Smršť otázek pro zvídavé abariňáky

Tak tady máme poslední Smršť v letošním roce. Tedy možná vůbec poslední Smršť, pokud uvěříme zprávám o konci světa. Ale to byste si ji nepřečetli, vzhledem k tomu, že NAMRO vychází 23.12. Ale vy si právě čtete, jak Stařec odpovídal na mé otázky, takže je všechno v pořádku ;)

Opravdu mě těší, že jsi měl takovou radost, že jsi byl tentokrát jako oběť Smršti vybrán ty. Máš pocit, že tohle mělo přijít už dřív? ;)
Rozhodně ano, mělo to přijít už dřív. Rozhodně před Marín a Tartarem. Tartar je mladší než já, takže jsem měl mít přednost, a Marín začala hrát později než já. Tartar i Marín navíc sami upozorňovali (takřka bez nátlaku), že bych měl být vyzpovídán dřív, ale tyto části byly z jejich rozhovorů vyškrtnuty. Bezpochyby to celé bylo spiknutí proti mé osobě.
Ještě, že jsem v té době v NAMRO ještě nepůsobila, alespoň se nemusím cítit provinile ;)

Když už jsme u toho začátku hraní, od kdy se pohybuješ na Abarinu? A jak ses k němu dostal?
Poprvé jsem se na Abarin registroval ve čtvrťáku na střední, alespoň myslím. Bylo to poté, co se naše "živá" družinka na hraní RPG her definitivně přestala scházet. Mně ale v žilách kolovala touha po dobrodružství a tak jsem googlil a googlil, až jsem vygooglil Abarin. Hrál jsem především v jeskyni Paní jeskyně Ellarin, měla poměrně jemný styl vyprávění, podobný pohádkám, který mě docela uchvátil. V té době jsem ovšem neměl počítač a přístup k internetu ve škole byl spíš sporadický, takže mi to moc nevydrželo. Ellarin, bohužel, také ne.
Pak v roce 2010, když už jsem pracoval, jsem se na Abarin vrátil a začal hrát v Tartarově jeskyni Dragon age. A od té doby kolem tohoto serveru porůznu kroužím pořád.

Většinu Tartarových jeskyní převzala Marín a vím, že nyní hraješ převážně u ní. Dá se tedy říct, že je to tvá oblíbená PJka?
Marín je má oblíbená nejen PJ. Marín je má oblíbená všechno.
To si určitě ráda přečte ;)

Abarin - to není jen hraní. Co tobě konkrétně se na Abarinu líbí?
V tomhle jsem trochu heretik. Abarin je pro mě upřímně jen náhrada hraní na živo, protože už k němu nemám ani zdaleka tolik příležitostí jako kdysi. To ovšem neznamená, že bych k němu neměl silný vztah. Na Abarinu se mi nejvíc líbí možnosti postavy, které živému hraní chybí. Mám možnost rozpracovat postavy do nejniternějších pochodů, dát jim expresi, kterou v "away from keyboard" nedokážu včas vystavět a sestylizovat. Mám možnost vytvářet i věci "za postavou", její myšlenky, její duševní svět. To všecho se do živého hraní nedostane. Tam je důležitých jen pár expresivních výrazů, na kterých lze vystavět roleplaying, a na detaily se udělá místo až při opravdu dlouhém hraní.

No ano, na propracovanost postav a jejich myšlenkových pohnutek a duševních pochodů je Abarin skvělé místo. Ale zase se na druhou stranu hraje mnohem pomaleji, než při hraní na živo. Nevadí ti kolikrát opravdu dlouhé čekání na reakce ostatních?
Vadí, ale už ne tolik. Zvláště proto, že se často čeká na mě. Ačkoliv na Abarinu hraju relativně krátkou dobu, vytvořil jsem si už k němu určitý odstup. Nebo mi byl vytvořen. Zkrátka a dobře - Wynne byla jenom jedna a veškeré další hraní je jen jejím stínem.

Takže Wynne je tvá srdcová postava? Možná by nebylo od věci, kdybys neznalým (možná že i tací jsou), řekl, kdo to vlastně je. A jak jsi to myslel s tím, že ti byl odstup k Abarinu vytvořen?
Wynne je stará mentorská čarodějka z jeskyně Dragon age, za kterou jsem začal hrát ještě v době, kdy to vedl Tartar. Ačkoliv jsem si postavu nevytvořil sám, neboť je převzata ze stejnojmené PC hry, sdružovala v sobě všechno, co bych rád ve své postavě měl. Navíc bylo zajímavější zkoušet se držet cizí představy a nevybočit z jejích mantinelů.
Měl jsem bohužel jedno období, kdy jsem se z Abarinu na čas vytratil a Wynne musela převzít Marín, za což jsem jí nadosmrti vděčný. Když jsem se ovšem vrátil, byla už jeskyně někde úplně jinde a byla také plná nových, jiných hráčů. Vztahy mezi postavami se hodně rozvinuly a kdybych se k Wynne vrátil, silně bych narušil kontinuitu a celistvost hry.
Co se týče onoho odstupu, měl jsem spíš na mysli, že se mi přihodil - hlavně tou několikaměsíční mezerou. Díky té jsem se tedy rozhodl zříci Wynne a Abarin už pro mě nebyl tak srdečný.
Rozumím.

Takže k žádné postavě z těch, co teď hraješ, nemáš takový vztah? Žádná nepřevyšuje ty ostatní?
K žádné z nich už nemám takový vztah jako k Wynne, ale nejblíž si teď k srdci asi chovám zmrzačeného bratra Gloktu v jeskyni Chrám Štěstěny Paní Jeskyně Scur. Přestávka, která tam teď nastala neaktivitou jednoho hráče, teď doufám skončí a rozjedeme se zase naplno. Mimochodem - bratr Glokta opět není můj výtvor. Autorství patří J. Abercrombiemu, který napsal trilogii První zákon.

Dá se říct, že máš oblíbený určitý typ postav, mají tvé postavy nějaké společné rysy?
Všechny postavy beze zbytku jsou morální a hledají morální pravidla, která mají absolutní, nezpochybnitelnou hodnotu. Morálka je pro ně středobodem jejich pachtění a to i v případě, že se na první pohled mohou zdát zlé, zbabělé nebo zkrátka... ne-hodné. Přičemž i tou morálkou se rozumí různé věci - pravda, odpouštění, sounáležitost, dobro jako takové.
Teď mě napadá, že místo slova "hodnota" je lepší výraz "platnost", jen jsem si na něj před tím nemohl vzpomenout.

Přejděme od tvých postav k tobě samotnému. Kdyby ses měl charakterizovat - jakýmkoliv způsobem - co bys napsal?
Fantasák a knihovník.

Co je pro tebe v životě nejdůležitější?
Příběh. Dobrý, kvalitní příběh je opravdovou náplní života. Nesmí být samoúčelný, fekální, nesmí to být honba za senzací - musí být dynamický, bez slepých zatáček, plný a dokončený. Dobrý příběh musí mít pochopitelně také kladného hrdinu. Příběh je základní jednotka našeho života. Jeho absence je to, proč se spousta mladých lidí dneska tak nudí a cítí pocit prázdnoty, který zabíjejí různě - alkoholem, drogami, sexem... Všechno, co v životě chceme, je příběh - ať už má být dobrodružný, romantický, poklidný jako vesnický román, přísný a přesný jako utopie nebo divoký jako fantasy.

A myslíš si, že má každý ve své moci ten svůj příběh ovlivnit?
Rozhodně, ale ne kdykoliv. Člověk by se měl neustále snažit budovat si šanci na šanci a tu pak využít. Někdy je už příliš pozdě, příběh je až příliš zanesený špatnými dobrodružstvími a jedinou možností je vrátit se zpět do okamžiku, kdy to bylo ještě fajn, a začít znovu. Spálit řadu stránek nebo slovy tradičního úsloví, spálit mosty. Jak o tom zpívá Radůza.
Někdy se už ale nedá vrátit zpátky. To je potom opravdu nešťastný a zpackaný život.

Když už jsme u těch příběhů - jaká je tvá nejoblíbenější kniha?
To je jedna z nejhorších otázek, jaké existují. Kdykoliv vyberu jednu, pomluvím deset dalších, které nejmenuji. Mám rád třeba Tajemného Skeliga britského autora pro děti a mládež Davida Almonda. I když ještě raději mám od něho Hru na smrt - ta je právě o tom, jakou hodnotu má pro člověka příběh.
Tak já se pokusím pokládat už lepší otázky ;)

Tak třeba nějakou neutrální - co v současnosti děláš? Pracuješ? Studuješ?
V současnosti studuji Český jazyk a literaturu na Masarykově universitě v Brně. Snažím se ale skladbou předmětů blížit co nejvíc literatuře, hlavně světové. Miluji anglickou literaturu, ale nejsem natolik zdatný jazykově, abych tento obor šel studovat na anglistice. Co se týče práce, doučuju češtinu a všeobecný přehled.
Ale to vlastně není žádná práce, jen přivýdělek.

A až dostuduješ? Kde bys chtěl pracovat?
Vždycky jsem chtěl dělat knihovníka, ale čtyřletá praxe v oboru mě přesvědčila o tom, že jsem se nejspíš zmýlil. S titulem a svými konexemi bych mohl mít šanci na pozici vedoucího nějakého oddělení, takže potom bych se možná vrátil. Nebo bych chtěl dělat učitele, ale mám výrazně mezery v komunikaci s mladými lidmi. Je mezi námi propast zásad a názorů na život, která se jen těžko překlenuje.
No možná by nebylo marné se pokusit jim něco z tvých zásad a názorů předat?
Snaha byla, ale jak říkám, nemám talent s nimi komunikovat. Navíc je těžké druhé nutit, aby dělali to, co by měli, místo toho, co by chtěli. Zvláště pokud jedinou odměnou má být pochybný dobrý pocit. Doba je holt tak nastavená. To se nedá změnit.

Teď trochu míň vážně - NAMRO má vyjít 23., nemáš strach, že vzhledem k avízovanému konci světa 21., se ti zadostiučinění v podobě tohoto rozhovoru nakonec nedostane? ;)
Vůbec by mě to nepřekvapilo. O spiknutí proti své osobě jsem se již zmínil! Mnoho věcí, které se mi kdy přihodily, byly způsobeny zlou vůlí!
Není to trochu megalomanské myslet si, že konec světa může nastat jako spiknutí vůči tvé osobě? ;)
A sakra, podobných otázek jsem se bál od začátku. Je. Pochopitelně že je. Psaný projev bohužel neobsahuje spousty prvků nonverbální komunikace a tak bych rád zdůraznil, že je to všechno žert, který do značné míry sdílíme právě s Marín a Tartarem. Takže se omlouvám ostatním čtenářům, že sem propašovávám soukromé vtipy ;)
Myslím, že to pochopí a přijmou ;)

Co ty a Vánoce? Máš je rád, nesnášíš je, jsou ti jedno?
Nic nemůže být horší než Vánoce. To je výrok ze série stripů jménem Anjel a je to pravda. Důvodů jsou miliony - osobní, obecné, sporné, faktické... Vánoce jsou v dnešní společnosti stejnou nemocí jako třeba alkohol.

Dobře, v tom případě po tobě nebudu chtít pro naše čtenáře nějaké vánoční, ale obecné přání. Takže, co bys jim popřál?
Aby se nikdy nevymlouvali, pochybovali o svých rozhodnutích, aby se ujistili v jejich správnosti a aby nečinili nikdy žádné kompromisy.

To byla pěkná tečka na závěr.
Děkuji ti za tvůj čas a trpělivost.
To já tobě děkuji za konečné zadostiučinění. Doufám, že v poklidu prožiješ již zmiňovaný konec světa a zase se brzy sejdeme i osobně.

= Stařec a Janika =