Zaklínač: Vrahové králů

Na řece Pontar, daleko od pevniny, se na hladině vznášela loď krále Demawenda.
Plachty měla skasané a ze stěžňů viselo lanoví jako pavučiny.
Paluba vybuchovala salvami smíchu a halasem diváků. Kejklíři rozvášnili svůj um, aby pobavili Jeho milost krále.
Břeskná hudba, oko čarostřelce i šaškovské kejkle. Vše tu bylo jen pro jeho potěchu.
A sám král Demawend seděl na trůnu jak svíčka na dortu a smál se, až se mu břicho, velké jak březí prasnice, třáslo.
Dnes se slavil králův svátek.

Na řadu přišlo zápasnické číslo.
Před králem se uklonili dva hromotluci, dvě gorily v lidské podobě a dotykem pěstí zahájili zápas. Muzikanti spustili bojovnou rytmickou melodii.
Zápasníci se do sebe pustili. Kopali, škrábali, tloukli jeden druhého, jako dva samci bojující o samici. Pot a svaly. Potrava pro dychtivého diváka.
Všichni byli hypnotizováni zápasem, takže si nikdo nevšiml, že na palubě přibil další účinkující.
Vetřelec.

Vynořil se z vody, vyškrábal se na palubu jako špatně utopené kotě a skočil za sudy s medovinou.
Mohutný, svalnatý, s jizvou. Hlavu měl holou a tvář surovou.

Na svoji obří postavu se pohyboval nezvykle tiše. Šelma plížící se ke kořisti.
A přesně to dělal. Číhal. Vůbec nevypadal na to, že by se přišel bavit.
Od pasu odvázal skleněnou ampuli. Mezi kovovými špunty se přelévala jiskřivá tekutina. Jako tekutý safír.
Vazoun vyhlédl zpoza sudů. Slunce odhalilo jeho oči. Nebyly to oči člověka. Byly to oči zvířete. Měli jasně žlutou barvu a svislé zornice.
Oči šelmy.
Oči ZAKLÍNAČE.

Potlesk.
Jeden z rváčů ležel tváří v krvavé louži. Zabořený mezi úlomky lebky a kousky mozku. Druhý vítězně zvedal paže a odhaloval chlupaté slepence v podpaží.

Nadešel čas.
Zaklínač cvakl mechanismem na ampulce. Tekutina ve skle zazářila. Hodil.
Skleněný válec se otáčel ve vzduchu.
KŘACH! Ampulka se roztříštila o stěžeň. Magická substance se uvolnila.
Tekutina vybuchla v mrazivou explozi. Led se šířil po palubě, jako mořská vlna.
Králův dvorní čaroděj vystoupil vpřed a z dlaní mu vyšlehly mohutné plameny. Kouzlo se srazilo s kouzlem.

Ohnivá štít ochránil krále Demawenda a ty, co stály nejblíže.
Nastalo ticho.

Loď byla zakletá do ledu.
Studená socha zápasníka strnula ve vítězoslavné poloze, šašek přimrzl na podlaze uprostřed kotrmelce, hudebníci a hosté se proměnili v mistrovské ledové sochy. Jako by se zastavil ČAS v jednom jediném mrazivém okamžiku.

Královská tělesná stráž okamžitě stoupla před krále Demawenda, štíty nachystané. Zmateně se rozhlíželi. Zaskočení. Nechápající nic z toho, co se dělo.
Královský lukostřelec vytáhl šíp a pomalu vykročil vpřed. Ne, jako lovec, ale jako váhající lovná zvěř.

Zavrzalo prkno, vyboulilo se do výše a prasklo. Okamžitě rozpoutalo řetězovou reakci.
Prkna se lámala jedno po druhém. Nejbližší sochy se začaly tříštit. Stěžeň se rozletěl ve smršti ostrých třísek. Všechno se rozpadalo a hroutilo, jako pyramida z karet.

Z úkrytu vyběhl muž.
Zaklínač.
V každé ruce dýku.
Běžel ledovým deštěm, jako rozzuřený nosorožec. Za zády se mu tříštil stěžeň, pršely střepy.
Nezaváhal. Ani na okamžik.

Lukostřelec natáhl tětivu luku až k uchu.
Rotující šíp prolétl hlavou ledové sochy. Minul a vetřelec byl stále blíž.
Poslední účinkující.
Střelec vypálil druhý šíp. Zaklínač udělal půlobrat a střele se vyhnul.
Královský lučištník vytřeštil oči a pohlédl na své břicho. Ten zaklínač do něj vnořil nuž, až se jeho paže zbarvila krví a rval jeho čepel vzhůru.
Lučištník pustil zbraň a chytil svoje střeva do náruče. Nic víc nestihl.

Zaklínač se nezastavil.
Běžel dál. Dva strážci se mu postavili do cesty.

Hromotluk podklouzl pod mečem a ťal prvního strážce do krku, neomylně mezi přilbici a hrudní plát. Strážce se protočil kolem své osy a přeseknuté hrdlo se mu rozšklebilo jako příšerný úsměv.
Druhého strážce odzbrojil a chytil pod krkem do kleští své paže. Právě včas, protože po něm čaroděj vypálil ohnivé jazyky. Zaklínačův lidský štít explodoval v chuchvalcích masa a krve.

Byl téměř u cíle.
Jedinou ránou skolil čaroděje a na celé lodi zbyl jenom On a osamělý král.
Demawend Aedrinský.
Břichatý vládce upustil pohár s nedopitým vínem a obrátil se na útěk. Zaklínač ho chytil za purpurový plášť a kopnutím srazil na kolena.
Napřáhl se a ťal.
A znova.
A znova.
Dokud se hlava neoddělila od těla. Krev z krku pulsovitě stříkala v masivních gejzírech na prkna. Demawendův trup bezvládně žuchnul na palubu.
Zaklínač skočil do vody. Demawendovu hlavu si odnášel s sebou...

= Tartar =