Knihy, které by neměly zapadnout... Já, legenda

Ozvalo se zapraskání dřeva.  Následoval další úder.  Oni se nevzdají.  Ta jejich úmorná snaha vyrazit dveře byla děsivá. Ale i kdyby dveře povolily, nemají vyhráno. Hystericky jsem se zasmál. Temné kruhy pod očima od věčného nevyspání a bledá tvář mi dodávala hrůzného vzezření.  Čekal jsem na úsvit, až tohle všechno skončí.  A pak si je najdu. Jednoho po druhém sprovodím z tohoto proklatého světa.

Když byl před lety do kin uveden film Já, legenda, dostala se na náš knižní trh i jeho knižní předloha, u nás dlouho opomíjená kniha amerického spisovatele Richarda Mathesona. Český čtenář si na ni musel počkat opravdu dlouho. Poprvé totiž kniha vyšla již v roce 1954.

Děj románu se odehrává v době, kdy svět zdevastovala epidemie a ty, co přežili, změnila v krvežíznivé upíry. Zdá se, že Robert Nevill jako jediný zůstal vůči nákaze imunní.

A jeho život se stal noční můrou, kdy se osamocen snaží vyrovnat s nastalou situací. Ve dne se může volně pohybovat po městě, v noci se musí ukrývat ve svém domě, který upíři obléhají a čekají, až udělá chybu...
Tou pravou třešničkou na dortu je ale konec, který s tím filmovým má pramálo společného.

Ale protože román samotný není příliš dlouhý, dočkali jsme se v českém vydání něčeho navíc. Román doplnilo deset povídek a my jsme tak dostali možnost seznámit se s další Mathesonovou tvorbou. A že stojí za pozornost. Některé povídky jsou ještě lepší než román samotný.

Tak už neváhejte a vezměte knihu do ruky…

ukázka 1

Trhl dveřmi a prvního střelil do tváře. Muž se zatočil a skácel se z verandy, a vtom se na něj vrhly dvě ženy v zablácených, roztrhaných šatech, s napřaženýma bílýma rukama, aby ho objaly. Díval se, jak kulky lomcují jejich těly, potom obě odstrčil a začal pálit do středu ostatních. Z bezkrevných rtů se mu dral zvířecí řev.

Nepřestával střílet, dokud obě pistole nevyprázdnil. Potom zůstal na verandě stát a rozdával zběsilé rány. Málem přišel o rozum, když se na něj opět vrhli ti, které zastřelil. A když mu vytrhli pistole z rukou, oháněl se pěstmi a lokty a srážel je hlavou a skopával je mohutnými botami.

Teprve když pocítil spalující bolest z otevřené rány na rameni, uvědomil si, co dělá a jak beznadějné je jeho úsilí.

ukázka 2

Ležel oblečený na své posteli, civěl na černý strop. Byl přiopilý a tma vířila světluškami.
Nejistě natáhl pravou ruku ke stolu. Jemným pohybem shodil láhev a až příliš pozdě trhl zkřivenými prsty. Potom se uvolnil a zůstal ležet v tichu noci, poslouchal, jak whisky zurčí z hrdla láhve a rozlévá se po podlaze.

Na polštáři zašustily jeho rozcuchané vlasy, když se zadíval k hodinám. Byly dvě po půlnoci. Dva dny po tom, co ji pohřbil.

= Morr =

P.S. Kniha vyšla s oboustranou obálkou (je tedy jen na čtenáři kterou upřednostní)