sobota 30. března 2013

Každá jeskyně si zaslouží svůj konec!

Procházím se zamyšleně po nábřeží. Molo je poloprázdná a lodě, které neodpluly s ranním přílivem, se líně pohupují. Kousek přede mnou se hejno racků hlasitě pere o zbytky z nočního rybolovu a domy na nábřeží se začínají probouzet. Jindy bych si tohle ráno užila. Všechny ty barvy a vůně... Ale dnes ne.

„Zdá se mi to, nebo tě něco žere?“ ozve se hlas rybáře, se kterým občas ztratím pár slov.

 „Já… jen tak přemýšlím…“ odtuším neurčitě. Nebudu mu přece vykládat o DrD…

„Víš, když si vo tom, co tě trápí, s někým promluvíš, je ta starost hnedle poloviční…“ řekne jako by nic, ale v jeho očích zaplanou jiskřičky. Ten stařík si chce povídat?!

 „No, asi byste tomu nerozuměl…“ začnu neochotně. Jeho klidný pohled mi ale rozváže jazyk. Vzdychnu a sednu si na starý, rozpraskaný kus klády, který tam očividně už dlouho slouží jako improvizovaná lavička.

„Víte, už nějakou dobu si lámu hlavu nad tím, proč většina jeskyní skončí tak brzo. Proč se málokterý příběh dohraje do konce. A co by mohl PJ udělat proto, aby jeho příběh měl svůj konec. Protože každý příběh si ho zaslouží! Jinak by se s ním přece nikdo nevymýšlel…“ vysypu ze sebe, ale najednou si uvědomím, že mu to nemůže dávat smysl. „Ono je to o vyprávění příběhů. A ten příběh se prostě po nějaké době zasekne a je pak na… vlastně na kaptiánovi,“ rychle připodobním PJe něčemu, co by stařík mohl znát „aby ten příběh dovedl do konce. Jenže se tak prostě nestane.“ dokončím smutně. Vím, že mi nemůže rozumět. A asi ani nemělo smysl mu to říkat.

Stařík ani nezvedne pohled od sítě a po chvíli řekne:  „Moc tomu nerozumím, ale vo vyprávění příběhů vim svý…“ pronese vážně. Šibalsky na mě mrkne a pak se znovu skloní nad prací. Začne vyprávět…

„Takovej příběh, to je vlastně jako plavba. I ta má svůj začátek a konec. A někdy je ten konec jinej, než si na začátku člověk myslel, že jo…“ odtuší a tajemně se usměje. „No jo. Taková plavba má taky svůj život. Na začátku fajn. Podpalubí je plný zásob, loď září novotou, všichni v posádce se těšej. Je jasno a fouká dobrej vítr a všechno je tak vzrušující…“ na okamžik se zasní.

 „Jo, to je jako nová jeskyně. Všichni hráči jsou natěšení, PJ sepisuje úvodní příspěvek, a když to začne… to je fikot. Všichni píšou jak o život. A to vzrušení…“ usměju se bezděčně.

„A pak přijde druhej den a třetí a čtvrtej… Všechny jsou stejný. Už to není tak vzrušující. Občas vidíš delfína nebo v dálce nějakou jinou loď, ale začíná to být rutina.“ výraz toho muže se trochu stáhne a zasnění vyprchá. Ano, tohle je realita.

 „No jo, to je taky stejný. Časem vyprchá to nadšení z nové jeskyně a hráči nebo i PJ to začnou nenápadně flákat. Občas se na někoho musí čekat a už to neběží tak rychle.“ pokývám vědoucně hlavou.

„Jakmile se posádka začne nudit, hledaj potíže i tam, kde nejsou. A rozhádaná posádka, to je pěknej vopruz…“ poznamená znechuceně. „Nejhorší je, když do toho všeho přijde bouře. Lodí to hází sem a tam a voni se jen hádaj a štěkaj. Ďas aby to spral… Vobčas se stane, že někdo spadne přes palubu. Ne, že bych to někomu přál… ale když spadne ňákej prudič, je po bouři hned klidnějc… Blbý je, když jich do tý vody napadá moc. To pak nemá kdo makat na palubě…“ ušklíbne se škodolibě.

Překvapeně se na něj podívám. Je mi až trapně, že i v tomhle jsem dokázala najít souvislost. Rozpačitě se usměju: „No jo… někdy se hráči dohádají až tak, že některý z nich odejde. A buď to jeskyni potopí, nebo je to potom jednodušší…“

„Ale říkám ti, nejhorší vůbec je bezvětří! Loď se plácá na místě, posádka je votrávená a stojí to za starou belu…“ vzdychne stařík a zatáhne další z těch titěrných uzlíků na své síti.

 „Jo, přesně!“ vyhrknu konsternovaně. „Jasně, bezvětří… když se ta jeskyně prostě zastaví. Je ticho, klid… mrtvo.“ To poslední slovo vyslovím trochu tišeji.

V hlavě se mi rodí myšlenka. Taková metafora, která by to mohla všechno shrnout. Usměju se na toho muže a rychle se zvednu. Musím si to jít rychle napsat. „Já… musím si něco zařídit…“ hlesnu rozpačitě, ale má tvář už je o poznání veselejší. „Díky…“ šeptnu vděčně. Starý rybář jen rozvážně pokývá hlavou a dál šmodrchá své sítě.

Je to jen chvilka. Rychle sedám ke stolu a čistý papír se začne plnit drobným, úhledným písmem.

„Jeskyně je jako plavba. Na začátku fouká do plachet nadšení a chuť PJe i hráčů a loď klouže po hladině jako střela. Neuplyne den, kdy by aspoň někdo nenapsal…“ 

Jak pomoci příběhu doplout do konce?

- pravidelné tempo jeskyně – když se jeskyně zastaví, nechte ji na chvilku oddechnout, ale pak zase začněte foukat do plachet, ostatní se přidají
- čeká se na hráče nebo hráč skončí (zvlášť, když má klíčovou roli) – zdá se, že kormidelník si schrupnul a nejde probudit – asi moc rumu – co teď? Převezměte kormidlo za něj, aspoň dočasně. Nebo pověřte kormidlováním někoho jiného.
- postavy tápou v příliš složitém ději – když má posádka příliš málo informací o plavbě, začne se ptát. A když nedostane odpovědi, začne být zmatená, otrávená a znechucená. A řekněte: komu by se pak chtělo plout dál…
- nedostatek komunikace s hráči na fórku – mluvte se svou posádkou. Podpalubí (fórko) je pro to ideální místo.


Abarinští kapitáni! Když přijde příliš dlouhé bezvětří a vy chcete loď zachránit, shromážděte kolem sebe své věrné a foukejte do plachet vší silou! Udělejte vše, co je potřeba, aby vaše plavba neskončila špatně! Porvěte se o svou loď s leností, nevšímavostí a nechutí, ať už vaší nebo vaší posádky. Vždyť vy jste vdechli vaší lodi život, tak ji zkuste zachránit! Ona vás odmění příjemnými chvilkami plnými fantazie a zábavy…

= Niniane =

4 komentáře:

  1. Já...

    Sedím na zadku a tiše hledím na ty řádky. Tento článek je jak diamant.
    Tak pravdivé a tak krásně napsané! Nebudu jej známkovat. Něco takového se známkovat nedá. Je výjimečný.

    Každý hráč na Abarinu by si jej měl povinně přečíst. Každý. A zamyslet se nad ním.
    Zrovna včera jsem se pokusil foukat do plachet jedné takové krásné lodě. Výsledek byl ten, že jsem se dnes s některými plavčíky poštěkal. Vím, zřejmě jsem byl trochu kousavej, určitě se dalo "foukat" lépe. Jenže ti plavčíci místo aby se zamysleli nejdříve sami nad sebou a svým přístupem ke starání se o palubu, začali hned kolem sebe kopat. Výsledek byl pak naprosto opačný než jak měl být...

    Mrzí mě to...

    Nini díky, díky moc za ty řádky.

    Melker

    P.S. A pak že neumíš psát, bábovko!!

    OdpovědětVymazat
  2. Opravdu moc a moc pěkně napsané. Víte, nechci tady být za skeptika, ale za celých deset let, co jsem na Abarinu, pamatuji jen tři jeskyně, kde jsem hrála, ukončené tak, že byly dohrané - a v té jedné se toho má postava ještě ani nedožila :-D

    Je to škoda? Určitě. Ano, příběh - a my tvoříme příběhy - by měl mít svůj konec. Na druhou stranu i cesta může být cíl. A já jsem vděčná za všechny ty cesty, které jsem mohla se svými postavami absolvovat, i když nenašly své cíle a ztratily se někde v močálech, horách, na pouštích, na moři...
    A děkuji všem, kteří mě na těch cestách provázeli a dělali mi společnost.

    Druhá věc je, jak a jakým tempem se vůbec ke kýženému konci příběhu dopracovat. Až mi někdo vysvětlí, proč některé jeskyně jedou a jiné, s kvalitním PJem, příběhem a hráči ne, prohlásím ho za svého guru a budu ho nadosmrti následovat :-D

    OdpovědětVymazat
  3. Melkere, díky za slova chvály. Skoro se červenám... ;)

    Janiko, před časem jsem slyšela úžasné moudro od Marín, když jsem se jí ptala na obdobnou otázku - proč některé jeskyně jedou jak z praku - Marín jen lakonicky odvětila: Techtle a mechtle... A musím říct, že do velké míry jsou pletky mezi postavami dost silným hracím motorem. A nemusí to být jen pletky milostné. Může jít i o vztah věznitele-vězněného nebo vztah sourozenecký. Prostě emoce...

    Napadá někoho ještě něco dalšího???

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, techtle metle fakt dělají divy :-D

      No mě teď taky něco napadlo vlastně:
      Boj, boj, boj!!!
      V některých jeskyních se opravdu prudce zvýší četnost příspěvků i rychlost jejich přibývání, jakmile se začne bojovat ;)

      Vymazat

1. Do velkého textového pole napište komentář
2. Vyberte podpis, lze i anonymní
3. Klikněte na tlačítko "Přidat komentář"
4. Opište písmena z obrázku (ochrana proti spamu)