Mikuláš...

Proč naděluje Mikuláš? Už za svého života byl velmi oblíbený mezi lidmi, proslul štědrostí k potřebným, jako obránce víry před pohanstvím a zachránce nespravedlivě obviněných. Pro množství zázraků, které se udály na jeho přímluvu, je také někdy zván Mikuláš Divotvůrce.

Určitě víte, že svátek sv. Mikuláše připadá na 6. prosinec. Proto v katolických zemích chodí v předvečer před jeho svátkem sv. Mikuláš v biskupském rouchu, hodné děti obdarovává a nezbedné kárá. Biskupské roucho nosí dnešní Mikuláš oprávněně, neboť podle církevní tradice se stal Mikuláš biskupem v Myře.

Mikuláš se narodil někdy kolem roku 280 našeho letopočtu v řeckém městě Pataře. V mládí rozdal všechen svůj majetek chudým a potřebným. Po vykonání cesty do Svaté země se kolem roku 300 stal biskupem v Miře v tehdejší Likii. Zanedlouho nastalo velké pronásledování křesťanů a Mikuláš byl roku 310 zajat, mučen a nakonec poslán do vyhnanství. Roku 325 vystoupil na koncilu Niceském, kde obhajoval existenci Nejsvětější trojice. O jeho dalším životě toho moc známo není, víme pouze přibližné datum smrti a to 6. 12. mezi rokem 345 a 351. Zemřel v Miře a tam byl pochován. V roce 1087 uloupili ostatky biskupa Mikuláše italští námořníci a převezli je do Bari v Apulii. Tam je uložili do nově postavené baziliky svatého Mikuláše a papež Urban II. posvětil roku 1089 kryptu s Mikulášovou schránkou.

Kult sv. Mikuláše je doložen od 6. st., kdy mu byl zasvěcen chrám v Konstantinopoli. R. 1087 převezli jeho ostatky italští kupci z Myry do Bari v italské Apulii, a proto je někdy označován i jako Mikuláš z Baari. Od 11. st. patřil k nejpopulárnějším světcům.

Jako všichni světci z jeho doby nebyl sv. Mikuláš z Myry nikdy oficiálně prohlášen svatým, jeho uctívání se prostě stalo součástí víry širokých vrstev a zvolna se šířila, k její největší expanzi dochází od 8. století v Rusku, jehož je patronem. Postupně se jeho kult šířil i do dalších slovanských zemí a od 10. století do Evropy, zvláště Německa, Francie a Anglie. Za svatého ho uznávají všechny křesťanské církve, které úctu ke svatým praktikují.

Legenda o šlechtici a jeho třech dcerách

Jde o jednu z nejstarších legend o sv. Mikulášovi, která se dochovala ve vícero podobách. Podle nejextrémnější verze zchudlý šlechtic poslal své tři dcery do veřejného domu, aby si vydělaly na věno. Mikuláš jim podle legendy hodil oknem po jednom sáčku se zlaťáky, takže mohly ukončit svou činnost a vdát se. Umírněnější a poměrně rozšířenější verze podávají celou záležitost tak, že zchudlá rodina uvízla v dluzích a vše směřovalo k tomu, že otec skončí ve vězení pro dlužníky a dcery budou prodány a odvlečeny do veřejných domů (resp. tam bez prostředků a věna nakonec stejně skončí). K čemuž však nedošlo díky zásahu sv. Mikuláše, v jehož popisu se obě verze shodují. Rodina tak unikla z dluhů a zbylo i na věno.

Vzhledem k této legendě (a její „extrémní“ variantě) je světec též označován jako patron prostitutek, jsou tím však myšleny především bývalé prostitutky, či sexuální otrokyně. Na stejné legendě je též založena tradice mikulášské nadílky.

Legenda o třech dětech

Podle této legendy sv. Mikuláš vzkřísil tři malé děti, které zlý hostinský zavraždil a uložil nasolené do sudů. Někteří ji označují za zveličení založené na Mikulášově přezkoumávání rozsudků smrti a zachraňování nespravedlivě odsouzených před popravou, kdy se ze záchrany před popravou postupně stalo vzkříšení.

Regionální rozdíly panují ve složení Mikulášova doprovodu. Jeho nejčastějším pomocníkem bývá čert, kterého si svatý Mikuláš údajně ochočil. V Rakousku, Bavorsku, Chorvatsku nebo v Maďarsku se po Mikulášově boku objevuje jeho strašidelnější obdoba zvaná Krampus. V Česku a na Slovensku Mikuláše a čerta běžně doprovází i anděl, v Polsku někdy Sněhová vločka.
V Rakousku Mikuláše doprovází také anděl. Nosívá velkou knihu, v níž jsou zaznamenány všechny činy hodných i zlobivých dětí. Někde nechybí takzvaný guatseltrager, tedy nosič sladkostí. Tento starý muž vláčí koš s dobrotami.
V Německu chodí nejčastěji trestat zlobivé děti na místo pekelníka Pacholek Ruprecht (Knecht Ruprecht) s řetězy a metlami. Postava zlého protějšku hodného Mikuláše má však v německých zemích řadu lokálních variací.

Taťka rákoska na zlobivé belgické děti
Originálního společníka má nizozemský a vlámský Sinterklaas, kterého doprovází Černý Petr. Připomíná maurského služebníka, jehož si v minulosti s oblibou pořizovali španělští šlechtici a bohatí kněží na špinavou práci. Ve frankofonní části Belgie chodí s Mikulášem Taťka rákoska, ve Švýcarsku zase vousatá postava v dlouhé černé kápi zvaná Schmutzli.

Některé země však svátek svatého Mikuláše neslaví, například Rusko. Ve Francii jsou jeho oslavy běžné jen v okrajových částech jako v Alsasku či Lotrinsku, které v minulosti patřily pod jiné státy. Mikuláše neslaví ani Britové. Na ostrovech se tento světec přerodil v postavu zvanou Father Christmas,

Obyvatelé Bari slaví Mikuláše 8. května, tedy v den, kdy byly převezeny jeho ostatky. Uspořádají velikou slavnost, věřící plují po moři na člunech k Mikulášově soše. V předvečer svátku prochází ulicemi města velkolepý průvod.

Svatý Mikuláš je patronem:
Ruska, Lotrinska, ministrantů, dětí, panen, obchodníků, lékárníků, hostinských, obchodníků s vínem, výrobců a obchodníků s parfémy, poutníků a cestujících, advokátů, soudců, notářů, lodníků, rybářů, námořníků, vorařů, mlynářů, pekařů, obchodníků se zrním a se semeny, řezníků, sládků, lihovarníků, sedláků, tkalců, obchodníků s krajkami a suknem, kameníků, dělníků v kamenolomech, knihařů, knoflíkářů, svíčkařů, hasičů, zajatců, za šťastnou svatbu,proti nebezpečí vody a na moři a proti zlodějům.

PS: Byl inspirací pro vytvoření mýtické postavy Santa Clause, která de facto vznikla zkomolením jeho jména, dodáním dalších atributů.