“ od Míly Lince.
- a mnoho dalšího

Další informace naleznete na www.mlp.cz a FB/Conias.knihovna.

----

IstroCON

IstroCON - medzinárodný festival scifi, fantasy a hororu.

Kdy že to je? - Od 16. září v 13:00 do 18 září v 18:00.
Kde že to je? - Istropolis - Dom Odborov, Trnavské Mýto 1, Bratislava

XXIV. ročník medzinárodného festivalu IstroCON 2011 Vám ponúka 3 dni strávené na podujatí s bohatým programom.
Počas nich bude paralelne prebiehať:
- premietanie zaujímavých filmových trhákov
- sekcie sci-fi, fantasy a horor
- literárne súťaže a prednášky
- hranie kartových a stolných hier (World of Warcraft, Warhammer, MTG, Pokémon, Yu-gi-oh, Osadníci, Puerto Rico)
- príjemné posedenie s priateľmi v čajovni, bare alebo reštaurácii

Veškeré informace včetně podrobného programu naleznete na http://www.facebook.com/istrocon

Písnička - Život dobrodruha

Ze vzdálených severských končin Jeseníků posílám hudební pozdrav.
Ano, i v těchto drsných končinách, kde lišky dávají dobrou noc, a chlapi, když se poperou, tak jenom nožem nebo sekerou (pardon, vloudila se mi sem část jiné písně), se rodí bardové, kteří vědí, o čem je život a dokáží nám svými písněmi zprostředkovat nezapomenutelné zážitky. Jako třeba Vrbenská skupina Talisman.



Život dobrodruha
Text: Marie Pivná (má drahá sestra)

Meč v ruce, unavený, jen dál
Prašné cesty jsou tvým osudem
Raději zemřeš, než by ses vzdal
Ženeš se za zlatým mamonem

Jednou jsi pán, žebrák druhý den
Jak točí se kolo štěstěny
Nepřinutil by tě pokladem
K šedému životu bez změny

Život dobrodruha
Je plný nesnází
Když všemu zlu světa
Rukavici hází

Znáš knihy elfí moudrosti
Barbara máš za přítele
Spolu čelíte podlosti
Vždy s čistým štítem a směle

Skřeti ve vlhkých chodbách skal
Temný les zombie skrývá
Vždyť boj se tvým posláním stal
A kdo riskuje, štěstí mívá

Život dobrodruha
Je plný nesnází
Když všemu zlu světa
Rukavici hází

Čerpadlo 6

Pátráte v regálech knihkupectví a knihoven po něčem novém? Snažíte se objevit něco čtivého, co vás přiková k židli a nepustí? Pak zkuste sáhnout po knize Paola Bacigalupiho - Čerpadlo 6.

Jedná se o sbírku povídek, pro které je společným pojícím prvkem vize pochmurné budoucnosti. Budete doslova vtaženi do světa plného krutosti, nemilosrdné konkurence a nehynoucí touhy po moci a penězích. Poznáte svět trpící nedostatkem výživy a energetických zdrojů. Nahlédnete pod pokličku světa, kde lidský život či morální hodnoty nemají žádnou cenu. Budete sledovat zplundrovanou pustinu, v níž se Země proměnila. V těchto kulisách budete pozorovat osudy lidí… A protože autor dokáže bravurně navodit atmosféru a nechat ožít postavy, věrně vystihnout jejich chování a uvažování, jistě si tento výlet do neveselé budoucnosti patřičně užijete.

Jistě, není to čtení pro každého (heroické bitvy, romantická dobrodružství apod. byste tady hledali jen stěží), ale máte-li rádi tíživou atmosféru, uvěřitelné postavy i situace, necháváte-li se unášet představami o budoucnosti, tak rozhodně neprohloupíte.

Ten, kdo pravidelně četl českou mutaci Magazínu Fantasy a Science Fiction, již velkou část těchto povídek zná. Ničemu to však nevadí, protože kniha vám tyto povídky servíruje pěkně pohromadě (+ něco navíc) a ve velice slušivém kabátku. Pevná vazba, vkusné ilustrace i celková úprava knihy zahřeje na duši všechny, kterým není lhostejný knižní design.

Seznam povídek:
Plná kapsa dharmy, Flétnová dívka, Písek a struska, Pašo, Kalorik, Lovec tamaryšků, Popkomando, Na žlutou kartu, Čerpadlo 6, Drobné obětiny, Jemnější

ukázka z povídky PÍSEK A STRUSKA:

„Vůbec by mě nenapadlo, že zvíře bude takový křehký,“ řekl Jaak.
„Ty jsi křehký taky. Není to až takový překvapení.“

„Jo jenže já tomu zpřelámal jenom pár kostí a koukni se na to. Leží to a sípe.“

Lisa se zamyšleně zamračila. „Nehojí se to.“ Nešikovně se vysoukala do stoje a šla nakouknout do klece. Její hlas zněl rozrušeně. „Je to fakt pes. Je takovej, jako jsme bejvali i my. Zahojení mu může trvat i celý tejdny. Jedna zlomená kost a jakej byl.“

Sáhla břitovou rukou do klece a udělala zvířeti do boku tenkou řeznou ránu. Vyvalila se krev, a tekla pořád. Trvalo celé minuty, než se začala srážet. Pes jen ležel a lapal po dechu a viditelně byl vyčerpaný.

Zasmála se. „Tohle je k nevíře, že jsme přežili dost dlouho, abychom se tohohle vývojem zbavili. Když tomu uřízneš nohu, nedoroste mu.“Ohromeně naklonila hlavu ke straně. „je to stejně křehký jako kámen. Když to rozbiješ, zůstane to rozbitý napořád.“

ukázka z povídky KALORIK:

„Nemá máma, nemá táta, malá parchant. Penyze? Vy dát penýze?“ Spratek udělal na ulici hvězdu a pak kotrmelec, až tím nahým tělem rozvířil žlutý prach.

Ladží se zastavil a pozorně si prohlédl to špinavé, blonďaté dítě, které se mu zastavilo u nohou. Zdálo se, že jeho zájem spratkovi dodal odvahu; kluk udělal další kotrmelec. Ze dřepu se na Ladžiho usmál, vypočítavě a dychtivě, na tváři měl šmouhy od čúrků potu a od hlíny. „Penýze? Vy dát penýze?“

= Morr =

Střípky ze života barda Jarilana

Křišťálová past

Znova zběsile zabuším na těžké kamenné dveře. Křičím, ale odpovědí mi je stále jen ozvěna. Nikdo neotevírá, nikdo mě z té zpropadené tmy, osvětlené jen jedinou čadící loučí, nepřichází pustit na denní světlo. Otočím se zády ke dveřím a vytřeštěnýma očima zírám do temnoty jeskyně. Srdce mi zběsile tluče a žaludek svírá strach. Opřu se zády o dveře, zavírám oči. Ve snaze se uklidnit, uvědomit si, jak jsem se do tohohle průšvihu dostal.

Proč jsem se zde ocitl? Vždyť ti lidé v té horské vesničce vypadali tak mile, tak pohostinně. Zabloudit v Horách mraků není zase tak těžké a mně se to samozřejmě povedlo. Už jsem myslel, že se z hor nikdy nevymotám a ejhle, vesnice. No, spíš vesnička. Pár domků krčících se pod štíty skal kolem malé návsi. Když jsem nejistě zamířil mezi ně, všimlo si mě nějaké dítě.
„Bard! Bard! Je tady vopravdickej bard!“ spustilo to robě povyk. A obyvatelé vsi se vyhrnuli ze svých obydlí a hnali se ke mně. V první chvíli jsem se chtěl otočit a upalovat pryč, hory nehory. Měl jsem to udělat.
Ne, nechtěli se do mne pustit, nechtěli mě bít ani kamenovat, hnali se ke mně, aby mě přivítali. To jejich nadšení bylo až moc velké. Ale ten tichý hlásek, který mi našeptával, že tady není něco v pořádku, jsem umlčel, jakmile mě přitáhli do hospody a já ucítil vůni pečeného masa, chleba čerstvě vytaženého z pece a zaslechl ten krásný zvuk, když o sebe ťuknou korbele plné piva.
A považte, opravdu jim prý za to všechno bude stačit, když zahraji a zazpívám. Musím říct, že tak úžasné publikum jsem už dlouho neměl. Chápu, jsou tady tak zastrčení a odtržení od veškerého kulturního světa. To jsem si alespoň myslel. Ano, svátek Písně, o kterém se zmiňovali a který měl proběhnout na druhý den, do tohoto uměním nepoznamenaného místa sice trochu nezapadal, ale vzhledem k tomu, že těch korbelů piv bylo už víc, než dost, neřešil jsem to.

Kdybych to včera večer řešil, kdybych se neopil, nemusel jsem se dnes probudit s třeštící hlavou zavřený v nějaké jeskyni. Usadil jsem se na zem, zády opřený o dveře, vzal loutnu do rukou a začal zlehka vybrnkávat pomalou melodii. To se musí nechat, akustika zde byla výborná, tóny se nádherně nesly prostorem a ozvěna to celé jen umocňovala.
No co, zavřít mohli, pustit musí.
Louče zaprskala.
Musí…?
Rázem jsem byl na nohou. Sakra, je tady jen jedna, v kovovém držáku na stěně. Jednou dohoří a já se ocitnu v naprosté tmě. Polknu, přehazuji loutnu přes rameno, otáčím se ke dveřím a začínám do nich zase bušit:
„Héééééééj, pusťte mě odsud!!!! Héééééééj, tak slyší mě někdo?!“

Opět se opírám zády o dveře, koukám do tmy. Strach se asi rozhodl, že jsem natolik dobrý společník, aby se mnou už zůstal. Řeším právě velký problém – mám zůstat na místě, nebo popadnout tu zatracenou louč a než zhasne, zkusit najít jinou cestu ven? A proč mě tady vůbec zavřeli?
Nakonec rozhodne má netrpělivost a neochota jen tak sedět a čekat. Sevřu louč a vykročím do hloubi jeskyně. Zjišťuji, že není zase tak velká, jak jsem si představoval a na jejím konci, naproti dveřím, ústí chodba. Jen chvíli zaváhám a pak do ní vstoupím.
Neříkám, že jsem nikdy neprolézal žádné podzemí, ale nikdy jsem v tom nebyl sám. Umíte si představit, jak děsivě vypadají stíny vrhané komíhajícím se plamenem louče? Uvědomujete si, jak ozvěna vašich vlastních kroků navozuje pocit, že v té tmě nejste sami, že vás někdo nebo něco sleduje? Víte, co to je, postupovat klikatící se chodbou pořád dál a dál, nevědět, co kde na vás skočí, nevědět, kam vlastně jdete a jestli to má vůbec nějaký smysl?
Ano, přiznám se, mám strach. Z toho, že louče za chvíli dohoří a mne obklopí temnota a v ní skryto, přikrade se pomalu a plíživě šílenství. Nebo mě něco rozsápe, sevře mě v čelistech a spáry zaryje do mého těla. Díky, opravdu si teď netroufám vybrat lepší z těch skvělých možností.

Mé srdce zaplesá a mám chuť zavýskat radostí, když před sebou zahlédnu světlo. Východ. Zrychlím. A záhy zjistím, jak jsem byl bláhový. Další jeskyně. Nechápu, odkud se bere to světlo, ale před jeho září, odrážející se a blyštící se v tisících křišťálových krystalů a na tisících ploškách křišťálových cingrlat jsem musel přimhouřit oči.
Je to impozantní pohled. Stěny pokrývají krystaly, od těch nejmenších až po obrovské a nádherné kusy. Ze stropu visí podivné křišťálové ozdoby, těžko se rozhodnout, jestli je někdo vyrobil anebo jsou to úžasná díla přírody. Země je zde hladká jako led a připomíná obrovské zrcadlo. Vstoupit na ni znamená zažít okamžitě pocit závrati a strachu, že spadnete do hloubky pod sebou, kde se zrcadlí strop v podobě hluboké jámy, jejíž dno se ježí těmi podivnými křišťálovými ozdobami, které, jak si teď uvědomuji, připomínají tak nejvíc ze všeho zvláštní čepele a hroty šípů.
U stěny naproti vchodu do jeskyně je postaven trůn, umně poskládaný z křišťálových krystalů a na něm sedí ona. Těžko říct, jestli je krásná nebo ne, její tvář je poseta křišťálovým prachem, který odráží světlo stejně jako vše zde a nedovolí mi ji jasně vidět. Přesto nedokážu odtrhnout od té zvláštní blyštící se tváře pohled, zvláště od velkých očí, neskutečně modrých a tak hlubokých.

Nechápu, co znamená ta křišťálová jeskyně, nevím, kdo je ona a netuším, proč jsem zde já. Měl jsem ji snad najít? Proto mě sem zavřeli? A co bude teď? Jediné, co vím, že je to žena. To by snad mohlo celou situaci usnadnit.
Nejistě vykročím po zrcadlové podlaze k trůnu.
“Bard Jarilan, má paní, k vašim službám.“ představím se a slova doprovodím hlubokou úklonou. Pak se opět pokusím pohlédnout do její tváře bez toho, abych hmouřil oči před tím jasem a vyšlu k ní jeden ze svých nevinných, ostýchavých a přesto okouzlujících úsměvů.
Její tvář se ani nezachvěje. Pak ale promluví.
„Vítej. Vítej zde dnes, v den svátku Písně. Jsem ráda, že se zúčastníš pěvecké soutěže.“ Její hlas studí a tak trochu cinká, jako malé křišťálové krystalky narážející jeden do druhého.
Mé obočí vyletí udiveně vzhůru – jaká pěvecká soutěž? Než se ale stačím zeptat, ona pokračuje:
„Nenech se zmást tím, že jsi jediný soutěžící. Každý rok zde přede mne předstupuje jen jediný soutěžící. Výhra je ale opravdu lákavá – tvůj život.“
Úsměv mi ztuhne na rtech, polknu. Tohle tedy nevypadá dobře.
„Ale má paní… nemyslím si, že…“
Velitelsky zvedne ruku, aby mě umlčela. Její paže září stejně jako její tvář.
„Také zde nejsi od toho, abys myslel. Jsi zde pro to, abys hrál a zpíval.“
No dobrá, skvělé, úsměvy na ni nezabírají, nemám právo něco namítat, a vůbec - je tak trochu panovačná.
„A když se prostě rozhodnu soutěže nezúčastnit a odejdu?“ pronesu vzpurně.
Poprvé se usměje:
„Zkus to.“ vybídne mě.

Rozloučím se mlčky, jen úklonou, a otáčím se k odchodu. Po pár krocích mě zarazí zvláštní cinkání, libozvučné a skoro něžné. Přes to mi z něj přeběhne mráz po zádech. Nemusím ani zvedat hlavu, v zrcadle podlahy vidím moc dobře, jak se malé křišťálové čepele a hroty nad mou hlavou rozhoupaly. Váhavě udělám další krok. Začnou se houpat víc, narážet do sebe, zvonivý zvuk zesílí. Každou chvíli se mohou utrhnout a…
Nechci už dál poslouchat, jak mi zvoní hrana. Zprudka se otočím zpět k ní.
„Jaká jsou pravidla soutěže?“
Pousměje se, opět.
„Zcela jednoduchá. Zahraješ a zazpíváš jednu jedinou píseň, dle svého výběru. Pokud ji zahraješ a zazpíváš bezchybně a čistě, přežiješ.
Pokud uděláš chybu či nedokážeš udržet tón…“ výmluvně pohlédne na smrtící cingrlátka nad mou hlavou.

Tak tohle bych mohl zvládnout. Okolnosti jsou ale natolik podivné, že nevěřím, že v tom není háček.
„Smím znát jméno té, pro kterou budu zpívat?“ snažím se hrát o čas.
Zaváhá, zvažuje, jestli má splnit mou prosbu. To její váhání mi přijde důležité, ukazuje, že není zase tak sebejistá, studená a tvrdá jako křišťál kolem ní.
„Jsem Ajiín z Dreku.“

Zalapal jsem po dechu. Ajiín z Dreku? Ta slavná bardka? Ta, která si myslela, že ani bohové nezpívají tak, jako ona a ti ji za její pýchu prokleli? Ta nikdy nepřizná, že jsem zazpíval dobře. Nechce slyšet perfektní výkon, chce mou smrt. Toto je její prokletí? Každý rok nechat zemřít toho, kdo se pokusí zde zazpívat? A kdo se tady o to rok co rok pokoušel? Někdo z té vesničky? V tom případě se nedivím, že sem tentokrát šoupli mne místo někoho z nich.
Mysli, Jarilane, mysli. Jak dlouho už tady je? Desetiletí, staletí? Nevím, jak je ten příběh o ní starý, do této chvíle jsem ani netušil, že Ajiín doopravdy žila. Co tady dělá celý rok? Sedí a čeká na den, až před ní předstoupí další odvážlivec, aby zemřel u jejich nohou?
Musí být tak opuštěná…
Nemohu spoléhat na svůj pěvecký um, musím ji ohromit, musí při mé písni zapomenout na to, že si přeje mou smrt, musím zazpívat tak, aby uvěřila, že ta píseň je jen pro ni… že je o ní, musím ji dojmout a přimět na okamžik uvěřit, že i já jsem tady jen pro ni. To je možná má jediná šance.

„Ta píseň je jen pro tebe, Ajiín, stejně jako můj život, který ti tímto pokládám k nohám.“ pousměji se, smutně a plaše a pak začnu hrát a zpívat:

“ Zrození hvězd čas vykřesá kvapem
a můžou mě vést, až vyryju drápem
staré medvědice do skály větrů tvůj obličej.

Kraj otěhotněl jak prvnička v máji
tou padlou tmou a někde ve stáji
se splaší koně a přiklušou blíž, ke mně blíž.

A březí klisna má oči jako ty a sedlo z něhy,
možná se jí stýská, možná je zraněná a možná je ty,
všechno možná, všechno možná bude lepší než dřív.“


Vkládám do svého projevu veškerý soucit, kterého jsem schopen, lítost s ní a s jejím osudem a pevnou víru, že opravdu může být lépe. Nepřetvařuji se, dokonce jsem zapomněl na hrozbu smrti a teď tady jsem doopravdy jen pro ni. Může si to přečíst v mých očích.
Její oči se začínají plnit slzami.

“Let létavice mi do uší zpívá
píseň panice, co z tváře ti zlíbá
tvůj vodopád slz a měsíční prach, co ty víš.

Kraj kormoránů mě úsvitem vítá
a ranní déšť mou rytinu smývá,
jsi vzdálená víc, co můžu ti říct, můžu říct,
jen to:

Že březí klisna má oči jako ty a sedlo z něhy,
možná se jí stýská, možná je zraněná a možná je ty,
všechno možná, všechno možná bude lepší než dřív.

A březí klisna má oči jako ty a sedlo z něhy,
možná se jí stýská, možná je zraněná a možná je ty,
všechno možná …“


Slzy se vylijí a stékají po jejich třpytících se tvářích. Ze rtů se jí vydere kvil tak zoufalý, až se mi srdce svírá. A pak vše kolem mě vybuchne. Ne, nyní nezní žádné jemné melodické cinkání, ale řinkot tak nepříjemný, až rve uši. Má ruka se pozvedne v marné snaze chránit hlavu, krčím se. Nezvládl jsem to…

Probírám se venku, před těmi těžkými kamennými dveřmi, které se za mnou před několika hodinami zavřely. Kameny mě tlačí do žeber, ale já si vychutnávám ten pohled na nebe. Není totiž krásnějšího pohledu než na modrou oblohu zalitou slunečním svitem.
Otřesu se, když si vzpomenu na ten výbuch v křišťálové jeskyni. Rychle se posadím a obhlížím škody. Kupodivu jsem celý, nezraněný a nepořezaný. I má loutna tu hrůzu přežila bez úhony. Už chci vstát, když se můj pohled vrátí zpět k mému nástroji. Na krku loutny se houpe malé křišťálové srdce na koženém řemínku. Pousměji se a zlehka se jej dotknu.

Do vesničky se už nevracím, vydávám se cestou, která z ní vede, dolů do nížin. Neohlížím se. Ať si ti milí lidé sami přijdou na to, co se stalo.

Statistiky

Tentokráte prázdninově netradičně. Souhrnná statistika návštěvnosti NAMRO.


(Pro zvětšení klikněte.)

Co se děje - Dračí Doupě II.

Někteří z vás už možná zaznamenali, že se v nedávné době objevila nová pravidla - Dračí doupě II., která ale na původní pravidla DrD nenavazují. To je potřeba uvést na pravou míru, aby někdo nečekal jen vylepšená a aktualizovaná pravidla původního „Dračáku." Pojí je k nim jen pouhý název a skutečnost že se jedná o českou RPG hru z produkce Altaru.

Dračí doupě II. je totiž vystavěno na úplně jiném systému.

Najdete zde 5 základních a 10 pokročilých povolání, která mezi sebou můžete různě kombinovat. Herní mechanizmy jsou sjednoceny a zjednodušeny a tak se využívá jednoho typu hodu se dvěmi (výjimečně třemi) šestistěnnými kostkami. Systém magie nabízí velkou volnost. Můžete provádět jakákoliv kouzla, která vás napadnou v rámci určitého oboru (nečekejte tedy rozsáhlý seznamy kouzel, stačí popustit uzdu fantazii).

Nový „Dračák" klade větší důraz na příběh, ale také má větší nároky na fantazii a schopnosti jednotlivých hráčů. Apeluje na skutečnost, že hrát neznamená vždy uspět, a že neúspěch otvírá jen jinou linii příběhu.

Ten kdo má rád házení kostkou, tabulky a bohaté seznamy kouzel, lektvarů apod. asi nadšen nebude. Ale volíte-li přístup volnější, abstraktnější a hledáte jen rámec, do kterého zasadit váš úžasný příběh, mohl by vás "nový Dračák" oslovit.

A pokud již máte reálnou zkušenost s hraním DrD II, podělte se o vaše postřehy a dojmy.

Více o DrD II. na webu: http://drd2.altar.cz/

= Morr =

Jak k nám přicházejí postavy, které máme rádi

Tak dobrá, dobrá, budu v té jeskyni hrát. V tom úžasném propracovaném světě z počítačového RPG Dragon Age. Ráda zase potkám staré známé. Alistaira, Lelianu, Morrigan, Wynne a hlavně Zevrana.
Takže vymyslet postavu. Bude to elfka, městská elfka. Líbí se mi, že v tomhle světě jsou elfové ti opovrhovaní, ti na okraji společnosti. A bude to Lotr, samozřejmě. Vražedkyně?
“Šílíš? Já nejsem žádná vražedkyně, toho strážnýho sem zabila, protože on chtěl zabít mně…“

Hmmm, měla bych si dát pauzu, už slyším hlasy.
“Heleď, tys mě volala, ty mě potřebuješ, ty chceš vyprávět můj příběh, vědět, jak to se mnou bylo…“
“… a kdo jsi?“
“Sem Sei, no, chtělas nějakou elfku z Odluky, ne? Tak sem tady…“
“No to jsem chtěla… vymyslet si ji.“
“Proč si chceš něco vymýšlet? Sem tady a všechno ti vo sobě řeknu. Budem si rozumět, uvidíš, pude nám to spolu…“

Moc romantické, metafyzické, ujeté, přitažené za vlasy? Takhle tvorba nové postavy neprobíhá? Nesmysl? No když myslíte…

Ve většině jeskyní na Abarinu je na hráče kladen požadavek na RPG, čili na role-playing game. Hraní rolí. Hrát můžeme jen toho, koho dobře známe. A dobře znát můžeme jen někoho, o kom hodně přemýšlíme, o kom toho víme co nejvíce, koho si pustíme pod kůži. Nebo on nás, to už záleží na úhlu pohledu.
Každý z nás má své vymazlené postavy, za které se příspěvky píší skoro samy, které jako by nám šeptaly svůj příběh místo toho, abychom ho my lopotně vymýšleli.
Rozhodně to ale nejsou postavy, jejichž životopis odbudeme deseti řádky. Nejsou to povrchní osoby, o kterých je nám zatěžko popřemýšlet. Nejsou to namakaní neporazitelní a dokonalí borci.
Jsou to ti, kteří mají i své slabé stránky, své potíže, své chyby. Prostě ti, kteří doopravdy žijí, kterým ten život vdechneme a ten život jim všichni uvěří. A pak je ostatní hráči mají rádi, i když jejich postavy je můžou milovat, nesnášet, litovat je, opovrhovat jimi. A mají je rádi právě pro to, že tohle mohou. Je radost a čest se s takovými postavami v jeskyni potkat. Je úžasné spojit s nimi život své postavy.
Protože kromě vůle a snahy PJe jsou to právě takové živé postavy, které tvoří příběh. A ten příběh pak je, ač jakkoliv jinak fantaskní, magický či nereálný, najednou živoucí a uvěřitelný.

Jsou to ti, v kterých je kus z nás. Ať už to, jací bychom chtěli být a co bychom chtěli umět, co bychom chtěli prožít nebo naopak to, čeho se bojíme, co bychom v žádném případě chtít být nechtěli a s čím se přes ně zkoušíme vyrovnat. Naše přání, tužby, ale i ventilace naší temné stránky. Nebo třeba jen prosté přání být na chvíli úplně někým jiným a žít úplně jinak a jinde.

Svým oblíbeným postavám většinou nepřipravujeme lehký osud a jednoduchý život. Ano, hrát za někoho spokojeného, vyrovnaného sám se sebou a se svou minulostí, hledícího vstříc klidné budoucnosti nás moc neláká. Ostatně, hrajeme hrdinu, ať už je to hrdinství jakéhokoliv rázu. A pokud už si takovou postavu vytvoříme, stejně víme, že se všechno změní, jakmile příběh započne.
Nevyřešená minulost zasahující do současnosti, konflikty, ať už vnitřní nebo díky složité povaze konflikty s ostatními, nejistá budoucnost, touha něco dokázat, překonat nepřízeň osudu a sám sebe, to je to, co našim oblíbencům dáváme vesměs do vínku.
Představme si ale na chvíli, že bychom některé ze svých postav stanuli tváří v tvář. A on nebo ona by se začali ptát, proč jsme jim připravili tak těžký život, proč, když máme tu moc, jsme je nechali tolikrát trpět a trápit se. Proč, když je máme tak rádi, jim to děláme tak těžké. Představa, z které zamrazí.

Ale ač jsme lidé s nádhernou a bezbřehou fantazií, víme, že tohle se prostě stát nemůže. A tak si dál můžeme vymýšlet své světy a obydlovat je pro svou zábavu postavami, které to tak často nemají lehké. Bez obav, že by nám to mohly vyčíst…

“No já bych ti to asi vyčetla, kdyby sis to, co mě potkalo, vymyslela. Asi bych ti dala i přes držku, kdybych měla tu možnost…
Eště, že to tak není… ale pak nechápu, proč jim tak kecáš, proč jim neřekneš na plnou hubu, že si nic nevymýšlej, že prostě jen popisujou to, co je…“

“Oni na to jednou přijdou sami, Sei.
Tak co, řekneš mi, jak to nakonec dopadlo s tou svatbou, ať to můžu jít napsat?“

Trocha kresleného humoru



(Pro zvětšení klikněte.)

Co se děje - "železné" akce

Šermířská sezóna je sice již skoro u konce, ale přeci jen ještě můžete několik akcí navštívit... Tady vám přinášíme jejich seznam.

Druhý Ročník bitvy v Přívorech u Mělníka
Kdy: 02. - 04. září 2011
Kde: Přívorský park
Organizátor: SHŠ Palaestra (www.palaestra-melnik.webnode.cz, 605 874 183)
Bitva je smyšlený příběh, nároky na dobové ustrojení nejsou složité. Organizátoři by rádi dodrželi alespoň koukatelné minimum na první polovinu 15. století.
Před bitvou samotnou bude vyhlášen turnaj, na kterém se budete moci utkat o zajímavou cenu (peněžitou poukázku na vybavení u kováře).

Skalní mlýn
Kdy: 02. - 04. září 2011
Kde: Adršpach
Organizátor: Věra Šturmová (Beruška) a spol. (sturm@email.cz)
Šestý ročník legendární bitvy o Skalní mlýn. Čeká vás bitva, kruhy zrady, mlatový turnaj, volba Miss Plech a pro zájemce nedělní putování po skalách v dobových kostýmech. Kostýmová povinnost po celou dobu konání akce. (Období: gotika)
Další informace: www.bitva.skalni-mlyn.cz

Mračení
Kdy: 10. - 11. září 2011
Kde: zámek v Buštěhradě u Kladna
Organizátor: SHŠ Mračtí, o.s., Petr Berka (737279956, radost.skoly@volny.cz, www.mracti.cz)
9. ročník tradičních slavností v historickém duchu. Dobové tržiště, spousta zpěvu, hudby, divadla, vojenské ležení, atrakce pro děti i dospělé, dokonalý catering a v neposlední řadě bitva z období třicetileté války. Tentokrát na motivy klasické pohádky.

Mašťovská bitva
Kdy: 09. - 11. září 2011
Kde: Mašťov
Organizátor: SHŠ Škarianti (Pavel Kopecký, ja.caryfuk@email.cz, 721719521)
Gotická bitva, kostýmová povinnost.

Bitva Tetín
Kdy: 16. - 18. září 2011
Kde: Tetín u Berouna
Organizátor: SHŠ Viridis Milites s obcí Tetín (Viridis.Milites@seznam.cz, www.viridis-milites.tym.cz)
Přístup na akci: Po přihlášení na uvedený e-mail
Bitva gotika, fantasy.

2. Zdíkovské středověké slavnosti aneb návrat do časů dávno minulých
Kdy: 17. - 18. září 2011
Kde: Zdíkov (u Vimperka, na Šumavě)
Organizátor: Obec Zdíkov a SHŠ Fechtýři (Trej@atlas.cz, tel. 602 18 94 43 nebo 724 058 133)
Dobové tržiště, život polního vojska, výstupy skupin historického šermu, hudební vystoupení, šermířské souboje, věštírna, břišní tanečnice, hry pro děti i dospělé
Sobota :
10:00 Průvod obcí (z ostrova), Promluva se starostou (před OÚ), 18:00 Bitva o Zdíkovskou tvrz, Právo útrpné a hrdelní – poprava, Po setmění - Boží soud - Mistři ohně
Neděle:
10:00 Divadlo – pohádka, 12:00 Divadlo – jiná pohádka, 13:00 Ukončení celé slavnosti

Střípky z jeskyně - Polibek ledové královny

Měla jsem to štěstí a dostala jsem se do velice zajímavé a zábavné jeskyně Polibek ledové královny, kterou mistrně PJuje Marín. Málokdo na Abarinu čte i to, co se ho netýká, ale říkala jsem si, že malý exkurz do tohoto příběhu by mohl být zajímavý i pro nezúčastněné.

Nenavštívíme jiné světy a dokonce ani nebudeme cestovat časem. Tahle jeskyně si vystačí se současností a reáliemi dnešního Orkangeru, malého městečka nedaleko norského Trondheimu. Jenže něco je jinak…

Sněhová bouře trvala až příliš dlouho a když se konečně jedno ráno objevilo sluníčko a závěje tiše pokrývaly všechno kolem, zůstalo v celém městečku jen pár lidí. Ostatní jakoby se přes noc prostě vypařili. Chcete vědět, kdo jsou ti vyvolení? Shrnula to za mě jedna z postav, LENKA:

A náhle se začnu smát. Maličko hystericky, ale naprosto procítěně.
„Tohle je horší než ten nejpitomější filmovej scénář.“ Dostanu ze sebe během záchvatu.
„Teplouš Kirk, Matka roku starající se o kriplíka, vágus, srab, nějaká po***ná manažerka a skupina chlapů, kterým dočista vyschla mícha…“

Mimochodem tahle postava vystupuje jako nymfomanka s agresivními sklony. ;o)

Ano, tohle je naše partička. Ale nejedná se o víkendový piknik, jak by se mohlo z Lenčina odlehčeného projevu zdát. Bouře opět zuří a my uvízneme na policejní stanici. Navíc se ještě rozbouřilo moře a přízemí je zatopené ledovou, slanou vodou. Elektrika vypadla, voda neteče. Nepřipomíná vám tohle kulisy nějakého hororu?

Kdyby zůstalo jen u kulis, byla by to pohoda, jenže překvapivě v tomhle veledíle nehrajeme sami. Přidali se k nám roztomilí, zubatí, smradlaví, modří démoni s obrovitánskýma křídlama. Cože? Že už jste narazili v jeskyních na horší věci? No možná, ale představte si, že nejste vznešený elf nebo nabušený trpaslík, ale obyčejný pracovník muzea, novinářka nebo pošťačka kdesi v Norsku. Ve světle naší reality vypadá něco takového hned jinak, že? ;o) A taky to má na jednotlivé aktéry různý efekt:

ŠPÍNA (vychlastaná socka, která jediná tuší, o co tu jde):
„Brrm brrm brrm brrm brrmmmmmm... OK. Všechno je OK. Nervi si ty vlasy, člověče. Všechno je OK…

KJETIL (nejzbabělejší postava, kterou jsem kdy zatím na Abu potkala):
„To nemůže být skutečné." Před očima se mi zatmí. Pokoušejí se o mě mdloby. Snažím se zhluboka nadechnout. Marně lapám po dechu. Oči se obrátí v sloup a mé tělo se sesune s žuchnutím k zemi…

LENKA (oblíbená nymfomanka, která je drsnější než Chuck Norris):
„V té tmě je tak maximálně nějakej po***nej reprák.“
Možná by moje slova vyzněla přesvědčivěji, kdyby se vedle nás neobjevila ta zrůda…

Démony jsme naštěstí zahnali. A víte, co zabírá? Recitování Shakespeara! To je objev, co?! Měli byste se preventivně 1-2 básničky naučit, co kdyby se to stalo i vám?! ;o)

Špína (všemi opovrhovaná socka) se nakonec konečně dostal k výkladu, o co že tu vlastně jde. Aby to bylo bezpečné, jedna z postav (Jeff) se dobrovolně podřezala, aby poskytla potřebnou krev do ochranného kruhu. A co si o „osudovém odhalení“ našeho prokletého básníka myslí ostatní?

JEFF (odvážný padesátník):
Stojím uprostřed kruhu, obklopen cizími lidmi… …kteří stejně jako já šlapou po mé krvi. Já jsem fakt VELKÝ pitomec. Že se nechám vždycky vehnat do takových akcí?!…"

LENKA (nymfomanka):
Můj výraz se nejvíc podobá výrazu člověka se zácpou, který na míse doufá v zázrak. Nespokojeně přešlápnu. Tohle povídání trvá nějak dlouho. … Moje přešlapování už vypadá skoro jako nějaký domorodý tanec…

KJETIL(srabík):
„Co to zase ten ochlasta žvatlá?“ pomyslím si, když spustí a je plný chuti nás organizovat. „Si myslí, že sežral moudrost světa…“ špitnu spíš sám pro sebe. Přemítám nad ním. Nejdříve by si o něj nikdo ani kolo neopřel a najednou je tak v kurzu…

KIRSTI (investigativní novinářka Trondheimského plátku):
Když Špína spustí, v duchu se mi v hlavě ozve znuděné „bla bla bla“. Zrovna se dostává k údajné vraždě svých rodičů. Kýčovitost celé té scény bezděčně přitáhne mou pozornost. Vybavím si minimálně půl tuctu béčkových hororů, kde se dala tahle scéna zahlédnout…

Jak je vidět, démoni to s námi nebudou mít až tak těžké. V dnešní době přeplněné racionálním myšlením a vědou je obtížné uvěřit. Uvidíme, jestli postavy dokážou přehodnotit svůj pohled na náš dnešní svět a jestli se jim podaří přežít…

= Niniane =

Smršť otázek pro zvídavé Abariňáky

Ahoja Margit, jsem zde, abych na oplátku vyzpovídala já tebe. Tak co, jsi připravená na Smršť otázek, připravená odhalit zvědavým Abariňákům své soukromí?
Ahoj, Janiko. Ach ano, půjčka za oplátku :) Mám na výběr? Ale ne - jestli se na to vůbec lze nějak připravit, a jestli jsou abariňáci na mě zvědaví, tak jsem připravena.

1. Výborně, tak jdeme na to a začneme opravdu „netradičně“. Jak ses dostala na Abarin a kdy to bylo?
Opravdu netradiční :) Jak to bylo? Hráli jsme tenkrát dračák po netu na jednom diskuzním serveru, a náš PJ objevil Abarin, který byl pro hraní mnohem lepší než prostý diskuzní server - a tak celou družinu přetáhl právě sem. A kdy to bylo? Hm, počkej, budu chvíli vzpomínat...
Vím, že to bylo na jaře... a rok 2002.

2. A kdo byl ten PJ? A první jeskyně, první postava?
PJ byl Dragel, a postava byla Aeilienethlienliendae, pro přátele Alleth - léčitelka z rasy bastidů, kočičích lidí.
A jméno jeskyně, ač je to trapné, mi z paměti už vypadlo.

3. V té době jely některé jeskyně na Abarinu opravdu závratným tempem, i několik desítek příspěvků za den, pamatuješ? Teď je tempo u většiny jeskyní přece jen o hodně pomalejší. Z tvého úhlu pohledu – vyhovovalo ti spíš to rychlejší tempo, nebo ti vyhovuje, jak je to teď?
Jak bych si nepamatovala! Sedmdesát příspěvků za den jenom v Lyrii se zapomenout nedá :) Z mého úhlu pohledu mi více vyhovuje spíše rychlejší tempo - i když pochybuji, že bych teď takovéto tempo jeskyň zvládala. Takže, teď by mi vyhovovalo něco mezi těmito dvěma stavy.

4. Je něco, ti na hraní online vadí, co ti nevyhovuje?
Hrozně mi vadí, když se spolu hráči nejsou schopni dohodnout, když se hádají, nasazují na sebe... A tím spíš, když to pak promítají i do postav. Pravda, tohle mi nevadí jen u online hraní, ale obecně u hraní…
Občas mi trochu vadí, že online hraní je přeci jen pomalejší než hraní v reálu, takže se někdy situace vleče a já jsem hrozně zvědavá, jak dopadne :)
Proti mysli mi jsou krkolomné skoky čistě pro urychlení děje - jistě, nemám nic proti přeskočení například nudných pasáží cestování, kdy se nic neděje a ani postavy nemají co řešit nebo dělat, mluvím o takových těch násilných přeskakováních.

5. Nehraješ skoro vůbec mužské postavy, proč ne?
Já to neumím :) Čím jsem starší, tím víc mám pocit, že mužům moc nerozumím, nedokážu se pořádně vžít do jejich myšlení. A abych mohla postavu pořádně hrát, musím jí rozumět. Nechci, aby mužská postava, kterou hraji byla "ženská v kalhotech" - a nevěřím si, že bych ji dokázala zahrát tak, aby jednala, mluvila a myslela jako muž..
Ale tvůj Werewolf z Černé vlajky je skvělý, mně se líbí, jak ho hraješ ;)
Díky, od tebe to obzvláště těší, protože ty mužské postavy zahrát umíš velmi věrohodně :) Ale kdybys věděla, co mi dá práce to za Werewolfa vymyslet! A stejně neustále přemýšlím, jestli by takhle opravdu reagoval chlap.

6. Já děkuji ;) A jaké jsou tedy tvé oblíbené postavy – povolání, rasa?
Často hraji půlelfky, léčitelky nebo zlodějky, takže bych mohla říct, že tato rasa a tato povolání... Každou se snažím udělat jinou, a doufám, že se mi to daří. Nejoblíbenější je však moje šamanka z lidu Thryen, ale to je velmi specificky uplatnitelná postava.
A povíš nám o ní něco víc?
O Sirelce? ;)
Ano ;)
Lid Thryen vymyslela Alraune, civilním jménem Petra Neomillnerová, a já se s ním potkala poprvé v její povídce Žlutooká a velmi mě zaujal. Ta postava mě napadla vlastně pod vlivem oné povídky. Sirela nebo též Sirelie v současné době hraje jako CP v Lyrii. Je to velmi hrdá. nezkrotná a bojovná žena, i když počítáno věkem Thryen je sotva dospělá, u Thryen by se řeklo "štěně" - a tak se občas prostě podle toho chová, jako "puberťačka". Nemá ráda lidi, nevěří jim, a ani se v nich moc nevyzná a nerozumí jim. Ráda se napije, má ráda rvačky a sázky, nesnáší nudu, když je ve městech, živí se nejčastěji v arénách, takže vystupuje spíše jako bojovnice. Je silnější, než sama o sobě tuší a předpokládá a je plno věcí, které o sobě sama neví. Je samotářská. Je tajemná, ale to proto, že, o sobě hrozně nerada mluví - a tak bych ani já neměla hráčům, co s ní mají co dočinění prozradit příliš. Ale ty s ní hraje, takže bys o ní také dokázala něco říct :)
To určitě dokázala, ale Smršť se mnou už proběhla, teď si na řadě ty a já jsem tady od ptaní ;) Koho Sirela zajímá, může se na ní do Lyrie podívat ;)

7. Jaký máš názor na smrt postav v jeskyních? Vím, trochu zákeřná otázka.
To je, protože já nesu smrt postav v jeskyních docela špatně. Podle mne může být smrt postavy v jeskyni velmi silný moment - a nejspíše i většinou je. Proto si myslím, že by se s ní nemělo plýtvat. Když už, tak by se měla využít pro dokreslení či zhoustnutí atmosféry jeskyně, měla by být logickou součástí nějaké napjaté situace, příběhu... měla by mít smysl. Podle mého názoru by postava neměla zemřít jen kvůli špatnému hodu kostkou - RPG není "Člověče nezlob se".

8. Jsi jedna z administrátorů na Abarinu. Změnilo se pro tebe něco, co se týká hraní, když se u tvého jména objevila zlatá hvězdička?
Tak za prvé na vlastní hraní připadlo poněkud méně času - protože toho hlídám, sleduji a řeším mnohem víc než jen jeskyně, ve kterých hraji nebo je vedu. A pak přišel větší pocit zodpovědnosti: takové to "kruci, když máš zlatou hvězdičku, tak bys tedy měla hrát opravdu dobře"...

9. A jinak, jako administrátorka, máš s námi hráči hodně práce? Nezlobíme moc?
Jak kdy a jak kdo :)
Ale ne, myslím, že na Abarinu je fajn komunita. Jen by mohla být aktivnější – a to nejen v hraní.

10. A přejdeme k osobnějším věcem - hraješ taky dračák na živo, nebo jen na Abarinu?
Ano, hraji i naživo. Méně, než bych chtěla, protože naše skupinka se v průběhu života rozstěhovala do různých částí republiky, a tak se setkáváme jen občas. A řekla bych, že hrajeme RPG - dračák jako takový nehrajeme.

11. Pracuješ z domu, že? Takže žádné vstávání a odchod do práce, žádná pracovní doba „od – do“, ještě si při tom stihneš doma uklidit, spousta volného času. Takže pohoda, nebo se pletu?
Hele, a už ti takhle někdo přes tu tvojí prostořekou pusu dal? :)...
Ale je to tak, pracuji z domu, a jsem s tím spokojená. Je to styl práce, který mi vyhovuje. Opravdu nemusím nikam chodit a vysedávat v kanclu od – do, neřeším otravné kolegy a kolegyně, mám u práce klid… a nemusím se k práci oblékat do kostýmku :) Navíc si můžu vzít netbook kamkoli sebou, třeba i na výlet a odvést kus práce tam. Onu ideu vstávání kdy chci mi trochu kazí to, že mám čtyřletou dcerku, takže vstávám s ní a vodím ji do školky. Ono od - do mám přeci jen limitované, a to dobou, do kdy musí být práce odvedena. Jestli s ní začnu o nějakou tu hodinu později nebo dříve roli opravdu nehraje, ale hotová být musí. O spoustě volného času bych tedy polemizovala, protože to, že je práce odvedená z domu neznamená, že se dá odfláknout nebo nad ní ten čas strávit není třeba - v tomhle je to práce jako každá jiná. Takže největší výhodou není spousta volného času, ale ta flexibilita a možnost pracovat opravdu skoro odkudkoli.
No prosím, za dobrotu přes pusu ;) Vždyť já tohle vím, jen jsem ti dala prostor se vyjádřit veřejně ;)
Tak když to podáváš takto, tak díky a to přespusu odvolávám :) Asi je to třeba občas říct, protože plno zaměstnaných lidí si myslí, že práce z domu je flákárna. A pokud si to myslí sami zaměstnanci, tak co potom zaměstnavatelé? S tímto přístupem to je s alternativními úvazky a formami práce těžké.

12. Když jsi zmínila svou dcerku, po kom je víc, po tobě nebo po taťkovi?
Každý, kdo nás zná říká, že Hans si vytvořil svůj vlastní klon. Takže je zcela po taťkovi.

13. Teď bych byla ráda, kdybys nám prozradila něco o některých svých koníčcích a aktivitách, vím, že toho děláš spoustu, tak se pochlub ;)
Spoustu bych ani neřekla :) Hrozně ráda čtu - už od té doby, co jsem se naučila číst. Zajímám se o historii obecně, o historický šerm, o střelbu - nejen z luku a kuše, ale i obrannou střelbu a IPSC (akční střelba). Jezdím na druhoválečné bitvy jako freiwilligen Deutschen Roten-Kreuz-Schwester. A začala jsem se učit jezdit na koni.
Jistě, vůbec toho není spousta ;) A orientální tance? Ty jsi vynechala ;)
Jejda, vidíš, cikánské a orientální tance! Na ty jsem ve smršťové nervozitě zapomněla, jak se teď přes prázdniny netancovalo a další semestr začíná až v září :) Ale chybí mi to už velmi, vždyť orientální tance dělám už šestým rokem, cikánské jen o rok méně.

14. Kdybys byla zvíře, které by to bylo a proč?
Myslím, že vlk. Taky jsem spíše plachá. A taky se cítím být sociální. A taky o mě mají lidé často zkreslené představy. Akorát si o mně nikdo nemyslí, že jsem nebezpečná šelma a nepíše mi to na ceduli u výběhu (jako to mají napsáno vlci eurasijští v pražské ZOO) :)

15. Která lidská vlastnost ti nejvíc vadí, co tě dokáže naštvat? A kterých vlastností si u ostatních naopak vážíš?
Jen jedna? Tak tedy nejvíc mi vadí a nejvíc mě dokáže naštvat podlost, zákeřnost.
A vážím si empatie, zodpovědnosti, vstřícnosti a férovosti. A schopnosti a ochoty spolupracovat.

16. A teď zase trochu zákeřně – jakou svou dobrou a špatnou vlastnost nám prozradíš?
Trochu? :) Špatnou... eufemisticky bych řekla, že zrovna neoplývám přílišným sebevědomím. Tu dobrou bych nechala na lidech, co mě znají... Ale myslím si, že jsem zodpovědná a snažím se být zodpovědná.
Někdy až moc, tak je to nakonec vůbec dobrá vlastnost? :)
Myslím si, že zodpovědnost je dobrá v jakékoliv míře ;)

17. Nějaké moudro, citát, motto, cokoliv, co charakterizuje a vystihuje tvůj životní postoj?
Všechno, co rozhodneš beze strachu, rozhodneš správně. Nemusíš vidět celé schodiště, prostě udělej první krok - kde je cíl, tam je cesta...
Moc pěkné...

18. A na závěr tě poprosím o jedno vyznání – co pro tebe Abarin znamená?
Velmi mnoho.
Prožívání zajímavých příběhů. Setkávání se zajímavými lidmi. A přátelství, na Abarinu mám velmi dobré přátele, které bych bez něj nepoznala.

Krásná tečka na konec. Děkuji ti za tvůj čas a trpělivost.
Já tobě děkuji za trpělivost se mnou. A nejen tobě, ale všem, co to dočetli až sem :)


HRAJ LARP aneb Komorní podzim

Pozvánka k účasti na zajímavé akci... či spíše sérii akcí.

Ahoj!
Protože máme rádi larp, rozhodli jsme se zorganizovat jeho pravidelné hraní v Praze. Snahou bude od října do prosince uvést alespoň jednu hru týdně. Je to ambiciózní úkol a sami to nezvládneme. Tato zpráva má proto splnit dva úkoly: prvním je předání informací o tom, co se chystá. Druhým, důležitějším, je prosba o pomoc, výzva k podílení se na tvorbě této akce.
Šiř proto, prosíme, tuto zprávu kamkoliv, kde by mohla vzbudit zájem nebo ještě lépe ochotu pomoci při realizaci.

Komorní podzim ve zkratce
Kdy: jednou týdně od října do prosince, den v týdnu i čas začátku není jednotný.
Kde: na různých místech v Praze, která si zajistí sami organizátoři. Věříme, že se sháněním herních prostor si budeme navzájem pomáhat.
Web: bude jednotícím prvkem. Do konce měsíce bude k nalezení na adrese www.hraj.larp.cz (díky larp.cz za hosting). Jak bude vypadat se můžete kouknout na http://sux.cz/af4b
Přihlašování: na jednotlivé hry se otevře vždy 14 dní před konáním hry. Díky ochotě Mad Fairy budeme moci používat jejich propracovaný přihlašovací systém.
Jaké hry: 1. Odznak - Kamil, Pirosh; 2. Škola - Kamil, Břéťa; 3. Moon - Pirosh, Estanor, Filip, Gort, Drrak, Vrabčák (Mad Fairy); 4.Sen noci svatojánské - Morgain; 5. I speak only da truth - Daysir, Drrak, Gordhart, Huan (Mad Fairy) a snad také
6. Křišťál - Iliana; 7. Cesta dlouhým dnem do noci - Reinita; 8. Cena za život - Iliana, Maoren; 9. Bunkr - Lorem Ipsum; 10. MASH - Frael a Ponti; 11. Šotčín - Šotkis; 12. Závěť - Šotkis; 13. Derniéra - Ambeřan a doufáme, že i další
Za kolik: 120 Kč za hráče na hru.

Často kladené otázky:
Q: Proč nebudou uváděny hry od CoMu a od Halahoje?
A: Přestože se nám snažili obě skupiny vyjít vstříc a nabídli nám uvedení zadarmo, stále bychom museli část peněz ze vstupného investovat do cestovného. Raději nyní zachováme co nejnižší cenu her.

Q: Co se bude dít se vstupným?
A: 80 Kč ze vstupného dostane organizátor hry na úhradu nájmu prostor, financování rekvizit a na spotřební materiál. 40 Kč za hráče pak připadne jako odměna člověku, který bude mít na starosti administrativu celé akce. Bude komunikovat s hráči i organizátory a zodpovídat jejich otázky.

Q: Kdo za akcí stojí?
A: Komorní podzim chystá parta dobrovolníků z řad příznivců larpu. Hráčů i organizátorů. Doufáme, že se do organizace zapojí co nejvíce lidí, nejlépe celá komunita. Zapoj se i Ty!

Q: Jak můžu pomoci?
A: Namátkou: starat se o web a plnit jej aktuálními informacemi; napsat krátký a výstižný text (nebo nahrát audio či video) o larpech (komorních) pro úplné nováčky; pomoci s hledáním a zajišťováním míst na hraní; starat se o facebookové a g+ stránky; vytvořit reklamí "vizitky" a mnoho dalších velkých, malých i drobných úkolů. Dobrovolníky dobrovolně koordinuje Kamil na mailu kamil@larp.cz . Rádi bychom, aby se na akci podílelo co nejvíce lidí. Určitě se ozvi a domluvíme se na úkolu, který Ti bude vyhovovat!
Pokud se Ti akce zamlouvá, ale nemáš čas se na ní přímo podílet, budeme vděční pokud ji budeš podporovat vytvářením pozitivní šuškandy - slovem, písmem nebo třeba fanouškováním na budoucích facebookových stránkách.

Zároveň hledáme člověka, který by chtěl pomoci s administrací akce HRAJ LARP aneb komorního podzimu za příslib malé finanční odměny. Pokud jsi takovým člověkem, ozvi se opět Kamilovi na kamil@larp.cz .

Doufáme, že jsme Tě navnadili na podzimní larpy a třeba Tě i přesvědčili k tomu, abys nám pomohl.

Těšíme se na viděnou,
za org tým
Kamil

Informace budou průběžně  na FB: http://www.facebook.com/?sk=h#!/notes/kamil-bucht%C3%ADk/hraj-larp-aneb-komorn%C3%AD-podzim/215567035159081 

Těžký život PJ abarinského… aneb jeskyně pro nováčky

Drazí PJové, pokud máte rádi adrenalinové zážitky, myslíte si, že máte nervy z ocele, jste přesvědčeni, že vás jen tak něco nevyvede z míry a v neposlední řadě chcete udělat něco záslužného pro naši komunitu, vřele doporučuji otevřít jeskyni pro nováčky.
Vždyť co může být krásnějšího, než se jednou ohlédnout zpět a uvidět řadu skvělých hráčů, o kterých si budete moc říct:
„Tihle začínali v mé jeskyni pro nováčky. I trochu díky mně jsou pořád tady a vítaní v každé jeskyni, kam se přihlásí.“

Ale k tomuto pocitu spokojenosti a zadostiučinění vede dlouhá a trnitá cesta.
Tak začneme – a to příběhem. Pokud vaše jeskyně má být opravdu jeskyní pro nováčky, měli byste myslet na to, že osazenstvo jeskyně bude často obměňováno. Ti, kteří už se nemají co naučit a nemají co získat, by měli odejít a uvolnit místo opravdovým nováčkům, kteří potřebují pomocnou ruku. Sám osobně tohle považuji za velmi těžké, pro to taky většina mých jeskyní pro nováčky pokračuje jako běžné jeskyně, protože je mi líto někoho poslat pryč. Zvlášť ty, kteří hrají dobře.
A téhle fluktuaci by měl být samozřejmě přizpůsoben i příběh. Těžké? No, popasujte se s tím, jak umíte.

Jdeme dál – nábor postav. Zjistil jsem, že chtít po nováčcích ve Verbířích smysluplnější příspěvek než: Chci hrát… Jsem tady nový, vem mě… Chci se naučit dračák…, tak nepřijmu skoro nikoho. Čest výjimkám.
Životopis a charakter postavy je taky prubířským kamenem.
Jsem barbar, který se narodil v barbarské vesnici.
Ano, i takový životopis mi byl zaslán. Holt, kde nic není… Opět se ale samozřejmě najdou nadějní životopisci.
A koho vlastně přijmout? Asi bychom měli všechny, kteří se přihlásí, že? Pro to jsme tu jeskyni přece otvírali.
Už ve Verbířích se najdou tací, kteří se na Abarinu pak neukáží. Někteří jsou o něco vytrvalejší, potvrdí přijetí do jeskyně a Abarin opustí až pak. Jiní zase napíší jeden dva příspěvky, a až pak si tak nějak uvědomí, že je to asi nebaví. Ano, chce to opravdu velkou trpělivost při oddělování zrna od plev.

Kvalita příspěvků. No, co si budeme povídat. Chceme po nich příspěvky delší, než na jeden řádek, chceme odstavce, chceme používaní tagů, chceme, aby s reakcí počkali na druhé, chceme příspěvky bez hrubek (To se mám teď o prázdninách otravovat s pravopisem?) a vůbec je všelijak trápíme a prudíme. Teda, to jsme ale zlí…

Ale my se zapřeme a s úsměvem budeme některé věci opakovat znova a znova a třeba pořád těm samým lidem. Budeme nabízet pomocnou ruku s čímkoli, co je potřeba. S orientací na Abarinu, s hledáním obrázků na ikonky, se zakládáním jejich vlastních jeskyní, s hledáním dobrých hráčů do nich, a se spoustou dalších věcí. Protože jsme jednoho dne dostali ten nápad otevřít jeskyni pro nováčky a tím na sebe vzali velkou odpovědnost.
A budeme mít radost z těch, kteří hrají krásně už od začátku. A ještě větší radost z těch, kterým to z počátku moc nešlo, neodradilo je naše poučování a jsou příspěvek od příspěvku lepší.

Naši drazí nováčci. Možná jsem tady na vás byl nepříjemný, možná jsem byl moc sarkastický a urýpaný. Ale věřte, to já jen tak. Klidně se do mé jeskyně pro nováčky přihlaste. Je tady pro vás. Já jsem tady pro vás.

Co se děje - Cena Karla Čapka

Znáte Cenu Karla Čapka? Ne? Tak to byste měli napravit.
Zvláště pokud máte spisovatelské ambice či prostě jen rádi (a myslíte si, že obstojně) píšete.

Cena Karla Čapka je označení dvou českých literárních ocenění.
- Cena Karla Čapka (cena PEN klubu) – literární cena Českého centra Mezinárodního PEN klubu
- Cena Karla Čapka (cena fandomu) – literární cena science fiction, resp. fantasy organizovaná od roku 1982 složkami Československého fandomu

Nás bude zajímat ta druhá - Cena Karla Čapka, zkracovaná jako CKČ. Prvním vyhlašovatelem byl v dubnu 1982 na prvním celostátním setkání fanoušků SF klub Salamandr z Pardubic s pomocí Pardubického kulturního střediska.

CKČ je udílena na celostátních setkáních příznivců SF a Fantasy Parconech a od roku 1983 má podobu černého Mloka (podle Čapkovy Války s mloky). O udělení ceny rozhoduje soutěžní porota složená ze spisovatelů žánru, vydavatelů a překladatelů. Cena byla určena pro nejlepší z povídek přihlášených do soutěže. Od roku 1989 byla zavedena i kategorie krátká povídka, od roku 1990 kategorie román a novela. Mloka poté získával zpravidla pouze jeden z vítězů kategorií, kromě roku 1995, kdy nebyl udělen, a let 1996 – 1998, kdy jich bylo uděleno více. Od roku 2006 byla zavedena čtvrtá kategorie – mikropovídka. Od roku 1983 byla také udělována Cena Karla Čapka za zásluhy o žánr a hnutí příznivců sci-fi. Ceně se začalo o rok později říkat „Mlok za zásluhy“.

Není příliš známé, že například feministické autorky Eva Hauserová (Hostina mutagenů, Cvokyně) a Carola Biedermannová (Stupeň tvrdosti 11) začaly svou literární dráhu publikací svých úspěšných prací z CKČ. Dalšími známými osobnostmi, které prošly CKČ jsou např. Ivan Adamovič (autor Slovníku autorů české fantastiky, editor několika povídkových sbírek), Vilma Kadlečková (trilogie Na pomezí Eternaalu, Meče Lorgan, Stavitelé věží, povídková sbírka Jednou bude tma), Ivan Kmínek (Utopie - nejlepší verze), Pavel Kosatík (autor memoárů a literatury faktů), František Novotný (Ramax, Bradburyho stín, Dlouhý den Valhaly), Jan Oščádal (romány Bratři, Emisar, sbírka Bitva démonů), Josef Pecinovský (několik povídkových sbírek), Jan Poláček (Ex Machina, V těch temných dobách), Jiří Procházka (Tvůrci času, Hvězdní honáci), Jiří Kulhánek (nositel Ceny Akademie SF za dvojici románů Cesta krve) a další. Těm všem nahrazovala CKČ normální publikační podmínky a posilovala je tak v tříbení svého talentu na jehož využití měli jen malou šanci.

Letošní Mlok je již v tisku a vyjde 31.8.2011.
Anotace:
Další ročník soutěže a nová sbírka české sci-fi a fantasy. Pět povídek, pět krátkých povídek, novela a tři mikropovídky... Můžete se těšit na lupiče magických artefaktů, živé hračky z kostí a ukrutnou pomstu mučitelům. Připraveni jsou mágové z NKVD, soubor písní a tanců ze vzdálené planety, velký mediální podvod, vdovy po Dorianu Grayovi a také astrální cestování. Vyděsí vás vraždící strašák, pobaví bohatýrská bylina, nekonečná válka mágů, pád do černé díry a zvláštní experimentální halucinogeny. Vše uzavře monitoring vzdálených světů...
...to všechno a ještě mnohem víc na vás čeká v téhle knize, v podání autorů, kteří už jsou, nebo se možná brzy stanou, legendami.


Kompletní výsledky 30. ročníku, CKČ 2011 naleznete zde.

Chcete se zúčastnit dalšího ročníku?
Uzávěrka bývá 30. listopadu. Vyhlášení výsledků probíhá pak další rok v srpnu na Parconu.
Na vyhlášení 31. ročníku vás upozorníme - bývá vyhlašováno v druhé polovině září. Každopádně už dnes je jasné, že slavnostní vyhlášení výsledků proběhne na Parconu 2012 v Bratislavě.

Milostné hrátky v jeskyních

Jako první pracovní název této úvahy mě napadl „Sex v jeskyních“. Určitě bych tak k tomuto článku přitáhla pozornost vás čtenářů, ale nakonec jsem se rozhodla nepoužívat praktiky bulvárních pisálků a zvolit název umírněnější.

Tak se na toto choulostivé téma podívejme blíže. Co si budeme nalhávat, postavy, které hrajeme, jsou většinou dospělí svéprávní jedinci a kromě řešení problémů se záchranou země či celého světa, pobíjení nestvůr a konání dalších hrdinských činů také navazují vztahy s jinými postavami.
Pomiňme nyní to, že tyto milostné vztahy jsou někdy navazovány dost rychle, dalo by se říct až zbrkle. Je to dáno stylem hraní na Abarinu, kdy se hraje mnohem pomaleji a na reakce se čeká podstatně déle, než při hraní naživo. Tedy podle měřítek hraní naživo, či jen podle zdravého selského rozumu by takový vztah vznikl v jeskyních na Abarinu možná nejdříve po roce hraní (a to by na to postavy šly ještě celkem rychle), spíš ale až po několika letech.
Je pochopitelné, že takhle dlouho se nikomu, kdo má zájem zažít nějaký ten milostný románek, čekat nechce. A tak vznikají takové ty lásky na první pohled. Uvidí se, prohodí několik slov, zažijí první boj bok po boku, přeskočí jiskra a je to.
Samozřejmě že existují i dvojice postav, které do jeskyně vstupují už s dlouhodobým vztahem ve své historii, dle mého soudu jich ale není mnoho.
A pak tady máme také dvojice postav, kterým o nějaký hlubší vztah ani nejde a kde v popředí zájmu je právě jen to tělesno. Nu což, postavy jsou různé a nechovají se v těchto věcech jinak, než lidé kolem nás.

No a tak po krátkém vzájemném oťukávání někdy dojde na sex. Ten může mít v jeskyních několik podob, záleží například na tom, jak moc dobře se znají hráči hrající za postavy, jak dobře znají PJe, u kterého hrají, jak moc se stydí před sebou a před PJem, který jediný (většinou) může takové nemravné příspěvky číst. Takže milostné hrátky mohou probíhat například jako obdoba filmové stmívačky, kdy se dotyční odeberou do ústraní s jasným úmyslem – a najednou máme ráno, nebo se skočí k jinému časovému úseku. Odvážnější popíší nějakou tu část milostné předehry – dotyky, polibky, svlékání… No a pak jsou tací, kteří popíší vše a to do nejmenších detailů. Ostatně, proč ne? Jde o to se bavit, a pokud se baví oba – a jako bonus pobaví i PJe, je všechno v pořádku. Pokud PJ z nějakého důvodu ve své jeskyni takové podrobnosti a aktivity nechce, měl by na to hráče upozornit v zárodku samotné akce. Má na to určitě plné právo, je to jeho jeskyně a jeho pravidla a hráči by to měli respektovat a jít si dovádět se svými postavami do jiné jeskyně, kde jim to PJ strpí.

Zatím jsme se této otázce věnovali v lehčím duchu. Musím ale zvážnět a nakousnout problém, který s milostnými hrátkami v jeskyních úzce souvisí. Na rozdíl od postav, jejich hráči nebývají vždy dospělí a plnoletí. A ať mladší hráči teď budou mít chuť vznést a asi i vznesou spoustu námitek, myslím si, že každý PJ, který milostné hrátky mezi postavami ve své jeskyni vítá, každý hráč, který chce žít se svou postavou i sexuální život, by si měl zkusit ověřit věk svého spoluhráče, věk hráčů ve své jeskyni. Je to samozřejmě na rozhodnutí každého jednotlivce, jen by měl zvážit důsledky toho, pokud tak neučiní. Myslím si, že případné problémy, které by mohly nastat, za trochu toho potěšení při hraní nestojí. Ostatně o tomto nebezpečí již byla napsána a na Abarinu zveřejněna úvaha, ji samotnou i diskuzi pod ní si můžete přečíst zde.

Tak, to vážné, ale důležité, máme za sebou.
Je třeba rozebírat, proč někteří hráči dopřávají na Abarinu svým postavám (a sobě také) potěšení z milostných hrátek? Tak snad jen pár příkladů.
Jsme prostě lidi a nic lidského nám není cizí (našim postavám také ne). Obohacuje to požitek a prožitek z hraní. Posouváme tím naše postavy někam dál. Vytváříme si prostor pro další interakci mezi postavami – hádky, usmiřování, rozchody, návraty, žárlivé scény. Má to chuť zakázaného ovoce. Provokujeme tím. A co si budeme nalhávat, prostě nás to baví. Ale ten hlavní důvod je podle mě v tom, že do jeskyně dokážeme napsat a popsat to, co bychom si při hraní naživo netroufli. Ne nadarmo se říká, že papír snese vše, a to i ten virtuální.

Omlouvám se tímto všem PJům, kterým po vydání tohoto čísla NAMRO prudce v jeskyních stoupla sexuální aktivita mezi postavami, nebylo to cílem této úvahy.
A omluvte i mě, musím si jít projít jeskyně, kde hraji a zjistit, jak jsou na tom s navazováním či průběhem různých vztahů mé postavy a podívat se, jestli si některá z nich nemůže vzít nějakou jinou někam bokem a…………

Proč zrovna Knihy, které by neměly zapadnout…

Knižní trh je dnes nemalý, před sebou máme rozmanitou škálu žánrů a autorů. Máme možnost bohatého výběru. Ale není vždy snadné v této záplavě najít něco, co zaujme, co nám otevře nové obzory, co nás pobaví. A když už to bavilo někoho jiného, proč by to mělo zaujmout právě mě?! Na tuhle otázku nikdo nezná 100% odpověď.

Přesto jsou knihy, které se výrazněji zapsaly do žánru sci-fi a fantasy, bez ohledu na mnohdy vyhraněnou chuť čtenářů. Knihy, které se v těchto žánrech staly tak říkajíc klasikou, které i po mnoha letech od svého vzniku stojí za pozornost. Knihy, které by (převážně mladším čtenářům) mohly zůstat skryty v záplavě současné vlny fantastiky. Knihy, které prostě stojí za to!
A právě tahle povedená dílka mě vedla k založení rubriky „Knihy, které by neměly zapadnout…“, kde bych vás chtěl upozornit právě na některé perly, které by vám mohly uniknout. Snad díky tomu alespoň někdo objeví pro sebe nového autora či knihu, která se stane jeho společníkem pro volné chvíle.

A chcete-li i vy seznámit čtenáře s knihou, která si podle vás zaslouží pozornost (a nemusí jít jen o klasiku fantastiky), budeme rádi, když na takovou knihu pro NAMRO napíšete upoutávku.

Pokud se tedy rozhodnete ostatním přiblížit nějakou knihu, posílejte článek do této rubriky na e-mail: niniane.abarin@gmail.com

= Morr =

Jsme tu

A jsme u konce. Buďte tak hodní a dejte nám nějaké to znameníčko, že jste si nás přečetli, třeba hoďte do návštěvní knihy smajlika. Ať trochu mé milé kolegy povzbudíte.
Díky moc

Jo a na Abarinu v článkách, jak je upoutávka na Namro, se objevil nový tip pro naše čtenáře, takový malý nápad, mrkněte tam, všichni jste zváni. ;)

Vaše NAMRO. :)