Jeskyně nejen na motivy...

Naira Luas – postava hráčky Stouny z jeskyně Rodinné záležitosti

Milý deníčku,
víš, jaké to je, když ti někdo vezme všechno, na čem ti záleží? Vyrve tě z náručí lidí, kteří tě mají rádi?! Neřku-li, kteří tě milují! Oznámí ti, že se musíš vrátit v „neodkladné“ záležitosti? Sebere ti všechen luxus, na který jsi byl zvyklý a uvrhne tě do náruče nicoty? Prázdno a temno. Bolest a šílenství. To pro mě zamýšlí. Co jiného? Víš, jaké to je, když zničí tvůj život jen proto, že může?! Protože se honosí přízviskem „opatrovník“.

„Přijeď v neodkladné záležitosti na mé venkovské sídlo. Z města odjeď ještě dnes.“ – takhle to napsal! Přesně takhle! Bez emocí a bez vysvětlení. Sobecky. A aby si mě pojistil, poslal za mnou jednoho ze svých slouhů. Odporného tvora, který nemá vychování…a ani srdce. Jinak by moje šaty nemačkal do zavazadel jako zvíře. Má vůbec představu, co moje garderoba stojí? Jedny moje šaty by mu zajistili spokojený život na rok!

Nechci na žádné venkovské sídlo – hnusná vesnická díra, co smrdí po kobylincích. Příšerní ,nízcí lidé, kteří mají pocit, že se mi můžou rovnat. Je mi z nich na zvracení. Ze všech.

A on? Společensky mě znemožnil. Naprosto. Zrovna dnes byl můj velký večer. Měla jsem být uvedena do společnosti. No dobře – nebylo to dnes. Dnes měl být poslední nácvik. Ale měla jsem se tam setkat s Tanisem. S překrásným, zamilovaným Tanisem. S mým Tanisem. „Navždy a vždy.“ – jak sám říká. Nádherná trofej do síně mých obdivovatelů. Dnešní večer by jeho osud zpečetil. Jednou pro vždy. Ale takhle?! Takhle dostane šanci nějaká jiná! To přeci nesmím dovolit! Ale co mám dělat? Co mám dělat, když jsem v tomhle odporném voze a mířím do zapomnění… přesně podle jeho přání?

Jak já ho nenávidím.

Kdo mu dal právo za mě rozhodovat? Co si myslí? Jak dlouho bude těžit z toho, že mě zachránil, když moji rodiče zemřeli? Vytáhl mě z hořícího domu? Vyrval z rukou únosců nebo divé zvěře? Zachránil v košíku z řeky? Těch historek je tolik, že mě přestaly zajímat. Každému vypráví jinou. A mě skálopevně přesvědčuje o tom, že moji rodiče byli dobří lidé, kteří zemřeli hroznou smrtí a nebýt jeho zásahu, zemřela bych i já. Copak nechápe, že to nic neznamená, když se pak chová takhle?!

Přijede jednou za čas – na mé narozeniny nebo svátek – ve svých krásných šatech – tak úchvatný a upravený, že ho většina mých spolužaček tajně miluje a přiveze mi dárek, který má omluvit jeho nezájem! K čemu je mi vychování a nejlepší školy, krásné šaty a šperky. Koně. Hodiny alchymie. Nádherné privátní pokoje…když to všechno zničí jediným dopisem?!

= Stouny =