neděle 8. září 2013

Jeskyně nejen na motivy...

Lianika – postava z jeskyně Rosnatka

Takže jaká že to Margit – hráčka této postavy – byla, když jí bylo tolik, co Lianice, jak nám prozradila v anketě? ;)

Popis:
Lianika vypadá tak na šestnáct, nejvýše sedmnáct let. Malá, hubená, se zrzavými vlasy dosahujícími ji po pas, upravenými do ohonu tak, aby nepřekážely. Tvář má ostré rysy a výbojnou bradu, rty sevřené do úzké čárky, šedé oči jsou tvrdé, vzdorné a ostražité, jako člověk, který očekává problémy nebo jim sám chodí naproti. Oblečená je do černých kalhot, černé košile a hnědé kožené zbroje, na nohou má hnědé vysoké boty, přes ramena nedbale přehozen šedý plášť. Oblečení je starší a pomačkané, a oblečení i účes působí dojmem, že je kladen zcela zjevně důraz na funkčnost a pohodlnost, estetická stránka je až na druhém místě. Ale je celkem čisté. Na silném koženém opasku, obyčejném a ošoupaném, jsou ve stejně obyčejných a ošoupaných kožených pochvách meč a dýka. Zbraně jako jediné vypadají opravdu opečovávaně. Pravděpodobně by byla velmi hezká, kdyby v jejím vzezření nebylo něco takříkajíc "klackovitého". Pohyby má úsporné, rychlé, sebejisté, skoro taneční, i když se přitom trochu nežensky klátí ve stylu pouličních spratků. A když mluví, mluví dost rozcapeně, nespisovně, obhrouble a sprostě.

Minulost:
Narodila se na ulici města. Doslova. Nejpravděpodobněji je to dcera prostitutky - alespoň tak jí to řekli, o svém otci nemá vůbec nejmenší potuchy. Tedy, řekla jí to stará žebračka Ali, která se jí jako nemluvněte ujala. Nejspíše proto, že s dítětem se dalo lepé apelovat na soucit lidí a dařilo se jí tak vyžebrat víc peněz. A matka o Lianiku zájem nejevila a prostě ji nechala ležet na ulici jako přítěž... a kdo ví, možná by ji ani uživit nedokázala, a tak to řešila takhle... a možná nepřežila porod - Lianika neví, jak to přesně bylo. Prostě se narodila na ulici a ujala se jí žebračka Ali, to je jediné, co ví a o čem si myslí, že je jisté. A tahle žena jí i dala jméno - Lianika. Lianika se u Ali neměla nijak zvlášť dobře ani zvlášť špatně, jídla bylo sice málo, po nocích byla zima, ale Ali na ni byla alespoň hodná, postarala se o ni a zabezpečila jí základní potřeby, bez kterých by Lianika rozhodne nepřežila. A toho si je Lianika vědoma. Když bylo Lianice asi šest let, Ali zemřela a Lianika zůstala na ulici sama. Protloukala se městem, jak se dalo a jak uměla - žebrala, kradla, sbírala odpadky a odhozené či ztracené věci bohatých (či bohatších), učila se bránit se a rvát. Časem se přidala do jedné party děcek podobných jako ona. Když ta se rozpadla, našla si druhou partu. Když jich větší část pochytali, byla zase nějakou dobu sama. Dalo by se říct, že vedla obyčejný (i když rušný) život dítěte ulice a dítěte na ulici a vzhledem k tomu, že přežila, byla v tom dobrá. Zhruba ve svých desíti letech si našla partu na delší dobu. Byla to parta kluků, starších než ona, nejmladšímu bylo tehdy třináct let. Tahle parta se už neštítila ničeho, při krádežích a vloupačkách bez problémů zabíjela, často jen tak, ze zábavy a z nudy a z pocitu moci. I Lianika se naučila bez větších výčitek zabíjet a vedle normálního dětského rvaní se, potřebného pro přežití na ulici se v téhle partě začala učit se zbraněmi - dýka, meč, ale taky zákeřné vrhací dýky, škrtící šňůra, prak... Musela, když chtěla, aby ji začali brát. A to ona potřebovala. A dá se říct, že ji to i svým způsobem bavilo. Kradla s nimi, vloupávala se s nimi do domů, přepadávala s nimi, občas zabíjela, dělala volavku, machrovala spolu s nimi po zaplivaných putykách, aby se před nimi neshodila, učila se hrát kostky a karty, podvádět v nich a obírat "hejly"... Tarek, vůdce party se s ní poprvé vyspal, když jí ještě nebylo dvanáct let. Nebyla z toho nadšená, ale když chtěla zůstat v partě... - a Lianika velmi dobře věděla, že když je vám ani ne dvanáct a jste holka a žijete na ulici, nemáte to snadné, a že by se mohla dostat do rukou i mnohem horším bouchačům a grázlům, než je Tarek; a ten ji alespoň byl ochoten a schopen bránit před ostatními a nebil ji, nebo alespoň ne často a ne moc tvrdě... tedy, když poslouchala. Jednou Tarekova parta udělala chybu - přepadli člověka, co vypadal jako velmi dobrej hejl, co jen tak projíždí městem. Jenže v prvních pár okamžicích tenhle zhruba pětačtyřicetiletý hejl pozabíjel značnou část party tak rychle a sebejistě, že zbytek utekl. Lianika zůstala na místě s přeraženou nohou, jak se nešikovně přimotala k hejlovu koni. Hejl ji chvíli pozoroval - vypadala v daném okamžiku spíše jako vyděšené děcko než jako zabiják, což taky opravdu byla, nebylo jí tou dobou ani třináct let - a pak vzal ji k léčiteli, který jí dal nohu do pořádku. Z hejla se vyklubal šermířský mistr, kterého Lianika potom znala jen pod jménem Sivý. Sivý byl bezdětný a žil sám. Víc o něm Lianika nevěděla a neví, o své minulosti Sivý nikdy nemluvil a ona se naučila neptat na některé věci už na ulici. Tohoto děcka, jak on Lianiku viděl a nikdy nepřestal vidět, se mu zželelo a ujal se jí. Naučil ji číst, psát, počítat, základnímu slušnému chovaní (kterému se ale Lianika vytrvale bránila a braní doteď), a další věci, které jsou vhodné pro život znát a vědět, a šermovat... Ale před nedávnem byl Sivý zákeřně zavražděn. Nejspíše ho dostihla jeho minulost, či spíše někdo z ní... Lianika to obrečela, poprvé v životě, sebrala své zbraně, sbalila své věci a nějaké peníze a vydala se do světa město od města. Částečně se pokouší najít ty, kdo to udělali - i když ví, že bez pořádných informací, které postrádá, má velmi malou šanci, ale přesto. Sivý byl jediný člověk, kterého ve svém životě měla opravdu ráda, kterého si skutečně vážila a má nějak tak pocit, že mu to dluží... A také je jí jasné, že někdo jako ona by těžko vykládala uniformovaným mužům, dohlížejícím na pořádek, že ona to nebyla, že ona Sivého nezabila - a vždycky měla respekt a strach z uniforem a drží se od nich dál, naučila se jim vyhýbat už za svého života na ulici. Takže zmizet z města ji připadalo nejrozumnější. Vlastně - předchozího života na ulici, protože v současné době tam zase je. I když starší, zkušenější a schopnější. V současné době jí táhne na sedmnáct let.

Charakter:
Lianika není zlá. Její přesvědčení by se dalo nazvat "neutrálním". Není zlá, ale viděla a zažila toho už příliš mnoho na to, aby dokázala být dobrá, protože být dobrá znamená mít iluze, naděje, a víru a ona už ani jedno z toho dávno nemá, ač je to u někoho jejího věku možná trochu zvláštní... Nevěří v bohy, nebo spíše si není jistá, jestli bohové neexistují nebo existují, ale moc to neřeší a nezajímá se o to, ví, že to stejně nevyřeší - bohové ji nezajímají a její názor je "bohové dycky srali a aj serou na mě, a tag ja zasejc seru a budu srát na ně, a bude to tag najlepčí, a aj esli sou, pudem si rači ze štreky". Kněží a církev nemá ráda, myslí si o nich, že je to banda vyžírků, která si z bohů a víry a hlouposti lidí udělala dobrý kšeft a zajistila si tak živobytí. Magii nejen neovládá, ale ani v ní moc nevěří, zatím se s ní nesetkala, a tak ji odkazuje do legend a bájí a pohádek. Věří jenom sobě a je pro ni problém uvěřit někomu jinému. Naučila se starat sama o sebe a spoléhat sama na sebe s tím, že ji nikdo nic nedá, když se o to ona nepřičiní. Ale je schopná spolupracovat, koneckonců, byla zvyklá žít a přežívat v partě. Ale na to, aby měla ráda lidi a společnost je vůči lidem příliš nedůvěřivá a má s nimi špatné zkušenosti. Spíše to bere tak, že lidi tu jsou a že je potřebuje, a že někdy je lepší být s nimi než bez nich a spolupracovat, než být na věci sama. Být rasistkou by vzhledem k jejímu nejistému původu bylo absurdní a připadá jí absurdní, spíše ji elfové zajímají a moc o nich neví. Nedělá ji potíže zabít, vždyť v tom vyrůstala od malička. Ale neublížila by bezdůvodně (i když občas někomu ty její důvody můžou připadat zvláštní) a netýrala by zbytečně. Poprvé, když zabila, zvracela a pronásledovalo ji to v nočních můrách ještě několik nocí, ale od té doby je daleko; navíc se jí v partě vysmáli za to, jak moc si to bere a ona se naučila nedávat najevo slabost, a tak časem vůči zabíjení okorala a zatvrdila se. Je celkem sebevědomá a arogantní - koneckonců, dokázala přežít v celkem tvrdých podmínkách a něco dokázat a naučit se, a neskončila na ulici jako šlapka, jako většina holek její minulosti, tak si myslí, že její sebevědomí a hrdost je zasloužená. A arogantně se chová proto, že se naučila a zjistila, že je vhodné ukázat sílu a že se člověk nebojí než se tvářit jako slabá, v prvním případě si lidi méně dovolí, většinou. Je zvyklá se rvát a bojovat, ne že by se jí to moc líbilo, ale myslí si a je naučená, že to patří k životu a je na to zvyklá a považuje to za normální součást života asi stejně, jako je třeba jíst a pít a spát. Je to nevycválaný spratek, ale když by chtěla, tak se umí chovat, Sivý to do ní natloukal. Chlapy je ochotná brát jen jako kamarády, do žádných vztahů ani sexuálních dobrodružství se nevrhá - do vztahů kvůli své nedůvěře k ostatním lidem, a do sexuálních dobrodružství proto, ze její zkušenosti s Tarekem ji přesvědčily o tom, ze není o co stát /její názor je ten, ze to chlapi chtějí a potřebují, ale že si to mají odbývat na nějaké, která je buďto ochotná to přetrpět a nebo se neumí ubránit/, takže kdyby se o to nějaký muž pokusil, bude se bránit, a to i dost tvrdě, když na to přijde. Bojí se doteku, zvláště od mužů, a doteky jsou jí nepříjemné - kde a jak k tomu přišla je nabíledni. Bojí se bližšího fyzického kontaktu, zejména s muži. Jinak je to s ní tak, že prošla už příliš mnoho, a tak slovo strach u ní ztratilo mnoho na významu. Nemá ráda bouřku, dalo by se i říct, že se boji bouřky, ale ne bouřky jako takové, ale toho, že blesk něco zapálí - byla zvyklá vyrůstat mezi dřevěnými domky a slámou... Na tomhle světě nemá nikoho a mimo Sivého ani nikoho nikdy nemilovala. Vevnitř je ale citlivá, citlivější, než by dala a než dává najevo, a tak asi jako každý člověk někde v hloubi duše, schované a zastrčené a zadupané a zraněné má potřebu citu a blízkosti někoho, kdo by ji měl rád a koho by ona měla ráda. Slabost má pro příběhy, báje, bajky a legendy, moc ráda je poslouchá a celkem jich i dost zná, zejména od pouličních vypravěčů. Asi se jí líbí, jak jsou vznešené a hluboké a plné citů a někdy i radostné a dobře končící, jak se v nich konají hrdinské skutky a velké činy a že jsou plné sebeobětování pro druhé a pro věc, ve kterou člověk věří a lásky - že je to tak, jak si myslí, že by to mělo být a jak to na světě není a nefunguje. Také má slabost na mláďata, neublížila by mláďatům, když by to skutečně nebylo nutné. Peníze pro ni znamenají přežití - když jsi bez peněz, přežívá se ti těžce - nic víc, nic méně. Na alkohol je zvyknutá od mala, a vydrží v pití celkem dost. Nijak zvlášť alkohol nevyhledává, ale ani neodmítá. Nemá cíl, neví, čeho chce dosáhnout. Cíl a smysl života - to jsou pro ni příliš silná a vznešená slova. A Lianika nevěří v silná a vznešená slova. Navíc - už párkrát se jí život otočil jak na špatně připevněné houpačce, a tak se bojí mít nějaký cíl a smysl, protože se obává, že by o něj zase přišla a že by všechno bylo zase jinak a ona by byla zase na začátku a zmatená a nejistá. Chce pomstít Sivého, a chce přežít, to jí víceméně stačí, nebo alespoň zatím stačí. Prostě se protlouká a potlouká životem, jak se dá a jak umí. Nemá sny a ideály, o ty přišla, ale když by jim ještě věřila, byl by její cíl se zabezpečit a získat peníze a moc a postavení - v jejich představách a zkušenostech kdo má peníze a moc a postaveni, na toho si nikdo moc netroufne a ten může rozhodovat (i o jiných, ale hlavně sám o sobě), kdo je nemá a kdo nemá moc, musí se rvát nebo poslouchat nebo utíkat. Ale nevěří, že tohle by se ji mohlo podařit.

Rasa:
Lianika si není jistá.
Vypadá jako člověk, i když při bližším pohledu je jasné, že má ve svých rysech i rysy elfí... takže je smířená s tím, že je nejpravděpodobněji bastard, nebo že rozhodně někde v minulosti svého rodokmenu elfa nebo elfy má.

Povolání:
Něco mezi zlodějem a šermířem - umí tak nějak od každého něco.
= Margit =

8 komentářů:

  1. Tak tomu nevěřím ani trochu :) :)

    Melker

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čemu?;-)

      Lišák

      Vymazat
    2. Že byla Margit v jejím věku stejná jako ona... :)

      Melker

      Vymazat
    3. No, třeba by ses divil.;-) :-D

      Lišák

      Vymazat
    4. No, mě říkala, že byla plachá a zakřiknutá, tak nevím, nevím:)

      Vymazat
    5. Lišáku nedivil bo kdo se diví je mu divno a kdo si hoví.... nic mu není :)

      Melker

      Vymazat
  2. Tak takovéhle podrobnosti raději soukromě :-D

    OdpovědětVymazat
  3. Podrobnosti?
    Jaké podrobnosti??

    Melker

    OdpovědětVymazat

1. Do velkého textového pole napište komentář
2. Vyberte podpis, lze i anonymní
3. Klikněte na tlačítko "Přidat komentář"
4. Opište písmena z obrázku (ochrana proti spamu)