neděle 23. prosince 2012

Těžký život PJe abarinského aneb... když propadnete hraní jen v jedné jeskyni

Ano ano, vím, tohle je vánoční číslo. Ale já o vánocích psát nebudu. Proč? Protože chci psát o něčem jiném. I když – bude to o dělání si radosti a vánoce jsou taky o radosti, tedy měly by být, takže asi tak.

Netroufám si napsat, že tohle se stalo každému, ale co tak pozoruji, stává se to dost často a asi není nikdo imunní. I mě to občas postihne.
A co tedy vlastně?

V jeskyni, ve které hrajete, začne probíhat nějaký zajímavý rozhovor či jiná zajímavá herní situace s jinou postavou či postavami, nebo s CPčky. A vás to chytne. A píšete. A chytne to i vašeho spoluhráče či PJe. A tak taky píše. Třeba i několik příspěvků za den. Těšíte se na každý další příspěvek a pokud možno co nejdřív odepisujete. Netrpěliví, nedočkaví, natěšení. Najednou touhle situací opravdu žijete.
Příhodné podmínky pro tenhle stav jsou, když jsou spolu v akci jen dvě postavy a jsou někde stranou od ostatních. Nemusíte čekat na reakce ostatních, nechat se omezovat jejich časovými a herními možnostmi. Kolikrát je to jako droga. Čím víc se píše, tím víc psát chcete.

Stane se.
Prostě vám tahle situace sedne. Je to v tu chvíli to pravé odreagování a únik před starostmi všedního života. Malinko se to podobá hraní naživo a ne tomu kolikrát dlouhému čekání na další příspěvek, jak už to občas na Abarinu chodí.

A proč o tom vlastně píšu? Protože je to vlastně skvělé a kdo tenhle stav nezažil, přišel o hodně. Má to jen jeden háček. A to, pokud vás tohle pohltí natolik, že nepíšete nikam jinam. Věřte mi, to pak PJové ostatních jeskyní, kde hrajete, pěkně skřípou zuby. Zvlášť, pokud vás už nějakou dobu uhání o příspěvek – a pak zjistí, že takhle v jiné jeskyni řádíte a u nich pořád nic.

A tak se chci přimluvit a tak trochu za obě strany.

Za PJe a hráče těch „dalších“ jeskyní.
Nechte si svou posedlost a užijte si ji. Ostatně, netrvá věčně. Nedá se to vydržet věčně, takové nasazení. Ale najděte v sobě sílu a napište i jinam, i když to v těch „dalších“ jeskyních zrovna tak nejede a vás to tolik nepohlcuje a nenaplňuje. Přece i ty jste si vybrali dobrovolně a i v nich určitě hrajete rádi.

A za ty „posedlé“.
Dopřejte jim to. Nevíte, jaké trable mají a jak moc jim zrovna teď to zběsilé hraní v jedné jeskyni pomáhá. Jak už jsem psal, nebude to trvat věčně. Takže i když vám vadí, že zrovna ve vaší jeskyni tak moc nepíší, mějte s nimi trpělivost. Jen pokud nepíší vůbec nikam, zkuste do nich nenápadně a něžně kopnout. Ono to většinou stačí, většinou jim to dojde.

= Janika =

3 komentáře:

  1. Jop!
    Tak přesně to teď zažívám/prožívám v jeskyni Drakeni z Pernu! A ti darebáci spoluhráči ne a ne napsat ani písmenko!:D Musím se tomu smát, bo to sedí jak prdel na hrnci.

    No tak jo, kopat do mě nemusíte, dyť já vím, ne, nésu blbé! :D :D Prostě se uklidním a trpělivě počkám až budou mít ostatní čas a chuť psát. Však o nic nejde, je to jen hra. TAK KÓKÉTE ZVEDNOUT ŘIŤ A NAPSAT!!!

    OdpovědětSmazat
  2. Myslím, že tohle opravdu zažil snad každý zapálený hráč! :D Já naposledy včera večer...

    Ale naštěstí jsem neměla jiné resty, takže jsem si to užila bez výčitek svědomí... ;)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ale jo, stane se. Občas to má co dělat s aktuální náladou. Během pečení jsem také neměla chuť psát jinam než do Šedé smrti. Chodila jsem si tam odpočinout:)

      Smazat

1. Do velkého textového pole napište komentář
2. Vyberte podpis, lze i anonymní
3. Klikněte na tlačítko "Přidat komentář"
4. Opište písmena z obrázku (ochrana proti spamu)