neděle 30. června 2013

O Austinův zlatý brk – vyhodnocení abarinské literární soutěže červen 2013

I. místo
Autor: Ion
Dílko: Splývání
Body: 12

II. místo
Autor: Tartar
Dílko: Nový soused – Bůh miluje ná(e)hody (2/3)
Body: 10

III. místo
Autor: Pidzey
Dílko: Ochránce aneb kdo si vzal příliš velký sousto aneb pohádka trochu jinak
Body: 2

Doba malin, her, dívčích klínů i dobrého vína už minula.
Tedy pro některé. Těžko uvěřit, že by se našel bard a poeta, který by opustil svět fantazie a vášně, který by se usadil a žil spořádaně. Nu, sem tam se nějaký najde.

Ion seděl na terase svého malého domku.
Sluníčko svítilo už od samého rána, modrou oblohu neposkvrnil ani ten nejmenší mráček. Lehký vánek si pohrával s pergameny na malém, dubovém stolku, u kterého věhlasný mistr pera seděl. Okny se z kuchyně linula vůně pečeného masa a cinkání nádobí. Jeho žena byla vzornou hospodyní a on ji za to miloval celým svým srdcem. A nejen proto. Těch důvodů je mnohem víc.
Od nedalekého potoka se nesl hlahol drobotiny. Ionova pýcha, poklad, nejpovedenější dílka ze všech. Zasněně se v ta místa zadíval, na tváři spokojený úsměv.

„Ehmm….“ ozvalo se nedaleko barda decentní zakašlání. Překvapeně se v ta místa otočil. Přes nos jej praštila zvláštní vůně, která mu byla cizí a přitom tak blízká. Na terase stála postava zahalená v rouchu barvy inkoustové modři.

„Mistr Austinus Vám posílá srdečné pozdravy…“ promluvil mnich tichým, sametovým hlasem. Jeho háv se zavlnil. Téměř neznatelně. Přitom pohybu se před bardem na pergamenech objevila mahagonová skříňka s vyrytým symbolem Velké knihovny.
„A tady, na památku i jako poděkování, za Váš přínos pro Velkou knihovnu, posílá malou pozornost.“

Ion se stočil pohledem zpět na stolek před sebou. Oči se mu zaleskly potlačovanými slzami. Nemusel na dřevo skříňky sahat, aby věděl, co je uvnitř. Na tmavě rudém sametu tam leží zlaté husí pero. Ví to každý z „fochu“. Největší pocta pro každého barda.

„Málem bych zapomněl…“ ozval se náhle cizinec, „… mistr má za to, že by se vám mohly hodit tyto svazky. Třeba v nich naleznete odpovědi na některé ze svých otázek…“
Po těch slovech se před dojatým mužem zhmotnilo pouzdro na pergameny. Staré jak sám čas, zaprášené, odřené, od pavučin, na některých místech docela rozložené. Vznášela se nad ním jakási temná aura.

Ion zvedl hlavu, aby poděkoval. Po poslu však zůstaly jen dary, podivně známá vůně prastarých pergamenů s okvětními lístky růží a tichá vzpomínka.

Velká knihovna umí vyjádřit své díky jak se sluší a patří…


= Melker =

Velké blahopřání Ionovi, vítězi tohoto kola soutěže!
Doufáme, že i v prázdninových dnech a dnech dovolených si najdete čas a nepřestanete psát.

= Janika =

2 komentáře:

  1. Napsal jsem toho ke článkům více než dost.

    Obrázek o dílkách si musí udělat každý sám, já chci jen (možná zas a znovu) poděkovat všem zúčastněným autorům za... za to, že se zúčastnili.

    Díky!

    Melker

    OdpovědětSmazat
  2. Jaj... to je rodinná idylka... ;)

    OdpovědětSmazat

1. Do velkého textového pole napište komentář
2. Vyberte podpis, lze i anonymní
3. Klikněte na tlačítko "Přidat komentář"
4. Opište písmena z obrázku (ochrana proti spamu)