pátek 30. listopadu 2012

"Fenomén" Mary Sue

V původním významu se jedná o literární postavy. Já jsem přesvědčena, že se tento fenomén vyskytuje i u postav RPG. Vždyť RPG je vytváření příběhů, a v případě hraní po netu i jejich psaní. V následujícím textu jsou tedy popsány jak literární, tak herní (zejména u on-line hraní) postavy.

Asi každý z nás už nějakou Mary Sue stvořil, zjistil to, schoval pod matraci a doufá, že to nikdo nenajde, a dnes již píše a hraje reálné postavy.

V literárních dílech jsou postavy, které jsou pouze nesympatické, na internetu se pak vyskytují postavy vyloženě "na zabití". Vyznačují se tím, že jsou nebývale krásné, inteligentní, pronásledovány osudem a každý (tedy až na čtenáře či spoluhráče) je miluje. Mary Sue je termín používaný pro fiktivní postavy, které jsou celkově nesympatické, idealizované a obecně nemají přespříliš (či spíše vůbec) zajímavý charakter.

Definice Mary Sue: Většina Mary Sue je až příliš nerealistická a nedůvěryhodná. Nemívají prakticky žádný charakter; jsou bezchybné, často morálkou, inteligencí a schopnostmi dalece převyšují své okolí (či aspoň vrstevníky). Jejich charakter/-istika je až primitivní: jsou prostě "dokonalé ve všech ohledech", čímž je míněn vzhled, intelekt, povaha, schopnosti, vkus, vůně... cokoliv chcete a na cokoli si vzpomenete. Termín je zároveň většinou spojován s takovými klišé jako je exotická barva vlasů a očí, mystické nadlidské schopnosti, vlastnictví exotických (čím exotičtější tím lepší) zvířat, slušného majetku či zajímavého původu / postavení a s neobvykle tragickou minulostí.

Termín je používán především v kontextu s fanfikcí, kde je tato postava originální. Autorům takovýchto povídek se pak hlavně v anglickém fandomu říká "suethoři". Termín Mary Sue může být používán pro postavy obou pohlaví, ale v případě mužské postavy se také používá označení Gary Stew, Gary Stu, Murray Stue, Mary-Snape nebo Marty Stu. Řídce se používá též pohlavně neutrální termín Airy Ooh. Jelikož ale jsou častější ženské postavy ženských autorek, budu mluvit nadále o Mary Sue v ženském rodě.

Pokud jste to náhodou dosud neslyšeli, tak termín Mary Sue vznikl podle jména postavy vytvořené Paulou Smith v roce 1973 v jejím parodickém příběhu "A Trekkie's Tale", který publikovala ve fanzinu Menagerie #2. V příběhu vystupuje nadporučík Mary Sue, dokonalá dívka, kterou si záhy všichni zamilují. Paula Smith neměla ráda takové příběhy a proto se rozhodla na ně napsat parodii - a právě tato parodie nakonec dala pojmenování všem hrdinkám stejného ražení. Povídka je krátká a její překlad si můžete přečíst zde). V této podobě se pojem Mary Sue mezi autory fanfiction ustálil jako souhrnné označení pro tento typ postav. Ve skutečnosti se tyto postavy objevují v literatuře už od 19. století - tehdejší Mary Sue se ale od dnešních velmi liší. (Možné příklady: Jane Eyre, Old Shatterhand nebo Verneův Malý Dobráček). Mary Sue nemusí být vždy originální postava - někdy se jí může stát i postava kanonická, která je silně pozměněna a částečně reprezentuje osobnost autora.

Fanfikce jsou naplněním přání svého autora a z toho je jasné, že i Mary Sue má své právo na existenci. (Ale...) Pro autora, častěji spíše autorku, to bývá způsob, jak se ve svém milovaném světě zhmotnit dle své představy. Na tom apriori samozřejmě není nic špatného. Hrajeme ve světech, které nás baví a líbí se nám, příběhy, které nás baví a líbí se nám, postavy, které nás baví a líbí se nám. To, co se šeredně zvrhne je provedení. Mary Sue často podobající se autorovi obvykle zcela postrádá rysy - fyzické i psychické, které se autorovi samotnému na něm nelíbí. Obvykle na sebe berou autorovu vysněnou podobu, kterážto prostě nemůže být jiná než uchvacující. Celkově pak Mary Sue často vypadá jako vylepšený až idealizovaný autor - z tmavých vlasů se stávají černé nebo kaštanové, z neurčitě hnědozelených očí smaragdové, černé či jantarové. Autorův ideál krásy nakonec často vůbec nevypadá jako člověk a ostatními je považován za anděla, vílu apod. V nemálo případech je barva očí nestabilní a mění se postavě podle nálady, její emoce odrážejí převážně v očích. Vlasy často mají velmi neurčitou a zvláštní barvu, případně nemají jednotný odstín - bývají promelírované, ačkoliv si je nikdy nebarvila. V případě, že je Mary Sue velmi mladinká vypadá starší než je, oproti svým vrstevníkům je (zejména psychicky) velmi vyspělá, je velmi oblíbená, chytrá, vyniká ve svém zaměstnání (no, vyniká vlastně ve všem, co se rozhodne dělat a čemu se rozhodne věnovat - aniž by to kdy předtím zkoušela), má za sebou, před sebou (případně i obojí) pohnutý osud a když se zamiluje, tak osudově a tragicky. Mary Sue nikdy nenosí obyčejné oblečení.

Ano, Mary Sue je vlastně dokonalý člověk, se kterým by se autor moc rád ztotožnil, takže do něj cpe (jak říkala moje prabába "jak do krmné husy", nebo jak říkala moje bába "horem - spodem") své ideály.

Nicméně za mnohem důležitější než vše co postava má, tedy svou dokonalost, považuji to, co nemá (a to bych klidně podtrhla a napsala velkými písmeny). Tím, co Mary Sue nemá je nějaký (jakýkoli) přesvědčivý charakter. Právě nedostatek charakteru a nějakých zajímavých vlastností, chybiček, je tím, co ji dělá tak naprosto iritující. Mary Sue je tedy postava, která irituje nedostatkem nějakého charakteru. Nijaká osobnost, která se z často nepochopitelného důvodu cítí být / stává úběžníkem všech věcí v příběhu. U ní se setkávají všechny nitky. Zdá se, že sež-... snědla všechnu moudrost světa, protože jen díky ní mohou ostatní postavy prohlédnout a vidět jak se věci skutečně mají. Ona je středem nějakého svého vlastního vesmíru. Ostatní postavy vlastně ani nepotřebuje. Maximálně jako vhodný doplněk. Případně nevýznamné a nepodstatné křoví, mezi kterým může excelovat. Případně které ji může obdivně padnout k nohám. (Většinou se postava - případně i její autorka - chová nepříjemně, pokud se tak neděje, pokud toto její očekávání a přání není naplněno.)

Co se týče příběhu, celý se točí okolo Mary Sue, ona na sebe strhává veškerou pozornost. Pakliže není v příběhu hlavní hrdinkou, hlavní postava se do ní nutně musí zamilovat, přičemž ona ho nutně musí vyrvat z drápů smrti či jiného strašného osudu. Stává se, že při plnění nějakého podobně úžasně obětavého úkolu slečna zemře, přičemž po sobě zanechává plačící a trápící se jedince a od nás se bohužel očekává, že si rovněž krásně popláčeme. My - čtenáři / hráči - i naše postavy. (Pro Márinku? Beze mě!)

Postava je plochá - chová se stále stejně bez ohledu na okolnosti a vývoj děje. Chová se dál dle svého vzorce, okolí na ni nemá žádný vliv. Stále zůstává "nevinnou princeznou", "roztomilou diblicí", "zlým drakem" či "šlechetným princem". Tyhle 2D postavy plní svou nezastupitelnou roli v pohádkách, kde děti díky jejich jednoduchosti rychle pochopí děj, přidají se "na tu správnou stranu" a učí se orientovat v hodnotách. Ale v příbězích pro větší či dospělé toto své opodstatnění ztrácejí. Mary Sue se vždy chová podle jednoho vzorce, víc jich nepotřebuje: je prostě dokonalá. Za každé situace.

Našla jsem podrobněji rozpracovanou (dle mého názoru zajímavou) charakteristiku v bodech, kterou jsem doplnila a upravila.

To, že postava splňuje některé z výše uvedených znaků ještě neznamená, že je Mary Sue - pokud jich nesplňuje příliš a pokud není příliš idealizovaná, je věrohodná, plastická a logicky vystavěná. Je to již všudypřítomná otázka míry, uměřenosti a soudnosti.

  • Jméno: Neříká se nadarmo, že jméno vás charakterizuje. Mary Sue má obvykle jméno velice dlouhé, či v překladu s mysteriózním významem, jméno pro dané prostředí cizího původu nebo nezvyklé. (Stylizujete-li se do Japonska a vaše postava japonského původu se jmenuje Cattharinne, asi bude něco špatně.) Případně mívá cizokrajné jméno, které se píše jinak, než je obvyklé, nebo například ženská postava má jméno, co zní jako mužské.
  • Minulost: Pochází z rodiny, která byla vyvražděna a samotná Mary přežila. Od dětství je uzurpována. Vyniká (vždy vynikala) nad ostatní členy své rodiny, společnosti... Minulost prostě musí být tragická. Může zahrnovat smrt milované či blízké osoby, požáry, plenění rodných vesnic, znásilnění, zanedbávání nebo sexuální zneužívání v dětství, psychické nebo fyzické týrání nebo byla opuštěna rodinou, případně vyhnána z rodiny, rodného města nebo rovnou země (někdy i za něco, co neprovedl/a). Jistě, to vše se v RPG může stát a v drsných světech stává. Ale u Mary Sue se to stává přes míru. (Nejlépe co nejvíc najednou či opakovaně.)
  • Psychické poruchy: že by mohla mít ta dokonalá postava nějakou poruchu? V souladu se současným trendem trpí některé Mary Sue sebepoškozováním nebo se pokusí o (demonstrativní) sebevraždu. Mary Sue mohou trpět ztrátou paměti, v současnosti se ale podobné problémy příliš neobjevují. Zřejmě proto, že o nich autoři nemají přílišnou představu a nejsou v jejich okolí a zdrojích informací aktuální. Případné (též módní) deprese v pojetí Mary Sue nejsou skutečné deprese (deprese je velmi závažná psychická porucha), ale to, co bychom soudně nazvali "prostě má depku" - i když to postava náležitě intenzivně (a) teatrálně prožívá. (Hlavně aby si toho ostatní všimli.) Stejně jako v předchozím je to zřejmě proto, že autor nemá přílišnou představu a informace o tomto onemocnění.
  • Osud: Je prokletá, kráčí sama po cestě osudu, neboť nikdo není dostatečně schopen ji následovat.
  • Zvláštní schopnosti: Schopnosti většinou získávají díky svému původu, spojení člověka a kouzelné bytosti. Mají vílí, elfí, upíří, vlkodlačí apod. (nikdy však ne např. skřetí) předky a proto vládnou schopnostmi, o kterých se ostatním lidem může jen zdát. Samozřejmě tak vyvolávají obdiv a spekulace, obzvlášť pokud tuto skutečnost tají nebo o ní vůbec nevědí. Jistě, hrajeme RPG a do toho nelidské rasy tak nějak patří a hru ozvláštňují a není důvod se jim zbytečně vyhýbat (vyhovuje-li to světu, příběhu a PJ). Neměli bychom však zapomínat, že nemají jen úžasné a kladné vlastnosti, ale taky zápory a negativa. Prostě, jste-li vlkodlačice, stane se vám, že sem tam zakousnete nějaké to neviňátko, případně se můžete ve vlčí podobě a s dravčím myšlením spustit s fešným vlkem. [Pro PJ postavy Morticie, to není návod ani návrh! :-)] Jste-li nějaká kočičí rasa, možná vás nebudou milovat psi - a vy je nejspíše také ne. A nebo se vám někdo pokusí navléct obojek. [Že, Tine! :-)] Apropó, obecně koně a psi prý nesnáší upíry. A když budete upírem, tak potřebujete nějakou tu krev, ať jste / chcete být klaďas. [Pak z toho můžete mít nějaká ta traumata, že, Albo! :-)] Prostě žádná rasa, ať sebeúžasnější, není dokonalá - pouze v postavě Mary Sue. Když je Mary Sue bastard elfa a člověka (nejlépe v nějakém tom osudovém či tragickém spojení), vždy si vezme z obou ras to nejlepší. Bude obratná, krásná, inteligentní, potažmo magicky nadaná - ale už nebude slabá (to by bylo, aby nemohla nosit tu krásnou plátovou zbroj!), natož aby chytla každou rýmu, chřipku, nachlazení nebo žloutenku (o venerických chorobách níže). O zvláštních schopnostech platí totéž co o rasách - do RPG zcela jistě patří, jsou příjemným zpestřením a ozvláštněním světa a postavy, ale neměly by se používat bezmyšlenkovitě a plácat dohromady jako když kočička s pejskem vařili dort. (V teorii systémů platí, že souhrn optimálních komponent vůbec nemusí dávat optimální výsledek.)
  • Sexappeal: Osobám (nejen) opačného pohlaví Mary vždy vyrazí dech. (Ne herdou do zad.) Přitahuje (všechny, či aspoň skoro všechny - ty žádané) muže (sem tam i ženy) jako cukr mravence, přesto je sama (a je tak chladná!). V druhé možnosti chlapy střídá jako ponožky a přesto nikdy nechytí žádnou pohlavně přenositelnou nemoc. Bonusem je mít na prstech minimálně dva další úžasné chlapce / mladíky / muže, kteří jsou do ní bezhlavě zamilováni a naše milá Mary má velice silnou výčitku vůči oboum dvoum.
  • Vzhled: Záměrně působí co nejroztomileji. Je hubená (ale elegantně tvarovaná), má dlouhé (a elegantně tvarované) nohy i ruce. Ale má velká, velká (a klidně ještě jednou), ale zároveň zcela pevná a hrdě se dmoucí prsa. (A to bez bolestí páteře.) Honosí se dokonalou postavou bez jediné chybičky, obrovskýma očima a lesklými vlasy, jejichž barva je obvykle geneticky zhola nemožná. Oči oné slečny nutně musí zářit jako dva smaragdy. Případně uklidňují svou šedavou až holubí modří či bouří city jinými odstíny modré. Prostě a jednoduše - ta dívka je tak krásná, že pohledy všech chlapců se stáčejí jen a jen k ní. (Dívka, která okouzluje nejen vlasy podobnými černému vodopádu, ale i očima nebesky modrýma nebo rovněž nefritově zelenýma, má pleť podobnou alabastru, jako by nikdy nevycházela z domu, avšak její rty planou vášnivou červení.) Postava by měla tvořit nějaký ten logický a funkční celek, leda by snad Mary byla na plastice. (Což není. Pomineme-li fantasy svět se značně omezenými možnostmi takovýchto operací, tak ani ve sci-fi světě Mary Sue nemusí chodit na plastiky, protože ona to přece nepotřebuje!) A tvoříte-li nájemného zabijáka, musí mít nějaké svaly.
  • Povaha a vlastnosti: Její stěžejní vlastností je dokonalost. A jestli není, tak má k dokonalosti jenom krůček. Možná dva. Ale malinké. Povahou jsou jednotlivé Mary odlišné a pravidla pro ně tak úplně neplatí, avšak v naprosté většině lze přiřadit povaha ke vzhledu dle zažitých a mnohokrát otřepaných klišé. (Zrzky - dívky obvykle ambiciózní, drzé a vášnivé dračice. Černovlásky - pánovité, rozhodné a lehce nafrněné, ovšem rozhodnou-li se se maskovat za hnědé oči a opálenou pleť, rozhodně to budou úplní andílci, kteří se ovšem umějí pěkně nas-... no... však víte co. Blondýnky - na ně nejlépe sedí klasické označení anděl s ďáblem v těle. Hnědovlásky - mají sklon se rozplývat snad nad vším a tvářit se jako "panny Marye" (u některých byl zaznamenán přílišný zájem o studium). Jejich intelekt je jednotný - chytré a inteligentní až to bolí. Nejčastější vlastnosti Mary jsou: roztomilá, přátelská, chytrá, pohotová, vtipná, duchaplná, vždycky má trefné odpovědi (nad jejichž vymyšlením autorka vždy stráví dlouhé minuty), je okouzlující, sladká, milá, odvážná, obětavá, otevřená / uzavřená, a to hlavní - je odlišná. To poslední slovo bych klidně mohla napsat velkými písmeny a podtrhnout. To se nám bude neustále předhazovat, že je Mary Sue jiná, tak jiná než ostatní dívky. Mary občas bývá ta drzá a hlučná, jinak je však nehorázně sexy, silná a chytrá. Jejím špatným vlastnostem se vždy najde důvod a ospravedlnění v její smutné minulosti. Pokud u Mary existují nějaké negativní charakterové rysy, tak jsou to tři: nebezpečná naivita, lenost a lehkovážnost. Pokud má nějaké ty hříšky, tak může mít slabost pro kafe, kakao, čokoládu nebo být závislá na sladkém. (Po kterém nikdy nepřibere ani gram! A to bez tasemnice. Sakra, Mary Sue, tenhle fígl mě nauč, prosím, prosím, prosím!) Nikdy nebude závislá na alkoholu, cigaretách nebo drogách. Jestli náhodou užívá drogy, je to vždy jen k nějakým mystickým účelům a vyššímu poslání. A vždy má jejich užívání zcela pod kontrolou a nezvrhne se v návyk. (A i v tom největším rauši či transu vypadá důstojně, hrdě, nádherně a neodolatelně. A i když se náhodou výjimečně napije poněkud přes míru, bude mít jen lehkou špičku a stále bude vtipná, neodolatelná a roztomilá.)
  • Načasování: Přijde, když je jí potřeba. (Mluvíme tu o literární / herní postavě, či o drogovém dealerovi?) Vlastně, pardon, ona to vycítí, že je jí třeba. Nebo se tam prostě ocitne šťastnou náhodou bez ohledu na svůj jinak nešťastný osud plný nešťastných náhod. Jistě, že se postavě může sem tam něco nezdát nebo mít nějaké to tušení. Jistě, je nepřeberné množství dokumentovaných případů, že zvířata často vycítí hrozící nebezpečí dopředu a my nevíme jak to dělají. Ale všeho s citem a mírou. (Četla jsem, jak hrdinka uhýbala vystřelené kulce. Do jejích zad. Z odstřelovací pušky. Bez předchozího varování nebo jakéhokoli náznaku nebezpečí. Autorka - hráčka to myslela zcela vážně. Fakt.)
  • Záchrana: Zachrání kohokoli, odkudkoli, kdykoli, před kýmkoli nebo čímkoli. Vyznačuje se schopností najít způsob, jak porazit neporazitelného nepřítele. Pokud mají všechny děti na triku Spidermana a má-li Spiderman na triku Chucka Norrise, pak Chuck Norris má na triku Mary Sue.
  • Poslání: Záchrana světa. Pomsta světa. Poslání musí být. Čím vznešenější, tím lepší. Čím tajemnější, tím lepší. Co se týče povinností, Mary Sue je vždy řeší chladně. S přehledem a chladnou hlavou (a hrdě vztyčeným čelem bez jediné vrásky / vrásky spravedlivého hněvu a rozhořčení a výbojně vystrčenou bradičkou s roztomilým ďolíčkem) i v těch nejkrizovějších a nejnáročnějších situacích. Udrží si nadhled i v tom největším průs-... tedy, průšvihu. Mary Sue nemá chyby a nedělá chyby. Ani vlásek jí z hlavy neodpadne, natož aby se jí zkřivil. Nikdy.
  • Nikdy ji neporazíte! Prostě ne. I když třeba nikdy neprodělala patřičný výcvik, přesto je schopna vám (nejdéle) do deseti vteřin nakopat pr-... eee, zadnici. Kdykoli, kdekoli, v čemkoli. Vždycky.

Zajímavý článek o fenoménu Mary Sue z hlediska literárních postav najdete zde (jedná se o překlad z anglického originálu).

Mary Sue jde napříč všemi žánry. Najdeme ji ve fantasy a sci-fi, nezastaví se před mangou nebo Harry Potterem, lebedí si v romantických příbězích... Osobně si myslím, že by se měla nacházet pouze v žánrech parodie a komedie, kam bych ji s gustem odkázala (a kde jistě své místo má zcela oprávněně).

Mám takový pocit, že postavy těchto super-dokonalých fiflenek vznikají díky našemu naprostému zblbnutí katalogovými umělotinami, vychrtlými modelkami a dost špatně napsanými povídkami a filmy, kde ta krásná dostane toho nej a nádavkem vše po čem touží.

Když vymýšlíme postavu, je přirozené a nevyhnutelné dát jí/jemu něco ze sebe. Dovoluje to autorovi vytvořit si k postavě vztah, jaký k ní nikdo jiný mít nemůže. Nicméně dát postavě ze sebe příliš moc nebo přehánět určité znaky se ukazuje jako zbytečné, spíše kontraproduktivní.

Jistě, málo kdo chce hrát za ošklivého nýmanda a loosera. (I když i takové postavy jsem ve hře viděla a byla s nimi neuvěřitelná legrace. Užíval si to jak autor - hráč, tak spoluhráči.) Také k tomu nijak nenavádím. Není nic špatného na tom splnit si v postavě své představy. (Kdyby je nesplňovala, nebyla by to nejspíše naše oblíbená postava a nechtěli bychom ji hrát.) Jen varuji před přílišnou dokonalostí, úžasností, a hlavně pak plochostí, prvoplánovostí, nedostatkem charakteru a nevěrohodností.

Skutečná postava je podle mě někdo, kdo se jako člověk (v případě jiné rasy či směsky ne-člověk) chová. Jistě, každý charakter se utváří podle prostředí, kde vyrůstá a lidmi (ne-lidmi), kteří ho obklopují. Je jasné, že princezna nebude mluvit jako děvka z hostince, přesto však nemusí být ani princezna ve všem dokonalá, jak nás to učili v pohádkách před spaním. Vdechněme tedy našim postavám skutečný život, vyhněme se všem dokonalostem (protože si konečně přiznejme, že život zkrátka není a nikdy nebyl a ani nikdy nebude dokonalý) a dopřejme jim pořádný doušek lidskosti (v případě jiné rasy či směsky obyčejné ne-lidskosti).

PS: Sama jsem kdysi v šerém dávnověku "Márinky" měla ráda. Postupem času mi docvaklo, že to asi není tak úplně znak kvality. Čím víc jsem toho hrála a přečetla, tím víc jsem měla pocit, že Mary je prostě směr, který se mi líbit nebude. Prostě jsou "na zabití". A navíc jsou nudné. Hrozně. Fakt. I pro okolí.

= Margit =

10 komentářů:

  1. Musím říct - je to pecka!
    Tento článek mě opravdu oslovil. I já jsem na takové Mary Sue na Abarinu narazil a nebyla to jen jedna. Nebudu říkat bohužel nebo bohudík. Ani tu teď nechci jmenovat konkrétní postavy, konkrétní hráče. Jednak by to nebylo až tak k věci a taky to mám "zakázané" (né že bych si z takového zákazu něco dělal) :)
    Spíš bych tu nadnesl jednu otázku. Myslíte si, že hráč, který stvoří (ať vědomě či nevědomky) takovou postavu, je bezcharakterní člověk? Pokud ovšem takovou postavu nevytvořil úmyslně, třebas z recese...

    Melker

    OdpovědětVymazat
  2. Moc, moc pěkně napsané. :-D

    Jen bych dodal ještě jednu maličkost. To, co funguje v literární povídce (že to i tam bývá zpravidla dost k nečtení je věc jiná), v RPG a interakci s dalšími hráči zpravidla fungovat nemůže.
    Málokdo z hráčů se totiž bude realizovat tím, že bude hrát Márinčinu hru, bude jí obdivovat, bude se jí kořit, dělat jí jen křoví... a přitom si to užívat. A to i v případě, že by byl PJ zcela srozumněn s tím, že má ve hře takovou úžasnou bytost a postavil dané Márince příběh přesně na tělo.
    Ve hře s více lidmi se tak stane Márinka daleko spíš než hezkým herním zážitkem zdrojem sporů a frustrace ve skupině. A frustrován bude jak její autor, kterému se okolí k jejho vysněné ideální dokonalé postavě chová ale úplně jinak, než si představoval, tak i ostatní hráči, kterým nejspíš Márinka brzy poleze poněkud na nervy. A tak je buď hra přestane bavit, nebo dají Márince okusit nepřikrášlenou realitu (což její stvořitel obvykle poměrně tě těžce nese). A nebo si z ní dokonce začnou dělat legraci (což stvořitel zpravidla ponese ještě hůř).

    Ne, opravdu, nikoli ty kladné, ale právě záporné stránky a chyby dělají z papírové postavy zajímavou a uvěřitelnou bytost, se kterou je zábava. A se kterou se baví všichni. :-)

    Lišák

    OdpovědětVymazat
  3. Melker

    Myslím, že to nemá s kvalitou charakteru moc co dělat. A pokud ano, tak spíš naopak. To, že se někdo shlédne v dokonalé úžasné bytosti a touží za ní hrát dle mého spíše znamená, že po takové ideální zkušenosti touží. Že by chtěl být v její kůži. Nebo si to alespoň na chvíli vyzkoušet.
    Pokud bychom měli jít ještě o krok dál, tak by asi šlo dovodit, že mu něco takového v reálném životě chybí a vyhovuje mu se takovým způsobem odreagovat. A do určité míry si kompenzovat všední realitu, která se s ním asi moc nemazlí.

    Není na tom nic špatného, do určité míry to děláme všichni. Problém je, že při RPG si chtějí ty své postavy užít všichni. A s Márinkou v družině to prostě... skřípe. :-)

    Lišák

    OdpovědětVymazat
  4. Naživo jsem žádnou Mary Sue splňující úplně všechny kritéria popsané zde v článku nezažil.

    Ale Mary Sue, dívčí postavu hranou chlapem s prsama tak velkýma, že by se v reálu převažovala ale v makovici moc inteligence neměla, to ano. Přátelé, byl to děs a ani po šesti letech od chvíle, kdy tahle postava zemřela nejsem s to nějak smysluplně popsat to, co se dělo, včetně naivity hráče této postavy, který nechápal, že jsme si z něj ke konci dělali skrytě srandu - na začátku jsme tuto postavu tahali věčně z bryndy, až se jednoho dne ucho utrhlo a postava zemřela...

    Melker: Hráč tuto naší Mary stvořil nevědomky, promítl do ní své idealizované já a bohužel taky idealizovaný pohled na ženy, bohužel velmi plochý pohled. Bezcharakterní hráč to nebyl, a recese při tvorbě postavy taky ne.

    Mě osobně se mužská Mary Sue bohužel/bohudík taky povedla v jednom online hraní, snažil jsem se z toho poučit. A snad se povedlo :-) Jméno postavy jsem zrecykloval a už je opět ve hře, shodou okolností v jedné jeskyni u autorky tohoto článku.

    OdpovědětVymazat
  5. Hihi ^^
    Úžasný článek, povedl se.
    Ještě teď, deset minut po přečtení mi cukají koutky.

    Kami

    OdpovědětVymazat
  6. Ohledně otázky charakteru / bezcharakternosti člověka co tvoří Márinky souhlasím s Lišákem, Melkere. S tím, co napsal 30. listopadu 2012 20:09.

    Já taky přiznala, že se mi jich kdysi pár povedlo, než jsem "prozřela", že je to vlastně nuda i pro mě. Ale i já měla takové období.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ach, vy naděláte:))) Já zrovna jednou takovou postavu hraji a už první příspěvek měl úspěch. Těch ohlasů! Až jsem se divila! :o)

      Každopádně taková postava podaná v humoru a z recese může být zdrojem zábavy. Bráno vážně, je to opravdu opruz, protože se obvykle její tvůrce neustále uráží, když s jeho Mary Sue není zacházeno jako se vzácnou květinou. A to kvůli všemu. Nevšímáte si Mary, je to špatně, jak jste si ji mohli dovolit ignorovat! Všímáte si jí, je to také špatně! Buď si jí všímáte málo nebo nevhodně nebo moc! Co vám sakra chudinka udělala? Nepochválíte příspěvek krásné a dokonalé a nesmírně inteligentní Mary? Taky špatně! Tudíž problém s Mary nespočívá obvykle s postavou, ale s hráčem, který ji bere příliš vážně a ztotožní se s ní. A myslím, že svým způsobem se, Melkie, nemýlíš. Tvůrce (napadá mě kouzelné slovo Ploditel) tedy ploditel Mary je opravdu bezcharakterní, ale ne ve smyslu zlý, myslím, že má obvykle charakter velmi mělký, nevýrazný, že to bývají lidé, kteří si příliš mnoho nevěří a na Mary si můžou splnit své sny. Můžou být krásní, dokonalí, užasní, obdivovaní, což se jim obvykle v reálném životě nedaří.

      Tudíž jim to prostě musíme dopřát, protože my ostatní neděláme nic jiného. Jen si zahráváme se svými sny a svoji fantazii. Utíkáme od reality. Také máme ke svým postavám určitý vztah. Také jsem naštvaní, když je někdo nepochopí nebo jim křivdí. Jen je možná naše realita reálnější než ta jejich. Ale ruku na srdce, je to sice opruz míti Mary Sue v družince, ale nesmírně to podporuje komunikaci.

      "Doparoma, četl jsi, co za blábol zase napsala/napsal?" A už to jede! Komunikace žije. Komunikace víří! Takže úplně neužitečné to není:))) Jen by bylo fajn, aby ploditelé všech Márinek nezapomínali, že ač dokonalá, pořád je to jenom postava!

      Vymazat
  7. Opravdu pěkný článek. Taky musím s maximální možnou sebekritikou přiznat, že občas nadnáším svoje postavy jako ideál sebe sama, ale myslím, že se mi zatím vždycky zároveň zvýraznily i ty špatné stránky(aspoň doufám), takže s tímhle zatím z RPG zkušenosti nemám, na druhou stranu jsem četl jednu sci-fi povídku/novelu/cotosakrabylo, kde si autor prostě hrál se vším bordelem a trablemi lidstva, mimo jiné i s touhle postavou, a bylo to k popukání..Dobrej článek
    Morniel

    OdpovědětVymazat
  8. Zajímavé téma, které se aspoň trochu týká na Abarinu snad všech. Ať už z pohledu samožných "MS tvůrců" nebo demotivovaných spoluhráčů.

    Ovšem podle mých vlastních zkušeností (např. i z Vendelína), ty/ti, kterých se daná "výtka" týká, si to v drtivé většině vůbec na sebe nevztáhnout. A ještě se dokážou uhihňávat a bavit nad podobným článkem, jak jsou ti hráči neschopní a trapní.......... :-D

    Nu, všechno je subjektivní. A teď si představte, jak se musí všechny ty Mary Sue bavit nad našimi trapně obyčejnými, neschopnými a nevzhlednými postavami. Jak někdo může vůbec někoho tak obyčejného hrát?! No chápete to?! :-D

    OdpovědětVymazat
  9. Nazýváš mě fiflenou? Jdi do háje. Abych spíš neodkázala někam já tebe.

    OdpovědětVymazat

1. Do velkého textového pole napište komentář
2. Vyberte podpis, lze i anonymní
3. Klikněte na tlačítko "Přidat komentář"
4. Opište písmena z obrázku (ochrana proti spamu)