Proč se pálí čarodějnice?

Jen pár svátků nebo lidových zvyků má u nás tak silnou odezvu mezi lidmi jako každoroční "pálení čarodějnic". Možná právě proto, že ho nikdo nenařizuje a hromadně neorganizuje. Všichni si jistě vybaví větší či menší vatry hořící snad v každé vesnici (nebo spíše za každou vesnicí). Kde se ale vzal tenhle zvyk? Víte to?


Pálení čarodějnic (také filipojakubská noc, Valpuržina noc nebo Beltine) se odehrává v noci z 30. dubna na 1. května. Jedná se o velmi starý a dodnes živý lidový zvyk a zvláštní svátek. Tuto noc se lidé scházejí u zapálených ohňů a slaví příchod jara. Na některých místech se staví májka.

Filipojakubská noc (nebo-li Valpuržina) je významná přechodem k máji jako vstupu do faktického letního slunovratu. Prapůvodními zakladateli tradice jsou Keltové. Ti poslední dubnový den zapalovali ohně. Podle nich dostal tento svátek název Beltine – zářící oheň.

V ten den se vymetala nečistota z chlévů a z obydlí, vyklizené prostory se zdobily zelenými haluzemi, pokud možno pichlavými, zabraňujícími vstupu nečistých sil.

Noc z 30. dubna na 1. května bylo pokládána už od pradávna za magickou. Svátek se původně pravděpodobně slavil o úplňku, jenž byl nejblíže dnu, nacházejícímu se přesně mezi jarní rovnodeností a letním slunovratem. Lidé věřili, že tuto noc se čarodějnice slétají na čarodějnický sabat a skutečně je tato noc jedním z největších pohanských svátků. Lidé také věřili například v otevírání různých jeskyní a podzemních slují, ve kterých se daly nalézt poklady. Hlavním úkolem tohoto starého lidového svátku byla oslava plodnosti.

Zvyk upalovat čarodějnice je pozůstatkem pohanských rituálů. Je rozšířeno mnoho pověstí, proč tento rituál vznikl. Podle etnologů lze hledat původ těchto tradic u předkřesťanských pastevců, kteří považovali 1. květen za počátek nového půlročí, kdy docházelo k přechodu ze studeného období do teplého. Lidé proto zapalovali ohně, aby se zbavili všeho zlého, co se nashromáždilo v temném zimním období, a aby oslavili příchod světlého období roku. Až postupem času se z tohoto zvyku vyvinulo pálení čarodějnic.

Rituál pálení čarodějnic patří k populárním nejen českým lidovým zvykům. V onu magickou Filipojakubskou noc z 30. dubna na 1. května mají dle pověsti zlé síly větší moc než kdy jindy a lidé před nimi musí ochránit nejen sebe, ale i své domácnosti a dobytek. Věřilo se, že této noci ve vzduchu létá spousta čarodějnic putujících na čarodějnický sabat (čarodějnické shromáždění). Proto se na kopcích nebo na vyvýšených místech zakládaly ohně, která měla čarodějnice odehnat a jejich moc oslabit. Původně tedy šlo o ochranu před zlými duchy a démony obecně, čarodějnice jsou až výsledkem inkvizičních procesů - "pálení čarodějnic" se tedy z těchto ohňů stávalo postupně. Na zmatení případných letících čarodějnic, mladíci ze vsi vždy vyhazovali smolná košťata do výšky. Popel z těchto ohňů měl mít navíc i zvláštní moc pro zvýšení úrody. Někdy se rozhrnutým popelem vodil dobytek k zajištění plodnosti, jindy se přes oheň skákalo kvůli zajištění mládí a plodnosti.

Podobný svátek se dodnes slaví v mnoha jiných evropských zemích (Slovensko, Skotsko, Irsko, Wales, Švédsko, Finsko, Polsko, Německo, Rakousko). Různé země označují tento původně pohanský svátek různými jmény.

A ještě k samotné vatře. Ta vždy bývala poctivě vystavěna do výšky z klád a větví, napěchována senem a chrastím. Vsi a obce dokonce soutěžily o to, čí bude vyšší a poctivější. Na spousta místech se však časem ujala poněkud pohodlnější varianta, která spočívala v jednoduchém nahromadění všech dřevěných věcí z vesnice na jedno místo. Prostě se udělal hromada. Větve z jarních prořezů přidaly na hromadu již dříve nasbíraných trámů, větví, stromů a klád. Vždy to ale byly věci čistě přírodní.

Bohužel každým rokem se najde spousty lidí, kteří se snaží tento oheň nakrmit i spoustou věcí, které do něj nepaří. Vždy se tak na poslední chvíli objeví nějaká ta válenda, almara i s obsahem, ojetá pneumatika, tajemná plechovka... a všichni se tváří jako že "oni nic" a onen jasně zelenofialový oheň, že ani vlastně nevidí. Vždyť ono to shoří, vždycky se to tak dělalo, zase se tak moc nestalo... Když už pomineme obecně známé fakty, jako že se to nesmí, že to není zrovna ohleduplné k ekologii, popírá to i původní smysl oslav. Nebo si snad vážně někdo myslí, že se mu Země za 4 sady gum a 20 plechovek s tmelem odvděčí nějakou plodností a vyšší úrodou?

A proč z pohanského magického a očistného svátku a rituálu zbylo jenom pálení čarodějnic? Křesťanství se velmi intenzivně snažilo potlačovat staré pohanské tradice. Svátek apoštolů Filipa a Jakuba byl slaven 1. května zřejmě hlavně proto, aby křesťany chránil před temnými pohanskými obřady. Beltine byl tradičním svátkem milenců, byl oslavou lásky, plození, sexu, tance, zpěvu, tedy věcí, které křesťanství příliš nepodporovalo. To všechno je zřejmě důvod, proč byly vytvořeny legendy o krvavých rituálech druidů nebo proč byla zelená barva, oblékaná na počest Matky Země, označena za nešťastnou, atd.

Ať už je váš důvod k oslavě noci z 30. dubna na 1. května jakýkoli, oslavte ho vesele, šťastně a s mírou v jídle i pití, aby váš vstup do světlé poloviny roku nebyl bolavý a smutný.