pátek 31. srpna 2012

Smršť otázek pro zvídavé abariňáky



Je jedním z redaktorů NAMRA, do kterého pro vás připravuje mimo jiné Knihy, které by neměly zapadnout. Na Abarinu se s přestávkami a tak nějak nenápadně pohybuje už deset let. A je to můj dlouholetý přítel.
Morr.
Ideální oběť dnešní Smršti.


Začneme pomalu, ale tím, co je pro Abarin celkem důležité. Co ty a Dračí doupě? Jak ses k němu dostal? A jak jsi na tom s hraním naživo teď?
No, to už je pěkná řádka let… to už si snad ani nevzpomenu :-) Ale možná bys mi mohla napovědět…
Ale ne, není třeba. To víš, že si vzpomínám. Bylo to vlastně nedlouho po té, co v ČR pravidla DrD vyšla. Přesný rok si teda opravdu nevzpomenu, ale mohlo to být někdy v roce 1992, když se jedna všetečná osůbka (na Abarinu známá jako nějaká Janika), která vedla literární sci-fi kroužek, spřáhla ještě s několika mlaďochy a zrodilo se první dobrodružství. Je pravda, že u úplně prvního sezení jsem ještě nebyl, ale netrvalo dlouho a i já se zapojil do hraní, které vyústilo v mnohaleté spřádání příběhů.
Před pár lety, jsem ještě hrával DrD na živo, ale nyní se dvěma dětmi, už jsem naživo pěkně dlouho nehrál.
Ale kdo ví, kdy se zase k nějakému živohraní nachomýtnu ;)

A když tak vzpomínáš na tu spoustu úžasných příběhů, na kterých ses začal podílet později i jako Pán jeskyně, jaký byl tvůj nejsilnější zážitek?
No to je záludné… popravdě ani nevím. Těch zážitků bylo samozřejmě mnoho. Když si vezmu ty rané naivní příběhy, kdy šlo o objevování tajemných komnat a pokladů (které ve své době měly kouzlo) až po řešení všedních problémů a vztahů dobrodruha k družině a okolí, tak bych vždy něco našel.

Ale hodně mě bavilo tvé dobrodružství s prokletou lodí (kdy jsme se nedobrovolně ocitli na lodi na niž jsme nemohli zemřít, ale ani jsme se z ni nemohli na dlouho vzdálit a ponorková nemoc mezi družinou rostla a rostla a my se ne a ne prokletí zbavit) a neskromně přidám i dobrodružství, které jsem vedl jako PJ, a to Ledové pláně (dobrodružství v němž skupinka dobrodruhů se snaží marně zamezit rozpínavosti impéria, kterému k invazi nevědomky pomohla)… to jsem si taky pěkně užil.
Děkuji ;)
Ledové pláně jsme si užili všichni, tohle dobrodružství bylo silným zážitkem zase pro mě a myslím, že na mně zanechalo trvalé následky ;)

V úvodu jsem na tebe prozradila, že na Abarinu jsi už deset let. Tedy přesněji řečeno před deseti lety jsi Abarin objevil. Celou tu dobu jsi se ale na něm nepohyboval, nehrál jsi. Co se stalo?

Je to jednoduché, po pár letech hraní na Abu se mi naskytla možnost ilustrovat Bestiář DrD+ a to si vyžádalo rok práce po večerech a víkendech a tak už na Abarin nezbyl čas.
Když jsem ilustrace v roce 2006 dodělal a opět se na Abarinu objevil, měl jsem tu smůlu, že jeskyně, do které jsem se přidal, po pár příspěvcích co jsem stihl napsat, zamrzla a skončila. A nějak jsem pak neměl motivaci zapojovat se někam dál… a tak jsem sledoval abarinské dění tak nějak z dálky (sem tam jsem na něj zavítal, omrkl co se děje a tím to skončilo).
Pak opět aktivně začala hrát i moje manželka, která měla taky malou pauzu, a díky ní se nachomýtl k jeskyni Polibek ledové královny. A protože mě zaujalo téma a lokalita kde se příběh bude odehrávat a protože se mi líbil styl psaní PJky Marín, napsal jsem Marín a opět jsem se do abarinského koloběhu zapojil.
Máš tedy možnost porovnávat. Když porovnáš Abarin před deseti lety a nyní, co se podle tebe změnilo? Co k lepšímu? Co k horšímu?
Rozhodně nyní jedou dobrodružství pomaleji, než tomu bylo před lety. Sice by se to dalo považovat za změnu k horšímu, ale vzhledem k tomu, že nepatřím mezi ty, co by hýřili volným časem, tak mi to vyhovuje.

Dříve abariňáci více diskutovali nad příspěvky v článcích, více přispívali, dnes je tu z tohoto pohledu tak trochu mrtvo… to je možná trochu škoda.

Svého času byla fajn i Pavučina (něco jako chat mezi dvěma hráči co jsou zrovna on-line).
Každopádně myslím, že má Abarin stále co nabídnout i když má samosebou i své mouchy...

Sám vedeš na Abarinu jednu jeskyni - Šedou smrt. Co bys o ní ostatním prozradil?
Je to taková komorní jeskyně o pár hráčích. Příběh se odehrává na jednom hradě a v jednom městě, kde se šíří podivná nemoc. Nejde o žádný epický příběh, nějaké cestování od někudy někam, ale spíš tak trochu o detektivku. Fantasy prvků tam moc nenajdeš, snažím se spíše o fiktivní svět, který vychází ze středověku…
A především se snažím o interakci mezi postavami, snažím se hráčům dávat co nejvíce prostoru, ale zároveň držet nějakou linii aby se to nerozsypalo.
Každopádně, když bude chtít někdo nakouknout, ať nakoukne ;)
A za sebe můžu říct, že se ti to daří - a jistě, přijďte se na nás podívat ;)

Prozradil jsi, že jsi autorem ilustrací v Bestiáři DrD+. Jak ses k téhle zajímavé práci dostal?

Díky :-)
K Bestiáři jsem se dostal díky tomu, že mě oslovil autor textů Erric (Matouš Ježek), že zahlédl na internetu pár mých výtvorů a jestli bych nešel do ilustrování Bestiáře. Tak jsem si řekl – proč ne.
Domluvili jsme se, co a jak (s Erricem a s Bouchim za Altar) a pustili se do práce. Každopádně to byla zajímavá zkušenost a s Erricem se spolupracovalo dobře. Ale bylo to časově náročné, takže tady patří velký dík i manželce za shovívavost.
Takže malování patří mezi tvé koníčky?
Ne ;)
Je to pro mě více než koníček.
Nějak to patří k mému životu. V posledních třech letech se věnuji převážně rytinám, hlubotisku - konkrétně škrábané rytině - mezzotintě.
Kdy se obraz vytváří na měděném plechu, který pak slouží jako matrice pro tisk.
Z plechu se to vytiskne na papír a tak vzniká finální obraz.
To zní velmi profesionálně. A vím, že netvoříš jen tak do šuplíku. Máš nějaký sen, přání, čeho by jsi chtěl v této oblasti dosáhnout?
Chtěl bych se hlavně zlepšovat, pracovat na sobě. Tak abych viděl nějaký vývoj a posun ve svých pracích. A aby si ty práce nacházely své diváky.
A nebylo by k zahození mít nějakého sponzora a věnovat se výtvarné tvorbě naplno. Ale ne tak aby na tom závisela má obživa (proto ten sponzor, mecenáš), aby se z toho nestala řehole.
Abych měl chuť neustále tvořit.
Tak to ti přeji, aby se nějaký takový mecenáš našel.

Když už jsem výše nakousla ty koníčky, čím se bavíš ve volných chvílích?

Díky za přání, mecenáš je fakt hezká představa, ale na druhou stranu stojím nohama pevně na zemi a nelítám s hlavou v oblacích. :-)
Pokud jde o volné chvíle, tak velkou část z nich trávím s rodinou, pak kreslením (rytinami), četbou a posilovnou. A čas od času i něco napíšu.
No jeden nikdy neví ;)

V NAMRU máš na starosti rubriku Knihy, které by neměly zapadnout, takže máš ke čtení a knihám určitě veskrze kladný vztah. Co čteš zrovna teď?

Jo, jo ke knihám mám vztah opravdu vřelý. Jen toho času by mohlo být víc – je to tak trochu nedostatkové zboží, vzhledem k tomu co všechno chci přečíst a co všechno chci nakreslit :-)
Před pár dny jsem dočetl Tanec s draky (zatím poslední ze série Píseň ledu a ohně) od G. R. R. Martina a nyní čtu Sběratelé ostatků (dobrodružný příběh ze 14 století) od Vladislava Vondrušky. A pak se chystám na dalšího Stephena Kinga.
No ano, času není nikdy dost.

Vím ještě o jedné tvé lásce (tedy kromě lásky k tvé úžasné manželce a dětem) - o Norsku. Jak vlastně vznikla? Proč Norsko?

„Zasněně se usměji“ Norsko…jo Norsko. Nedokážu říct, jak tato láska vznikla. Vždy jsem měl rád sever, vždy jsem k němu měl tak nějak vnitřně blízko. Vyhovuje mi chladnější počasí, miluji hory… obecně je mi blízká celá Skandinavie, ale Norsko vede asi pro svou rozmanitou přírodu. Pro své fjordy, náhorní plošiny a masivy hor. Líbí se mi i norština jako jazyk. Chvíli jsem na norštinu i chodil, a kdybych měl více času, určitě bych v ní pokračoval.
A když jsem Norsko navštívil, byl jsem prostě uchvácen ;)
Každý má asi takové své místo ;)

Ale vraťme se z chladného severu zpět na Abarin - chtěl bys něco zásadního sdělit lidu abarinskému? Nebo jen tak někoho pozdravit, popřípadě něco vzkázat? Prosím, máš možnost ;)

Hmm...moc originální to sice nebude, ale budu rád když mí spoluhráči vydrží na abarinu, abychom společně stvořili další a další příběhy.
A ostatním abariňákům popřeji, ať najdou takovou jeskyni, která jim bude vyhovovat a ať si ji náležitě užijí a píšou a píšou.
Takových přání není nikdy dost ;)
Já ti děkuji za ochotu a trpělivost a popřeji ti hodně zdaru hlavně, co se týká kreslení - ale vlastně ve všem, co čeho se pustíš ;)

Nápodobně ;)

= Morr a Janika =

2 komentáře:

  1. Nu tak bylo to přesně v roce 1992 :) Tehdy jsem s hraním začínal i já. Škoda jen, že už nemám úplně ta původní první pravidla DrD, kde mě chodec místo meče flétnu a kde byly další vychytávky :)
    Mimochodem kdo zná mou postavu trpaslíka Melkera, její vznik se datuje právě do tohoto roku... :)

    Melker

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Heč a já ta původí pravidla ještě mám ;)
      Jo jo a moje první postava byl právě hraničář ;) Ale umřel brzo, RPG jako vyšité, aniž bysme ten výraz tenkrát znali - v jeskyni mu cosi zabilo psa a byl z toho tak vyřízený a zdrcený, že nedával pozor a pak něco zabilo i jeho ;)
      PJ tenkrát nechápal, ale já to tak prostě zahrát musela ;)

      Vymazat

1. Do velkého textového pole napište komentář
2. Vyberte podpis, lze i anonymní
3. Klikněte na tlačítko "Přidat komentář"
4. Opište písmena z obrázku (ochrana proti spamu)