O Austinův zlatý brk - vyhodnocení abarinské literární soutěže září 2014

I. místo
Autor: Morniel Modrý
Dílko: Obyčejný zázrak
Body: 7 hlasů

II. místo
Autor: Whurgan
Dílko: Tik tak tik tak…
Body: 6 hlasů

III. místo
Autor: Mario Black
Dílko: Z deníku barda Tamáse
Body: 5 hlasů

IV. místo
Autorka: warsong
Dílko: Zapomenutí: Souboj s nekromantem

Kdo by jej neznal, nu kdo, řekněte?
Bard věhlasného jména a výtečné pověsti. Vítaný na mnoha večírcích, zvaný na spousty slavných událostí. V jiných kruzích si však vysloužil pověst blázna, který píše nesmysly o věcech, které přeci nemohou být pravdou. Že si vymýšlí, jen aby strhl pozornost.

Hlouposti.

Ať už to bylo tak či onak, pravdou zůstalo, že jeho dílo bylo stále v popředí zájmu lidu. Však nejlepším důkazem toho byla Velká knihovna v Palantasu. Pokaždé, když se zde objevila povídka z pera tohoto mistra, byly čítárny doslova nacpané k prasknutí. Nejinak tomu byli i tentokrát. Pravda, tento měsíc byl, k nelibosti radních, na nová dílka plodná a Morniel měl zdatnou konkurenci poetů neméně slavné pověsti. Ovšem nakonec se stejně nejvíce povídalo o jeho poslední povídce. Nebyla jediná knajpa, jediný večírek, kde by alespoň nezněla věta „Četli jste to o tom zázraku stvoření z jiného světa?“, či neukápla slza dojetí do vyšívaných kapesníčků i sepraných zástěr.

Zrovinka se vracel z jednoho velmi vydařeného zapíjení svobody.
Bylo už těsně před rozbřeskem. Na obzoru šíralo a mokré křidlice cimbuří začaly odrážet první sluneční paprsky.

„Víno víno, ach to víno, požehnáno jest, dnes nad ránem dělal jsem mu čest…“ rozmáchlým gestem otevřel svou skromnou komůrku zájezdního hostince, kde přespával, když jej cesty zavedly do tohoto kraje. Houpavým krokem starého námořníka došel až ke stolíku. Elfí slzy, temně rudý klenot ze sklepů prastarého národa, rozehřál jeho tělo a roztančil jeho krok. Byl to nevšední zážitek, okusit takový skvost mezi víny. Lepé už ten den snad ani nemohl začít.

I když…

Konečně.
Plamínek svíce se neposedně zachvěl. Poskočil a nakonec přeci jen zesílil. Morniel opatrně stáhl dlaně, kterými toho malé neposedu chránil, než se úplně rozhoří. Bledé světlo se rozlilo po místnosti.
Nevěřícně koukal na věci, které tam ještě minulého večera nebyly. Na stolku, hned vedle svícnu, ležela mahagonová skříňka s vyrytým symbolem Velké knihovny na svém víku. Zvlhly mu dlaně, když k ní opatrně natáhl chvějící se prsty. Nakonec se však vzácného dřeva nedotkl. Místo toho sáhl po lahvi. Křišťálové sklo dovedně vyfoukáno do ladných tvarů, zdobené reliéfy révy. Vypadala staře. Dokonce velmi staře. Opatrně ji otevřel a přivoněl k jejímu obsahu. Pak nalil trochu zlatavé tekutiny do křišťálové číše, která se zde z ničeho nic objevila.

Z ničeho nic?
Hloupost…
Musela zde být spolu s ostatními dary. Jen ji náš poeta musel přehlédnout. Jak by se tu jinak objevila…

Oknem se prodraly první paprsky ranního slunce. Udeřily do čirého skla a daly zlatavé tekutině život. Víno se zčeřilo, zavířilo ve sklenici a zajiskřilo vstříc novému dnu.

„ Novus elas litin revi.“

Prostý text na karafě jakoby zazpíval na celý pokoj.
Morniel pozvedl číši ke rtům až s posvátnou úctou. Myslel si, že dnešní den nemohl začít lépe. A on mohl.

„Den by měl začít bílým vínem.“ zašeptal bard tiše, aniž by tušil, že to hlásá nápis na karafě bílého vína, které pocházelo ze stejný sklepů, jako včerejší rudé.

Elfí rosa.

Ovanula jej vůně starých pergamenů, inkoustu a okvětních lístků růží.
Usmál se a pak vychutnal zaslouženou odměnu.

Do poslední kapky.

= Melker =


Dílek tenhle měsíc požehnaně, hlasujících málo. Snad se to další měsíc spraví, tedy s hlasujícími ;)
Nicméně velké gratulace patří tentokrát Mornielovi Modrému, blahopřejeme!

= Redakce NAMRO =