Těžký život PJ abarinského aneb… divné postavy

Tak moji milí, jeskyně pro nováčky a s nimi spojená úskalí jsem si již s vámi probírat dovolil. Na jedu věc jsem ale zapomněl, na divné postavy. Co tím myslím?

Už nějaký ten pátek máme na Abarinu při tvorbě postavy možnost vybírat nejen z klasických dračákovských ras a povolání, nabídka je opravdu široká. Jistě, je to dobře, protože Abarinská jeskyně a příběhy se neomezují jen na pravidla a světy Dračího doupěte.

Ale vysvětlete to nováčkům. Některé z nich lákají neuvěřitelné kombinace a tak se mi už ve verbířích objevil třeba upír zaklínač či kentaur nekromant.

Jistě, chápu, někdy může být lákavé zahrát si neobvyklou a zvláštní postavu, myšleno v neotřelé kombinaci rasy a povolání. A také by mé piké srdce i nad těmito šílenostmi plesalo, kdyby takovým postavám odpovídal jejich životopis, kde by bylo náležitě poutavě, logicky a zajímavě vysvětleno, jak se z takového upíra stal zaklínač (či snad ze zaklínače upír?), nebo z kentaura nekromant. Ale ono ne. Prostě jen tuctový, nic neříkající a nezajímavý životopis. A to je potom těžké smířit se s takovou postavou. Je těžké za ni hrát – což si nováček nepřizná. A pro mě, jako PJe, je těžké s ní v příběhu pracovat.
Snad jen z čiré škodolibosti dovést družinu s kentaurem nekromantem k lidem, žijícím na stromech a dostávajících se do svých příbytků po provazových žebřících. A pak si jen se šíleným smíchem a mumláním mnout ruce: „A teď šplhej, kopytníku, jsem na tebe zvědavý!“

Jak vysvětlit takovým hrdinům, že zajímavost postavy nespočívá v takových šílených kombinacích, ale v tom, jaká postava je, jak dobře je vytvořená a zahraná? Že takový obyčejný mladičký hošík s prakem může být tisíckrát zajímavější, než démon druid?

Takže abyste mě pochopili – nejsem proti divným postavám. Pokud jsou dobře vymyšlené a zahrané. Pokud hru nějak obohatí. A pokud nejsou divné, jen aby byly divné. Ne takhle:
„Elf kouzelník? Tsss, to je tak obyčejné a běžné a nudné…
To takový skřet paladin… to tu ještě nebylo!“

= Janika =