úterý 31. března 2015

Jeskyně nejen na motivy...


Gerda – postava hráčky Harriety z jeskyně Deadlands

Gerda není žádná jemná květinka, ale tvrdá bojovnice. Život ji naučil a doba, doba je opravdu zlá. I ve svých dvaatřiceti letech má postavu jako mladé děvče. Její postava je vysoká něco málo přes 170 cm, je spíš hubená než štíhlá, ale její svaly jsou pevné, dalo by se říci, zocelené častými boji. Její tvář vypadá přísně, díky ostře řezaným rysům a tvrdému pohledu temně hnědých očí. Možná k tomu přispívá i její účes. Vlasy jsou pevně stažené na temeni hlavy do mohutného vodopádu nepoddajných vlasů. Jen dva prameny spadají do obličeje z pod pevně přilehlé, hnědé čelenky.

Oblečená je do jakéhosi koženého brnění, upraveného pro ženu. Vršek vypadá jako korzet, s hlubokým dekoltem. Tříčtvrteční kožené kalhoty mají kapsy na boku i vzadu a jsou ukončené rozparky v půli lýtek. Obuta je do hnědých, šněrovacích kozaček, které končí těsně nad koncem kalhot. Ramena pokrývají chrániče a ruce jsou až po loket ukryté v bezprstých kožených rukávnících. Na veškerém oblečení je vidět, že je nošeno delší dobu. Kůže je vyšisovaná sluncem, boty věčně zaprášené, trika, která nosí pod brnění už mají sem tam nějakou tu záplatu či díru. Na krku má místo šperku uvázaný šátek, který často používá jako roušku.

Sedlové brašny obsahují dva menší a jeden velký měch na vodu, něco málo sušeného masa, obsidiánovou dýku, ostrou jako ďas proto ji má schovanou v pouzdře. Má ještě jeden nůž, ale ten je z kosti a i když je taky ostrý, jako dýka ne. Dále je tam kostěný hřeben, kožené brýle s obsidiánovými skly proti slunci, koženou helmu, dva šátky, kožený plášť, dlouhý tak ke kolenům, dvoje kamaše, dvě trika, deku zabalenou v celtě. Samozřejmě misku na jídlo, kterou si sama vydlabala, kostěnou a dřevěnou lžíci a keramický kotlík, který už byl celý opálený.

Najdou se tu i nějaké obvazy a desinfekce v lahvičce, kterou pečlivě ukrývá, aby se nerozbila a aby jí někdo nevypil. Inu nedivme se, alkohol je dost vzácný. Taky má jednu špulku bílých, hnědých a černých nití a tři kostěné jehly. Už ani neví, kde k tomu přišla. Vlastním i velkou vzácnost, kterou ukrývá na několika místech, kdyby o něco přišla, aby jí něco zůstalo. Je to několik malých kožených váčků a v každém je pár keramických mincí. Pochopitelně, že má ještě lojové svíce, lano upletené z pavučiny, pochodně potřené fosforeskující látkou z brouků. Má taky několik kožešin

Největší vzácnost je její hlavní meč. Je železný!! Má ho zabalený ve staré košili a pak ještě v kůži. Je ukrytý v tajné skrýši pod sedlovými brašnami. Má ještě i druhý meč. Je taky vzácný, ale ne tolik. Je obsidiánový, ostrý stejně jako její dýka. Má na něj pouzdro, které je upevněno na zádech. Lety si vypracoval hmat, kterým ho bleskurychle dovede tasit.

*******************************************************************************

Stejně jako mnoho dalších, přišla Gerda o rodiče záhy. Matka zemřela při porodu mladší sestry, když bylo Gerdě sedm let. Otec se staral, jak mohl, ale když onemocněl, zůstalo všechno na Gerdě. Bylo jí teprve necelých deset let a musela se starat nejen o nemocného otce, ale i o malou Zariu, které byly teprve tři roky. Nebylo jednoduché sehnat nějaké jídlo a vodu. Léky se sháněli čím dál hůř a tak se stalo, že nakonec obě sestry zůstaly samotné. Nejdříve se snažila Gerda dál žít ve starém, polorozbořeném domku na kraji města, kde bydleli i s rodiči. Pak ji nabídla Jasmína, kterou vídávala ve městě, když tam chodívala prosit o práci za stravu, jestli se nechtějí přestěhovat do místní haly. Bylo to něco, jako kdysi bývaly sirotčince.

Tak začala další etapa jejího života. Žít v hale mělo nejednu výhodu, ale i nevýhody. Výhodou bylo, že nemusela Zariu tahat sebou, když šla shánět obživu. Sestřička si také zvykla, hrát si s ostatními malými, jak se tady říkalo. Nevýhodou bylo, že musela platit Jasmíně určitým druhem zboží. Jednou to bylo maso, jindy chleba a někdy dokonce i voda. Gerdě se to moc nelíbilo, ale prozatím kývla. Pak se začala poohlížet jinde. Ve městě byly ještě další dva podobné útulky, ale po delším zjišťování bylo jasné, že Jasmína je zřejmě nejlepší. A tak se Gerda naučila nejen krást, ale i mrštně a hlavně rychle utíkat. Odcházela vždy ráno a do haly se vracela večer. Najednou měla víc možností kam se podívat nebo jakou práci dostat. Pozorovala, jak se prodává zboží, jak se dohaduje o ceny. Sledovala, jak občas někdo něco ukradne, jak se mezi sebou perou jak kupující tak prodávající. Byla to tvrdá škola života. Když v aréně začaly boje, podařilo se jí párkrát proklouznout dovnitř a sledovat několik bojů. Strašně se jí to líbilo. Gladiátoři byli pro ni hrdinové. Zdávalo se jí o tom, jak i ona umí zacházet s mečem, jak se hbitě vyhýbá ranám soupeře. Svůj první meč si udělala z kosti jakéhosi zvířete. Bylo jí necelých jedenáct, když začala zkoušet, po vzoru gladiátorů, různé otočky, výpady a ústupy. Všimla si, že několik výrostků z haly chodí na starý palouk. Tak se říkalo udupanému plácku, na kterém prý bývala dřív i tráva. Teď tam byla jen země, uhlazená stovkami holých chodidel. Tady se vedly bitvy jak mezi jednotlivci tak i mezi skupinami dětí, převážně chlapci. Gerda tady zažila svoji první prohru, ale postupně se jí občas podařilo i zvítězit. Modřiny, které ze začátku byly příliš bolestivé, časem ani nevnímala a pravda, bylo jich čím dál méně.

Po třech letech, byla už Gerda vytáhlá mladá dívka. Bylo jí čtrnáct a už se dávno uměla postarat o sebe i sestru, kterou učila to samé. Jenže ta byla přeci jen sedmiletá a nebyla samostatná, ale už nebyla dávno to vyplašené škvrně, které přišlo poprvé do haly. Teď už tady dávno byla doma. Už se jí nestávalo, že by se nechala odstrčit z fronty na polívku, kterou jim vařila stará Jasmína. Dokonce se jí podařilo sem tam schovat i placku pro Gerdu. Naučila se už i něco vyžebrat a tak tíha placení už neležela jen na Gerdě. Ta zase na oplátku někdy přinesla pro malou pochoutku nebo něco na hraní. Naučila ji hrát drápky, což byla hra, kterou ovládali jak dospělí tak děti. Stačilo mít několik stejně velkých kamínků. Avšak i tady, čím lepší kamínky, tam líp se s nimi hrálo a samo sebou i vyhrávalo. I takový byl život v hale. Hrávalo se i o jídlo, sem tam se Zarii podařilo něco vyhrát.

Gerda už uměla zacházet s mečem velmi dobře. Proto se jednou zkusila nechat najmout k ochraně karavany. Byla to menší karavana z jejich města do prvního nejbližšího města na jihu, které se jmenovalo Kor. Tam se dozvěděla, že vlastně žije v největším městě jménem Neraka. Moc jí to nevzrušovala. Chtěla si vydělat nějaká platidla, potřebovala kůže na oblečení pro Zariu i sebe. Malou svěřila Jasmíně a vydala se na svoji první výpravu. Cesta to pro ni byla opravdu strašná. Měla půjčeného kanka, který ji už znal, ale i tak ji občas neposlechl. S hrůzou zjistila, že všude kolem je poušť, ještě horší, než si dovedla představit. Nejraději by se vrátila domů, do haly. Jenže věděla, že musí vydržet a tak statečně dál hlídala svěřený úsek karavany. Cestou je napadla zvířata, která ani neznala. Po vysilujícím boji se jim podařilo některá zabít a ostatní utekla. Ten večer se po dlouhé době dosyta najedla a ještě měla schované maso na několik dní. Schovala si i kus střev a několik silnějších kostí i pár menších.

Tady poprvé zjistila, že se musí naučit plánovat dopředu. Když dorazili do města, byli propuštěni ze služby. Je pravda, že dostala svůj první žold, i když to nebylo moc, přeci jen to pro ni znamenalo hodně. Jenomže zpátky se žádná karavana právě nechystala jen do Uriku, ležícímu na východě nebo pak za několik dní karavana gladiátorů, kteří se chystají na nějaký další turnaj. Rozhodla se pro své hrdiny, gladiátory. Nejdříve nechtěli, smáli se, že oni ochranu nepotřebují, ale nakonec ji vzali sebou, ovšem bez nároku na nějaký žold. Zatím co obchodní karavaně trvala cesta do Koru 10 věků pána Ohně, gladiátoři to zvládli za polovinu. Gerda se vrátila obohacena o mnoho a mnoho zkušeností, s několika kůžemi a pár mincemi. Druhý den ráno se probudila, celá zkrvavená. Nevěděla co se děje, zraněná nebyla. Rychle se očistila a nakonec zašla za starou Jasmínou. Ta ji vysvětlila co ji čeká. Gerda se toho dne stala ženou.

Teď už věděla, že gladiátor nebude. Zdálo se jí výhodnější nechávat se najímat jako ochranka. Teď už měla i jakés takés brnění. Bylo poskládané ze všech možných kusů, které nějakým způsobem získala. Bylo to takové „jaký pes, jiná ves“, ale chránilo to aspoň trochu. Pořád toužila po pořádném meči, ale byla to taková vzácnost, že o něm mohla jen snít. Čas ubíhal a Gerdě už bylo 18, malé Zarii 11. Už se o sebe uměla postarat sama a k údivu Gerdy, se z ní stala zručná zlodějka. Jednou se jí podařil pořádný lup. Šlohla totiž krásnou obsidiánovou dýku a protože už pro sebe měla svou oblíbenou kostěnou, darovala jí Gerdě se slovy díků za to, že se o ní starala. Stále častěji byla Gerda na cestách a tak se stalo to, co se dalo čekat. Jednoho dne, když už jí bylo něco přes dvacet let, se vrátila do haly a Zaria tam už nebyla. Jasmína totiž zemřela a její nástupkyně vyhnala všechny děti, která byly mladší než 15 let a všechny chlapce. Proto tam Gerda našla jen samé ženy a dívky. Podle toho, jak se hala proměnila, bylo zcela jasné, k jakému účelu teď slouží. Otočila se na patě a byla pryč dřív, než si jí nová majitelka stačila pořádně prohlédnout.

Jak tak bloudila městem a hledala sestru, unaveně si sedla do stínu jednoho polorozbořeného domku, aby si na chvilku odpočinula. Po chvilce z něj vyšel mladý muž. Pokukoval po Gerdě, dlouho se ohlížel. Seděla a dělala, že si ho nevšimla. Jenže opak byl pravdou, vnitřnosti se jí sevřely, srdce bouchalo jako o závod. Po chvilce se zvedla a loudavě se vydala v mladíkových stopách. Věděla, že by měla hledat sestru, ale táhlo jí to jinam. Ke svému překvapení zjistila, že jdou k aréně. Počkala, až mladík zmizí uvnitř a pak se vkradla na zadní sedadlo u stěny. Očima hledala, ale nikde ho neviděla. A pak se to stalo! Objevil se v aréně. To bylo první setkání Gerdy a Daniela. Od té doby chodívala vždy na zápasy a jednoho dne, když ho marně vyhlížela a pak smutně odcházela z arény, čekal tam na ni. Krásný, urostlý a rozpačitý.

Netrvalo to ani rok, když se pak nechali oddat. Měli se docela dobře, on byl silný a v aréně se mu dařilo. Ona se nechávala najímat jako žoldák, kterým se mezitím už dávno stala. Bydleli v jeho domku a moc se milovali. Gerda zjistila, že čeká dítě. Měla nasmlouvanou ještě jednu práci a tak se rozhodla, že to bude její poslední cesta. Když se po několika dnech vrátila, Daniela nemohla nikde najít. Nakonec se sebrala a zašla do arény. A tam se dozvěděla, že poprvé prohrál. Dopotácela se do domku a nikdo jí pak neviděl několik dní. Když se znovu objevila, byla zase štíhlá, ale ta tam byla její usměvavá tvář. Dítě potratila, všechny věci tam nechala. Všechny, jen dvě ne. Prsten od něj a jeho železný meč, ten obsidiánový a sekera tam nebyly, asi s nimi bojoval ten den. Víckrát se tam nevrátila. Potloukala se městem, ale do arény nezašla.

Už je to dávno, co si koupila ještěrku, se kterou se nechávala najímat na ty nejnebezpečnější výpravy. O práci nouzi neměla. Meč měla pečlivě zabalený a uschovaný pod sedlovými brašnami. Zatím ho použila jen jednou. Říkalo se o ní, že je bezcitná, tvrdá. K sobě i k ostatním. Nikde neměla stání, v klidu dlouho nevydržela. Dokonce už asi ani nehledala svou malou sestřičku. Nebyla bezcitná, jen se nechtěla nechat zabít vlastním bolem. Věděla, že v téhle době přežijí jen silní jedinci a ona je silná.

= Harrieta =

Žádné komentáře:

Okomentovat

1. Do velkého textového pole napište komentář
2. Vyberte podpis, lze i anonymní
3. Klikněte na tlačítko "Přidat komentář"
4. Opište písmena z obrázku (ochrana proti spamu)