pátek 23. prosince 2016

Základ světa

Po době dlouhé, z pohledu dnešního tématu však téměř nepostřehnutelné, se vrací vaše možná oblíbená tetička d3stiny a její rozumy. Dnes si povíme něco o fyzickém základě světa, tedy té kouli, placce či hroudě všeho možného na zádech přerostlé želvy. Geologie a spol. Ale aby to nemělo zase dvacet stránek (a abych do stihla dopsat, než mi zavřou veřejný internet), proberu dnes jenom to, vliv geografie na biotopy, počasí a podobně si nechám zase na příště. Tak tedy vzhůru na věc.

---

Nebudeme obcházet kolem horké kaše a půjdeme rovnou k jádru věci. Či tedy planety. Jádro. To je, milá dítka, zatraceně důležitá věc. Musí splňovat určité vlastnosti, aby vůbec na povrchu mohl existovat život. Proč? Protože díky jádru máme magnetické pole chránící Zemi před kosmickým zářením a solárními větry. Naše planeta se od ostatních v sluneční soustavě odlišuje hlavně díky svému jádru. Je tekuté, má dvě vrstvy a rotuje. Důležité také je, aby měly ty dvě vrstvy rozdílnou teplotu a rychlost rotace - tím se totiž vytváří to magnetické pole. Co by bylo, kdyby tyhle podmínky splněny nebyly? Na Marsu už je jádro tuhé a v důsledku nemá ono ochranné pole kolem sebe. To mělo za následek, v kombinaci s nízkou gravitací, že kosmické záření se solárními větry postupně rozložilo vodu na Marsu na vodík a kyslík a doslova ty atomy byly odváty, zůstala jen zmrzlá voda na pólech. Takže teď je "Rudá planeta" jen vyprahlá pustina. A protože je jádro už chladné a atmosféra je řídká, tak i pěkně studená. U Venuše je sice jádro tekuté, jenže rozdíl teplot mezi vnitřním a vnějším jádrem nestačí na vytvoření magnetického pole (taková malá zajímavost - na Venuši v určitých místech ono pole nicméně je, vytváří se v její atmosféře). Proč naše nejbližší planetární sestra vypadá jak vypadá, to vysvětlím níže. A takhle to tedy funguje v případě normálních planet.
Jak to může být jinak? Například se o ochranu může starat magie. Tak tomu může být i například u placatých světů. Nebo ho můžete generovat uměle. Vřele však doporučuju tuhle drobnou fičuru mít, protože jinak vám život na vašem světě pojde na nemoc z ozáření, nebo vám dokonce svět zanikne. Ono se to magnetické pole totiž stará i o ochranu před solárními bouřemi, v opačném případě by se mohly vyhlásit škvarkové hody. Dobrou chuť.

Další důležitý aspekt je gravitace. Čím je planeta větší, tím má vyšší gravitaci a naopak. Zatímco na měsíci skáčete jak klokan, tak jako byste mohli i na Merkuru nebo třeba měsíci Europě, na takovém Jupiteru byste se ani nehnuli. (kdo někdy hrál Counter Strike, jistě zažil ten nepříjemný cheat na gravitaci, kdy skočil ze zídky a umřel. doma to nezkoušejte ;)) Ploché světy jsou samozřejmě výjimka, podobně to můžete obejít i umělou gravitací. Nicméně na to pamatujte, pokud vám například postavy cestují mezi světy, domorodé obyvatelstvo bude svému prostředí přizpůsobeno (například velikostí či silou).

A teď zpět k té Venuši. V čem že je ten "vtip"? U planet s jádrem jaké má Země nebo Venuše v něm vzniká přetlak, asi jako v papiňáku. A stejně jako u papiňáku buď necháte ten nebezpečný přetlak unikat, nebo vám vybouchne. Dámy a pánové, kontinentální desky! To je to kouzlo, díky kterému na Zemi máme takhle příjemně a na Venuši inferno, za které by se nemusel stydět ani leckterý básník, spisovatel nebo libovolná církev. Zatímco na Zemi máme kontinentální desky, jejichž pohybem se přetlak uvolňuje, stejně jako sopečnými erupcemi (přičemž drtivá většina sopek je podél zlomů desek, pozor na to), na Venuši je jedna jednolitá vrstva. A zákonitě tak jednou za čas, v průměru okolo 500 milionů let, dojde k období masivní sopečné aktivitě po celém povrchu, během nehož láva v podstatě srovná povrch do hladka (relativního), sopečný prach vyvolá extrémní skleníkový efekt a splodiny začnou reagovat s atmosférou. Výsledkem je extrémně hustá atmosféra (a tedy i podobně extrémní atmosférický tlak, který by z nás udělal placku), oblaka kyseliny sýrové a pár set stupňů ve stínu. Nebýt toho, byla by Venuše jako dvojče Země, vlastně i bývala. Jen ten život se nejspíš nestačil vyvinout. Tedy je-li váš svět planeta, pamatujte na kontinentální desky. A sopky.
Další věc, která souvisí s kontinenty, je krajinotvorba. Pohoří a tak. A pohyb kontinentů. A oboje v důsledku, vemte si, že pohoří se snižují i zvyšují v souvislosti s pohybem desek. Ale to jsou procesy natolik pomalé, že prakticky je ve hře asi moc neuplatníte, pokud nebudete cestovat miliony let v čase a podobně.

Na co si ještě dávat pozor?
Třeba jeskyně. Ty se vám nebudou tvořit v každé hornině/nerostu. Krasové (vápencové) jeskyně známe všichni, existují však i jeskyně v mramoru, projde vám bez problému i pískovec.
Nerostné bohatství. Dávejte si pozor, jakého původu je krajina (sedimenty, sopečné, vrásové) a jak například daná věc vzniká (obecně například dost drahokamů vynáší z hlubin země sopky, ropa, zemní plyn a uhlí jsou v sedimentech...). Takže ne že bude někdo těžit diamanty nebo uran v Himalájích (ehm ehm, film Svět zítřka), to je nesmysl, podobně nebudete těžit ropu u Etny.
Kontinentální desky se pohybují určitým směrem, mapa se vám tak podle toho bude utvářet. Existují rovněž tzv. "horké body", příkladem jsou Havajské ostrovy. Neleží na žádném kontinentálním zlomu, přesto je tam značná sopečná aktivita. Takové body se na rozdíl od desek nehýbou, proto na mapě mořského dna můžete sledovat bývalé ostrovy Havaje táhnoucí se směrem k Japonsku, východnímu cípu Ruska. Podobně pozor s tunely, chcete-li je vést mezi dvěma deskami (jako se to uvažuje mezi Ruskem a Aljaškou), ročně se vám bude zkracovat nebo prodlužovat a na to současné konstrukce nejsou stavěné.
Opět, u plochých a magických světů jsou kontinentální desky na vašem uvážení. Přesto však mějte vymyšlené, jak k formování terénu dochází. Klidně ať to byli bohové, ale pamatujte na to v průběhu další práce na reáliích. ;)

Jedna malá zajímavost k Merkuru - kdysi do něj narazilo dosti velké těleso. Energie nárazu byla tak veliká, že na jednom konci se vytvořila obrovská proláklina, načež se energie nárazu šířila kůrou a pláštěm planety a přesně na opačném konci tak vznikl zatraceně hornatý terén.
Jedna malá zajímavost k Zemi - asi někteří víte, že není dvakrát kulatá, ale že je to hodně šišatá brambora. Měsíc vznikl srážkou země s jinou planetou, přibližně o velikosti Marsu. Část vyvrženého materiálu pak zformovala Měsíc, zbytek se přidal k Zemi. A mimochodem, Země má ve skutečnosti měsíce dva! Ale ten druhý je hodně malý a krouží stylem na mol opilého studenta. Vlastně ani nekrouží vyloženě u Země, ale v její oběžné dráze. Přesto se to počítá, je pod naším vlivem.
Jedna další zajímavost k Venuši - i ona měla původně svůj měsíc, zřítil se však na povrch. Budiž vám tato planeta příkladem, jak se to dělat nemá. Měsíc spadl, jádro nefunguje jak má a ještě mají každých pár stovek milionů let lávovou potopu.

Hm, koukám, že jsem se zase pěkně rozepsala... Nevadí, k tomuto tématu myslím už není moc co říci.

= d3stiny =

Žádné komentáře:

Okomentovat

1. Do velkého textového pole napište komentář
2. Vyberte podpis, lze i anonymní
3. Klikněte na tlačítko "Přidat komentář"
4. Opište písmena z obrázku (ochrana proti spamu)