Jeskyně nejen na motivy...

Lirien – postava z jeskyně Za socialistický Melduhir!

Co by to bylo za revoluci bez revoculionáře? Tak tady jeden je – Lirien hráče Lišáka.

Lirien je jediným synem sira Dilgehora a lady Enethiel. Dostalo se mu nejlepšího dostupného vzdělání, jaké si zámožná elfí šlechta mohla dovolit, soukromých učitelů a vychovatelů.

Od malička dělal svým rodičům radost, byl bystrý, prudký, zvídavý, sebevědomý a inteligentní. Velmi se zajímal o cizí jazyky, bezchybně zvládl všechny nejpoužívanější, nadto i trpasličtinu a dokonce i skřetštinu. Jistě zvláštní, leč tolerovaná záliba. Také ho zaujala historie, měl rád i sport, střelbu a lov, miloval svého loveckého psa.
Co se týče budoucího směrování, od mala poslouchal názory svého otce na situaci v údolí i zahraničí. I když, pravda, otec byl vždy velice vytížený a nesmírně zaměstnaný, takže na výchovu vlastního syna mu příliš času nezbývalo. Ve svém postavení si to bohatý člověk ostatně mohl dovolit, však platil ty nejlepší učitele…
V dětství Lirien také názory svého otce pochopitelně považoval za přirozené. A zdálo se, že je nepochybné, že až dospěje, stane se důstojným Dilhegorovým dědicem.
V inteligenci a schopnosti učit se cizí jazyky, chápat cizí kultury a mentalitu Dilgehor viděl syna jako budoucího schopného obchodníka a diplomata, který může rozšířit vliv a slávu rodu daleko za hranice rodného údolí. A to i přesto, že obchod zrovna nebyl v centru Lirienova zájmu.

Situace se začala dosti dramaticky lámat s nástupem Lirienovy puberty, kdy se dosud kultivované a hodné dítě postupně proměňovalo v sebevědomého výbušného a poněkud těžko snesitelného mladíka protestujícího prakticky proti čemukoliv.
Situace byla ze strany sira a lady Dilgehorových řešena ne zcela vhodně. Převážně častou výměnou jeho vychovatelů, také občasnými a nepříliš důslednými zákazy a tresty, omezováním a domácím vězením "dokud syn nepřijde k rozumu".
Nakonec byl Lirien odeslán na prestižní universitu do velkého přístavního města Tar-Shavur, kde měl dostudovat, dospět a zmoudřet.

Tady Lirien prožil čtyři poslední roky svého života. Daly mu opravdu hodně a krom výuky mu také neuvěřitelně rozšířily obzory.
Setkal se zde s nejrůznějšími národnostmi lidí, elfy, půlelfy a dokonce i pár trpaslíky. Mohl si vyzkoušet své rozsáhlé znalosti jazyků v praxi. Hlavně se však setkal se svobodnými myšlenkovými proudy, kritickým myšlením a rovnostářskými názory některých studentů.
Zprvu mu připadaly zcela nesmyslné. Po jedné ošklivé rvačce v přístavní uličce po boku jednoho opovrhovaného plebejského trpasličího studenta, jehož pádné pěsti mu zachránily zdraví a možná i život, však změnil názor. Tam, v zaplivané přístavní hospodě, kde si svorně s Hornem lízali utržené šrámy a popíjeli při tom podřadnou kořalku, počalo jejich přátelství a také Lirienův názorový obrat.
Poprvé nahlédl na příšernou bídu, ve které jeho nový přítel žil, aby mohl studovat, jinýma očima. Poprvé si uvědomil lidi dřoucí od rána do večera za pár drobných mincí.
Začal vyhledávat a stýkat se se svobodně smýšlejícími skupinami mládeže. Nadchl se pro jimi hlásanou možnou změnu světa. Začal číst, přemýšlet, snít, psát. Jako houba dychtivě nasával nové myšlenky, vyhledával v historii dávné příklady rovnostářských společností, studoval podmínky a spouštěče, za nich vznikaly.

Jeho otci se tohle bláznovství samozřejmě časem doneslo. Ne nadarmo ustanovil nad svým synem v cizině pečlivý dohled. Zpočátku to přehlížel, ačkoli společnost, s kterou se Lirien začal stýkat, se mu pranic nezamlouvala. Pak už se to přehlížet nedalo, tedy ostře varoval. Nakonec se vzteky bez sebe do věci vložil, přerušil synkova studia a přikázal, aby ho, ať chce či nechce, navrátili domů.
Lirien pochopitelně nechtěl a také se po návratu s otcem do krve pohádal. A nebyla to zdaleka hádka poslední.
Prodchnut novými myšlenkami, stýkal se s nejnuznějšími dělníky otcovy továrny, poslouchal jejich nářky, navštěvoval jejich otřesné mrňavé špinavé prochladlé byty, v nichž žili i s celou početnou rodinou. Dodával jim odvahy, povzbuzoval, šířil myšlenky, na něž zůstávali koukat s otevřenou hubou. A to nejen proto, že z nich chápali jen každé druhé slovo.
Jistě, byly to myšlenky podvratné, pro dělníky vrcholně nebezpečné… Ale on krom slov také vždy zanechal i pár drobných… Drobných pro něj. Dělnická rodina z nich mohla vyžít týden.
A zaseté myšlenky začaly klíčit. Zvláště u těch, kteří mohli ztratit jen velice málo. Byly tak svůdné. Tak lákavé. Zněly tak vábně…

Ano Lirien je rozhodnutý! Když jeho otec nechce pochopit, co je spravedlnost, co je rovnost, co je přirozeným morálním právem každého člověka, je jen jediná cesta, jak rozbít okovy pracujícího lidu.

Revoluce!

= Lišák =