Knihy, které by neměly zapadnout… Stopařův průvodce Galaxií

Máte rádi suchý anglický humor?  A co třeba absurdní situace? Dokážou na vaší tváři vykouzlit úsměv? Pak možná právě pro vás bude tím pravým, pro mnohé již kultovní kniha, Stopařův průvodce Galaxií.  A jak už to bývá u úspěšných titulů, dočkal se tento humoristický svazek pokračování - rozrostl se v trilogii, která nakonec nabobtnala v pět knih (Stopařův průvodce Galaxií; Restaurant na konci vesmíru; Život, vesmír a vůbec; Sbohem a dík za ryby, Převážně neškodná).

Nutno ještě říci, že Stopařův průvodce Galaxií se původně zrodil jako rozhlasový seriál, jehož úspěch měl za následek vznik jeho literární podoby, která se datuje do roku 1979… a samozřejmě již zmiňované rozrůstání.

Vše začíná tím, že se hlavní hrdina, Arthur Dent, jednoho dne probudí a zjistí, že před domem mu stojí buldozer. Právě se chystá demolice jeho domu, který stojí v cestě plánované dálnici. Arthur ani chvíli neváhá a dům brání vlastním tělem – leží na protest v bahně před buldozerem, oděn jen v župan, který měl po ránu na sobě. Do toho na scénu přichází Ford Prefect, Arthurův přítel (údajně nezaměstnaný herec, který, jak záhy zjistíme, je ve skutečnosti mimozemšťan) se zprávou, že brzy dojde ke konci světa – Země totiž stojí v cestě plánované galaktické dálnici.

Ford naštěstí ví, jak si stopnout kosmickou loď a tak s Arthurem unikají z místa katastrofy, aby začala jejich cesta vesmírem a nezapomenutelná setkání s obyvateli různých galaxií.

Je to takový trochu bláznivý výlet do vesmíru, plný absurdních situací, se kterými se náš hrdina setkává a musí se s nimi nějak popasovat.  A pozor, dojde i na otázky okolo smyslu života…

Kniha (či knihy, budeme-li se bavit o celé sérii) je natolik specifická, že určitě nesedne každému, ale byla by škoda ji minout a nechat se o ni ochudit. Já se k ní každopádně vracím rád…

Ukázka
 
„Hovoří k vám Prostetnik Vogon Jelc z Galaktického úřadu pro plánování hyperprostorové dopravy.“ pokračoval hlas. „Jak nepochybně víte, plány pro rozvoj okrajových oblastí Galaxie vyžadují vybudování nové hyperprostorové expresní dálnice, která má vést vaší sluneční soustavou. Vaše planeta je bohužel jedna z těch, které jsou určeny k demolici. Celá akce bude trvat necelé dvě minuty. Děkuji vám.“
Rozhlas umlkl.
Děs nepochopení zachvátil přihlížející Pozemšťany. Hrůza se zvolna sunula shromážděnými davy, jako by to byly železné piliny na listu papíru, pod nímž se pohybuje magnet. Vtom propukla panika, zoufalá touha prchat, jenomže nebylo kam.
Když to Vogoni viděli, zapnuli znovu improvizovaný rozhlas:
„Nemá cenu tvářit se překvapeně. Všechny plány a příkazy k demolici jsou už padesát pozemských let vyvěšeny na vašem místním plánovacím odboru na Alfě Centauri, takže jste měli spoustu času vznášet formální protesty. Teď už je pozdě dělat kvůli tomu rozruch.“
Rozhlas opět zmlkl, jen ozvěna se nesla krajinou. Obrovité lodi se na nebi zvolna a bez námahy obrátily. Na spodku každé z nich se objevil otvor, čtverec černé prázdnoty.
Za tu chvíli se někde někomu zřejmě podařilo zmocnit se vysílačky, zaměřit vlnovou délku a odvysílat vogonským lodím zprávu, orodující za planetu. Nikdo neví, co se v ní říkalo, zato všichni slyšeli odpověď. Rozhlas znovu zlobně naskočil. Hlas zněl tentokrát hodně otráveně.
„Co tím chcete říct, že jste nikdy nebyli na Alfě Centauri? Proboha, lidstvo, vždyť je to jen čtyři světelné roky! Je mi líto, ale když se neobtěžujete zajímat ani o místní záležitosti, je to vaše chyba.
Energizujte demoliční paprsky!“
Z černých otvorů vytryskl světlo.
„Taková pitomá apatická planeta,“ dodal hlas na téže vlnové délce, „s tou se přece nebudu párat!“ A kdosi vypnul rozhlas.
Bylo děsivé hrůzyplné ticho.
Ozval se děsivý hrůzyplný zvuk.
Bylo děsivé hrůzyplné ticho.

= Morr =