Alchymistův učeň - vinobraní

Letní bouřka se posunula zase o kus dál. Blesky šlehaly neztenčenou silou až někde u obzoru a hrom už nebylo téměř slyšet. Déšť ustal před chvílí, pouze za seníkem stojícím na okraji lesa bylo slyšet kapky padající z listoví stromů na zem. Všeobjímající ticho rušilo pouze občasné pípnutí ptáka probuzeného ze spaní. Celý kraj voněl čistotou a ozonem. Nebude to už dlouho trvat, mraky se protrhají a ukážou opět oblohu s hvězdami.

Zvuky končící noci přerušilo hlasité kýchnutí. Ve vratech seníku se objevila nezřetelná postava s rozčepýřenou hlavou a utřela si nos do špinavého rukávu. Ze stínu se vyloupnula i postava mezka a vyšla před seník. Courala se co noha nohu mine vysokou, mokrou trávou, a sem tam uždibnula kousek chutného sousta. Noc počala ztrácet svou inkoustovou čerň.

*

Úsvit spatřil Penama s chlebem a kusem slaniny v ruce. Předchozí noc jej zastihl déšť, a než našel vlídné přístřeší seníku, slušně promokl. Při útěku lesem z místa předchozího nezdaru roztrhaly větve na cáry krycí plachtu, a tak těch několik věcí nesnášejících vodu bylo napěchováno ve třech malých truhlicích. Ostatní bylo ponecháno nepřízni počasí – včetně nešikovného učedníka. Studený noční déšť se mu postaral o nepříjemné nastuzení a Penamo právě teď přemýšlel, jak se ho co nejrychleji zbavit. Nu což, nic nového nevymyslí, bude muset zase použít mistrovu knihu.

Využil světla slunečních paprsků a počal listovat knihou. Návod na bylinný výluh našel snadno mezi ostatními léčivými elixíry. Následujících několik minut pak strávil ujišťováním, že předpis neobsahuje žádné poznámky psané vybledlým písmem někde dole na stránce. Vše bylo v pořádku, žádná zrada. Stačilo nasbírat několik snadno dostupných bylin a nechat je přes noc louhovat v uzavřené sklenici. Dost dobrý důvod podívat se na zoubek jedné z těch exotických lahví nebohého Kuřete, aby to měl do čeho dát. Aspoň mu bude čekání lépe ubíhat. A Penamo s pevným odhodláním zavřel knihu.

*

Cestou se Penamo rozhlížel z kozlíku jako ostříž, a než přijel po poledni do malé vesničky tvořené jen několika chalupami, měl všechny potřebné byliny bezpečně ve voze a ve správném poměru naložené v láhvi. Mezek Hyeronimus, jeho bývalý mistr, jej celou dobu pozorně sledoval a zdálo se, že se docela dobře baví. U nejbližší chalupy zatáhnul Penamo s hlasitým kýchnutím za opratě a dvoukolá karreta se zastavila. Statný chlapík se tam na dvorku právě lopotil s dřevěným lisem. Žlábkem u dna stékal do vědra třpytivý pramínek a vzduchem se nesla libá vůně ovocného moštu. Poslední čtvrt otáčky, a chlapík se zastavil. Opřel se o lis, setřel pot z čela, a zavolal:
„Buď zdráv, poutníku!“ a počal si prohlížet žloutnoucí modřiny ve tváři nachlazeného vozky.

„Zářící ti pomáhej, hospodáři.“ Penamo vydržel zkoumavý pohled a dodal: „Jaká je úroda?“ Dál to už nevydržel, vytáhnul z rukávu špinavý kapesník a hlučně se vysmrkal.
„Cestou mne chytnula bouřka a promoknul jsem,“ dodal na vysvětlenou současně se zastrčením kapesníku zpět do rukávu.

Chalupník se se zalíbením podíval do vědra s moštem, a pak obhlédnul malou fůrku vinné révy. Sehnul se, nechal si na mozolnatou dlaň dopadnout několik kapek z lisu, a ty pak dlouho převaloval po jazyku a patře.
„Letos byl dobrý rok,“ prohlásil zdrženlivě, „ve šťávě je spousta cukru. Hodil by se mi na pár dní pomocník, neměl bys zájem?“ zeptal se zpříma. „Spát bys mohl ve stodole a jídlem šetřit nebudu. Za pár dní, až se vykurýruješ z toho nachlazení, se ti pocestuje mnohem veselejc.“

Penamo ani dlouho nepřemýšlel. Domácí strava je domácí strava, na cestách by se léčil složitě, a třebas tu má některý chalupník i hezkou dceru toho správného věku. Pár dní se zdrží. „Domluveno, hospodáři. Jsem Penamo, praktikující student cechu alchymistického. Rád se na několik dní zdržím.“ odpověděl a s dalším mohutným kýchnutím sestoupil z kozlíku.

*

Několik následujících hodin bylo náročných. Než byly hrozny zpracovány a vše uklizeno, z Panama se lil pot a i ta rýma ustoupila. Chalupník Stach se během práce rozvykládal a tak Penamo o vínu uslyšel víc, než mu bylo milé. O pěstování, slunci, sběru, zpracování, o různých odrůdách a složení zeminy, na závěr i o nezbytném jablíčku na vrcholku sudu. Když pak Stach stál ve sklípku a obhlížel plné soudky, samozřejmě s červenými jablíčky posazenými na nalévací otvory, spokojeně se usmíval.

„Dobře si pracoval, Penamo. Ještě dva tři dny, a úrodu budeme mít zpracovanou. Soused Velen všechny zve na dnešní večer na ochutnávku burčáku, právě nastal jeho čas. Dnes večer bude veselo.“ Pak Penama poklepal po rameni a otočil se k východu.
Ten se ještě chvilku zdržel. Protahoval bolavá záda a pak se zašel umýt. Ještě že ta rýma povolila, však se taky řádně vypotil!

*

Na plácku před sklípkem u Velena to hučelo jako v úle. Staří i mladí převalovali doušky na jazyku a vynášely rádoby odborné soudy. Ženské se držely v hloučku opodál a upíjely z neustále doplňovaného kolujícího džbánku. Děti se motaly tu i onde a co chvíli chichotání prozradilo místo pobytu „náhodou ztraceného“ pohárku.

Velen, spolu se Stachem, Zikem a starým Ctiradem byli největší vinaři v kraji a burčák u kteréhokoliv z nich byl důvodem k účasti všech ve vesnici. Zatím co Stach si rád zpracoval celou úrodu sám, a taky neměl moc peněz, starý Ctirad měl spoustu synů a Zik s Velenem si najímali pomocníky. První soudek burčáku však u všech patřil už ze zvyku vesnici. Nejlepší vinař toho roku pak měl zajištěný odběr ve vesnici, ostatní museli vozit dál.

Jak také bývalo zvykem, Velenův soudek burčáku byl pouhým předvojem veškerého lepšího i horšího pitiva, které se nakonec různými cestami dostalo mezi vesničany. S přibývajícími hodinami i vypitými džbánky se zábava čím dál více rozjížděla. Vzduchem létaly vtípky na jednotlivé vesničany, mladíci se ve snaze předvést před děvčaty pošťuchovali a leckteří hlasití kohouti museli být schlazeni v nedalekém potoku.

Na obloze už vládly hvězdy, když se Penamo odpoutal od nevázaného veselí a krokem značně nejistým počal se ubírat ke Stachově chalupě. Zamlžený zrak i myšlenky prováděly s nebohou cestou psí kusy a Penamo leckde padnul na všechny čtyři, než se cesta opět vyrovnala a umožnila nebohému učni pokračovat v cestě.

Značně zmožen krušnou poutí doklopýtal Penamo až do Stachova sklípku, kde měl složeny své věci. Rozhlédnul se kalným zrakem po baterii soudků a při pohledu na červená jablíčka mu zakručelo v břiše. Nikdy se mu nezdálo toto prosté ovoce tak žádoucí a vábivé, jako v tuto chvíli, kdy jej viděl dvakrát. Nejméně dvakrát!

…mu… …mu… …musím ho mít… pronásledovala jej utkvělá myšlenka při pohledu na jablko. Potácivým krokem překonal nevelkou vzdálenost a nakonec se i se svou kořistí sesunul na zem ke svému zavazadlu. Chroupání jablka přehlušovalo Penamovo mlaskání a z koutku úst mu vytékala sladká šťáva. V tom se jeho myšlenky zadrhnuly. …dí… …díra přeci mu… …musí mít ten… …špunt, nebo jak to ří… …říkal… klubala se na světlo utkvělá myšlenka. …ji… …ji… …jinak to… …to… šťáva zkysne!

Penamo nahmatal něco pod rukou a s námahou se vztyčil. Z posledních sil tu divně tvarovanou věc zastrčil do otvoru soudku a pak se sesunul k zemi. Usnul dříve, než dopadl a tichému pochrupování sekundoval tichý klokot, jak z nezvykle tvarované láhve vytékal bylinný výluh přímo do soudku. Pak se nakloněná lahev uvolnila, vypadla z nalévacího otvoru soudku a odrazem od tvrdě spícího Penama zmizela v temném zákoutí.

*

Po třech dnech plných práce s vinobraním se Penamo se Stachem loučili jako bratři. Plachta vozu byla vyspravena několika hrubými záplatami, v truhličkách přibylo jídla, po rýmě zbyla jen vzpomínka a i ty modřiny se hezky vybarvily. Dopolední slunce vypouštělo hřejivé šípy paprsků, cesty byly proschlé a z vesničky zakrátko zůstala jen vzpomínka. Každým otočením velkého dřevěného kola karrety se Penamo přibližoval dalším dobrodružstvím.

Ve vesničce zatím nastal čas pro ochutnávku Stachova nového burčáku. Stejně jako jindy se i tentokráte zúčastnila celá vesnice a zábava se protáhla dlouho do noci. Ráno však bylo podivné.

Ve vesničce ustal život. Obvyklý ranní ruch se najednou nekonal. Sem tam se proplížil bledý přízrak zalitý studeným potem, a neklidnýma očima těkající po okolí. Co chvíli takový přízrak skočil do úkrytu a se zaťatými čelistmi spustil kalhoty. Následné zvuky nemohly žádného náhodného pozorovatele nechat na pochybách, co za problém jej trápí. Dost často to některý přízrak nestihnul, což bylo na nohavicích poznat.

Neblahá situace trvala skoro den a půl, než se uklidnila. Původ problému byl identifikován okamžitě a chudák Stach byl nucen s hanbou opustit kraj. Se sukovicí a zaťatou čelistí bloudil cestami a hledal jistý vůz se dvěma mezky.

Penamo nikdy nezjistil další ze svých pochybení, neboť do herbáře se nepodíval a nezjistil tak, že květ sedmerečníku, který spolu s dalšími částmi rostliny použil na svůj výluh, má dlouhodobé, a silně projímavé účinky.

= lord Corvin =