Excalibur

Vítězná povídka březnového kola abarinské literární soutěže O Austinův zlatý brk.

Leželi ve tmě a hlídali. Pečlivě se rozhlíželi po obou stranách silnice, aby si byli oba jistí, že je opravdu nikdo nezahlédne. Pak přeběhli velkou ulici a schovali se ve stínu úzké uličky na druhé straně. Právě v čas, když zrovna zpoza rohu vyšel strážný a lampou svítil do každého stínu, ale to už oba byli pryč.
Ta věc napadla Gradinaxe, nedostudovaného kouzelníka, který teď s nimi nebyl. Jeho část práce měla přijít později.
,,Ukradněte meč,“ povídal jim, ,,A já pak za něj usmlouvám nejlepší cenu.“
To jo, smlouvat on uměl. Proto se teď oba, Ulytherus a Vlašim, plížili ke kameni, v němž byl bájný meč uvězněn. Číhali ve stínu keře uprostřed stráně. Na vršek, kde ležel tolik známý kámen, vedlo honosné schodiště. A pod ním se právě objevil strážný s cigaretou. Po několika požitkářských tazích odhodil strážný nedopalek, zašlápl ho a pokračoval po schodišti nahoru. Ale vyšel jen tři stupně, když v tom se k němu přiřítil postarší kouzelník a mával holí.
,,Kolikrát vám mám říkat, abyste ty nedopalky nezašlapávali na tom schodišti! Víš vůbec kolik mě to stálo!?“ řval na strážného a šťouchal do něj svou dlouhou holí. Oba zloději využili situace a už byli u kamene. Ulytherus si zamnul ruce, chytnul jílec meče a vytáhl ho z kamene. Povzbudivě se usmál na Vlašima a už oba utíkali, co jim nohy stačili do úkrytu, kde na ně čekal Gradinax.
,,Máte to? Máte to?“ nedočkavě se ptal kouzelník, když bezpečně zavřeli dveře. Ulytherus mu podal dlouhý předmět zabalený v kusu hadru. Gradinax ho netrpělivě rozbalil.
,,Oh,“ vydechl nábožně, ,,Tak dobrej kšeft jsem ještě neměl. Z toho bude prachů.“
,,Jo i ty se budeš moct vybodnout na to kejklení po poutích. Ale kam ho schováme?“
,,Nebojte, už jsem to vymyslel. Dokonce, jsem objevil i kouzlo, které ho udělá nevystopovatelným.“
,,A nedopadne to jak minule? Jak jsi se pokoušel udělat dojem na tu vílu a pak ti upadl nos?“ Gradinax ho sjel pohrdavým pohledem.
,,Nech si ty vtipy! Tohle je věc nejvyšší důležitosti.“
,,Hlavně nejvyšších prachů,“ poznamenal Vlašim.

Když Merlin dostatečně seřval strážného, obrátil se zpět ke kameni a strnul. Ve tváři měl výraz největšího děsu.
,,Kde je?!“ zařval a hlas mu přeskakoval. ,,Teď tu byl!“ Přiběhl ke kameni a začal ho osahávat. Nic nenašel. Obrátil se ke strážnému, který šel za ním, což se ukázalo jako naprosto nepromyšlená věc, neboť ho Merlin proměnil v čolka.
,,Ty nezodpovědný zmetku, podívej se! Okamžitě uzavřete celou oblast!“ zařval na přibíhající stráže. Čolek se mezitím odplížil do lesa, kde začal vést vzrušující život plný much, nebo co to čolci žerou.
Když strážní odběhli, sedl si Merlin ztěžka na kámen a složil hlavu do dlaní. Už zase na něj šla migréna.

Gradinax dokroužil poslední runu, která měla strážit předmět nevídané hodnoty (zatím se dohodly na třístech zlatých, aby se jim to dobře dělilo) a odešel do hospody U nemravné panny, kde, jak se dohodli, sepíšou dopis. Tohoto nelehkého úkolu se ujmul Gradinax, neboť uměl nejlíp psát. Ani jeden ze zlodějů to pořádně neuměl a ke čtení nezbytně potřebovali ukazováček.
,,Takže tři sta?!“ zeptal se, když byl uprostřed dopisu.
,,Já bych dal víc. Nemáme se za co stydět.“
,Dobře tak… šest set?“ S tím oba zloději souhlasili.

Merlin přecházel po honosně, ale vkusně zařízené místnosti a tvářil se netrpělivě.
,,Už to bude?“ zeptal se a otočil se k zrcadlu, před kterým seděla žena a malovala se.
,,Už jen vteřinku,“ odpověděla a znovu si přepudrovala nos.
,,To říkáš vždycky, takhle to zas nestihneme. Ještě to by mi chybělo, přijít pozdě na recepci k Bánší.“
V tom někdo zaklepal na dveře.
,,Dále.“ Dveře se otevřely a dovnitř vešel malý sluha.
,,Madam, přišel dopis pro pana Merlina.“ Ten si dopis vzal a přečetl ho. Byl psán neohrabaným rukopisem a plný chyb.
,,Máme váš meč. Pokud ho chcete, tak přyďte o půlnoci k roscestí u oběšenýho. Bude vám účtováno šescet zlaťáků jako výkupný. Tajemný únosci.“
Merlinovi zběleli klouby na rukou.
,,No… Tohle není dobré.“
,,Co se děje?“ zeptala se žena, už připravena, celá v modrém.
,,Ti zmetci, co ukradli Excalibur, po mě chtějí výkupné.“
,,To myslíš vážně?!“ řekla žena ledovým hlasem ,,Je to rodinné dědictví! Já ti ho půjčím na tu tvoji šaškárnu, ještě ti v tom pomáhám a ty si ho necháš ukrást! Neříkal jsi, že jsi ho zaklel tím dědickým kouzlem?!“
,,Ale ano, nechápu, jak ho mohli překonat.“
,,Jistě!“ jedovatost z jejího hlasu přímo prosakovala, ,,Ty nevíš! Ale já ho chci zpátky a zařiď si to jak chceš!“
,,Chtějí po mě šest set zlatých!“ zaúpěl kouzelník, ,,Kde na to vezmu? To si budu muset půjčit.“ V tom se s pufnutím uprostřed místnosti objevil skřítek a uklonil se.
,,Máte finanční problémy? Nevíte kudy kam? Nabízíme vám elegantní a tiché řešení. Půjčku od naší světoznámé banky Zbohatlý a synové. Vše se provede diskrétně. Zajišťujeme velmi výhodný dvacetiprocentní úrok,“ sypal ze sebe skřítek.
,,Jedeš!“ ohnal se po něm kouzelník, ,,To by mi tak ještě scházelo, nechat se obrat od skřítků.“ Pak se otočil k ženě a usmál se na ni.
,,Miláčku, mohla bys mi půjčit těch šest set zlatých? Víš, mám teď ve Skotsku rozjetý jeden obchod a nemám hotovost.“ Žena zvedla oči ke stropu.
,,Ty mě přivedeš do hrobu, ale víš, že mám pro tebe slabost.“

Tři čekali na rozcestí. Nedaleko nich se výmluvně houpaly zbytky oběšence a tiše si vrzaly jen pro sebe.
,,Myslíš, že přijde?“ zašeptal Vlašim.
,,Jistě, že přijde,“ odpověděl mu Gradinax, ,,Co by bez něj dělal?“ Chvíli ještě čekali v naprostém tichu, až uslyšeli tichý zvuk kroků. Ve slabém světle rozeznali postavu kouzelníka. Ten si odkašlal.
,,Nuže, jsem tu.“ ozval se hrdý hlas. Naše trojice pomalu vyšla ze stínu.
,,Máte peníze?“ zeptal se rovnou Gradinax.
,,Jistě,“ Merlin zaštěrchal objemným váčkem a hodil ho do rukou Gradinaxovi. Ten ho otevřel a vytáhnul jednu minci, skousnul ji a pak po ní přejel kouskem jekéhosi kovu. A hodil váček na zem.
,,Leprikónský zlato si zkoušej na někom jiným, dědku.“  Merlin zaklel dost sprostě, neboť ho nejvíc popudilo, že mu říká dědku takový ucho. Ale hodil Graninaxovi další váček. Ten zopakoval proceduru a potom pochvalně kývnul a schoval ho někam do pláště.
,,Řeknete mi aspoň, jak jste ten meč vytáhli?“ zeptal se nakvašeně trojice.
,,To tady můj mladý kolega. On je totiž levoboček velkýho Uthera Pendragona.“ Merlin mírně zrudl v obličeji.
,,A ten meč?“ zeptal se. Gradinax ukázal k oběšenci.
,,Támhle je. Najděte si ho,“ s tím se otočil na oba zloděje a všichni zmizeli.

* * *

Za rok se všichni sešli v hospodě U nemravné panny. Jeden otrhanější než druhý.
,,Tak co teď?“ zeptal se Vlašim. Gradinax se rozvalil na židli.
,,No grál ještě nenašli, ale slyšel jsem, že Merlin dal vyrobit nějaký speciální stůl…“

= Wenai =