Vendelínovy patálie: Bojkot interakce mezi postavami… (díl 4.)

Vendelín (Albus): „Podívám se zamyšleně na zamčenou truhlu. „Možná by to šlo něčím vypáčit?“ navrhnu nesměle a podívám se na Koren. Začnu se rozhlížet po něčem, co by nám v tom mohlo být užitečné. Ovšem nenacházím nic než zaprášené draperie, zřejmě závěsy, a všudypřítomné pavučiny.

Zklamaně se otočím ke Galenovi, který prohlížel druhou půlku místnosti. „Ty něco máš?“ zeptám se, i když čekám stejně žalostný výsledek jako je ten můj.
„No, asi budu nejužitečnější, když půjdu hlídat ke dveřím. Beztak stejně nikdy nikdo nedá na mou radu.“ povzdychnu si v duchu a přesunu se tiše k ústí chodby, ze které jsme přišli. Protáhnu se kolem dveří a vyklouznu ven.

Betka (Koren): „Vzhlédnu od zámku na truhle a chci Albuse ujistit, že to zvládnu. Ovšem on jen promluví na Galena, a než mu ten stihne odpovědět, Albus zmizí na chodbě.“

„Vendelíne, kdybys dokázal počkat na odpověď, když už položíš otázku, nemusel bys hledat vůbec nic! Koren si s tím zámkem totiž hravě poradí! A kdyby ses nesbalil a opět uraženě neodkráčel na chodbu, možná by ti to stihla i říct…“ hlesne otráveně Betka.

„A Galen našel za jedním závěsem skrýš, kde byl solidně naditý měšec stříbrňáků, ale když ty už jsi na chodbě, bude se muset dělit jen s Koren.“ dodá se svatouškovským úšklebkem Jáchym.

„A já musím říct, že mě příspěvky typu: už se nadechuju, že odpovím, ale nestihnu to… vůbec nebaví. To si můžeš pak hrát sám, když nás tam k ničemu nepotřebuješ!“ zakončí teď už naštvaně Betka.

Přece nebude Vendelín psát příspěvky o dvou větách. Kam by to došlo? Vždyť by se to vůbec nepohnulo?! A beztak ho často ostatní hráči přehlíží a nereagují na jeho narážky… Opravdu? A nemůžeš si za to, Vendelíne, ty sám? Je těžké mluvit na někoho, kdo už tam dávno není. Betka má pravdu. A ani se nedivím, že už ji nebaví věčně nedokončené rozhovory s tvou postavou.

Interakce je podle mě to nejzábavnější na hraní DrD. Rozhovory s ostatními a reakce na jejich podněty pomáhají formovat vlastní postavu a vy tak máte možnost vše lépe prožívat. Koho by bavilo suché popisování typu: jdu tam, otevřu to, seberu to a jdu domů?! K tomu nepotřebujete ostatní a vystačíte si s PC hrou. Rozhovory k RP hraní patří, a když jim nedáte šanci, kazíte zábavu nejen sobě ale i ostatním!

Vendelínův blbníček aneb zápisník zkušeného hráče:
1) pozor na slovíčko „pokud“ – je zbytečné reagovat na něco, co se ještě nestalo
2) pozor na zázračnou intuici – nezapomínejte oddělovat vědomosti hráčů od vědomostí postavy
3) to, že zahraju situaci po svém, bez ohledu na ostatní, ještě neznamená, že to tak opravdu proběhlo
4) když na někoho promluvím, měl bych si počkat na odpověď

= Niniane =