O Austinův zlatý brk – vyhodnocení abarinské literární soutěže květen 2013

I. místo
Autor: Tartar
Dílko: Zaklínač: Vrahové králů
Body: 10,5

II. místo
Autor: Tartar
Dílko: Nový soused - Gumovej ksicht (1/3)
Body: 9,5

III. místo
Autorka: Marín
Dílko: Vědomí
Body: 9
Autor: Canis lupus albus
Dílko: Kapitola I. Quintus Pomponius Secundus
Body: 9


IV. místo
Splynutí - část 2. - Pronásledovaný
V. místo
Nathairova vlčice
VI. místo
Svitek osudu - část druhá
VII. místo
Splynutí - část 1. - Monstrum
Splynutí - část 3 - Střet
Splynutí - část 4 - Proč?
Torso

Hlahol a veselí se nesly městečkem široko daleko.
Aby také ne!
Bard Tartar.
Jeho pověst jej předcházela široko daleko, jeho básně byly žádoucí, jeho příběhy a písně placené zlatem. Kam zavítal, tam nezůstal jeden jediný ženský klín suchý. Dámy a dívky jihly a tály, muži bedli závistí či rudli vztekem.
A Tartar? Ten si z toho málokdy lámal hlavu. Byl mladý, byl silný, byl krásný. Múza se s ním milovala obden, krásné dívky denně. Užíval života plnými doušky. Lačně, bezstarostně.

Hostinec Hrbatý hrozen praskal ve švech. Smích lámal prosklené okenice, hudba a zpěv se draly skrz každou škvírku. Uprostřed toho všeho, pohlcen ve svém živlu, seděl mladík s hřívou havraní černi. Na každém stehně seděla pohledná dceruška místních zbohatlíků. Pevně je objímal kolem boků, dívky ruměnec ve tvářích. Zábava byla živelná.

„Ehmm…“ Tiché zakašlání protnulo vzduch. Tiché, přesto hudba rázem umlkla. A s ní i všeobecný hlahol. Mladý bard odtrhl tvář od plného živůtku jedné ze svých společnic, která rázem přestala potěšeně pištět, a zadíval se omámeným pohledem před sebe. Uprostřed lokálu stála postava v rouchu barvy inkoustu. Tiše, trpělivě, shovívavě. Zahalena jen do silného sametu, vůně starých pergamenů a okvětních lístků růže.

„Buďte zdráv, mistře…“ promluvil cizinec tiše. Přesto byl jeho hluboký, melodický hlas, slyšet v každém sebevzdálenějším koutě.
„Mistr Austinus Vám posílá srdečné pozdravy…“ pokračoval mnich klidně dál. Hrobové ticho se dalo doslova krájet. Tmavý plášť se zavlnil. V příštím okamžiku se objevila láhev. Zaprášená, umazaná od pavučin a snad tisíciletého prachu. Neznámý posel ji podal překvapenému bardovi. Jedna z dívek sedících omámenému Tartarovi na klíně se natáhla a láhev vzala. Ruce se jí přitom chvěly rozrušením a nervozitou. Podala ji svému obdivovateli, který ji s jistými pochybnostmi převzal. Jeho tvář se však vzápětí rozjasnila. Jestli něco pozná na první pohled, je to láhev kvalitního vína. A toto víno bude přímo vynikající.

„A tady…“ pokračoval teď již vítaný posel, „malou pozornost na památku, mistře Tartare.“
„Za Váš přínos pro Velkou knihovnu…“ druhá z dívek převzala mahagonovou skříňku s vyrytým symbolem Velké knihovny. Předala ji svému milenci, který byl zcela pohlcen předešlým darem. Ten si ji s výrazem překvapení ve tváři vzal a otevřel. Na tmavě rudém sametu v ní leželo zlaté husí pero.

„Chachááá…“ zahalekal světoznámý bard rozjařeně. Vzhlédl k cizinci. Po něm se však slehla zem. Jen vůně prastarých pergamenů a růží napovídala, že tam ještě před chvílí stál služebník Velké knihovny v Palantasu…

„Rundu pro všechny!“

Pak se strhlo peklo…

= Melker =


I když blahopřání naší redakce se zdaleka nevyrovná tomu Melkerovu, tak barvitě a živě podanému, přes to Tartarovi blahopřejeme ke krásnému umístění na prvních dvou místech, předáváme výherní tyrkysovou hvězdičku na následující měsíc, zveřejňujeme v tomto čísle NAMRO vítězné dílko a spolu s vámi ostatními se těšíme na další literární počiny mladého barda.

= Janika =