čtvrtek 28. února 2013

Proč (stále) věříme konci světa?

Když jsme tedy přežili ten (opět) avizovaný konec světa - tak zde jeden článek, který se tomuto fenoménu věnuje.
Rok 2012: Proč jsme očekávali událost, která se mnohokrát nepotvrdila? A proč vlastně věříme konci světa?

Oblíbená glosa praví, že vždycky bylo nejhůř. Každá generace starců žehrá na mladou generaci, každé století se považuje za nejnešťastnější a každý útisk za ten nejhorší. Ty z dávných kultur, které věřily v cyklický vývoj lidstva, s téměř neměnnou pravděpodobností umisťovaly svou současnost do nejupadlejšího a nejhoršího věku, který kdy existoval.

Tak mluví Indové o temné „kalijuze“, kdy upadly všechny hodnoty a rozmáhal se zločin, neúcta ke stáří a k tradici, tak se křesťané už bezmála dva tisíce let cítí žít na prahu příchodu Antikrista. Jinými slovy, skoro každá kultura ostře vnímá svá vlastní negativa a obrací se jednak k dávnému zlatému věku, kdy vše bylo, jak má být, a jednak k budoucímu vykoupení, které už může být docela blízko.

V současné době jsou tímto zlatým věkem moudré dávné kultury, v nichž byl život harmonický, duchovní a klidný, a konečným vykoupením pak velká transformace vědomí, ať už ve starší podobě očekávaného příchodu věku Vodnáře, nebo ve „fenoménu 2012“. Právě v tomto konečném završení dějin se vyřeší všechny nešvary a bolesti současného lidstva. A že jsou až příliš reálné – hektický, stresový a nepříliš přirozený životní styl západní kultury, znečištění, hluk a další ekologické problémy, které ničí životní prostředí a vrhají člověka doprostřed řvoucí betonové pustiny velkoměsta. Rozpadající se sociální vztahy, rostoucí virtualizace světa a neodbytný pocit člověka, že je přikován ke strojům (čti: k počítačům) a krmí je vlastní krví podobně, jak to metaforicky vyobrazuje populární sci-fi film Matrix. Není to jednoduché, žít v současné době (a nebylo to jednoduché nikdy). Právě proto potřebujeme mýty o spáse a vykoupení – mohou nám ulevit v často až příliš náročné každodenní existenci.

Co nás čeká nyní?

Až potud to není nic, co by mělo člověka příliš zneklidňovat. Magické datum prostě dorazí, odezní, nic se nestane a život půjde dál. Měli bychom však mít na paměti, že se nejedná jen tak o nějakou pofidérní mediální senzaci, ale o mýtus a mocný symbol, který má velkou odezvu mezi lidmi. Pouhý mýtus, můžeme si říci – ale mýty mají obrovskou sílu, schopnou pohnout dějinami.

I v minulosti docházelo při apokalyptických očekáváních k drastickým událostem, válkám, násilnostem nebo všeobecnému šílení, kdy lidé odhazovali minulost, opouštěli rodiny, rozdávali všechno jmění a odcházeli do pustiny nebo páchali hromadné sebevraždy. Bez ohledu na to, co si myslíme o hrozivých konjunkcích, vlídných mimozemšťanech a zlých ještěrech z vesmíru, jedno je jisté: v naší kultuře je nahromaděná ohromná spousta nespokojenosti a vzteku, který se v této chvíli vybíjí mimo jiné v představách velké katastrofy a nového začátku. Co se stane, až k tomu nedojde, až se ukáže, že zlatý věk nepřišel a staré problémy jsou pořád tady, stále stejně palčivé? Zastydíme se a půjdeme normálně do práce jako každý den – nebo vezmeme věci do vlastních rukou?

A není to tak absurdní představa, jak by se mohlo zdát. V Evropě panuje napětí, které se už v minulých letech často vybilo násilně – vzpomeňme na nepokoje ve Španělsku a Francii nebo rabování v Británii. Zdánlivě nepochopitelné vandalství bez příčiny je zjevným projevem napětí a nespokojenosti ve společnosti, jehož jinou tváří je „fenomén 2012“. Nevzdělaná chudina rozbíjející výlohy a fantasta snící o novém zlatém věku toho mají společného více, než by se mohlo zdát.

Jaký z toho můžeme udělat závěr? Zatím, zdá se, žádný. Ano, vždycky bylo nejhůř, to však neznamená, že problémy, které stojí v pozadí celé věci, nejsou reálné. A až projde prosinec 2012 bez velkých událostí, měli bychom si uvědomit, že sen o očištění a krásnějším světě se může uskutečnit jen s vynaložením vlastních sil člověka v každodenní snaze. A že naše současné problémy za nás žádný mayský kalendář, ať už je sebevíce fascinující, nikdy nevyřeší.

National Geographic. Jde o poslední díl seriálu, který v tomto časopise vycházel v průběhu tohoto roku.

Celý seriál Mayský kalendář a rok 2012 je pak tady.

1 komentář:

  1. Přiznám se, že z mého pohledu je tenhle článek možná až moc "moralistický"... Ale zaujala mě ta myšlenka, že vždycky je nejhůř... Skoro bych řekla, že obzvlášť Češi se v brblání a stěžování úplně vyžívají.

    Mám proto jiný návrh: Pokaždé, když se vás někdo zeptá, jak se máte, odpovězte se širokým úsměvem, že skvěle! Vám to sice nepomůže, ale aspoň tím otrávíte všechny brbly v okolí! ;)

    OdpovědětVymazat

1. Do velkého textového pole napište komentář
2. Vyberte podpis, lze i anonymní
3. Klikněte na tlačítko "Přidat komentář"
4. Opište písmena z obrázku (ochrana proti spamu)