Jeskyně na motivy...

Enolly – postava z jeskyně Drakeni z Pernu

Z jeskyně Drakeni z Pernu bych vám tentokrát ráda představila postavu Enolly, kterou hraje Stouny.

Seděla a pozorovala mořské vlny – jejich ladnost a sílu. Vnímala život, který moře skrývalo. Viděla jiskřivou hru světel, barvy duhy, když se některá z vln zlomila. Cítila slanou vůni – opojnou a silnou. Dokonce rozeznala i slabý zápach mořských řas a vůni ryb. Olízla si rty a ucítila moře i na jazyku. Usmála se – tady byla v bezpečí.

Seděla a pozorovala moře. Jednu věc však vnímat nemohla. Neslyšela křik racků a zvuk tříštících se vln. Neslyšela hučení moře, ani vítr v korunách stromů. Neslyšela vůbec nic… už od narození.

Za pár dní to bude 14 let, co se dívka narodila. Jako nezvykle tiché a klidné dítě. Skoro to vypadalo, že má svůj vlastní svět, že nechce přidělávat rodičům starosti. Byla jejich první dítě, malá radost a to až do chvíle, kdy zjistili, že je dívka hluchoněmá. Na tenhle šok nebyli připraveni. Byli to prostí lidé a s tímhle faktem se nedovedli smířit. Nevěděli, jak děvče vychovávat, jak se o ni starat… takže se vychovávala sama. Rostla a opravdu si vytvářela svůj svět.

Nechodila mezi lidi – skrývala se doma, spoustu času trávila u moře, rybařila. Naučila se jen základům společenského chování. Bylo těžké ji něco vysvětlit a pravda byla, že rodičům velice rychle docházela trpělivost. Když se jim narodilo druhé dítě – chlapec, přestali se o děvče starat úplně. Pokud měla do té doby nějaké jméno, po narození Norika už to byla jen „ona“ nebo „ta“ – stejně se do ní muselo strčit, aby vnímala - tak proč se obtěžovat se jménem.

Postupem času si cestu k lidem přeci jen našla. K těm tichým, přátelským – k rybářům samotářům. Dost starým, aby je to netáhlo na širé moře, ale dost zapáleným, aby se rybaření nevzdali. Především k jednomu. Ke Kalotovi. Kalot byl pravý rybář – tichý, klidný a neuvěřitelně trpělivý. Ukázal dívce spoustu věcí – jak vázat mušky, jak uvařit tu nejlepší rybí polévku a upéct ten nejvoňavější chleba. Naučil ji plavat, najít místa s těmi nejlepšími úlovky. Naučil jí nestranit se lidí. S jeho pomocí zvládala vyjadřovat své pocity.

V součastné době tráví dívka víc času s Kalotem než doma. Společně rybaří, vaří, dost často se stane, že dívka u Kalota i přespí. Není to tak dávno, co se děvče žensky zaoblilo… a lidé začali povídat různé věci - že Kalot učí dívku nejen rybařit, že spolu žijí v hříchu. Říkají, že stařec v sobě má ještě víc než dost sil a že s mladou společnicí se v něm probouzejí dávno zapomenuté choutky. Když se muži napijí, stává se tohle zvláštní soužití často terčem žertů. Vtipkuje se o tom, jak si Kalot užívá němé sténání. Popisují se absurdní praktiky a někdy zazní i velice ošklivé poznámky o tom, že němá žena je dar – že ji stačí prostě přehnout a ona neřekne ani popel. Nic z toho není pravda.

Kalot o tomhle všem moc dobře ví. Rozčiluje ho hloupost místních lidí. Rozčiluje ho i to, že tu dívka bude muset strávit zbytek života. Nepochopená. Samotná. Jiná. Bojí se dne, kdy zemře. Párkrát ho napadlo, že dívku odvede pryč. Někam, kde mají pro lidi jako je ona pochopení. Jenže co když takové místo neexistuje. A navíc na takovou cestu už nemá dost sil.

***

Na téhle dívce je na první pohled něco zvláštního. Je tichá, nemluvná a tak nějak jiná. Nereaguje na pozdrav, neodpoví vám na otázku. Možná se na vás podívá a ten pohled řekne víc, než tisíc slov, možná se usměje a potěší tím, jakoby celý den šeptala lichotky. Ale na zavolání se nikdy neotočí. Vzkaz nevyřídí. Je totiž hluchoněmá.

Nejspíš díky tomu se straní lidí, bojí se jich a nerada se pokouší o komunikaci s nimi. Na druhou stranu miluje život – raduje se z maličkostí, jako je vítr ve vlasech a západ slunce, krásná květina nebo duhově zbarvená rybka. Je tak trochu šotek, a pokud si získáte její důvěru, pokud se stanete jejími přáteli, občas vám provede nějaký ten vtípek.

Ano - je maličko dětinská. A nechápe, co je to stud. Svléknout se a skočit do moře je pro ni ta nejpřirozenější věc, vždycky to tak dělala – nikdo ji nejspíš neřekl, že je na tom něco špatného…hluchota mluvení neulehčuje.

Zlobí se, když se jí někdo pokouší vysvětlit, co je to zvuk. Přirozeně nechápe ani hudbu ani tanec.

Díky její tichosti si nemusíte všimnout, že dívka usnula, ale když se tak stane – spí jako dřevo. A nejlépe se jí spí v malých prostorech – jako je skříň. Nelekejte se, když jí v nějaké najdete klidně oddychovat. Obecně se dá říct, že víc času ve skříni prospí, než aby se v ní přehrabovala - není marnivá – oblékání ani česání moc nedá.

Snad protože je tak drobná a mrštná dokáže velice rychle běhat. Snad protože je žena neumí dost dobře házet.

Ještě je dobré zmínit i to, že děvče neumí číst ani psát.

***

Drobná a hubená, stále tak trochu dětská…i když je pravda, že se u ní začínají objevovat první ženská zaoblení – tak by se dala popsat dívčina postava. Neměří víc než 150 cm. Má hubené nohy i ruce, vystouplé klouby a skoro žádná prsa. Vždyť jí ještě není ani 14 let.

Obličeji dominují velké oči barvy medu. Ty odvádějí pozornost od kulatého nosíku i plných růžových rtů. Jemné, sluncem vybělené vlasy se neposlušně vlní a padají dívce do půlky zad.

Děvče se obléká do prostých plátěných šatů světle hnědé barvy. Střevíce nosí jen zřídka, nejraději běhá bosa. Důkazem jsou věčně špinavá chodidla.

= Stouny =