Letopisy - jeskyně Hostinec strýčka Garryho

Jeskyně Hostinec strýčka Garryho se hrála od 20.3.2003 do 18.7.2003 a její PJ byl, jak jinak, Garry. Skončila s počtem příspěvků hrubě přes tisíc… Hrála se na současné poměry opravdu nedlouho. Jenže tenkrát se hrálo rychleji, mnohem rychleji…

A proč jsem se rozhodla představit vám tuhle jeskyni jako první? No, protože je zvláštní v několika směrech. Za prvé to není jeskyně s typickým příběhem a zápletkou. Je to jeskyně o snovém hostinci, kam si mohu duše dobrodruhů přijít odpočinout, když dobrodruzi zrovna spí.

Takhle je to popsáno v samotné jeskyni:

Je to na první pohled docela obyčejný dřevěný dům uprostřed mlhou pokryté krajiny snů, ale uvnitř se mohou dít neuvěřitelné věci! Právě sem občas zavítají duše spících dobrodruhů ať již je jejich tělo kdekoli, aby si v klidu poseděli, dýmečku s druhy vykouřili, popovídali si a dali spočinout své znavené mysli. Jest to místo setkávání a zábavy, o jehož horních patrech kolují mezi dušemi dobrodruhů hotové legendy! Místo toto spravuje drobná postavička, známá stálým návštěvníkům jako "strýček Garry".

V praxi to znamenalo, že se do jeskyně mohl přihlásit kdokoliv s jakoukoliv svou postavou, pobýt, jak dlouho chtěl a pak třeba zase odejít – to když se jeho dobrodruh „vzbudil“.

Také se dá říct, že jeskyně sloužila jako výuková, jako předchůdce jeskyní pro nováčky, tak, jak je známe teď.

Technická:

VEŘEJNĚ = "poslat všem", popisujte to, co děláte. Přímou řeč vyznačte uvozovkami. Myšlenky vaší postavy si nechte pro sebe - pokud je nevyslovíte, nemůže je nikdo znát. Můžete si je však mumlat pod vousy.

SOUKROMÁ SDĚLENÍ budou určená k soukromým rozhovorům vašich postav (nikoli hráčů, k tomu je tu Pošta nebo Pavučina), která ale předem uveďte ve veřejném příspěvku slovy jako „nakláním se ke svému společníkovi a šeptám mu něco do ucha tak, aby to nikdo jiný neslyšel“, k dotazům na PJ, co vaše postava vidí či slyší - pokud nezareaguji na vaší poznámku typu "rozhlížím se kolem" ve veřejném příspěvku. Také mi můžete soukromě napsat své myšlenky, pokud ovšem chcete, abych je jako PJ znal.
Také vám budu posílat soukromě, co právě vy slyšíte a vidíte - tedy věci, které ostatní NEMOHOU vědět.

Díky

PJ

A připomínka:
SLUŠNÝ příspěvek má alespoň čtyři plnohodnotné řádky, jinak spíš zabírá místo. - se stala opravdu legendární ;) Ostatně, platí do dnes.

Když se ještě zdržíme u technických věcí kolem psaní příspěvků, pokud si jeskyni otevřete, můžete si všimnout, že zde ještě nebyly zaběhnuté takové věci, jako že přímá řeč se píše tučně a myšlenky kurzívou.

A co se tedy v hostinci dělo, co zde dobrodruzi dělali? No co, povídali si, navazovali vztahy, občas se i bojovalo, pokud někdo projevil zájem – ani ne tak mezi sebou, jako spíš s vyvolanými bytostmi (byl to snový hostinec a tak tam bylo možné všechno). Povídaly se příběhy. Řešily se potíže s duchem, i se strašidlem Prevítem.

Hostinec byl vskutku kouzelný, jídlo a pití se vyčarovávalo pomocí kouzelné utěrky, vyprávěné příběhy se v obrazech zjevovaly v plamenech ohně v krbu a podobně.
Ostatně, pokud máte chuť, podívejte se do Letopisů sami ;)

Tato jeskyně je zvláštní i tím, že je dohraná do konce. Ano, opravdu dohraná a ne jen dokončená. A to velmi zajímavým způsobem:

Zde končí tento příběh o snovém a kouzelném HOSTINCI STRÝČKA GARRYHO, ale nikoliv HOSTINEC sám. Ten dále čeká na své návštěvníky - všechny, kterým se o něm bude zdát.

(Existence dalšího pokračování je tedy možná! :o)


................................................................ KONEC................................................................

Postavy, které prošly Bránami do jiných světů, hrají v dalších jeskyních:

kouzelník Almondal a temný mág v sukních Aelfwine v "Zámku Aldar",
hobitka Madlenka a zaklínač Edward v "Amaratu"
a svůdná blondýnka Lilli v "Zlámané grešli".

Tohle je poslední příspěvek v jeskyni. Jestli jste zvědaví, jak procházení do jiných světů vypadalo, podívejte se. Máte tu výhodu, že si budete moct přečíst i šeptané příspěvky, takže to stojí za to ;)

Tak a co nakonec?
Co takhle vzpomínky těch, kteří v Hostinci strýčka Garryho hráli, a stále je na Abarinu můžete potkat?

S dovolením začnu sama sebou. Má postava zlodějky Lilli se dostala do hostince den před svou popravou – a když bylo dokonáno, zůstala natrvalo, aby se starala o hosty – obsluhovala, bavila je a šířila dobrou náladu. Bylo to náročné, snažit se nikoho neopomenout a všem se věnovat, ale taky moc pěkné a opravdu jsem si skvěle zahrála. Když to tak vezmu, myslím, že jako jediná z postav jsem prošla celou jeskyní, od začátku až do konce.
Později i jako „pomocná“ PJka.

A na co jsem se zeptala ostatních, kteří si v Hostinci strýčka Garryho taky zahráli?

1. Vzpomeneš si, jakou postavu jsi v jeskyni Hostinec strýčka Garryho měl(a)?
2. Jak vzpomínáš na své působení v této jeskyni? Co si o ní pamatuješ, jak na tebe působila, co to hraní v ní dalo?
3. Když porovnáš způsob a styl hraní tenkrát a teď, vidíš nějaký rozdíl? A jaký?

A tady jsou odpovědi:

Niniane:
1. Ano, vzpomínám si velice dobře. Vzala jsem si tam totiž svou historicky první postavu, kterou jsem si kdy v DrD vytvořila (ještě kdysi v hraní naživo) a zároveň to byla i má první abarinská postava, kterou jsem si vytvořila hned po příchodu na Ab. Jmenovala se Madlenka Zelinková a byla to (jak jinak  ) hobitka. Povoláním, tuším, zlodějka. Ano, velké klišé, ale měla jsem ji ráda. 

2. Přiznám se na rovinu, že jsem musela zalistovat v Letopisech. Tahle postava totiž začala na Abu poprvé hrát v jiné jeskyni – Vojna prízrakov (PJ Torgath), kde jsem se také poprvé potkala s Garrym, Janikou, Morrem… A když se tak jeskyně zadrhávaly, přišel Garry s nápadem, že by založil něco jako hostinec. Tam by se mohly oblíbené postavy, jinde stojící, přenést jakoby ve snu a mohli bychom tam vyprávět příběhy a trávit příjemně společný čas. Bylo to tedy spíše něco jako „setkání“ se svými oblíbenými postavami.

3. Už to tu zaznělo ve spoustě článků a rozhovorů – v té době se psalo s obrovskou intenzitou. Nebyla výjimka ani 40 příspěvků za den. Za sebe musím říct, že to byly příspěvky spíš „akční“, kratší, šlo se víc po ději než po charakteru postav. To se (aspoň u mě) za tu dobu určitě změnilo. Je otázka, jestli je to k lepšímu nebo horšímu, každé má něco do sebe. Je to prostě jiné. Ale určitě i teď, zpětně, oceňuju kvality Garryho jako PJe. Hrálo se mi s ním moc hezky! ;) A nedá mi vzpomenout si na jeho postavu, hobita Ala Corrderu – mou platonickou lásku. :D

Lišák
1. No, vlastně jsem si nevzpomněl. Věděl jsem, že to byl takový trochu furiantský bard, ale na jméno jsem se musel podívat. Však ono je to už také let… Asi tak jedenáct?
Dangolan z Olbrinu jsem ho tenkrát v nějaké poetické náladě nazval.

2. Měla to být taková nezávazná oddechovka. Nakonec se ale z mého básnícího barda vyklubal docela oříšek, protože vše, čím se často ve verších vyjadřoval, jsem musel vybásnit a to byla pro mě celkem fuška.
Pamatuji si na Garryho neobvyklý koncept hostince snů, ve kterém se plní přání. Byla to hezká myšlenka i provedení, převážně díky Garrymu a jisté sličné šikovné servírce.
Mohl přijít i odejít prakticky kdykoli kdokoli a také se tak dálo…
Bylo to hezké, místy i takové poetické čtení.
Když se zpětně zadívám na své (či Dangolanovo) působení tam, vnímám ho dnes jako nejisté, poněkud přepjaté vystupování a udělal bych to dnes jinak. Ale tenkrát se mi to docela líbilo. Jen jsem to tenkrát časově nezvládal a nakonec jsem tam nepobyl dlouho
Nu a dalo mi to… asi hlavně takové elementární základy psaní na Abarinu.
Garry tam tehdy nadhodil jisté základní myšlenky jak tu psát, které jsem do té doby nesměle obkoukával od ostatních. Třeba žádný úzus týkající se zvýraznění přímé řeči tehdy nebyl, spíš se teprve tak nějak tvořil. Některé myšlenky nepřežily nebo byly pozměněny, ale třeba toho, že příspěvky kratší než čtyři řádky nejsou obvykle skoro k ničemu, se držím dodnes. :-D

3. Tak nepochybně, bylo to jiné.
Nejnápadnější asi bude rozdíl v rychlosti psaní, tenkrát se psalo i mnohokrát za večer, bylo to rychlejší, časově náročnější, moc se nečekalo. Na druhou stranu, kvalita příspěvků (zvlášť u některých) kolísala… Ale to je vlastně i dneska, někdo je vypsaný, někdo se to učí. A někomu to dělá a asi vždy bude dělat jisté problémy. Ale důležité je, že se baví a když se baví i spoluhráči, nevadí.
Už se také obecně ví, jak psát, každý si to může přečíst v nápovědě. Dnes (alespoň z mého hlediska) je to spíš o kvalitě slohu a příběhu.
Pořád mi ale, stejně jako tenkrát, připadá nejdůležitější komunita hráčů. Jejich chuť pro sebe vzájemně tvořit, společně si hrát a bavit se.

Ashuas
Na všechno je odpověď nevím :-)

Ale možná jsem tam měl postavu Koláčka :-)

= Janika =