Těžký život PJe abarinského aneb... když propadnete hraní jen v jedné jeskyni

Ano ano, vím, tohle je vánoční číslo. Ale já o vánocích psát nebudu. Proč? Protože chci psát o něčem jiném. I když – bude to o dělání si radosti a vánoce jsou taky o radosti, tedy měly by být, takže asi tak.

Netroufám si napsat, že tohle se stalo každému, ale co tak pozoruji, stává se to dost často a asi není nikdo imunní. I mě to občas postihne.
A co tedy vlastně?

V jeskyni, ve které hrajete, začne probíhat nějaký zajímavý rozhovor či jiná zajímavá herní situace s jinou postavou či postavami, nebo s CPčky. A vás to chytne. A píšete. A chytne to i vašeho spoluhráče či PJe. A tak taky píše. Třeba i několik příspěvků za den. Těšíte se na každý další příspěvek a pokud možno co nejdřív odepisujete. Netrpěliví, nedočkaví, natěšení. Najednou touhle situací opravdu žijete.
Příhodné podmínky pro tenhle stav jsou, když jsou spolu v akci jen dvě postavy a jsou někde stranou od ostatních. Nemusíte čekat na reakce ostatních, nechat se omezovat jejich časovými a herními možnostmi. Kolikrát je to jako droga. Čím víc se píše, tím víc psát chcete.

Stane se.
Prostě vám tahle situace sedne. Je to v tu chvíli to pravé odreagování a únik před starostmi všedního života. Malinko se to podobá hraní naživo a ne tomu kolikrát dlouhému čekání na další příspěvek, jak už to občas na Abarinu chodí.

A proč o tom vlastně píšu? Protože je to vlastně skvělé a kdo tenhle stav nezažil, přišel o hodně. Má to jen jeden háček. A to, pokud vás tohle pohltí natolik, že nepíšete nikam jinam. Věřte mi, to pak PJové ostatních jeskyní, kde hrajete, pěkně skřípou zuby. Zvlášť, pokud vás už nějakou dobu uhání o příspěvek – a pak zjistí, že takhle v jiné jeskyni řádíte a u nich pořád nic.

A tak se chci přimluvit a tak trochu za obě strany.

Za PJe a hráče těch „dalších“ jeskyní.
Nechte si svou posedlost a užijte si ji. Ostatně, netrvá věčně. Nedá se to vydržet věčně, takové nasazení. Ale najděte v sobě sílu a napište i jinam, i když to v těch „dalších“ jeskyních zrovna tak nejede a vás to tolik nepohlcuje a nenaplňuje. Přece i ty jste si vybrali dobrovolně a i v nich určitě hrajete rádi.

A za ty „posedlé“.
Dopřejte jim to. Nevíte, jaké trable mají a jak moc jim zrovna teď to zběsilé hraní v jedné jeskyni pomáhá. Jak už jsem psal, nebude to trvat věčně. Takže i když vám vadí, že zrovna ve vaší jeskyni tak moc nepíší, mějte s nimi trpělivost. Jen pokud nepíší vůbec nikam, zkuste do nich nenápadně a něžně kopnout. Ono to většinou stačí, většinou jim to dojde.

= Janika =