Dlouhé noci Vikingů aneb Vraťte nám rabiáty

Další NAMRO na obzoru a já bezradně bloumám pohledem po své útlé knihovničce. Musím přiznat, že rozhodně nejsem horlivý čtenář a tak by se čistě mé knihy vešly do středně velké krabice. „Nu což, třeba tam něco vyšťárám.“ dodám si kuráž.

A taky že ano. Hned v druhé poličce sedí jak slípky na řadě nevelké, útlé knížečky stejného formátu. Na hřbetu mají stejného jmenovatele: Zdeněk Šmíd. „No jasně, vždyť to je přímo klenot české humorné literatury!“ zaraduju se a s úlevou sedám k počítači s jednou knížečkou v ruce.

Spousta z vás zná určitě některá z jeho dílek. Název až nápadně často začíná slovy „Proč bychom se…aneb…“ a nejeden vodák považuje jeho „Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofelii“ za svou bibli.

Tato vodácká série je ale jen špičkou ledovce. Ve výčtu jeho knih najdeme povídky, fiktivní příběhy, ale i cestopisy nebo úvahy nad naší českou minulostí. To vše má jedno společné: neskutečně vtipný a laskavý humor člověka s nadhledem a shovívavostí k lidské povaze.

A protože jsme tady, na Abarinu, ve světě fantasy, vybrala jsem z dlouhé řady na poličce knížku „Dlouhé noci Vikingů aneb Vraťte nám rabiáty“. Pokud vás nudí severský epos EDDA a přesto vás skandinávská mytologie s bohem Ódinem v čele a zlým Lokim v zádech láká, zkuste tohle úžasné dílko. Čeká vás spousta příběhů plných humoru a vtipu a díky čtivému stylu přelouskáte 200 stran za jedno odpoledne, ani si nevšimnete.

Ukázka je trochu delší, ale určitě bude stát zato! Čeká vás přemoudřelý skřítek Kvasi uplácaný z božských chrchlanců! ;o)


MEDOVINA BÁSNÍKŮ
Opustili jsme Ásy v okamžiku, kdy s Vany uzavírají mír. Obě božstva stanula na čáře příboje a stvrdila slib věčného přátelství nejposvátnějším úkonem starých Seveřanů. Úkon spočívá v tom, že zúčastnění, muž za mužem, přistupují k soudku míru a plivnou do něj. Chladnou divočinou rozlehly se hrůzné zvuky, chrchlání, mlaskot a pleskot, dvanáctkráte dopadla na dno slina Ásů a šestkráte slina Vanů. Kdyby do soudku pohleděl obyčejný smrtelník, hned by se mu udělalo špatně, a i Ódin s Njordem se později shodli, že tak vznešený slib by měl být stvrzován nějakou vznešenější ceremonií než právě tímhle. Tak aspoň z těch bacilů něco uplácáme, rozhodli se nakonec, strčili do hmoty ruce a dali se do díla. Plácali, ždímali, sušili a hnětli, až se jim povedl panák. Trochu ho nabarvili, Njörd na něj dýchl, Ódin mu připleskl na čelo kousek své moudrosti, a skřítek z božských slin byl na světě. Dali mu jméno Kvasi a poslali ho do světa. Kvasimu to, pravda, dvakrát neslušelo: byl našedlý, nazelenalý a nažloutlý, oplýval však takovou moudrostí, že se to někdy nedalo poslouchat. Ovládal všechny jazyky včetně zvířecích, odpovídal na všechny otázky a znal všechny hádanky. A ještě stačil zavedené hádankáře přímo v Ásgardu navěky znemožnit. Třeba: přišel k nám bílý kůň, zalehl nám celý dvůr, co je to? A Kvasi odvětil: "Vy si možná, chytráci, myslíte, že to je sníh, ale koukněte z okna na dvůr, padl vám tam bílý kůň, protože se předevčírem nafoukl, a vy místo abyste mu pomohli, mi dáváte dětské hádanky." Bohy to rozčílilo a Tór už začal točit sekeromlatem, ale pak se Loki vítězně otázal, kolik je osmkrát sedm. "Osmkrát sedm je sice padesát šest," ušklíbl se Kvasi a Tór z toho upadl naznak, protože to s Lokim a jablečnou Idunnou vypočítávali tři týdny metodou všelijakých klacíků, kamenů, škeblí, jablíček kladených do řádků a šestkrát se při tom poprali, "ovšem to se jen tak jeví," dodal nesnesitelný trpaslík. "Za tisíc let kvantová fyzika dokáže, že osmkrát sedm může být i o něco víc. Nebo o něco míň. A za další dva tisíce let se potomci dnešních lidí, bílkoviny s třema očima a jedním prstem, dozvědí, že osmkrát sedm není padesát šest ani náhodou, vždyť samotný úkon násobení je zpochybněn urychleným smršťováním kosmu, takže koeficient..." To nám ty plivance přišly pěkně draho, vrčel Ódin, vždyť ten skřet už byl moudřejší než jednooký hromovládce sám! A to si prosím Ódin vypíchl oko jen proto, aby mohl nahlédnout do té zatracené studně, kamarádil zásadně se vzdělanci a na ramenou nosil havrany, takže vypadal jak blázen. Zatímco Kvasi se obešel bez havranů, bez inteligentů a poulil obě oči do světa jako nějaký debil. Nakonec se Kvasi pustil i do umění, skládal písně a psal břitké básně, třeba: Ódin! Kolik je hodin? "Já ho jednou zabiju," řekl trpaslík Fjalar. "Dobrej nápad," přisvědčil trpaslík Galar, pozvali si Kvasiho do doupěte, že mu tam dají hádanku, a podřízli ho. Nachytali Kvasiho krev do kotlíku, aby uvařili zabijačkovou polívku, ale té krve vyteklo z mrňouse jak ze slona. Naplnila dva kotlíky a ještě sud. Tak z ní vyrobíme nějaký životabudič, ať se nám přes Vánoce líp spí, řekli si skřeti, nalili do krve med a nechali kvasit. Kolem Vánoc ten mok ochutnali a hle - měli medovinu. Jenže na trpaslíky byla moc silná. Jednou třeba si Fjalar lokl, vyšel ven a ranou pěstí zabil medvěda. Anebo se jindy napil Galar, a když vystřízlivěl, zjistil, že spal deset let. "Radši to prodáme," řekl Fjalar. "Nic z toho nemáme. Medvědi se mnou nemluví dodneška. Hele, podléška!" "Budí ve mně smích," řekl Galar, "tvá řeč ve verších!"


Doufám, že ve vás vzbudila smích tahle ukázka. A pokud se to povedlo, doporučuju přečíst celé. Kromě zábavy si také rozšíříte obzory a najdete mezi řádky i nejedno moudro.

Dobrou zprávou je, že jsem přes Google našla tuhle „malou velkou“ knihu bez problémů i v elektronické podobě.

I když autor zemřel letos v dubnu, zůstala po něm nesmazatelná stopa plná humoru, nadsázky a, troufnu si říct, i moudrosti. Takže „Proč bychom se nebavili aneb laskavý humor Zdeňka Šmída.“




= Niniane =