Tak koukám, že nám v dnešním čísle začíná nová rubrika o hráčských chybách. Tak já si tedy taky ohřeji svou polívčičku. Hráči prominou, ale opravdu se mezi nimi občas najde takový, který dokáže pěkně lézt na nervy. Čím a jak, to nechme pro teď stranou. Pojďme se zamyslet nad tím, co s tím.
Jistě, PJové pragmatici a tvrďáci nám nabídnou jednoduché řešení. Nebrat do jeskyně, a když už se stane – vyhodit! No jo no, to je sice pěkný, ale co my, hodní, lítostiví, měkkosrdcatí? My, kteří neumíme říct:
„Heleď, lezeš mi na nervy, vyřazuji tě z jeskyně?“
Tak jaké možnosti máme?
Pokud patříme k těm se spasitelským komplexem, můžeme zkusit znova a znova vysvětlovat některé věci a doufat, že budeme pochopeni, vyslyšeni a vše se k dobrému obrátí. Jistě, člověk má holt tendenci podle sebe soudit druhé a tak si říká:
„Sakriš, přece to nemůže být takový tupec, aby to nepochopil, aby mu to nedošlo…“
Zklamu vás – může.
Možná vás to překvapí, ale většinou se taky můžeme spolehnout na podporu dalších hráčů z jeskyně. Ano, obvykle to bývá naštěstí tak, že v jeskyni je většina lidí se stejnou krevní skupinou a otrava jen jeden, když se zadaří, tak dva. A nemyslete si, drazí PJové, oni vás vesměs vaši hráči mají rádi. A když dojde na lámání chleba, zastanou se vás a podpoří vás. A pak už záleží jen na dotyčném prudiči, jak se s tím vyrovná a co si z toho vezme.
No, ale většinou nám, pokud tedy v sobě nenajdeme sílu zakročit rázně a radikálně, nezbude nic jiného, než zatnout zuby, odolávat stížnostem, nářkům a prudění takových hráčů a táhnout tu těžkou PJskou káru dál. Je to jen na nás, jak se nakonec rozhodneme.
Takže, ať tak nebo tak – přeji kolegům PJům pevné nervy.
= Janika =
Žádné komentáře:
Okomentovat
1. Do velkého textového pole napište komentář
2. Vyberte podpis, lze i anonymní
3. Klikněte na tlačítko "Přidat komentář"
4. Opište písmena z obrázku (ochrana proti spamu)