úterý 30. dubna 2013

Smršť otázek pro zvídavé abariňáky

Margit: Ahoj, Lišáku :-)
Lišák: Ahoj! :-)
Margit: Měl bys na mě chvíli? Máš čas na pár otázek? :-)
Lišák: To zní spíš jako začátek velkého výslechu, ne jako pár otázek. Ptej se. :-D
Margit: Jsi podezřívavý :D Čteš NAMRO?
Lišák: Od přírody. ;-) Samozřejmě že pilně a poctivě čtu od začátku do konce každé číslo. :-D Tedy, občas s výjimkou akcí, na které zcela určitě nebudu moci jet.
Margit: A co Smršť?
Lišák: Samozřejmě i smršť.
Margit: A líbí se ti?
Lišák: Rozhodně to je zajímavé se dozvědět o lidech, s kterými hraju, nebo se s nimi pouze sem tam potkám. Řekl bych, že je to velice povedená rubrika. :)
Margit: Tak to určitě rád přispěješ a zodpovíš pár všetečných otázek, co ti položím, že jo? :-)
Lišák: :-D No, sice se při tom o sobě toho nejspíš moc nedozvím (i když jeden nikdy neví) ale co se dá dělat. Povím, co vím. :-)
Možná. ;-)

Margit: Třeba povíš i to, co sám nevíš a překvapíš sám sebe ;-) Začnu pomalu a klasicky - jak dlouho jsi na Abarinu?
Lišák: A tak to zase není tak jednoduchá otázka... Už to pár let rozhodně bude. Myslím, že na Abarin jsem se přidal někdy koncem roku 2002.

Margit: Takže jsi na něm vlastně skoro od samého začátku. Jak ses na Abarin dostal?
Lišák: Brouzdal jsem po Internetu, což byla pro mne tenkrát docela novinka, prohlížel jsem si portály, které se vztahovaly k Dračímu doupěti, které mne nemálo bavilo a s úžasem zjistil, že se dá hrát i po síti. Ještě více jsem pak užasl, když jsem zjistil, jak je to oproti živému hraní pomalé... a to prosím zpočátku jela většina jeskyní nesrovnatelně rychleji, než dnes. :-)

Margit: Tak to je pravda, to je asi pro každého největší šok oproti hraní na živo, na který narazí :-) Co tě na Abarinu zaujalo, že jsi na něm zůstal?
Lišák: Nejprve to asi byly hlavně možnosti hrát Dračí doupě s dalšími lidmi. I když se hrálo jen pomalu, ty příběhy se mi líbily. Později k těmto příběhům přibyla jednoznačně i komunita hráčů, která se na Abarinu vytvořila. Herních portálů je dnes víc, ale Abarin je díky lidem na něm jedinečný. Alespoň pro mne.

Margit: Když porovnáš Abarin před tenkrát a nyní, co se podle tebe změnilo - k lepšímu i k horšímu?
Lišák: Abarin jako takový se nezměnil nijak radikálně. Proběhlo pár technických úprav, časem něco přibylo, něco i ubylo.
Změnil se ale určitě styl hraní. Alespoň v jeskyních, kde hraju já, se velmi výrazně zpomalilo. Na druhou stranu zmizely jednořádkové příspěvky a kvalita toho, co se píše, je o dost vyšší. Jsou to malé slohové práce. Čtivé a originální příběhy plně srovnatelné a někdy i překonávající většinou neprofesionálních věcí, které si dnes na internetu můžete přečíst.

Margit: Co ti víc vyhovuje? Hraní naživo nebo online?
Lišák: Tak hraní naživo je samozřejmě úžasné. Bývá u něj spoustu legrace, skvělých zážitků, i mimoherních. Dá se při něm za pár dnů skutečně odehrát ucelený příběh. Je to prostě trochu o něčem jiném. Má však pro mne bohužel jednu podstatnou nevýhodu - kamarády příliš daleko na to, aby se s nimi takhle dalo hrát jinak, než jen velmi výjimečně.
Online hraní je pomalé. Zase se dá hrát víceméně nezávisle na čase každého z hráčů (pokud ten nedostatek času není extrémní). Příspěvky se dají pečlivě promyslet, reakce mohou být propracovanější. Osobně nad nimi rád přemýšlím, rád píšu a tvořím.
Mám rád obojí.

Margit: Takže se tyto dva styly hraní u tebe dá se říct - doplňují?
Lišák: Hraní naživo je pro mne sváteční záležitost, kterou si mohu užít jen velmi vzácně. Hraní online je to, čím se mohu potěšit mnohem častěji. Takže vlastně ano, doplňují se. Ovšem jeden je bohužel nesrovnatelně plnější, než ten druhý. :-)
Margit: To už je pak otázka toho, jak se nám to zálib motá obyčejný všední život, že? ;-)
Lišák: Tak to rozhodně. Kdyby člověk mohl dělat jen to, co chce, vypadalo by to docela jinak. Ale to už je život. :)

Margit: Tak to vyloženě nahrává na další otázku - kdybys měl tři přání, co by to bylo? A neomezuj se jen na život či co je možné a nemožné.
Lišák: Ha, tak to jsi mne dostala.
Kdybych opravdu měl možnost takových přání, začal bych asi velmi velkoryse, přímo v globálním měřítku.
Jak by asi vypadal svět, ve kterém by lidé zahodili (v současné chvíli ostatně z naprosté většiny už pouze virtuální) peníze jako přežitou zbytečnost a zdroje Země začali využívat racionálně?
Místo hromady zbytečných šmejdů, které je třeba co dva roky vyměnit vyráběli věci, které vydrží padesát let? Místo honění se z místa na místo a neuvěřitelně neefektivního přemisťování osob a obrovského množství zbytečných věcí za vynaložení nesmírného množství neobnovitelné energie začali rozumně využívat v maximální míře místních zdrojů? Přestali se k přírodě, chovat, jako k něčemu, co je nutné co nejrychleji vydrancovat a začali o ní uvažovat jako k vzácnosti, která nám a potom našim potomkům má vydržet pokud možno navždy?
Kolik toho potřebuje člověk ke spokojenému životu?
Mít dostatek zdravého jídla, vzduchu, vody, být v teple, mít místo, kde si připadá dobře a bezpečně, mít někoho, kdo ho má rád a mít možnost vychovávat své děti.
Kdo opravdu potřebuje každý půlrok nový mobil, trička a česnek z Číny, brambory z Egypta a jahody bůhví odkud v lednu? Já tedy ne...
Takže mé první přání by znělo, aby lidé dostali rozum a začali se chovat vůči světu kolem racionálně a s výhledem do budoucnosti a taktéž k sobě navzájem slušně a s respektem… Asi by převrátilo svět naruby, ale jsem přesvědčen, že by ho učinilo podstatně lepším místem pro život.
Druhé by bylo asi veskrze sobecké a týkalo se dlouhého pevného zdraví mého a mé rodiny.
Třetí... Pokud mám použít ještě trochu větší fantastický a méně realistický pohled, určitě by bylo zajímavé moci putovat po všech těch fantastických světech, moci je dotvářet a ovlivňovat a třeba se pak nakonec i usadit v nějakém, který by mi nejlépe vyhovoval. ;-)

Margit: Tak tedy, když jsme u toho třetího přání... Jaký fantastický svět máš rád? Jaký typ příběhů máš rád?
Lišák: Příběhy ne zcela nereálné, svázané dostatečně s naším světem, takovým, jakým snad kdysi mohl být. A přitom jsou dostatečně zajímavé a napínavé. Na druhou stranu, ono až tolik nezáleží na tom světě. Nejméně stejně je důležité i to, jak je svět i příběh popsán a podán.

Margit: Takže žádné, že by ses vyžíval v hororech nebo temných nebo tajemných příbězích nebo naopak pohádkových?
Lišák: Všechno to může být velice zajímavé. Snad jen horory až tak moc nemusím. Příběhy tajemné mají sílu a hloubku, ty já rád. Pohádkové… záleží na tom, co si pod tím kdo představí. Pokud nepřekročí určitou hranici, je to fajn. Infantilní zvířátka ale nemusím. :-D
Pokud je dobrý příběh, dá se hrát s potěšením prakticky cokoli.

Margit: Pamatuješ si ještě, co tě přivedlo k hraní Dračího Doupěte? A nebo vůbec RPG? Vzpomeneš si na své začátky na Abu? První postava, první jeskyně, první pocity z hraní?
Lišák: K hraní mě přivedla příručka DrD pro začátečníky, dnes už patrně historická verze sešitá zboku dvěma svorkami, kterou kamarád zakoupil jako novinku a přivezl na stanování. Mohlo nám být tak patnáct. Pak jsme hráli spolu, často a rádi. Bylo to samozřejmě jiné, než dnes, ostatně první pravidla k hraní rolí moc nevedla, ale nám se to líbilo.
Na Abarinu... No, začátky byly celkem nesmělé, prvním postavou byl asi Ctibor v Růži Erenu. Snažil jsem se zapadnout, přizpůsobit se. Teprve postupně jsem přišel na to, že nejlepší bude asi hrát tak, jak se to líbí mně. S nadějí, že se to mé hraní snad bude líbit i těm, kteří jsou naladěni na podobné vlně, jako já.

Margit: Myslíš, že je to tím, že když hraješ tak, jak se to líbí tobě, je ta postava věrohodnější, uvěřitelnější a živější?
Lišák: Myslím, že když se já při hraní opravdu bavím a užívám si to, je to určitě znát. A snad to pak více baví i ty, kteří mají podobný styl hraní. Jaké jsou ale nakonec moje postavy pro ostatní hráče, to musí nejspíše posoudit hlavně oni. :-)

Margit: Nu, tak co vím, tak tvoje postavy se tvým spoluhráčům velmi líbí :-) A jistě, je to znát, že hraješ s chutí a nasazením. Nu tak tedy - když už zmiňuješ postavy, máš nějakou tu svou nej, nejoblíbenější postavu?
Lišák: Tak asi nejoblíbenější postavou (i když si vybrat jen jednu, je celkem těžké) je Raven v Lyrii. Kterážto jeskyně však už nějakou dobu nejede tak rychle, jak bych rád. Možná by s tím někdo mohl něco udělat. ;-)

Margit: Nu, dobře, PJ svatosvatě slibuje, že s tím něco udělá, toto je velmi silná motivace ;-) Dá se říct, že máš oblíbený určitý typ postav, mají tvé postavy nějaké společné rysy? Charakter, rasu... prostě cokoli.
Lišák: Většina mých postav jsou lidé, pár elfů či půlelfů. Většinou jsou to válečníci či zloději, či něco mezi tím. Rozhodně nejlepší a nejoblíbenější jsou však bez ohledu na rasu a povolání postavy nejednoznačné, o kterých ostatní neví zdaleka vše, spíše jen tuší. A které tudíž mohou překvapovat a být zdrojem zábavy i po dlouhé době.
I když takový zcela přímý a jednoznačný kroll Gur má rozhodně také něco do sebe. :-)

Margit: Gur mě vždy rozesměje! Má za sebou poprskanou klávesnici vínem a monitor kafem! :-) Je nějaký charakter nebo typ postavy, který by sis chtěl zkusit, ale zatím nebyla příležitost?
Lišák: Tak on Gur se tváří jako bojovník (a také jím v podstatě je), ale v jeskyni funguje spíš jako komická figura. Je to taková oddechová postavička. Velmi snadno se píše a je s ním veselo. :-)
Chtěl bych zkusit a nezkusil? Nad tím jsem zatím ani příliš nepřemýšlel. Když si volím postavu, zpravidla si přečtu úvod do jeskyně a nechám se jí inspirovat. Buď mne napadne nějaká postava, která by se mi do ní líbila nebo někdy recykluji a upravím nějakou starou, které skončila jeskyně a je mi líto propracovaného nevyužitého charakteru. Ale ty postavy ušité jeskyni na míru či pečlivě upravené bývají obvykle lepší.
Poslední dobou, mám občas i pocit, že se mi ty charaktery začínají trochu opakovat. Pak i s radostí přivítám, když má PJ ohledně postav nějaké zvláštní požadavky. Jsem přinucen nad nimi více přemýšlet a může vzniknout originálnější postava.
Ale abych se vrátil k otázce - kdybych měl typ postavy, který bych chtěl vyzkoušet, asi bych ho už vyzkoušel. Mám pár postav, které se mi líbily, když jsem je začal hrát, leč jejich jeskyně příliš brzy skončily. Skvělý byl mladičký věštec Alan, ohromný potenciál měl nekromant Morwan... Nu, zatím tiše odpočívají a tiše trpělivě čekají, zda si ještě někdy budou moci zahrát.

Margit: A když jsme u těch charakterů - jak bys charakterizoval sám sebe? Když by ses měl charakterizovat - jakkoli?
Lišák: Ha, tak to je pěkná podpásovka.
Schválně, jak by ses charakterizovala ty sama? :-D
Ale dobře, jestliže to má být jakkoli, tak snad takhle:
Jsem alespoň trochu takovým, jaké jsou mé postavy. Některé obdržely převážně to lepší, jiné to horší ze mě. Z některých je vidět to, co bych si přál, jaký bych být chtěl, či snad bych za jistých okolností být mohl. U jiných zase můj pohled na svět a realitu.
Mé postavy (snad kromě Gura) o věcech obvykle přemýšlejí. Nemají patent na rozum, ale nespokojí se s tím, co je většinou ostatních považováno za pravdu. Ve většině případů stojí v realitě a uvědomují si, že svět není pohádka. Že je na něm spoustu ošklivých věcí, proti kterým se člověk musí snažit něco udělat. Alespoň to málo, co může.

Margit: Naštěstí byl dotaz o charakterizování na tebe, ne na mě ;) Přitvrdila jsem? :-D No, tak přijít to muselo, ne? ;-) Tak jo, tak zas něco oddychového. Prozradíš čtenářům, co děláš? Studuješ, pracuješ, neděláš nic, jsi rentiér, spekulant, podnikatel... nebo se prostě flákáš? :-)
Lišák: No, počkej, počkej, já se ptát nemůžu? Má to být rozhovor, nebo výslech? ;-)
Ano, rentiér a spekulant, to budu přesně já. :-D
Ne, bohužel musím čtenáře zklamat, jsem učitelem na prvním stupni základní školy a flákat se v poslední době mohu nějak čím dál méně často. I když neříkám, že by se mi to občas nelíbilo. :-)

Margit: No dobře, rozhovor, holt jsem na hodinách žurnalistiky chyběla a nebo nedávala pozor :-)
Já bych se charakterizovala jako... hm... říká se o mě, že jsem chaotická zmatkařka. Tak, a je to venku. :-)
Nu dobře, tak na flákání tě neužije. Ono se říká, že schopní lidé se neumí nudit.
A tak se tě zeptám: Když zrovna netrápíš děti vyjmenovanými slovy a násobilkou, čím se ještě - pokud ti zbývá čas - bavíš? Samozřejmě, když zrovna nehraješ na Abarinu :-)

Lišák: No, tak takhle bych tě zase neviděl já. ;-)
Bavíš, říkáš?
No, ano, ono je prý lepší, když na to člověk pohlíží pozitivně, jako na zábavu, když už to stejně musí dělat. :-)
Takže tedy momentálně veškerý čas, kterému se dá říkat volný, pozře práce na domku a přilehlé zahradě, který a kterou jsme si pořídili. Rádi bychom se tam přestěhovali co nejdříve, ale stav domu to zatím neumožňuje. Takže lítáme každý den sem a tam.
Opravy a hromadu dalších věcí dům naopak vyžaduje a zahrada taky nepočká. Když teď nezasadíme a nezasejeme a opakovaně nezalijeme, tak jaksi evidentně neporoste. Alespoň ne to, co bychom si přáli.
Zbytek času seberou vlastní děti a rodina. A člověk se potom často diví, jak to, že už je tak pozdě večer, když vlastně za ten den nic moc nestihl.
Kdysi jsem velice rád a hodně četl. Ale kde jsou ty časy... Opravdu není kdy.

Margit: Tak to ti děkuji za lichotku ;-)
Vždycky je lepší brát práci jako zábavu, zvláště když to člověk dělá pro sebe.
A jaké máš oblíbené knížky nebo autory?

Lišák: No, prý ano. Ale ono to ve výsledku mnoho nezmění.;)
Samozřejmě, těch by bylo hodně. Z historických románů třeba Mika Waltari, nejlepší od něj je asi Tajemný Etrusk a Egypťan Sinuhet, napadá mne Robert Merle, ale i další a další...
Samozřejmě jsem četl i fantasy a sci-fi, moc se mi líbil Zelaznyho Amber, samozřejmě Tolkien… ale takhle by se dalo pokračovat velmi dlouho.
Je mnoho dobrých knížek.

Margit: A co filmy?
Lišák: Nejsem zrovna filmový fanda. Samozřejmě jsou dobré filmy a občas se na nějaký rád podívám. Obecně ale dávám (bych dával, kdybych měl čas) přednost těm knížkám. Obávám se, že většinu toho, co ostatní, jsem ani neviděl. Když už se rozhodnu něco skouknout, obvykle si to dobře vyberu.
Mimochodem, nevlastním televizi. A nemám pocit, že tím o něco přicházím. :-)

Margit: Jsi můj člověk, my taky nevlastníme televizi, a v pohodě bez ní žijeme. Tako nemáme pocit, že bychom o něco přicházeli a nemáme v úmyslu tento stav měnit :-)
Tak mě napadá, když jsi zmiňoval tu fantasy literaturu: Je DrD jediná RPG, kterou hraješ nebo jsi hrál? Nebo by se našlo ještě něco?

Lišák: Hrál jsem Dračí doupě, Dračí doupě plus, Dračí doupě II, párkrát Vampire the Masquerade a sem tam se letmo dotkl i jiných systémů, to ale spíše výjimečně. Dračí doupě znám nejlépe, v DrD II je hodně pěkných věcí podporujících hru postav. Po internetu je ale asi nejlepší hrát bez pravidel, popřípadě jen s úplně nejnutnějšími rámcovými mechanismy rozhodujícími sporné situace. Šetří to čas a otvírá možnosti.

Margit: Já mám takový pocit, že i v reálu. Neznám při hře nic nudnějšího, než neustálé házení kostkami a počítání čísel místo tvoření a prožívání příběhu.
Tak, a další trochu podpásovka: Co je pro tebe v životě nejdůležitější?

Lišák: Tak asi ano, přehnané házení a počítání je zbytečné. Ale v reálu se to dá do určité rozumné míry unést a sem tam to může přinést zajímavý zvrat. Po netu to musí buď kompletně za všechny dělat PJ, což je pro něj často velké zatížení, nebo to prostě nefunguje a neúměrně zdržuje.
Tak děkuji. Skutečně to nejdůležitější je asi být zdravý, zajistit alespoň v základní míře rodinu a mít jí harmonickou a přiměřeně šťastnou. Takové ty běžné věci, jejichž hodnotu a důležitost si většina lidí uvědomí až ve chvíli, kdy se ocitne zcela bez prostředků pod novinami v parku...
Když o tom tak uvažuji, je docela hrozné, když o něčem takovém vůbec musí člověk dnes uvažovat jako o reálné hrozbě. Je to ale tak. Určitá míra základní jistoty by měla být a tohle by se prostě nikomu stávat nemuselo a nemělo...
Ale to jsem trochu odbočil.

Margit: Tak já zase budu hodnější, jo? Co takhle životní motto? Máš nějaké?
Lišák: To jsi hodnější? ;-)
Ne, slyšel jsem už hodně hezkých myšlenek a každá se hodí na určitou životní situaci. Nemůžu si ale vzpomenout na žádnou, která by mne provázela jako nějaké univerzální a vždy platné neměnné zaklínadlo.
Spíš vnímám život jako hledání cesty.
Rád bych žil v souladu s přírodou, bral si jen to, co opravdu potřebuji a také pak vracel, co si vypůjčím. A i když vcelku něco takového nemohu příliš ovlivnit u druhých lidí, mohu se o to alespoň pokoušet sám u sebe.
A hledat.

Margit: No a nejsem ;-) A když jsem byla hodnější, tak po oddechové otázce zas jedna náročnější, jo? Co bys ty sám o sobě čtenářům NAMRO prozradil?
Lišák: Nevšiml jsem si té oddechové. :-D
Nějak netuším, co by čtenáře NAMRO mohlo na mé osobě zajímat a mám pocit, že jsem toho stejně na sebe prozradil až až. Dokonce mám pocit, že téma bylo téměř vyčerpáno. :-)
Snad by bylo nejlepší, kdybych se vrátil k Abarinu.
Rád hraju, rád tvořím, rád píšu. Rád si pohrávám se slovy, brousím věty a vylepšuji to, co napíšu. Hraju si se situacemi, atmosférou, emocemi, s jejich příčinami a následky. Líbí se mi to, do určité míry mě to naplňuje. Rád komunikuji a reaguji na ostatní, rád se nechávám od nich překvapovat.
Bohužel to všechno vyžaduje hodně času, já neumím psát moc rychle, raději to, co napíšu, všechno třikrát projdu a upravím. A tak to v poslední době vypadá tak, jak to vypadá.
I když nerad, brzdím některé hezky rozjeté příběhy, za což se omlouvám. Ale to je život, někdy to prostě při nejlepší vůli nejde. A reálný život je přece jen důležitější, než hra.

Margit: Jsi nepozorný, ta předchozí přece byla oddechová :-)
Téma bylo vyčerpáno, nebo dotazovaný? ;-)
Tak tedy dobře, ještě poslední otázka: Chtěl bys něco vzkázat čtenářům NAMRO?
A aby jsi to tedy nebral jako výslech, tak můžeš na závěr jednu otázku položit mě, jestli chceš ;)

Lišák: Jsem velmi pozorný, jen jí jako oddechovou nevnímám a pořádně jsem se při ní zapotil. :-)
Pochopitelně téma. Dotazovaný je po činorodém dnu ve škole zcela čerstvý a odpočinutý, takže nyní může (a musí) jít s nadšením a krumpáčem hloubit metrové jámy pro mladé stromky. A ještě jim nad nimi budovat řádně vyvýšené náspy, neboť se ony jámy vbrzku do poloviny naplní spodní vodou díky těžké jílovité půdě a nepropustnému podloží. :-)
Jsi hodná, ale já tě trápit nebudu. :-D
Co bych chtěl vzkázat? Hezky a často si hrajme, prodlužuje to život, rozvíjí kreativitu a udržuje dobrou náladu. Buďme sví a přitom tolerantní k ostatním, i oni si chtějí užít a odreagovat se. Buďme na druhé hodní, bavme se společně a mějme se rádi.
Mějte se krásně. :-)

Margit: Dotazovaný má zcela vyrovnanou řeckou výchovu - rovnováha duše a těla, duševní a tělesné práce ;-)
Tak tedy ti děkuji, že mě ušetříš :D

A také - a to hlavně - ti děkuji za tvou vstřícnost, ochotu, trpělivost a čas :-)
Lišák: Není zač. :-)



2 komentáře:

  1. "Checheche..." pochechtává se trpaslík a přitom háže významné pohledy na ty dva.
    "Copak to tu na mě déchá?" zeptá se šibalsky a pošle další dlouhý pohled ke dvojici.

    Tato Smršť má jednu velkou chybu, jeden nesmazatelný nedostatek >> CHYBÍ mi tu FOTKA!

    Lišáku, styď se :) Mohlo to být dokonalé, takto je to skoro dokonalé.

    Melker

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lišák:

      Hej, to vám nestačí se na ní koukat, kdykoli se v jeskyni podíváte na ikonku PJ? Spíš bych myslel, že už vás tam bude otravovat.
      Jsem to opravdu já. :-D

      Vymazat

1. Do velkého textového pole napište komentář
2. Vyberte podpis, lze i anonymní
3. Klikněte na tlačítko "Přidat komentář"
4. Opište písmena z obrázku (ochrana proti spamu)