Steampunk

Mezi méně známými literárními subžánry je to právě steampunk, který v poslední době konečně proniká i do našich končin.

V literární terminologii se pojem steampunk objevil během osmdesátých let.

Steampunk – steam – česky „pára“ se jako podžánr sci-fi zaměřuje na alternativní historii, historickou fikci a fiktivní vědu. Na počátku vycházel z cyberpunku, kde moderní kybernetiku nahradily mechanismy fungující na principu páry a parního stroje, který byl považován za jeden z přelomových objevů lidstva.

Parní stroj byl vynalezen už v roce 1765 (James Watt), ale v 19. století se teprve začal plnohodnotně využívat například v dopravě – parní lokomotiva, parníky, jako zdroj energie – proto století páry.

Steampunk se tak řečeno inspiroval svými předchůdci: především různými prvky z období romantismu, jako jsou zájem o okultní vědy a nadpřirozeno, gotickým románem či intelektuálním Dickensovým humorem.

Historické pozadí

Na rozdíl od cyberpunku, který se většinou zabývá budoucností, steampunk tíhne spíše k minulosti. Dokáže vzkřísit ducha devatenáctého století a využívá rozličných možností civilizace i jejího rozvoje.

Velice rozšířené dějiště příběhu je období viktoriánské Anglie, jako kulisy se ovšem občas používají i předcházející či nastávající období.

Viktoriánská éra je symbolicky upřednostňována z několika významných důvodů:

Prvním je, že byla považována za období prosperity Britského impéria.

Druhým důvodem byla průmyslová inovace a vědecký pokrok, ke kterému v této časové etapě docházelo. K rozvoji také přispělo objevování kolonizovaných území, jejichž exotické motivy mohou být ve steampunkových žánrech také hojně využívány.

Mimoto hlavní město (Britského impéria) s narůstajícím počtem obyvatel prodělalo velké změny v urbánní soustavě – byl vystavěn londýnský kanalizační systém, došlo k osvětlení ulic, objektů a domácností, ale také vznikaly dělnické slumy, kde byly k práci nuceny i velmi malé děti. Nezanedbatelný není ani rozmach prostituce.

Třetím, byť neposledním, důvodem je pokročilá vzdělanost britské společnosti, změna politického a sociálního myšlení, reformní zákony…

(V této době také představil Darwin společnosti svou práci o původu druhů).

Dobře využitelné jsou také dobové kulisy a styl oblékání, který steampunk upravuje dle svých potřeb. Objevují se tak rozličné vynálezy a módní doplňky. Pánské prvky přechází do dámské módy apod.

Častý však může být spíše pokus vzdát hold době, jakou si ji představujeme dnes, než se striktně držet skutečných reálií.

Mnoho autorů také ve svých dílech vychází z již známých knih romantických, či hororových spisovatelů. Na základě jejich děl, která autoři berou jako skutečnost, si pak mohou vystavět vlastní světy. Jde například o to, že se mohou v příběhu setkat kapitán Nemo a Dr. Jekyll či Frankensteinovo monstrum s hrabětem Drákulou – autor s nimi pracuje jako s historickými reálnými postavami (jednou z ukázek budiž Liga výjimečných od Allana Moora.)

Nicméně steampunk dokáže využívat ducha doby, stavět na jejich základech vlastní světy a historii. Pochopitelně si převzal prvky jiných žánrů, a proto může aspirovat i na horor nebo fantasy, jádro by však mělo zůstávat především vědecké. Steampunk se striktně nedrží zavedených postupů, naopak využívá kreativitu a fantazii a také smýšlené či skutečné technologie (například využívá prototypů vynálezů, které se objevily až v pozdější době).

Literatura – základ všeho

Literárně se inspiroval se u autorů, jako byl Wells a Verne, kteří ve své době byli průkopníci vědy. Složitost steampunkových mechanismů se víc než obrazně podobá složitosti mechanického strojku kapesních hodinek.

Jde také o fantastickou rozmanitost vzducholodí, ponorek, prvních automobilů či prototypů letadel. Steampunk dokáže vše přizpůsobit ke svému obrazu a to jak strojovou výrobu, tak i lidské tělo. Objevují se v něm mechanické tělesné náhrady, uměle vytvoření lidé (inspirace M. Shellyovou) a zvířata. Vše je ovšem stále v duchu dané doby, čili nejde o supermoderní kyborgy, ale o technologie, které pracují s využitím páry a mechaniky.

Krom H. G. Wellse a J. Verna, kteří jsou zpětně považováni za duchovní otce žánru, jsou důležitými autory také již zmíněná M. Shellyová a M. Twain. Společenské poměry pak ovlivnila díla J. Austenové, která dobře znázorňují mezilidské vztahy napříč době. Hojně využívány jsou motivy a postavy také od R. L. Stevensona a G. K Chestertona.

Za jednoho z dalších zakladatelů žánru bývá také považován Ch. Dickens a to nejen díky svému svéráznému humoru. Autor, jenž je považován za největšího románopisce 19. století, si sám prošel nemnohými strastmi života – v deseti letech například pracoval v jedné z továren vyrábějící leštidlo na boty. Realismus převládající v jeho dílech se nevyhýbal společensky tabuizujícím tématům, ale nejen díky nim je považován za stěžejního autora gotického románu. Dickens vynikal v používání humoru a to i černého, nebál se rozvinutí psychologie postav ani politické a společenské satiry. To vše jsou důležitá svědectví doby, z nichž můžou dnes autoři čerpat.

Další jména autorů, o kterých by se dnes dalo říct, že zapadají do žánru steampunku, jako jsou H. Cohen, S. Ellis… nám dnes pravděpodobně již mnoho neřeknou.

Nicméně steampunk se pak v literatuře postupem času objevoval ještě mnohokrát. Jeho vliv můžeme pozorovat u M. Peakea v Titus alone (1959). V románu Pavane (1968) od K. Robertse či pozdějších autorů jako je M. Moorcock v The Warlord of the Air (1971). Důležitým dílem je pak především Mašina zázraků (1990) Williama Gibsona a Bruce Sterlinga, (který je mimochodem považován za jednoho ze zakladatelů kyberpunku).

Mašina zázraků steampunk především světově zpopularizovala a někdy proto bývá v určitých pramenech označována jako základní dílo žánru. Českému čtenáři bude znám nejspíš starší román Brány Anubisovy (1983) od Tima Powerse. Tato kniha byla jedna z prvních, na kterou bylo užito pojmenování žánru steampunk. Název použil K. W. Jeter a dále do něj zahrnul některé své knihy a Homunculus J. Blaylocka – v dílech těchto autorů se steampunk zformoval do své podoby a ustanovil se jako samostatný žánr.

V žánru dětské literatury je pak za steampunk (mezi jinými) označována série knih P. Pullmana – Jeho temné esence nebo v některých překladech jako Jeho šerá hmota, kterou v roce 1996 započal Zlatý kompas (nebo také Světla severu).

Mezi dalšími se dnes na českém trhu dá sehnat Scott Westerfeld (Leviatan) nebo Cherie Priestová (Zemětřas). Bohatší výběr si mohou dopřát ti, znalejší angličtiny, neboť zahraniční trh je o steampunk neskonale rozmanitější.

Steampunk ve filmu

Filmová tvorba má u nás poměrně stabilní základnu a ne nadarmo jsou filmy českých režisérů v tomto žánru celosvětově uznávány. Nutno je zmínit filmy Karla Zemana: Vynález zkázy (1958), Baron Prášil, Ukradená vzducholoď, Na kometě. Není divu, že Zeman bývá často označován za zakladatele filmového steampunku. Na dobu, v níž ještě filmový průmysl nedisponoval dokonalými technologiemi k zachycení obrazu a zvuku, jsou Zemanovy filmy velice pokrokové a nadčasové.

K Verneovským verzím ve filmu se vrátil v roce 1978 i Ludvík Ráža s Tajemstvím Ocelového města. Nicméně za pozornost jistě stojí především film Adéla ještě nevečeřela z dílny Oldřicha Lipského.

Názornou ukázkou toho, čím by měl steampunk být, je anime film Steamboy. Japoncům není steampunk vůbec cizí, takže ho můžeme vidět i jiných anime a přirozeně se objevuje i v manze. Dalším japonským filmem se steampunkovými prvky je například Miazakiho Howl’s Moving Castle. Za méně známý ale velice výrazný film by se dal považovat The Mysterious Geographical Explorations of Jasper Morello – krátkometrážní animovaný snímek s pochmurnou, temnou atmosférou. Pokračovat můžeme filmem The City of Lost Children (Město ztracených dětí) z roku 1995 a dalo by se najít poměrně hodně příkladů i pokud nebudeme počítač Wellsovy a Vernovy adaptace knih.

Americkou filmovou verzí tohoto žánru je tzv. western steampunk, který je dobře demonstrován ve filmu Wild Wild West.

V dalších věcech nalezneme spíše steampunkové inspirace, které s tímto žánrem jen okrajově koketují. Asi těžko budeme dnes označovat za steampunk Čaroděje ze země Oz od F. L. Bauma, ačkoliv se v něm jeho prvky objevují. Stejně tak bychom mohli pokračovat u dalších děl, která se stylem pouze inspirují nebo přebírají některé jeho propriety.

Steampunk je styl, který nabývá na popularitě a tak se objevuje i tam, kde byste ho nečekali. Setkáte se s ním okrajově například v Prattchetově Zeměploše, v Řadě nešťastných příhod či ve filmech Hellboy 2: Zlatá armáda, Van Hellsing, Sherlock Holmes, nejnovější Tři mušketýři atd.

Není všechno steampunk, co má ozubená kola…

Ne každá věc, která obsahuje steampunkové prvky, nebo prvky, které většina lidí za steampunkové považuje, je čistý steampunk (jakkoliv nepřesné takové žánrové označení je).

Ani velký podíl šílených doktorů, geniálních vynálezců, lidí s mechanickými končetinami a kapesními hodinkami, nemluvě o vzducholodích, parních automobilech a podivných vynálezech, vám nezaručí vydařený steampunkový příběh. Vidět to jde pak u autorů, kteří se jen rádi svezli na módní vlně, aniž by si vlastně prostudovali, co píší.

Steampunk ve svých proměnách

Steampunk je velmi variabilní žánr a jako u každého díla je třeba jeho zařazení posuzovat individuálně. Proto berme tyto ukázky pouze jako nástin pro objasnění toho, co by měl steampunk být. Využití steampunkových inspirací je spousta. Promítají se od módy, šperkařství, hudbu až do filmu a životního stylu.

V posledních letech do sebe steampunk míchá prvky fantasy, což je způsobeno několika faktory, mezi něž patří i módní vlivy, či snad snaha zpopularizovat ho i u čtenářů, kteří se nevěnují scifi. A tak se steampunk začal hemžit středověkými rytíři, Artušem, elfy a trolly, draky… na kolik tyto příměsi vyhovují čtenáři, je na každém individuálně.

Stejně, jako například gothic subkultura, má i steampunk výrazné prvky pro svůj lifestyle. Je to zkrátka inspirující fenomén, který si umí najít své příznivce.

Použité prameny a literatura:

STRAKOVÁ, Markéta: Steampunk. Host. 2009, str. 39.

Kolektiv autorů: „Definition of steampunk“. Oxford University Press. 2012.

POLLAK Lewis: “The Evolution of Dieselpunk”, Game trade magazine č. 30, 2002.

PULLMAN, Philip: Jeho temné esence, Praha 2007.

REEVE: Smrtelné stroje, Praha 2005.

SNICKET Lemony: Řada nešťastných příhod 1-13, Praha 2001-2007.

JOHNSON Paul: Zrození moderní doby, Praha 1998.

POWERS Tim: Brány Anubisovy, Plzeň, 2005.

POETER Damon: „Steampunk’s subculture revealed“. San Francisco Chronicle. č. 8, 2008.

HOWARD Waldrop: „The Fabulous World of Jules Verne“. Locus Online, 2008.

BEBERGAL Peter: „The age of steampunk“. The Boston Globe. Retrieved 2008-05-10.

BRAIKER Brian: „Steampunking Technology: A subculture hand-tools today’s gadgets with

Victorian style“. Newsweek. 2010-11-21.

Steampunk. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia

Foundation, 2001- [cit. 2013-01-12]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Steampunk

The clockworkcentury [online]. 2009 [cit. 2013-01-12]. Dostupné z: http://theclockworkcentury.com/

Nebe plné vzducholodí [online]. 2010 [cit. 2013-01-12]. Dostupné z: http://www.steampunkblog.cz/

–

Napsala: Petra Slováková