Jeskyně nejen na motivy...

Rachel – postava z jeskyně Strašidelný dom

Ráda vám představuji Rachel, jednoho ze tří odvážlivců, kteří se rozhodli vstoupit do strašidelného domu a pomoct hledat ztracenou dívku. Hraje ji Stouny.

"Co pro Vás můžu udělat?
Zájezd?
K moři? Památky?
Alespoň na týden.
Chápu
Jistě - tak já Vám pošlu na e-mail nabídku, pane Smith.
Nejpozději do hodinky.
Kdyby se Vám něco zalíbilo, určitě se ozvěte."
Položila telefon a usmála se na svou kolegyni. Pan Smith si u nich kupoval zájezdy s železnou pravidelností. Tenhle klient měl peníze a rád okouzloval své známé... známé i milenky (a že jich měl).

Nebyla to nejlepší práce na světě, ale ona ji měla ráda. Měla ráda lidi. Ne osobně. Osobní kontakt byl stále trochu problém - při osobním kontaktu měla potíže s mluvením. Ale prodávat zájezdy po telefonu pro jednu malou agenturu - to bylo přesně pro ni. Tuhle práci dělala už dva roky. Měla stálou klientelu i pár zazobanců, kterým nezáleželo na penězích. A prodej znamenal provize.

Někdy měla pocit, že ji takhle život utíká mezi prsty - vystudovala cestovní ruch a ihned po škole nastoupila na místo, kde měla dlouhodobou praxi. Měla dobré rodinné zázemí - žádné kostlivce ve skříni. Otec pracoval jako strojvůdce a matka měla malý kadeřnický salon. Mladší sestra ještě stále bydlela s nimi. Studovala umění, byla vegetariánka a chodila na demonstrace za věci a místa, o kterých Rachel nikdy neslyšela... nejen pro tyhle důvody si Rachel myslela, že Lisa bude u rodičů bydlet ještě hodně dlouho. Ti tři žili jen dvě ulice od ní a ona je ráda navštěvovala. Žádné bombové příběhy o opilé matce a otci, který by své dcery zneužíval - prostě obyčejný rodinný život. Tak krásný ve své jednoduchosti.

Zájezdy prodávala už dva roky - pracovní doba od 9:00 do 18:00. Je těžké udržovat nějaký společenský život, když je člověk celý den v práci. Měla pár přátel, o které se mohla opřít a se kterými se čas od času sešla. Měla dvě kočky a vlastní byt v domě bez výtahu. Neměla však žádnou známost - čas od času procházela seznamky - jenže všichni muži se jí zdáli nudní, moc oškliví nebo moc hezcí, moc sebevědomí nebo příliš nevýrazní. Navíc ji děsila představa, že by se s některým z nich sešla tváří v tvář.

Hodně četla - utíkala tak před realitou. Měla ráda Kinga - kdo by taky neměl. Ráda se bála – v bezpeční v teple vlastní postele. Často jen tak brouzdala na internetu ve snaze zachytit v útržcích života jiných svůj vlastní.

A jednoho dne takhle narazila i na ten příspěvek - jak vytržený z jedné z jejich knížek. Bylo to jak znamení. Hra. A i když nevěřila, že na té adrese něco objeví ...nebo někoho potká - vyrazila.

= Stouny =