Advent plný dávných zvyků a obyčejů

Za nedlouho tady budou vánoce a těm předchází období čtyř neděl, které se nazývají advent. Co je vlastně advent, proč se slaví a jaké obyčeje se k tomuto období pojí? V dnešní době většina lidí ví o adventu jenom to, že to jsou čtyři týdny před vánoci a víc nic. Co, ale tato doba znamenala pro naše předky a jaké zvyky dodržovali?

Adventem je nazýváno období čtyř neděl před vánočními svátky. Slovo advent pochází z latinského slova adventus a v překladu znamená příchod nebo očekávání. Z křesťanského pohledu je to očekávání narození Ježíše Krista a také příchod druhého života po smrti. V pohanských dobách, bylo toto období spojováno se zimním slunovratem a tudíž je chápáno jako očekávání jara, kdy se všechno znovu zrodí po dlouhé zimě. Období adventu, bylo totiž vázáno k zimnímu slunovratu, daleko před příchodem křesťanství. Ve starém Římě v období kolem 17. - 22. prosince začínaly Saturnálie, podle toho se pak konaly lidové slavnosti. S příchodem křesťanství, ve snaze omezit předkřesťanské tradice a zvyky, začali křesťané právě v tomto období, slavit narození Ježíše Krista (do té doby se slavilo až 25. března). Příchodu spasitele předchází právě ony čtyři týdny, které mají být ve znamení klidu, rozjímání a duchovní přípravy.

Teprve kolem 8. století se zkrátilo období adventu na čtyři týdny, do té doby to bylo týdnů šest. Kvůli prohloubení křesťanské tradice se do tohoto období prolnuli také významní světci jako sv. Kateřina, sv. Lucie, sv. Barbora, sv. Mikuláš a sv. Ondřej. Na svátky těchto světců se navázaly lidové tradice, které měly kořeny již v předkřesťanské době.

25. listopadu svatá Kateřina

Na svátek svaté Kateřiny, vlastně končí před adventní období, v tento den se naposledy konaly velké slavnosti, svatby a zábavy. Kateřinské zábavy měly na starosti ženy, platilo tzv. ženské právo. Ženy platily muzikantům za hudbu, mužům za útratu, připravovaly občerstvení a vybíraly si s kým budou tančit. Na svátek svaté Kateřiny bylo zakázáno pracovat se vším, co mělo kolo, nesmělo se mlít v mlýnech ani příst na kolovratech. Byl to den, kdy skončila zábava a začalo adventní období.

30. listopadu svatý Ondřej

V tento den děvčata a chlapci především na vesnicích věštili z různých úkazů, co je čeká. Děvčata se snažila zjistit, kdy nebo za koho se provdají. Jedním ze způsobu jak dívky zjišťovaly, za koho se provdají bylo např. to, že si dívka napsala na cedulky jména nejoblíbenějších mládenců a ty si pak vložila na noc pod polštář. Když se vzbudila, vytáhla jednu z cedulek a podle toho, které jméno tam bylo napsané, zjistila kdo jí je souzen.

4. prosince svatá Barbora

Na svatou Barboru chodily po vesnici a příbytcích dívky oděny v bílém ošacení s bílým závojem na hlavě (bílá barva symbolizovala čistotu a nevinnost). Většinou chodily ve dvojici nebo po třech, jedna měla v pravé ruce košík s jablky, ořechy a cukrovím, tím obdarovávaly děti, v levé ruce měly metličku na zlobivé děti. Příchod ohlašovaly zvonečkem a šleháním metličkou na okno. Chodily po domech a jakoby vymetaly z obydlí zlé síly, aby očistily domovy od všeho zlého a chránily domácnost a zdraví lidí.

Ke svaté Barboře se také váže tradice, kdy si svobodné dívky uřezávaly třešňové větvičky. Větvička musela být ze stromu minimálně deset let starého a řezala se přesně v okamžiku, kdy se na obzoru objevil první sluneční paprsek. Větvička se dala do vázy a čekalo se, zda vykvete na Štědrý den, což znamenalo brzké vdavky.

Jindy si děvče uřízlo více větviček, každá dostala jméno jednoho z oblíbených chlapců a věřily, že se vdají za toho jehož větvička jako první vykvete.

Dívky také věřily, že ukrytý kvítek z barborky jim pomůže přivábit milovaného chlapce.

Vdané ženy a ženatí muži si také dávali větvičky do vázy, podle toho kolikátý den od uříznutí vykvetla, tolikátý měsíc v následujícím roce byl pro dotyčného šťastným.

6. prosince svatý Mikuláš

Mikuláš byl biskup, který po tři noci obdarovával lidi, aby jim pomohl z chudoby a k lepšímu a šťastnějšímu životu. Odtud je tedy tradice obdarovávání. Později začal Mikuláš, čert a anděl obcházet příbytky a obdarovávat hodné děti pamlsky a ovocem a zlobivé uhlím a brambory. Mikuláš symbolizuje úctu, anděl klid a čert má za úkol nahánět strach nezbedníkům. Mikuláš se nejprve optal rodičů, jestli bylo dítě hodné. Pokud ano, nadělil mu anděl ovoce a sladkosti a jestliže zlobilo dostalo od čerta bramboru nebo uhlí.

Někde chodil Mikuláš osobně, jinde dávaly děti před spaním punčochu za okno a ráno v ní nacházely zaslouženou odměnu.

7. prosince svatý Ambrož

Tam kde byl kostel zasvěcen svatému Ambrožovi, bylo zvykem, že se v tento den objevoval a honil děti kolem kostela. Měl na hlavě černou špičatou čapku a závoj přes obličej, dlouhou košili, v levé ruce uzlíček se sladkostmi a v pravé ruce koště polepené bílým papírem. Za soumraku ho čekaly u kostela děti, které na něho pokřikovaly a on je honil. Při tom mu čas od času vypadly z uzlíku nějaké sladkosti, které děti sbíraly a on je při tom chytal.

13. prosince svatá Lucie

Lucie znamená v překladu zářící nebo světlá, což je vlastně předzvěst zimního slunovratu, návrat slunce a světla. Na svatou Lucii chodily děvčata po příbytcích, kam přinášely pozdravy a měly ochránit domácnosti před posledními zlými vlivy zimních sil, aby nemohly poškodit zdraví lidí, nebo nezničily hospodářství. Děti, které se uměly pěkně pomodlit obdarovaly, ostatním hrozily metlou. V tento den nesměly ženy a dívky prát ani příst.

Adventní období je tedy obdobím předvánočních příprav, kdy se uklízí, peče, chystají se betlémy a vánoční výzdoba. V tomto období také začínaly tzv. přástky. Když skončily práce na polích, v sadech a ve stodolách, ženy se po večerech scházely, předly a draly peří. U toho si povídaly, zpívaly a četly. Tímto způsobem se seznamovaly s minulostí a sdělovaly si své zkušenosti a moudra.

K adventu také neodmyslitelně patří adventní věnec, na kterém jsou čtyři svíce, z nichž každá představuje jednu adventní neděli. Nejstarší zmínka o adventním věnci je až z roku 1838, není to tedy až tak dávná tradice. Věnec znamená symbol vítězství a důstojnosti, má vyjadřovat hold tomu, kdo je očekáván. Kruh symbolizuje společenství lidí a Boha. Plápolající svíčky mají vyjadřovat přicházejícího Krista.

V období adventu se také zpívají adventní písně – koledy, které jsou sestaveny podle biblických příběhů. Zpívaly se na ranních mších v kostelích ještě za tmy. Tma zde hrála důležitou roli, aby si lidé uvědomili důležitost světla a připomenout věřícím, že ono světlo na které všichni čekají, je narození Ježíše Krista.

Děti mají své adventní kalendáře, dnes jsou to většinou papírové kalendáře s okénky, ve kterých se ukrývá čokoláda. Dříve byly tyto kalendáře doslova uměleckým dílem, zobrazujícím výjevy z bible.

I v dnešní době si můžeme advent zpříjemnit některým z dávných zvyků našich předků. Nadšené z toho budou především naše děti. Pokusme se zapomenout na stres a zkusme si vychutnat toto období jak nejlépe to půjde. Zapomeňme jednou v roce na všechny starosti a vychutnejme si krásné okamžiky s rodinou. Vůbec nezáleží jestli patříme mezi věřící nebo ne, užít si příjemnou atmosféru v rodinném kruhu se dá nejlépe právě o vánocích.

A nezapomeňte, že i když to tak venku zatím nevypadá a světla stále ubývá. Už brzy se začne blýskat na lepší časy, sluníčko se k nám začne opět vracet a to přeci stojí za oslavu!

Zdroj: Senorita.cz