úterý 29. května 2012

Knihy, které by neměly zapadnout… Zápas s nebem

Motory tiše předly a my jsme pomalu klesali na přistávací plochu. Napětím jsme téměř nedýchali. Tak dlouho jsme museli na tento okamžik čekat, představovali jsme si, co asi uvidíme. Ale ani ty nejbizarnější sny se nemohly rovnat se skutečností. Nazelenalé světlo, pronikající do naší kabiny, dodávalo stavbám venku mystický vzhled. Štíhlé věže se jako ježčí bodliny, rozprostíraly všude okolo ranvejí. Vlnily se pomalu, ladně, jakoby to ani nebyly stavby, ale jakoby žily svým vlastním životem.

Tentokrát zavítáme do českých luhů a hájů a sáhneme po knize, která je sice určena primárně mladším čtenářům, ale i na rtech staršího čtenáře může vykouzlit úsměv a vrátit jej do dnů, kdy měl hlavu plnou dětských snů. Protože jistě nejeden z vás snil své dětské sny o mezihvězdných dobrodružstvích, o poznávání mimozemských civilizacích? O hledání tajemství, někde tam ve hvězdách.

A jedna z možností, jak tyto sny naplnit, je začíst se do trilogie J. M. Trosky (vlastním jménem Jan Matzal) Zápas s nebem (Smrtonoš, Podobni bohům, Metla nebes). Trilogie byla napsána již v roce 1940 a tak se z dnešního pohledu může zdát místy lehce naivní. Přesto se jedná o pestrou směsici nápadů, neotřelých objevů a zajímavých dobrodružství při vesmírné cestě tří hrdinů, kteří svou pouť začínají na Měsíci, aby se vzápětí vydali na Mars a pak ještě dál.

Vydejte se tedy na cestu s nimi, a připomeňte si trochu historie české sci-fi… 

Ukázka 

Aeronautilus zmírnil let a pojednou stanul. Ve tmě, prozářené ohnivými ložisky, viděli pod sebou v hloubce tisíce metrů rozsáhlou plochu, v jejímž černém a jako hlazený mramor lesklém povrchu se zrcadlily obrysy ohromných válcovitých věží a vysokých komínů, rudě ozářených do výše tryskajícími sloupy ohně, jež prorážely kotouči dýmu.
„Jsme v pekle!“
A v tom se Aeronautilus řítil kolmo dolů, do středu černé plochy.
Po několika okamžicích dosedl letoun na pevný podklad.
Mají vystoupit? Než si mohli odpovědět, slyšeli známý zvuk: vchod do letounu dole se – otevřel. Tlumeně zašuměl turniket… tiché kroky po schodech, a z otvoru nad ložnicí vstoupil do kupole…
„Jak jste se sem dostal?“ vytřeštil oči na Démona.
Jak si mohl otevřít vchod, jehož mechanismus byl uvnitř a řízen jejich vlastní elektřinou.
„Pro mne zde není závory,“odpovídal klidně, svítě zelenýma očima jako dravec. „Mám přece v moci všecky živly.“
„Ale jak jste se mohl… opovážit?“
„Opovážit? Hm, příkré slovo na uvítanou! Doporučuji vám víc vlídnosti. Jsme přece přátelé. Či ne?“


= Morr =

2 komentáře:

  1. Českú literárnu tvorbu zbožňujem, takže ma potešilo vidieť tu zrovna Trosku.
    Jeho knihy u mňa nikdy nezapadnú prachom (či to nebude aj tým, že ich mám v elektronickej podobe v noťasi) a tento článok mi ich znova pripomenul.
    Ďakujem.

    Canis lupus albus

    OdpovědětSmazat
  2. Ach jo, tak z tohhole mě jímá nostalgie. Tyto knížky jsem opravdu v dětství hltala a řekla bych, že patří mezi ty, které mě přivedly ke scifi a později i fantasy. Měla bych si je zase přečíst a zjistit, jak na mě budou působit teď ;)

    OdpovědětSmazat

1. Do velkého textového pole napište komentář
2. Vyberte podpis, lze i anonymní
3. Klikněte na tlačítko "Přidat komentář"
4. Opište písmena z obrázku (ochrana proti spamu)