sobota 30. března 2013

O Austinův zlatý brk – vyhodnocení abarinské literární soutěže březen 2013


Zimní severák dvakrát zadul, posledních pár vloček na chvíli zahalilo zemi do bílého roucha a je tu konec března. A tak jak zima končí svoji vládu, tak jsme my na Abarinu ukončili březnové zápolení.
Všem autorům chci poděkovat za jejich snahu a dobrou vůli podělit se s námi všemi o své povídky. Všichni jste vítězové, poraženi zůstali ti bezejmenní…

Jak to všechno dopadlo…?

I. místo
Autorka: Wenai
Dílko: Excalibur
Body: 9

II. místo
Autorka: Janika
Dílko: Jen člověk
Body: 8

III. místo
Autor: Canis lupus albus
Dílko: Rozpadajúca sa spoveď
Body: 5
Autorka: Wenai
Dílko: Věštba
Body: 5


IV. místo
Kůže démona -3. část- Návrat Démona
V. místo
Poviedka o poviedkároch
VI. místo
Kůže démona -1. část- Jezdci
VII. místo
Hon
Svitek osudu „Prolog“
Svitek osudu - část první – Hrdina
Kůže démona -2. část- Dopis
Koniec

Byl to dlouhý, studený den. Trmácela se tou ledovou pustinou, nohy i ruce celé prokřehlé. Hostinec U Ledového draka byl její spásou. Dole v šenku se ohřála a osušila šaty. Za pár písní, balad a legend si vysloužila teplou večeři, horkou koupel a čistý pokoj na přespání.
Teď už bylo dobře. Ještě naposledy vzala Wenai svou loutnu, aby si před spaním zabrnkala pár tónů. V hlavě se jí začala pomalu rodit slova nové písně. Sklonila hlavu ke strunám a tiše si pobrukovala. Tichý závan, vonící prastarými pergameny a okvětními lísky růží ji zlehka pohladil po kůži. Nasála tu vůni nosem a zasněně zavřela oči.

„Ehmm….“ decentní zakašlání sametového hlasu ji vytrhlo ze snění. Prudce otevřela oči. V místnosti stála postava v sutaně z temně modrého sametu. Ale vždyť dveře jsou zamčené!
„Dobrý večer madam…“ promluvil cizinec melodickým hlasem. Rty se mu přitom zvlnily v letmý, pobavený úsměv.
„Mistr Austinus posílá srdečné pozdravy.“ pokračuje ten muž nevzrušeně tichým hlasem. Přitom k dívce natáhne ruku s překrásnou kyticí lučních květů převázanou rudou stuhou.
Bardka jen tiše třeští oči a jako ve snách si bere kvítí, které vypadá tak svěže a tak krásně voní. Mimoděk do něj na chvíli zaboří tvář. Už se nebojí. Austinus je vážený muž a jeho posel jí dozajista nepřišel ublížit, ať už se tu zjevil jakkoliv.
„A tady…“ pokrčuje ten tajemný mnich dále, „ malou pozornost na památku, madam Wenai.“ S těmi slovy podá dívce mahagonovou skříňku s vyrytým symbolem Velké knihovny. Ta si ji s výrazem překvapení ve tváři vezme a otevře. Na tmavě rudém sametu v ní leželo zlaté husí pero.

„Děkuji pane…“ začne bardka, ale svá slova nedokončí. Když zvedne oči od skvostného daru zjistí, že je tu zase sama. Jen vůně prastarých pergamenů a růží napovídá, že tu ještě před chvílí stál služebník Velké knihovny v Palantasu…


Melker


Takže velké gratulace Wenai, výherní tyrkysovou hvězdičku pro ni a zvěčnění její povídky v tomto čísle NAMRO!

Už teď se všichni těšíme na další dílka, takže pište a posílejte, ať máme co číst!

= Janika =

1 komentář:

  1. Teda Melekre, ty snad ještě budeš poetická duše... luční květy, vůně růží...... achhhh :D

    OdpovědětVymazat

1. Do velkého textového pole napište komentář
2. Vyberte podpis, lze i anonymní
3. Klikněte na tlačítko "Přidat komentář"
4. Opište písmena z obrázku (ochrana proti spamu)