3. Brissa

Brissa se narodila do středně bohaté rodiny.
Matka byla né příliš úspěšná obchodnice a otec byl žoldák.
Brissa svého otce v dětství vídala jen málo. Jako žoldák býval celé měsíce na taženích, ze kterých se nemusel už nikdy vrátit.
Když bylo Brisse 10 let, otec se vrátil. Byl těžce raněn a jeho noha už mu nesloužila jako dřív. Stal se z něj vysloužilý veterán a své mrzáctví nesl velmi těžko.
Pocit méněcennosti utápěl v alkoholu, a když byl opilý, netajil se tím, že chtěl raději syna, kterého by mohl naučit bojovat.
Brissa si často potají brala otcův meč a neohrabaně se s ním oháněla ve stodole. Na tak mladou dívku byl těžký a její cvičení bylo dobré spíše jako posilování, aby v budoucnu podobný meč mohla udržet. Chtěla se naučit bojovat, ale měla strach z otcova výsměchu či odmítnutí.

Když se Brissa jednoho večera vydala opět do stodoly cvičit s otcovým mečem, zranila se o jeho ostrou čepel.
Když se jí otec zeptal na ránu, kterou si způsobila, řekla mu pravdu a prosila ho, aby jí cvičil.

V následujících letech se Brisse dostalo výcviku a vojenské výchovy stejně takové jakou by dostal chlapec.
Její tělo zesílilo a naučila se mistrovsky zacházet s mečem, lukem i kopím.

Otec měl pár přátel v armádě, zkušené vojáky a žoldáky, kteří jí naučili mnohem víc, než by jí mohl naučit on sám.
Byl na Brissu nesmírně pyšný. Když bylo Brisse 19 let, její výcvik byl u konce. Otec jí věnoval svůj meč a prodal svou zbroj, aby za peníze mohl Brisse koupit kvalitní luk a koženou zbroj, která by jí sedla na její krásné tělo.

Brissa byla krásná a nebezpečná. Zajímala se o ni spousta mladíků z vesnice, ve které žila. Ona však snila o žoldnéřské kariéře stejně jako její otec. Nechtěla žádný vztah, ale lásce se nedá poručit.

Zamilovala se do syna chovatele koní. Jmenoval se Radhook, byl krásný, vysoký a často Brissu brával na projížďku na těch nejkrásnějších koních, které choval.
Za západu slunce jezdili doprostřed obilných polí, kde spolu ulehli do zlaté plodiny a oddávali se mazlení.

Brissa se zamilovala natolik, že chtěla svůj žoldnéřský sen zahodit a vyměnit ho za manželský svazek s Radhookem.
Její otec to chápal a matka měla velikou radost, že přišla konečně k rozumu.

Osud však Brisse nachystal krutou ránu, která jí ukázala nový směr.

Jednoho dne odjel Radhook se svým otcem prodat pár koní do nedalekého města. Cesta vedla přes nechvalně proslulý les zvaný Blackwood, ve kterém se nedávno usadila skupina banditů.

Druhý den se do vesnice donesla zpráva o Radhookovi a jeho otci. Našli je podřezané u lesní cesty.
Bez koní, bez bot a bez zlata. Polonahé mrtvoly odrané o vše, co mělo nějakou cenu....

Brissa přišla o svou lásku. Nejprve zdrcená, později plná hněvu, oblékla svou zbroj, vzala si luk , meč a vydala se do lesa pomstít Radhooka a jeho otce.

Hlučná banda špinavců, veselících se u ohně a oslavující svůj nedávný lup, se dala vystopovat snadno.
Když prvnímu z nich přistál do hrdla šíp a skácel se jak špalek přímo do ohně, tak humor banditů náhle vyprchal a nahradily ho zmatené výrazy strachu.
Další šíp protl vzduch a zarazil se v těle dalšího bandity. Ostatní pobíhali a snažili se v rychlosti posbírat své zbraně, které během oslavy poházeli po zemi či opřeli o stromy.

Brissa vystřelila ještě dva šípy, z nichž si každý našel svůj cíl. Zbývalo ještě pár banditů. Rozhodla se, že chce vidět jejich výraz, až do nich zarazí meč a pořádně s ním otočí.
Zvuk meče vytaženého z pochvy zarezonoval mezi stromy a Brissa se rozeběhla směrem k vyděšeným banditům. Nedala jim nejmenší šanci. V problikávajícím světle ohně se ozýval zvuk smrti... Chroptění a rány mečem, který se zasekává do masa.
Když Brissa vytáhla svůj meč z posledního lumpa, čekala, že ucítí úlevu, pocit, že pomstila Radhooka nebyl však takový, jaký čekala. Necítila nic než bolest ze ztráty a nenávist vůči mrtvým, co leželi okolo.

V ten den se rozhodla, že bude brát životy vrahům a lumpům. Rozhodla se, že se stane lovcem lidí.

Brissa se za pár let stala uznávaným lovcem lidí. S šípem v těle skončilo mnoho lidí, orků , elfů dokonce i vlkodlaků, na které byla vypsaná odměna. Brissa se nebála nikoho a svůj talent na zabíjení zkušenostmi ještě mnohem více zdokonalila.

Osud jí však jednoho dne přichystal další krutou zkoušku. Brissa se zamilovala do jednoho z lumpů (a on do ní), na kterého byla vypsána tučná odměna. Byl to elf. Velice krásný, charizmatický a také šikovný bojovník. Brissa se ho pokusila několikrát zabít a při několika bojích došlo k osobnímu kontaktu, během kterého zajiskřilo i něco jiného než meče.
Jmenoval se Írimo a byl jediný, kdo dokázal přežít tolik pokusů o vraždu od Brissy. To jí do jisté míry také imponovalo a tak odstartovali hru na kočku a myš.

Byla to hra zábavná, ale občas i nebezpečná, jelikož se jejich osobní kontakt omezoval na řinčení mečů kopance do citlivých míst, pády, modřiny, krev a občas i nějaký ten uloupený polibek, který byl v zápětí oplacen pěstí či kopancem.

Jenže po Írimovi šlo časem víc a víc lovců. Brissa již nebyla jediná, jelikož Írimo nelenil a v době, kdy zrovna neprovokoval Brissu, si přivydělával vykrádání šlechtických pokladnic a přepadáváním výběrčích daní.
Bohužel Írimo našel své místo na konci meče jiných lovců. Nedokázal se ubránit přesile. Jeho tělo pověsili na strom pro výstrahu ostatním zlodějům. Brissa ho odřízla a pohřbila... Od té doby si zakázala jakoukoliv lásku. Aby se pojistila proti další bolesti, sehnala si lektvar proti lásce a zamilování. Dává si doušek každý den, aby udržela své srdce vyhaslé. Věří, že jedině tak jí smrt
nevezme další milovanou osobu...