Rudý a modrý

Byli dva.
Jeden magií, jeden Světlem, vládli.
Rudý jako oheň, modrý jako led.
Modrý jako voda, rudý jako krev.

Byli hodní.
Měli plno přátel dalších.
Nikdy nepoznali smutek.
Nikdy nepoznali smrt.

Byli strážci.
Svými křídly dračími, na obloze vládli.
Když přišly rasy smrtelné, pomáhali jim.
Byli pro ně vším, chránili je a přátelili se s nimi.

Byli pro ně posly.
První z draků, co mezi smrtelné chodili.
Přinesli jim magii, přinesli jim víru.
Dlouho byli šťastní spolu, dlouho žili v míru.

Pak přišel stín.
Věk draků vzal, draci umírali.
Svět se změnil, smrtelníci vládli.
Draci už nemohli žít dál mezi nimi.

Přišel smutek.
Nad dušemi bratrů padlých.
Přátelé dávní leželi v prachu.
Bez dechu.

Svět se změnil.
Království rostla a padala.
Vzestup lidí, pád prastarých.
A oni stáli, když svět okolo se měnil.

Krvavě rudý.
Dál už nešířil víru, když šířil jí lid.
Sám se jen schovával.
Mlčky vše sledoval.

Mrazivě modrý.
Magii neučil, lid už uměl ji dávno.
Lid umět jí neměl.
A proto modrý zabíjel lid.

Čas běžel dál.
Lid vládl dál a draci se stáhli.
Silní a mocní, ignorovali lid.
A ti dva?

Jeden knězem byl.
V jeho samotě zjevil se Bílý.
Pomohl mu mezi elfy se vplést.
A Rudý tak opět víru šířil dál.

Jeden mágem byl.
A zabíjel lidí stále dál.
Pak zjevila se Ledová.
Svobodu i magii mu vzala.

A proto teď...
Rudý žije pro víru svou.
Sám a přec mezi jinými.
Osamocený kněz, rudý Xarsharastrasz.

…je každý vězněm...
Modrý bez magie byl prázdný.
Jeho duše křehká nemohla tak žít.
Šílený mág, modrý Jiseragos.

…duše své.

= Šílený Jiseragos =