středa 30. ledna 2013

Vyznání

Na podzim to bylo deset let, kdy jsem objevila Abarin. Od té doby jsem mu, až na pár přestávek, věrná. Myslím si, že takové výročí si už zaslouží menší ohlédnutí a rekapitulaci.

Na Abarin jsem přišla v době, kdy naše dříve intenzivní hraní na živo tak nějak ustrnulo. Možnost hrát dračák na netu mě zcela uchvátila. Myslím, že jsem zapadla celkem rychle, měla jsem štěstí, že můj první PJ byl s mým hraním spokojený a doporučil mě dalšímu – a pak už to jelo.

Jaký byl Abarin tenkrát, tedy spíš, jak se na něm hrálo? Rozhodně mnohem rychleji, nebylo neobvyklé, že v jeskyni za den přibylo i několik desítek příspěvků. To na jednu stranu bylo skvělé pro vžití se do postavy a také návaznost v ději, na druhé straně ty příspěvky nebyly tak kvalitní, jak je tomu ve většině jeskyní dnes. Ostatně, můžete to posoudit sami, pokud se začtete do některých jeskyní z té doby v Letopisech.

Ale Abarin, to nejsou jen jeskyně a hraní, ale hlavně lidé. Poznala jsem zde spoustu skvělých hráčů a troufám si tvrdit, že našla spoustu dobrých přátel. V této době měl Abarin Pavučinu, což byl vlastně komunikační prostředek pro hráče formou chatu. Takže si spolu lidé, pokud měli zájem, mohli vesele povídat tak, jak to dělají dnes třeba prostřednictvím ICQ.
Nezůstalo jen i „virtuálních“ známostí. Ano, se spoustou z vás jsem se setkala osobně. A jsem za to moc ráda. Ať už to bylo první setkání, kdy jsme se s Morrem vypravili z Jeseníků až do Liberce ke Garrymu, nebo pak akce u nás ve Vrbně buď na chatě Sokolce, nebo Rosnatce, kdy mě vlastně pokaždé nepřestávalo udivovat a těšit, kolik lidí a z jaké dálky je ochotno přijet, až po návštěvy doma v poslední době.
Všechna tahle setkání byla úžasná a mě dokázala nabít energií, která mi pak dlouho vydržela pomoct překonávat a zvládat realitu všedních dní.
A víte, že existuje několik párů, které se díky Abarinu a těmhle akcím daly dohromady? No není to skvělé?

Ano, Abarin je velký žrout času. Ale pokud se na něm člověk zabydlí, tak jako já, nejde ho prostě jen tak opustit. Přestat hrát. Ztratit kontakt se spoustou lidí zde. Odtrhnout se od dobrodružství, které zde člověk prožívá. Každý potřebuje nějaký únik, odreagování. Každý potřebuje kontakt s lidmi, kteří jsou „postižení“ stejně, jako on.

Pro to jsem za Abarin moc vděčná. Velké díky všem, kteří se podíleli na jeho vzniku a podíleli a podílejí na jeho chodu. Díky za vás všechny, které jsem měla tu čest poznat, ať už jste na Abarinu od mých začátků, nebo jste se z Abarinu a mého života už vytratili, či jsme se poznali relativně nedávno. Bavíte mě v jeskyních a já se snažím na oplátku bavit vás.
Mám vás ráda.
A mám ráda Abarin.

= Janika =

1 komentář:

  1. Těžko hledat slova, těžko komentovat toto hluboké vyznání.

    Děkujeme...

    Děkujeme za tebe Janiko, za to, že jsi duší celého Abarinu.

    Melker

    OdpovědětVymazat

1. Do velkého textového pole napište komentář
2. Vyberte podpis, lze i anonymní
3. Klikněte na tlačítko "Přidat komentář"
4. Opište písmena z obrázku (ochrana proti spamu)