neděle 8. září 2013

Máme čas na snění?

K napsání této krátké úvahy mě inspiroval nádherný podzimní editorial na našem Abarinu. Pár slov, která říkají mnohé, pár slov, která mě hluboko zasáhla.
Prázdniny bývají vždy dobou, kdy na Abarinu nastane útlum. Mám pocit, že ten letošní byl opravdu hluboký, podobný spíš hibernaci než tradiční letní malátnosti. Vyslechla jsem si spoustu hlasů o tom, jak nikdo nikam nepíše a jak tím pádem i ti, jejichž hlasy takto zněly, nemají chuť psát. Ano, přiznávám kajícně, že ani já o prázdninách moc nepsala.

Otázka je, co s tím. Je to jednoduché, pokud s tím chceme něco dělat. Pišme a nečekejme, až napíšou ostatní. A s těmi, co zrovna nepíšou, mějme trpělivost. Třeba je zrovna ten reálný svět, před kterým utíkáme do těch našich abarinských, nějak semílá a drtí. Vrátí se – anebo taky ne, je to jejich volba.
Ale zbytek je v našich rukou. Pokud chceme být jiní, pokud chceme mít tohle naše místo. A povídejme si spolu – nejen o jeskyních a postavách. Nejsme jen naše postavy a pokud se budeme lépe znát, budeme se víc chápat a budeme si i schopní odpouštět.

Jak zaznělo od Seratha ve Smršti tohoto čísla, Abarin a psaní příspěvků má být zábava, tak se nenechme otrávit – jak běžným životem, tak tím, že na Abarinu nejde vždy vše tak, jak bychom chtěli - a bavme se. A buďme rádi, že máme jak a kde.

A nakonec malá neoficiální soutěž bez nároku na odměnu – uhádnete, kdo nám napsal ten nádherný editorial?

= Janika =

3 komentáře:

  1. Patřím k těm, kolem kterých tohle léto prosvištělo přímo kosmickou rychlostí, a kaju se též.

    Ale na druhou stranu vyznávám jedno heslo: když něco chceš, musíš pro to něco udělat! A protože chci, aby Ab pokračoval dál a dál bavil spoustu hráčů, kteří na něj zábavu přišli hledat, jdu si sednout na zadek a dohnat všechny resty... i když jich je požehnaně a chvíli to asi bude trvat... ;)

    Na závěr si dovolím osvědčené agitační heslo: VZHŮRU DOLŮ! :D

    OdpovědětSmazat
  2. Editorial napsala jedna taková utahaná bábovka od dětí... :)

    Víte, něco pravdy na tom je, ale už mě to unavuje. Stále dokola poslouchat hesla: "žij a nech žít" "pokud něco chceš musíš pro to něco udělat" "pišme a nečekejme na ostatní" "je to v našich rukou..." a tak dále.
    Ano, jistě.
    Člověk dělá, snaží se, vymýšlí, píše, pravidelně sleduje a hlídá, potí se u tagů a internetu při hledání obrázků a psaní toho či onoho, opravuje vkládá a zase opravuje asi 20x dokud to není ono, týden co týden si obléká hroší kůži aby znovu a zas šel hlavou proti zdi a co z toho?

    Nic.

    Ani jedna blbá reakce. Ani jedna zpětná vazba zda-li to, co dělá, dělá nějak - ať už dobře nebo špatně.
    A tak se pak sám sebe ptá: "Má to vlastně cenu?"

    Vždyť ono NAMRO je toho zářným příkladem!
    Kdo tu píše reakce, poznámky, postřehy a pocity pod články? Stále ti stejné lidé. Drtivá většina z nich jsou přímo redaktoři, kteří se na celé dřině kolem každého čísla přímo podíleli...

    Tak k čemu to?
    Není lepší potkat se v jedné jeskyni a ten čas věnovaný NAMRU dát do jeskyně, jen sami sobě?
    K čemu články?
    Drtivá většina čísel o přečtení je z toho jak tam chodí sami autoři aby se podívali zda-li jim tam někdo něco nenapsal...

    Očima nezaujatého pozorovatele jsou tyto aktivity bez "zájmu veřejnosti"...

    Teď mě můžou Marín s Nini a Janikou spílat, že zase frflu a brblu jak staré pivo v řiti...
    Brlblu a právem!
    Jen se zamyslete s rukou na srdíčku - není na tom brblání kus pravdy?

    Melker

    PÉ.ES. Hlavně žádné hesla o tom jak je třeba vytrvat a bla bla bla...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Dobře, nebudu říkat - tedy psát - nic z toho. Jen bych chtěla podotknout, že my redaktoři, tedy myslím že všichni, máme vypnuto zobrazování sledování stránek, takže by nemělo docházet k nárustu statistik naší zvědavostí ;)

      A zamýšlím se...

      Smazat

1. Do velkého textového pole napište komentář
2. Vyberte podpis, lze i anonymní
3. Klikněte na tlačítko "Přidat komentář"
4. Opište písmena z obrázku (ochrana proti spamu)