pátek 31. ledna 2014

Smršť otázek pro zvídavé abariňáky

Prohání se ztemnělými ulicemi, pátrá a číhá. Nepřestává slídit, ví, že tady někde je a dnes si na něj počká. A když nakonec vycítí svou oběť, zaútočí. Zběsile.  Tentokrát na jednoho z našich abarinských psavců – Lorda Corvina

Začneme třeba tím, co se ti vybaví, když se řekne Abarin?
Očekávání, napětí, relax.

Jak se Abarinu daří tvá očekávání naplňovat? A jak jsi na něj vlastně narazil?
No, ta očekávání… Velmi často končí jeskyně předčasně, tak to zamrzí, ale samotný průběh je velmi uspokojivý. A mé nalezení Abarinu je delší příběh.

No, jen povídej…
Před časem, už to letos bude čtvrt století, jsem začal jezdit na vandry. A venku člověk potkal lidi různé, neřku-li podivné. Jedním z nich byl i kamarád Marťan z Přerova (tímto zdravím jeho manželku vystupující na Abu pod nickem Lescou). Nejdřív jsme se potkávali náhodně, pak jsme na vandry začali jezdit spolu, pak jsme jezdili na skály a nakonec mne seznámil s DrD. Dračáky u Trpaslíka v Babicích byly náročné ve vícero směrech :) . Ale kamarádi byli daleko, a tak když absťák rostl, tak jsem se tenkrát v zaměstnání mých snů zeptal strejdy Googla a vypadnul Abarin.

Takže obdobný osud jako některých z nás. Absťák po živém hraní a hledání alternativy.  A vybaví se ti ještě, jaké to bylo, když jsi na Ab zavítal prvně?
Bylo to pro mě něco nového, neprobádané území. Měl jsem to štěstí, že jsem se hned ze začátku dostal do Kuzlovy Poradny pro nováčky. Byla to skvělá jeskyně a první kroky velmi usnadnila. Má nejoblíbenější postava vznikla právě pro tento příběh.

Jakápak to byla postava?
Ještě je. Je to skřítek Sklíčko. Ještě dítě, alchymista, s čarodějnickýma kouzlama své rasy a totální pacifista. Smíšek, děsně ukecaný, zvědavý jako každé dítě a bez pudu sebezáchovy (i když strach u něj občas problikne).

Věřím, že s takovou postavou si užiješ spoustu legrace a ostatním dokážeš připravit perné chvilky. Je nějaká taková chvíle, co ti uvízla v paměti?
Je jich povícero. Třebas jak sedíme u Kuzla v hospodě, já s několika polštářky pod zadkem (takže jsem mohl mít hlavu nad stolem), na stole jídlo a já ve smíchu naprskal nudle z polívky na kolem sedící spoluhráče. Nebo v dramatičtější vložce jsem použil kouzlo teleportace a gryf jedné z postav mě pak hledal (nebyl jsem daleko)… Jak říkám, je toho povícero.

To věřím, takový malý roztomilý záškodník :-)
Když jsi nakousl oblíbenou postavu, nemohu se nezeptat – Je nějaká postava, charakter, který by sis chtěl zahrát, ale ještě k tomu nebyla možnost. A naopak je nějaký typ postavy, o kterém víš, že bys nikdy hrát nemohl?

Jsem zatížený na alchymisty a jiné povolání mě ani moc neláká. Mám sice postavu lidského kouzelníka Kruciuse z Démonova, což je značně komická postavička, ale ještě v žádném dobrodružství nebyl. Naopak bych nemohl hrát zloděje- sicca. Tohle je zcela mimo můj záběr.

Hmm a kdybys ty sám mohl být alchymistou, ať už například v době Rudolfa II. nebo alchymistou fantasy světa, dovedeš si představit, co bys chtěl vyrobit?
Pokud by to měl být alchymista 16. století, tak asi penicilin. Spousta věcí v té době už vynalezena byla, ale kvůli rychlosti komunikace byla zcela nedostupná, nebo pouze známa ve velmi úzkém kruhu učenců. Stačí jen vzpomenout na problémy s pitvou, jejíž veřejná demonstrace o sto let později prostavila Jána Jesenia. A to v té době už probíhaly mozkové operace, byla známa opakovací kuše, z astronomie čerpáme dodnes a o matematice celkově se nemá ani smysl zmiňovat.
Být alchymistou ve fantasy světě… To by byla výzva, zvláště pokud by bylo možno mít i současné vědomosti. Ve spojení s fyzickou magií by to byl zcela jiný level.

Alchymisty ještě úplně neopustíme, i když zabrouzdáme trochu do jiných vod.  Kdo čte Články, mohl narazit na tvé povídky ze série o alchymistickém učni. Jak se učeň  Penamo zrodil?

Na jedné z dračákových session u Trpaslíka byla část jeskyně natolik úsměvná, že jsem se ji rozhodl zvěčnit formou povídky. Napsal jsem pár odstavců - a šlo to k ledu. Myšlenka mě neopustila, a po několika měsících jsem byl rozhodnut napsat povídku jinou.
Byl jsem si jistý pouze tím, že hrdina bude alchymista, že to bude učeň, a že to bude nešika. Zbytek vznikal za pochodu. U první povídky jsem neměl ani osnovu, psal jsem příběh na papír tak, jak mě napadal. Podobným způsobem psal i sir Doyle svého Sherlocka Holmese, pokaždé byl překvapený, kam se příběh ubírá. Další dobrodružství už byla plánovaná více, ale pokaždé musela nejdřív uzrát.

Když už jsme nakousli to psaní, píšeš jen tak pro radost? Nebo máš i nějaké větší ambice?
Penama bych jednou rád dotáhnul do velikosti schopné tisku a věnoval své dceři, jinak je mi jasné, že na mistry pera (jako je třebas Ion) nemám. Chybí mi k tomu sebekázeň.

Každopádně budu držet palce, ať tvůj záměr vyjde.
Teď mi ještě prozraď, když sám píšeš, jistě i hodně čteš. Máš nějakého oblíbeného autora, nějakou oblíbenou knihu?

Kdybych je měl vyjmenovat všechny, tak se nám to protáhne do kuropění. :D Ale dost mě oslovili např. Scortia-Robinson, Baldwin, sir Doyle, Verne, Weber, Tom Clancy, Roger Zelazny a mnozí další. Vzhledem k tomu, že čtu rychle a už spooooooustu let, je ten seznam dost nekonečný.

To znám, čtení není nikdy dost.:-)
Ale když mezi autory padlo i jméno Zelazny, říkám si, zda tvůj nick má něco společného s Corwinem, hlavní postavou série Amber.

Jj, to je on, akorát jsem se překlepnul a dal jednoduché "v".
Jsou mi blízké jeho vlastnosti, tak, jak je v knize popsán. Po osobním setkání bych možná změnil názor. :D

V průběhu rozhovoru jsme se už o tobě něco málo dověděli, jsem zvědav, co nám na sebe ještě práskneš. Jak vypadá takový všední den lorda Corvina?

Pracuju v nepřetržitém provozu, takže něco jako univerzální všední den neexistuje. Při denních směnách jsem od tmy do tmy v práci, na nočních je to podobné. V harmovolnu v rámci možností relaxuju u PC nebo knížky, nebo plním rodinné povinnosti. Nákupy, úklid, školka, lékař…. A nebo o víkendu od ranního kuropění do pozdní noci poslouchám mluvení dcery. Nejde to vypnout. Tak mne napadá…. Sklíčko je asi stvořený podle ní. :D

A máš něco jako svůj životní sen?
Každý má nějaký sen. Některé se splní, jiné je lepší jen snít.

Na tom něco bude. :-)
Když jsi na začátku zmínil, že jezdíš rád na vandr, daří se ti tohle ježdění zvládat i s rodinou? A máš nějaké oblíbené místo?

Manželka na vandry nejezdí, takže jsem už léta nebyl. Oblíbená místa… Pulčiny a okolí, Křišťálová rokle v Jeseníkách, Rešovské vodopády a Český ráj – Hruboskalsko.

Takže rád poznáváš krásy naši vlasti?
Ještě bych rád nějaké poznal. Někdy bych rád prošel České Švýcarsko, labské pískovce, Jizery..

Je pravda, že těch krásných míst, co čekají na objevení, je u nás opravdu nepočítaně.
Takže bys měl přeci jen manželku zkusit na vandr vytáhnout.:-)

To už jsem zkoušel. :D Jednou. Zkolabovala za startovní čárou.

:-)
A protože jsme se přiblížili do finále, je tady pro tebe závěrečný prostor pro tvůj vzkaz abariňákům. 
...tak to jsi mě zaskočil….
Nicméně před spooooustou let běžel v TV jeden seriál, a zapamatoval jsem si z něj úvodní motto:
Jen volnost, jen víra Tvá, pevná, i když křehká, silou je, jež dere se i proti větru.
Myslím, že toto motto je důstojným odkazem. :)

Díky za tvůj čas
Rádo se stalo.

= lord Corvin a Morr =

2 komentáře:

  1. No to je krásný rozhovor. Doma budu pozdravovat i u trpaslíků a ty taky pozdrav ženu a hlavně pevné nervy. ;)
    Lescou

    OdpovědětSmazat
  2. Musím říci, velice mě těší lorde Corvine!

    Tak třebas někdy někde na vandru...

    Melker

    OdpovědětSmazat

1. Do velkého textového pole napište komentář
2. Vyberte podpis, lze i anonymní
3. Klikněte na tlačítko "Přidat komentář"
4. Opište písmena z obrázku (ochrana proti spamu)