pondělí 18. září 2017

Dojmy hlavní - a jediné - vypravěčky srazu Mirelaridon

Návrat na místo činu…

Rosnatka.
Když se vysloví tohle jméno, většině lidí to asi nic neřekne… ale pro pár šťastlivců, kteří měli tu čest se sem někdy dostat, je to kouzelné a mýty opředené místo v Jesenících, kde se odehrávají neskutečná dobrodružství. A já mám to štěstí, že mezi těch pár vyvolených patřím :-P

Trochu mne překvapilo, že i po těch letech, co jsem ve Vrbně nebyla, bych cestu k chaťulindě neomylně našla, nicméně za doprovod Janiky a d3s jsem byla ráda. Ono ve více se to vždycky lépe táhne… zvláště v dešti a do kopce s bágly na zádech :-D.

Průzkum chaty přinesl znepokojivé zjištění, že pokrok, mrcha jedna nenechavá, dorazil i sem – nejen že se uvnitř nacházel ďábelský vynález určený k vymývání mozků (rozumějte televize), ale dokonce i splachovací záchod strčený pod střechu! Přesto jsme kadibudku ponechanou svému osudu za chatou nikterak nezanedbávali!

Než jsme se s děvčaty stačily trochu rozkoukat a dát plnit první kanystr ke studánce, přišel se na nás podívat pan domácí - jako noc černý kocour. Otevřely jsme mu tedy okno a vpustily jej do sucha, abychom si mohly užívat Mikešovu neodolatelnou společnost. Skutečnost, že jsem s sebou přitáhla I naši čtyřnohou psí bestii nesl zprvu poněkud nelibě, nicméně vytyčení hranic proběhlo podivuhodně klidně, byť bez nějakého toho prskání a syčení se neobešlo.

Uvařily jsme si čaj, pustily se do svačiny, povídaly si a trpělivě čekaly na ostatní, listovalo se pravidly, která se nakonec příliš nepoužívala, šustilo deníky, které bylo třeba vyplnit. Dokonce jsme si i vzpomněla a předala Janice jednu z medailí, které jsme vyhrály s naší družinkou na Gameconu v LKD (Legendy klubu dobrodruhů). Ta druhá byla pochopitelně moje, ostatní si své majitele už našly – do Vrbna je to zkrátka trochu z ruky.

A pak konečně přijel Melker se svým čtyřnožcem, Ulbe, Lesoňkou (tekutý poklad) a vínem. Mávnutím kouzelného proutku se z nás všech staly “fazolky” a Mikeš smířený s přítomností mé Aryi měl co dělat, aby se srovnal s tím, že má v baráku další psisko. Nakonec to ale dal. Spolu s Melkerem dorazil i jistý ruch do naší jinak poklidné společnosti. Ráda bych vám to popsala, ale to prostě nejde – to se musí zažít! Nutno podotknout, že Melker se velmi ochotně staral o oficiality… oficiální zahájení Abarinského srazu (první i druhé), později též sobotního dne, procházky a de facto čehokoliv, co se zrovna namanulo. A když náhodou někde byla prázdná sklenka, nenechal to tak…

Příjezd Hausera, sally.owens a Pidzeho byl dlouho očekáván, přijeli až za tmy a kdo ví, kde všude po cestě bloudili. Byli řádně přivítáni a Abarinský sraz byl toho dne podruhé oficiálně započat.
Podle přepravky plné jídla, kterou ti tři přivezli, to vypadalo spíše, že se chystají strávit tam celý týden, než že přijeli jen na víkend. Nicméně nutno přiznat, že klobásky byly výborné, byť jejich původ byl zahalen tajemstvím. Vzápětí byl zrušen systém soukromého vlastnictví a co kdo měl, to poskytl k hromadnému obžerství. Fakt, že jídlo stačilo nakrájet (klobásy, sýry, zeleninu, ovoce, sem tam i kousek pečiva se našel), hodit na talíře a dalo se uzobávat, výrazně eliminoval nutnost vařit a ztrácet tak drahocenný čas…

Páteční večer byl vyhrazen vzájemnému poznávání se, sdílení historek veselých i spíše děsivých, padaly naprosto neskutečné hlášky a pokud jsme je všechny nezapomínali, možná je tu v NAMRO i někde najdete - tedy spíš jejich část.
Melker s Hauserem si poměřili nože a porovnali pálenky…

A nakonec došlo i na dobrodružství… tak nějak si nepamatuji, že bych kdy byla na Rosnatce a nehrálo se. A tak jsem pojala ten nápad, že kdyby mě ve vlaku cestou do Vrbna něco napadlo, mohla bych se pro tentokrát ujmou role vypravěče já. Nicméně Janika to pojala po svém a rovnou hodila na stránky info, že dobrodružství bude a přihodila i odkaz na pravidla systému FATE.
Tedy mi nic jiného než dobrodružství připravit ani nezbylo. Janičina postav byla jasná hned od začátku, vymohla jsem si na ní, že bude hrát hraběnku Laren Wright, se kterou uspěla právě na LKD. Ale ostatní postavy bylo třeba dotvořit a tak se v rámci pátečního večera, ale především sobotního dopoledne a poobědové procházky po rozhovoru s jednotlivými hráči i stalo. A odpoledne se začalo hrát… díky kontrastně nastaveným postavám vznikaly neuvěřitelné situace, kdy se někteří hráči váleli smíchy v postelích. Párkrát to už už vypadalo, že si postavy skočí po krcích, ale Viktoriánská Anglie je přeci jen dobou gentlemanů a tak se to nakonec přeci jen bez větších konfliktů obešlo. Byť napětí by se v jistých chvílích snad i dalo krájet.
O půlnoci, po nějakých 8 hodinách hry jsem odpadla (ano, nejsem zvyklá tak dlouho mluvit a začínalo mě bolet v krku). Navíc, celou dobu bylo třeba “krotit ducha”, neb Melker se aktivní účasti na hře v roli hráče sic vzal, našel si však vlastní způsob, jak do hry zasahovat, čímž zábavu jen umocňoval. A přestože se d3s rozhodla hry nezúčastnit, měla jsem pocit, že se také dobře baví.

V sobotu k nám také přidala druhá zdejší kočka, tedy vlastně kocour – mourovatý Špunt. Chvíli to vypadalo, že nás Melker opustí předčasně – psisku nebylo moc dobře, nakonec to však kluci zvládli.
Noc ze soboty na neděli trošku zpestřil Mikeš uklízející ze stolu zbytky – ono takové cinkání vidličky o talíř ve ztemnělé tiché chatě má zkrátka něco do sebe.

V neděli ráno jsme pak navázali tam, kde jsme v sobotu v noci skončili, a dotáhli alespoň druhou část dobrodružství. Poslední část příběhu se teď dohrává na Abarinu v jeskyni pod názvem Klubko zmijí.

Janika se letos ujala role fotografa, takže možná budou i nějaké ty fotky, I když nevím, jestli pro vás zachytila i ty úchvatné výhledy na druhý břeh řeky, kterými jsme se mohli kochat v průběhu prochajdy. Aneb ano, byly i chvíle, kdy nepršelo :-D.

V neděli se chaťulinda zlehka poklidila, odmylo se nádobí (u toho se někteří nechali ochotně vyfotit), Melker Abarinský sraz oficiálně ukončil a společnost se pozvolna rozprchla. A ačkoliv jsme spolu nepobyli dlouho, bylo to fakt super :-)

= Mirelaridon =

1 komentář:

  1. Poklidné společnosti, cha cha!
    Jak na funuse to tam bylo! Srkaly čajíčky a div že se nemodlily. Glgat vřeló vasrovicu s jakýmsi senem, to je taky bystrý, že?

    M.

    OdpovědětVymazat

1. Do velkého textového pole napište komentář
2. Vyberte podpis, lze i anonymní
3. Klikněte na tlačítko "Přidat komentář"
4. Opište písmena z obrázku (ochrana proti spamu)