čtvrtek 28. února 2013

Knihy, které by vás mohly zajímat... Sen Ockerwee

Je dnes ještě někdo, kdo by neslyšel o G.R.R. Martinovi? Mnozí si při vyřčení tohoto jména jistě vzpomenou na zatím nedokončenou sérii Píseň ledu a ohně. A ti, kdo ji neznali z dřívějších dob, ji jistě zaznamenali s příchodem první zfilmované knihy série – Hra o trůny – jako seriálu HBO. Ale G.R.R. Martin, to není jen tato velkolepá fantasy sága, to je i spousta výborných povídek (např. Písečníci, Opičí kůra, Jehláci aj.) napříč žánry… od sci-fi přes fantasy až k horroru. Zkrátka autor se pouští do různých žánrových vod. A nebojí se pustit ani do dnes módní vlny upírských románů. Knihu s upírskou tématikou napsal ale již před lety, a to v roce 1982, přestože u nás kniha vyšla až v roce 2007.

Tou knihou je Sen Ockerwee. A jsem přesvědčen, že by neměla uniknout vaší pozornosti, ať už upíry standardně máte či nemáte rádi. Už samotné prostředí a doba (řeka Mississippi v 19. století, po které se plaví kolesové parníky) dává tušit, že to bude přeci jen tak trochu jiný upíří příběh.

Hlavní úlohu hrají dvě na první pohled protichůdné postavy, elegantní podivín Joshua York a ošklivý, rázný kapitán Abner Marsh.  Když se ostřílený kapitán s velkými sny dostane do finančních potíží a krach jeho lodní společnosti je téměř nevyhnutelný, objeví se podivný cizinec s nabídkou na spolupodílnictví. Brzy vody Mississipi brázdí nádherný kolesový parník a kapitán Abner Marsh, i přes původní slib respektovat podivínství svého společníka, začíná být Joshuou Yorkem znepokojen a je jen otázka času, než se dozví pravdu – že jeho společník je upír.

Rozhodně nečekejte mrazivý akční horror (přestože i na nějakou tu akci dojde). V téhle knize jde spíš o silnou, hutnou atmosférou, která vás vtáhne do mistrně zachyceného prostředí jižanských kolesových parníků. A když se do knihy začtete, budete odměněni nejen špetkou tajemna, ale především příběhem o netradičním přátelství a nezdolné vůli.

ukázka
 
"Takže?" ozval se Joshua York mírně a uctivě. Marshe později napadlo, jestli právě tohle na místě vše nerozhodlo – ta úcta v jeho hlase.


"Tohle je Zatmění," vysvětlil. "Koukněte, má to napsaný támhle na kormidelně." Dloubl tím směrem holí. "Přečtete to?"


"Zcela jasně. V noci vidím výtečně. Takže to je neobyčejná loď?"

"No sakra že je neobyčejná. Je to Zatmění. Sakra, každej chlap i kluk na řece ji zná. Teď je stará, postavili ji ve dvaapadesátým, to je pět let. Ale pořád fešanda. Stála tři sta pětasedmdesát tisíc, aspoň se to povídá, ale tu cenu určitě má. Tady nikdo nikdy neviděl větší, noblesnější, víc podi-vu-hod-nou loď než je tahle. Prohlížel jsem si ji, plavil jsem se na ní. Vím to." Marsh na loď ukázal. "Měří sto jedenáct na dvanáct metrů a nikdy jste nic podobnýho neviděl. Na jednom konci má zlatou sochu Henryho Claye a na druhým zase sochu Andyho Jacksona; ty dva na sebe čučej celou cestu, sakra. Má na palubě víc křišťálu a stříbra a barevnýho skla, než o kolika se kdy Plantážnickýmu hotelu snilo, jsou tam olejomalby a podávaj tam jídlo, jaký jste nikdy neochutnal, a maj tam zrcadla… takový zrcadla. Ale to všecko není nic proti její rychlosti.

Dole pod hlavní palubou má patnáct kotlů. Třicetimetrovej záběr, to vám povídám, a když kapitán Sturgeon nabere páru, na řece není loď, která by s ní udržela tempo. Udělala devětadvacet kilometrů v hodině proti proudu, jako fík. Ve třiapadesátým stanovila rekord v době plavby z New Orleansu do Louisvillu. Ten čas znám nazpaměť. Čtyři dni, devět hodin, třicet minut, a tím sakra pořádně, o padesát minut, překonala A. L. Shotwella, a ten byl nějak rychlej." Marsh se otočil k Yorkovi. "Já jsem doufal, že ta moje Bětka jednou Zatmění překoná, buď ten její čas, anebo že ji předežene v přímým závodě bok vedle boku, ale nikdy by to nedokázala, to teďka vím. Jenom jsem si to tak maloval. Neměl jsem tolika peněz, co je potřeba, aby se postavila loď, která by překonala Zatmění.

Dejte mi ty peníze, pane York, a budete mít společníka. Tohle je vaše odpověď, pane. Chcete půlku Ockerweeský říční přepravní společnosti a parťáka, kterej všechno v pohodě zvládne a nebude se vás vyptávat, o co vám jde? Fajn. Dejte mi peníze, abych moh postavit loď, jako je tahle."

Joshua York se pozorně díval na veliký kolesový parník, který stál důstojně a tiše ve tmě, lehounce se vznášel na vodě a čekal na nová dobrodružství. S úsměvem na tváři a s tlumeným plamenem v tmavých očích se otočil k Abneru Marshovi. "Domluveno." Víc neřekl. A napřáhl ruku.

Marsh nasadil křivý, zubatý úsměv, ukryl Yorkovu štíhlou bledou ruku ve své masité pracce a stiskl. "Tak jo, domluveno," vyrazil nahlas a nasadil všechnu váhu a sílu do stisku, drtil a mačkal, dělával to při obchodování vždycky, a vždycky pustil, až když v očích toho druhého uviděl bolest.

Yorkovy oči ale byly dál jasné a jeho ruka tiskla Marshe s překvapující silou. Svírala se stále pevněji a pevněji, svaly pod bledou kůží se napínaly a sukovaly jako smyčky kovového lana, a Marsh ztěžka polkl a snažil se nevykřiknout.


Delší ukázku si můžete přečíst zde.

= Morr =


4 komentáře:

  1. Ha, díky za info, tak tohle dílo od Martina mi dosud unikalo! Nicméně - právě jsem to napravila :-)

    OdpovědětSmazat
  2. Můžu potvrdit, že je to vážně skvělá knížka. Je nejen dobře napsaná, ale to netradiční prostředí (jižanské parníky) mu dává úplně jiný šmrnc. Četlo se to jedním dechem! Vřele doporučuju! ;)

    OdpovědětSmazat
  3. Scur
    M-m-moje oblíbená kniha :)

    OdpovědětSmazat
  4. Lišák

    Tak už jsem sehnal a přečetl. Po dlouhé době zase jedna celá knížka.
    A opravdu, není vůbec špatná. :-)
    Díky za tip.


    OdpovědětSmazat

1. Do velkého textového pole napište komentář
2. Vyberte podpis, lze i anonymní
3. Klikněte na tlačítko "Přidat komentář"
4. Opište písmena z obrázku (ochrana proti spamu)