Smršť otázek pro zvídavé abariňáky

Máme tady další měsíc a s ním i další akci našeho pátracího týmu. Tentokrát jsem pronikli do podhoubí stříbrno hvězdičkových hráčů a vy si tak můžete přečíst rozhovor s Hauserem.

Vzpomeneš si ještě na své první setkání s hrami na hrdiny? A bylo DrD to první, s čím ses setkal nebo jsi začínal na jiném herním systému?
Vzpomenu. Bylo to v roce 1991 na mé chatě. Natáhli mě do toho kamarádi. A byl to systém DrD. První postava byl elf kouzelník. Později mág.

Takže taky pamětník prvních pravidel :)
Na první postavu si tedy pamatuješ, to tě DrD asi chytlo hned od počátku do svých sítí a už nepustilo. Hraješ ještě dnes na živo?
Hraju. Bohužel ne moc často. A taky už ne DrD. Teď hraju  Dungeons & Dragons a Shadowrun.

Teď ti dám prostor, abys nezasvěceným hráčům pár slovy přiblížil tyto dva herní systémy a zároveň prozradil, co tě na  nich uchvátilo?
Bylo to nové, jiné, více propracované a celkově mi to sedlo mnohem víc než DrD.
DrD je vlastně osekaný Dungeons & Dragons. Aspoň tak mi to bylo vysvětleno. Systém je sice o něco složitější, ale ve výsledku mnohem zábavnější. Aspoň pro mě.
Shadowrun se odehrává v budoucnosti. Popsat se to nedá. To se musí zažít.

A co vlastně vedlo tvé kroky na Abarin?
Tenkrát přestával být čas na hraní na živo. Byl to myslím Galenius, kdo mi poprvé řekl o Abarinu, ale mě trvalo snad rok, než jsem se přišel podívat a začal hrát.
Takže vlastně RPG absťák je důvod mého příchodu na Abarin.

A jaké byly první dojmy? Přeci jen, hraní na živo a hraní on-line  je jiné.
Zvláštní. Něco říct nebo napsat. Obrovský a do té doby nepoznaný rozdíl. Popisovat věci, okolí a celkově děj bez máchání rukama. Anebo to, že na živo zabere rozhovor deset minut, ale na Abarinu to trvá klidně měsíc.
Bylo to náročné, ale stálo to za to.

A co první abarinská postava a jeskyně?
Tak to vůbec netuším. Moc dlouhá doba a hromada jeskyní a tedy i postav.

Když zmiňuješ ty hromady jeskyní a postav, co ty a tvé postavy? Máš nějaký typ postav, který bys mohl označit za svůj oblíbený?
Jsou to především válečníci a hraničáři ať muž muži nebo ženy. Sem tam mi do toho vleze nějaké to zvíře. Toť z fantasy.
Ve scifi jeskyních to jsou žoldáci, trestanci anebo úplně obyčejné holky.
Že bych měl ale vybrané jedno povolání a jednu rasu, to zase ne.

A co po stránce charakteru?  A je nějaký charakter, který sis ještě nezahrál, ale chtěl bys?
Někoho vyloženě zlýho a skrz naskrz zkaženýho.

Snad se někdy poštěstí :-) Ale je pravda, že aby příběh s takovou postavou mohl fungovat, asi by musel být vystavěn hlavně pro ni.
To mě přivádí na další otázku. Hraješ raději v jeskyni komornějšího charakteru (s minimem hráčů) nebo raději v jeskyni s mnoha hráči?
Pro mě je ideální tak čtyři až šest hráčů plus PJ. Když je hráčů hodně, přestávám se v tom orientovat.

Vzhledem k tomu že se na Abu pohybuješ nejenom v roli hráče, ale i PJe, co ti je bližší – užívat si příběh vytvořený někým jiným nebo jsi raději ty tím hybatelem.
Asi půl na půl. Ale být hráčem je pro mne mnohem pohodlnější. Nemusím si hlídat hromadu věcí, které si PJ hlídat musí. Na druhou stranu se zase můžu (škodolibě) bavit, když hráči vymýšlejí divoké teorie na téma: co se stalo, kde jsme, jak se to stalo... To si jako hráč tak neužiju.

A když tvoříš příběh, je to jen myšlenka a poté věc improvizace nebo se připravuješ trochu pečlivěji a vzniká ti pod rukama i nějaká osnova?
Jak kdy. Vždycky mám připravenou tu hlavní zápletku a pár "kontrolních bodů", kterými (z nějakého důvodu) musí postavy projít. Zbytek je improvizace a sem tam nějaká poznámka.
Detailní rozepisování jeskyně jsem už dávno vzdal. První věc, kterou postavy provedou, je zrušení mých plánů. I když to připravím sebelíp, vždycky si najdou cestičku, jak mi plány překazit. :)
Je mnoho cest jak dojít k cíli a já se snažím nechat postavám maximální volnost.

Teď, ale trochu z jiného soudku, Abarin na chvíli přesuneme do pozadí. Co na sebe práskneš jako na civilní osobu.
No nevím. V dnešní době se to moc nevyplácí.

Nemusíš nic zásadního, příliš osobního, spíš něco o tobě, co tě baví. Jaké máš koníčky mimo Abarin apod.
No, když vynechám Abarin a RPG obecně... Zbývá mi tam rodina a vandry. I když těch je, díky rodině, jako šafránu. Baví mě air soft, ale na akce nejezdím, bo nemám čas. A navíc jsem už strašně línej.
Hraju na kytaru, ale od doby, kdy mám počítač a na něm jisté hry, tráví kytara většinu svého života ve stojanu.
Takže jediný aktivní koníček, který mi zbyl a na který mám čas, je vaření.

Takže budoucí slavný šéfkuchař :-) Co máš tedy jako oblíbený recept.
Tajemství budoucího šéfkuchaře. ;)

To zní sakra tajemně! :)
Zní, ale když to sníš, tak to před nikým neutajíš. Jinak se tomu říká mexické fazole.

:-)
A když jsi nakousl i ty čundry, máš nějaké oblíbené místo, na které se rád vracíš? Nebo je nějaká destinace, kterou bys chtěl navštívit, a ještě se to nepovedlo?
Stará místa jsou většinou pryč. Lidi zničí všechno. Asi nejoblíbenějším místem je můj srub, který stavěl můj děda se svými kamarády.
Je mnoho míst, kde jsem ještě nebyl a kam bych se chtěl podívat. Jedno za všechny: Kokořín.

A protože doba už značně pokročila, nebudu tě již déle trápit. Je něco, co bys chtěl abariňákům vzkázat?
Ať si užívají a váží možnosti prchnout na chvíli z našeho uspěchaného světa do světa, kde vládnou jiné zákony. A ať si z toho Abarinského světa do toho svého přenesou vše, co jim v reálném světě chybí.

= Hauser a Morr =