Soutěž – rčení a úsloví – vyhodnocení

Jak se zdá, tak tahle soutěž byla buď moc náročná, nebo bylo otázek moc, anebo se vám prostě nechtělo přemýšlet ;)
Asi pro to došla jen jedna odpověď, a i když se dvěma chybami, myslím si, že si jediná účastnice rozhodně výherní tyrkysovou hvězdičku zaslouží.
Takže velké gratulace spolu s hvězdičkou posíláme Mirelaridon!

A tady už máte správné odpovědi – vyznačené tučně.


1. Slyšet trávu růst

A. Bytostí, které se to dařilo, byl jeden z dvanácti nordických bohů, Heimdall. Měl tak dokonalý sluch, že prý slyšel, jak roste tráva na zemi a vlna na ovcích.

B. Rakousko-uherský panovník Ferdinand Dobrotivý, známý hlavně svým mdlým rozumem, se vyznačoval i mimořádnou přecitlivělostí a ustrašeností. Tvrdil, že „slyší růst trávu, a zvlášť jetel“.


2. Být v sedmém nebi

A. Sedmé nebe se jmenovala část visutých zahrad Semiramidiných, oplývajících krásou a a svěžím ovzduším.

B. Alláhův prorok Mohamed vylíčil v Koránu, že Bůh stvořil sedm nebes v poschodích nad sebou, a názorně vypočítal i rozkoše, které na vyznavače islámu v jednotlivých patrech čekají. V sedmém, posledním nebi, vrcholu štěstí a blaženosti, dlí i Alláh.


3. Hledat včerejší den

A. Klausovi, dvornímu šaškovi kurfiřta Johanna Friedricha Saského, si jeho pán jednou postěžoval, že ztratil den. Chtěl říct, že jej promarnil. Nato ho šašek utěšil, že budou pilně hledat a ztracený den jistě najdou.

B. Při přechodu z kalendáře juliánského na gregoriánský v osmdesátých letech 13. století bylo třináct dnů přeskočeno, a vlastně tedy nikdy nebyly. Staly se symbolem toho, co nejde vrátit.


4. Dělat boty

A. Před čtyřmi sty lety žil v jedné německé vsi farář Stiefel, česky Bota. Ten předpověděl, že 3. října 1533 v osm hodin ráno přijde konec světa. Lidé tedy trochu nelogicky rozprodali svůj majetek, ale, světe, div se, konec nenastal. Na svého božího pastýře věřící dlouho nezapomněli a pomstili se mu tak, že se stal synonymem hlouposti. Český překladatel vytvořil nové přirovnání i u nás.

B. Když se v 19. století začaly boty vyrábět i průmyslově, nebylo se čím chlubit. Tyto výrobky se rychle staly symbolem mizerné kvality, potažmo čehokoliv špatného.


5. Chlubit se cizím peřím

A. Ozdobným prvkem oblečení bylo od nepaměti peří. Zdobily se jím především klobouky, byla pro to i zvláštní profese – šmukýři. Úsloví však vzniklo teprve tehdy, když se z peří začaly vyrábět vějíře.

B. Vrchní vládce Olympu Zeus byl rozhodčím soutěže ptačí krásy. Nenápadná kavka s černým peřím posbírala odhozená pera ostatních ptáků, vyškubala si vlastní a nahradila je cizími barevnými.


6. Vzít někoho na paškál

A. Pokud se někdo v minulosti dopustil menšího přestupku proti obecným mravům, musel podstoupit zvláštní kárné řízení – paškál. A když se nepolepšil, čekal ho pranýř.

B. V přísahách se vždy lidi upínali na něco posvátného, nedotknutelného. Přísahalo se na kříž, na bibli, na ústavu, na prapor. Ve středověku se k tomuto účelu používal i paškál, což byla tlustá svíce se znamením kříže.


7. Chytit příležitost za pačesy

A. Bohyni Fortuně, česky Štěstěně, v Římě říkali také někdy Náhoda nebo Příležitost. Zobrazovali ji jako nahou slepou ženu, v týle holohlavou. Pokud někoho minula, neměl ji za co zadržet.

B. V dobách dávno před naším letopočtem, kdy se ještě neužívaly k tomu stvořené zbraně, chodili lidé do boje zásadně nazí a holohlaví. Když měli vlasy, stávali se snadno kořistí protivníka a z toho vzniklo již tenkrát toto úsloví.


8. Mít máslo na hlavě

A. Středověcí sudí projevovali někdy při výkonu práva i smysl pro humor, a tak obchodnice, které prodávaly špatné máslo, musely stát za trest v horku přivázané na pranýři, a ještě s inkriminovaným zbožím na hlavě.

B. Potírat si hlavu máslem doporučovali někteří lékaři francouzského krále Ludvíka XIV. jako lék proti onemocnění vlasů a kůže. Že to nebyla situace příliš chvályhodná, se odrazilo v dobovém přísloví.


9. Hřát si hada na prsou

A. Na dvoře egyptské královny Kleopatry se jako domácí mazlíčci chovali i hadi. Pokud se mezi ně vloudil i některý jedovatý, nekončilo mazlení s nimi nejlíp.

B. Řecký bajkář Ezop vyprávěl příběh, v němž vandrák našel hada ztuhlého zimou a ohříval ho na prsou tak dlouho, dokud se nevzpamatoval. Když se had probudil, neocenil ale dobrý skutek svého zachránce a uštkl ho.


10. Tančit mez vejci

A. Tzv. tanec mezi vejci patřil mezi nejoblíbenější tance středověku. Ve svém románě Vilém Meister ho popisuje i Johann Wolfgang Goethe.

B. Za první republiky v Čechách vystupovala skupina pouličních tanečníků, k jejichž vrcholným číslům právě toto vystoupení patřilo.


11. Číst levity

A. S mravy byly odedávna problémy a hříšné duchovenstvo v 8. století n. I. nedávalo spát franckému biskupu Chrodegangovi. Aby je přivedl na správnou cestu, začal je zvát na pravidelná shromáždění. Tam předčítal z třetí knihy Mojžíšovy, zvané Leviticus, poučující židovské kněze pocházející z rodu Leviho, syna Jakubova, jak se mají chovat.

B. Na náměstích středověkých měst, u pranýře, četl každou neděli katův pomocník pro výstrahu seznam lidí a drobných provinění, kterých se dopustili.


12. Být grázl

A. Johann Georg Grasel v lesích na pomezí Čech, Moravy a Rakouska nejen kradl, ale i vraždil na potkání. Řádil tak dlouho, dokud císař ve Vídni nevypsal vysokou odměnu za jeho lapení a neskončil na popravišti. Jeho jméno se tak stalo symbolem lotra nad lotry.

B. Grázl se nazýval podomní výběrčí daní. Vzhledem ke své neoblíbenosti se zachoval v obecném jazyku dodnes.


13. Zpívat labutí píseň

A. Poté, co měl premiéru slavný Čajkovského balet Labutí jezero, byla jeho hudba ve společnosti velmi populární. Nejvíce oblíbené byly lyrické pasáže labutího zpěvu.

B. Podle antických bájí byly labutě bájní ptáci vynikající lahodným zpěvem. A nejkrásnější písně zpívaly, když přicházel jejich konec. Kromě toho zapřažené do Apollónova vozu vozily boha Slunce a světla po světě.


14. Mít u někoho vroubek

A. V dřívějších dobách si lidé za své výrobky nebo služby vždy neplatili penězi. Jako směnné platidlo se používaly dřevěné destičky - vroubky.

B. Jde o prastarý způsob účtování, kterým se zaznamenávaly dluhy. Na dřevěnou tyčku se udělal zářez, pak se po délce rozštípla a tak obě strany měly potvrzení, kolik má kdo dáti či dostat. Bylo to však poněkud neskladné, a když v roce; 1834 v Anglii pálili v kamnech vrubový archív, vyhořela téměř celá budova parlamentu.


15. Mít na růžích ustláno

A. Staří Římané růžemi přímo plýtvali. Zdobili jimi domácnosti a používali je ve velkém při každé veřejné příležitosti. Též si jejich vonnými lístky plnili polštáře a slamníky. Když se Odysseu s po deseti letech válek vrátil domů na Ithaku, vyhnal nápadníky své ženy a bylo mu jako vítězi ustláno lůžko z růží.

B. Kristova matka vystlala ve chlévě svému synovi lože růžemi.


16. Mít brýle mámení

A. Ve svém nejslavnějším díle, Labyrint světa a ráj srdce, nechává J. A. Komenský procházet světem poutníka vybaveného brýlemi se skly Domnění zasazenými do obruby Zvyku. Jsou to brýle, jimiž je vidět svět, jak se tváří a zdá.

B. Shakespeare ve hře Sen noci svatojanské nechává královně Titanii nasadit brýle, jež způsobí, že se do člověka, na něhož pohlédne, zamiluje.


17. Táhnout se jako červená niť

A. Všechny balíčky posílané přes c. a k. rakousko-uherskou poštu musely být převázány červenou nití, která byla podmínkou přepravy.

B. Lana anglických lodí jsou spletena tak, že po celé jejich délce vede barevná nit, kterou nelze vyvléci, aniž se rozplete celé lano. Toto opatření Královského námořnictva se tak zalíbilo J. W. Goethovi, že ho jako první použil coby metaforu.


18. Vést žabomyší válku

A. V počátcích vědeckých výzkumů se vedly spory o to, zda je lepší používat k laboratorním experimentům myši, nebo žáby. Zvítězili příznivci myší.

B. Homérova Ilias se pokládá za skvost a o její napodobení se pokoušelo mnoho následovníků. Už před dvěma tisíci lety jejich snahy zkarikoval autor jménem Pigres výpravnou básní s rozsahem a rytmem veršů Iliady, ale s poněkud jinými hrdiny. V této „ druhé trojské válce“ se v rekovných činech předstihují žáby a myši.


19. Držet palce

A. Palec byl podle názoru našich předků nadán zvláštní mocí. Sídlil v něm démon a ten nesměl ven. Proto bylo třeba palec sevřít, aby zlý duch nemohl škodit. Pomáhalo to prý dokonce i při přísaze.

B. Při setkání barbarských kmenů nesměli jejich účastníci mít zbraně a na znamení mírových úmyslů svírali ruce v pěst.


20. Stát za starou belu

A. Dávné ruské slovo bela znamenalo prý veverku a jejich kožky byly kdysi ve staré Rusi platidlem. A stará kůže, jak je známo, nemívá vysokou hodnotu.

B. Ozdobné hole církevních hodnostářů byly složitě vyřezávané. A když byly staré, byly i křehké a snadno se lámaly.

= Janika =