pondělí 18. září 2017

Jak viděl a jak si užil sraz Hauser

Jak popsat něco, co se snad ani popsat nedá. Na konci srazu nás Janika „požádala“ abychom každý sepsal, jak jsme viděli sraz. Nejdřív mi to připadalo snadné, ale teď mám pocit, že to jako slepému popisovat podzimní krajinu. Kdo nebyl, nepochopí.

Je pátek odpoledne a já koukám do mapy a snažím se si zapamatovat orientační body ve Vrbně, abychom nebloudili. Info o nekvalitní navigaci, kterou vlastní Pidzey mi optimismu nepřidá. Stejně jako neprodyšně zatažená obloha a provazy vody, který z nich visí.

Znovu přebaluju batoh. Vím, že auto, kterým pro mě přijedou je jen o fous větší než nákupní taška. O tom, že se mi vejde batoh do kufru auta, si iluze nedělám. Nacpu do něj lahev dobrého vína, vyčkám krátkého okamžiku, kdy se liják změní v déšť a upaluju na nádraží, kde mě, dle smsky, mají za půl hodiny naložit.

Půlhodina je pryč a odvoz nikde. Pak přijde první zpráva z několika o tom, že mají zpoždění. Moknu a nadávám. Po dlouhatánské době však auto dorazí. Naložím sebe i batoh a konečně vyrážíme.

Nelením a podávám Sally lahev s kagorem. Venku je tma jak v pytli, okna jsou zamlžená, Pidzey jede prakticky poslepu. Provoz na silnici přes přibývajícími kilometry pozvolna řídne. Jednak je už dost hodin a jednak jedeme místy, kde už snad ani lišky nedávají dobrou noc. Vjíždíme do Vrbna a mě je jasné, že studium mapy mi je k prdu. Tma totálně změnila vzhled obce. Na první křižovatce Sally zavelí doprava a je vymalováno. Navigace nás pošle do... a v jednu chvíli uvažuju o telefonátu Janice, aby si pro nás vyběhla. Co bych jí řekl? C3 někde ve Vrbně. Hodně štěstí.

Po chvíli přemlouvání se nás navigace zželí a ukáže cestu. No cestu... C3 se chvílemi mění v offrouda a chvílemi v loď. Tak vypadají cesty ve Vrbně. Ale jsme na místě. Vítá nás osazenstvo a dvojice psisek. Zaberu prostor, kde mám v plánu spát a rovnou se začíná pít. Historka stíhá historku a smích je plná chajda. Když konečně padneme únavou (opravdu únavou a ne alkoholem) čeká některé z nás zajímavá noc. Mě. Noční budíček proveden kocourem, který mi přistál na hlavě, byl jen začátek. Později se snažil dokázat, že moje postel je vlastně jeho a došlo mezi námi k drobné roztržce. Situaci zachránila Sally, která si kocoura vzala k sobě, čím nám oběma zachránila zdraví. Kocourovi fyzické a mě psychické.

Ráno parádní. Stále pohoda a smích. Dopolední procházka vyčistí hlavu a můžeme se zavřít, narazit flašku a začít hrát. Osobně jsem byl k nové hře dost skeptický, ale udělal jsem si postavu „na míru“ a celé to bylo super. Popravdě jsem nikdy nic podobného nezažil.

Někde v mezičase padl návrh na zapisování hlášek, ale to by jsme prakticky mohli udělat komplet přepis všeho, co bylo řečeno. Odvážím si úžasný zážitek. Nejen ze hry samotné, ale z celého setkání. Celá akce měla jen jednu jedinou chybu. Byla strašně krátká.

= Hauser =

1 komentář:

1. Do velkého textového pole napište komentář
2. Vyberte podpis, lze i anonymní
3. Klikněte na tlačítko "Přidat komentář"
4. Opište písmena z obrázku (ochrana proti spamu)