O Austinův zlatý brk - vyhodnocení abarinské literární soutěže únor 2014

I. místo
Autor: Arathorn
Dílko: sága Těžký úděl padlých
Body: 13 hlasů

II. místo
Autorka: Marín
Dílko: Babička Claudie
Body: 9,5 hlasů

III. místo
Autor: Morniel Modrý
Dílko: Úsvit lidstva
Body: 8,5 hlasů

IV. místo
Autor: Laucian
Dílko: sága Legie Chiméry
Body: 8 hlasy

V. místo
Autor: Michza
Dílko: Svitek Osudu

VI. místo
Autor: Hasonm
Dílko: sága Tering


Arathorn.

Bezstarostný mladík, jehož sametový hlas a veselý smích znal v kraji kde kdo. Stejně tak, jako jeho hbité prsty klouzající po štíhlém krku loutny s lehkostí motýlích křídel. Nejedna známá výletní restaurace či vážená hospoda s dobrým jménem měla tu čest pohostit slovutného barda. Pravda, ještě neměl punc starých a věhlasných mistrů, ale v tomto směru se k cíli blížil rychle.

Poslední dobou jej však víc než písně zajímalo psaní.
Narazil na jeden příběh, po jehož stopách se sám vydal, aby na vlastní kůži zažil to, co mohli prožívat jeho hrdinové. Dokonce o tom sepsal i pár povídek, které poslal mistru Austinovi do Velké knihovny v Palantasu. Neboť i on, ač ještě mlád, velmi dobře znal Velkou knihovnu a její boj s radními města.
Chtěl přispět.
Možná proto, že to tak trochu zavánělo rebelií a té jeho mladá horká krev v žilách tuze dobře rozuměla.

Bylo krásné ráno.
Slunce rozehřívalo meze Medových strání a vzduch voněl jarem, které se dralo na trůn. Šel po stopách Padlých andělů a snažil se co nejvíce nasát atmosféru každého místa. Zrovinka se natáhl na jeden velmi pohodlně vyhlížející plácek a labužnicky nastavil tvář hřejivému sluníčku, když na něj padl stín. Přivřel oči a malinko zamžoural na siluetu postavy ozářenou bodavými paprsky.

„Promiňte, mistře Arathorne…“ promluvil k němu cizinec melodickým hlasem.
„Nerad Vás ruším při ranním rozjímání.“
„Posílá mě za Vámi Austin, abych vám vyřídil srdečné pozdravy a jménem Knihovny vyjádřil naše velké díky za rozvoj a pomoc….“ pokračoval posel hluboký sametovým hlasem.
V mladíkově klíně se zhmotnila pochva s mečem.
Stará řemeslná práce trpasličích mistrů.
Výborně vyvážena zbraň s čepelí ostrou jak břitva, zdobenou leptáním a rytím. Rukojeť z kůže baziliška zpevněná krouceným mithrilovým trnem, patka ze safíru a čepel zdobená obrázkem kolibříka nenechala nikoho na pochybách o tom, o jakou zbraň se jedná.

„To je Kolibřík…!“ vydechl bard překvapeně.

„Vydal jste se na nebezpečné stezky, mistře.“
„Knihovnu by mrzelo, kdyby měla přijít o nadějnou mladou krev…“

„Tady, malý dárek.“
„Něco na památku a poděkování za Váš přínos…“ S těmi slovy se v mladíkově klínu zhmotnila mahagonová skříňka se symbolem Velké knihovny. Uvnitř, na tmavě rudém sametu, odpočíval zlatý husí brk.

„Ale to je mo….“ slova protestů odumřela na rtech. Po cizinci nebylo ni vidu, ni slechu. Zůstala tu po něm jen vůně prastarých pergamenů, inkoustu a okvětních lístků růží.

„S Kolibříkem si nelamte hlavu, mladíku.“
„Až nebude jeho služeb třeba, sám si najde cestu zpět…“

= Melker =


Děláte nám radost, milí autoři, opravdu děláte! Tolik pěkných dílek, tolik vícedílných ság! A jak je vidět, čtenáři vaši snahu oceňují, jak se dá soudit podle počtu hlasujících.
Jen tak dál!

A nyní už – sláva vítězi a čest poraženým – a tím vítězem je pro tento měsíc Arathorn!
Gratulujeme!!!

= Janika =