čtvrtek 28. června 2012

Jeskyně na motivy...

Stíny nad Antivou - Aniki

Jednou z organizací, se kterými se můžeme ve světě Thedasu setkat, jsou Antivánské Vrány. Gilda nájemných vrahů a špehů. Vrány jsou vlastně hlavní politickou silou Antivy. Ano, protože víceméně každý, kdo se v Antivě dostal k moci, dostal se k ní za využití služeb Vran.

Pověst předchází Vrány ve všech zemích Thedasu a jejich služby jsou žádané a drahé. A čím je tato organizace tak výjimečná? Je to hlavně tím, jak vychovávají své členy. Kupují je jako malé děti a od malička je tvrdě cvičí jen k jednomu – k zabíjení a naprosté loajalitě k Vranám. A to v drsném konkurenčním boji – dospělosti se dožijí jen ti nejlepší. Zrůdné, ale účinné.

A když už se v názvu jeskyně Antiva vyskytuje, je celkem logické, že jednu Antivánskou Vránu najdeme i v téhle skupině Šedých strážců. Pojďme se seznámit s osudy Najlina – nyní Anikho. Je celkem pochopitelné, že Aniki je trochu netypická Vrána. Ono s chladným strojem na zabíjení by nebylo tolik zábavy jak pro mě, jeho hráčku, tak pro ostatní. A ostatně dokonalá a bezchybná Vrána by se asi těžko stala Šedým strážcem.

Ale vezme to pěkně po pořádku. Najlinovým otcem Petungem a tím, jak se vlastně Najlin k Vranám dostal.


Ze života Anikiho - Petung

Petung sedí v hospodě U slunce, podniku nevalné pověsti. Klidně a mírně pohrdavě se dívá na elfku, Hiali, která sedí naproti němu. Právě dnes je mu dvacet let. A právě dnes byl povýšen, stal se oficiálně Straším, tím, který dostal na starost výcvik Vraních mláďat. Ano, již v tak mladém věku. Není snadné se mezi Vránami dostat mezi nejlepší, jemu se to podařilo. Pěkný dárek k narozeninám.
Dárek, který přinesla Hiali, ale rozhodně nečekal. Pohlédl na mimino v její náruči, které se v šátku zavrtělo a zakňouralo.
“Tohle je tvůj problém, Hiali, mne do toho netahej! Měla ses ho zbavit, než se narodilo. Já ti s tímhle nepomůžu.“
Elfka se ušklíbne, oči ji zlobně zablýskají.
„Řekla bych, že tak trochu je to i tvůj problém, Petungu. Nechci to. Nechci se o to starat. Je to bastard, ani elf, ani člověk. Mám co dělat sama se sebou, ne tak ještě toto.
A potřebuju prachy. A ty mi je dáš! Nebo se tví nadřízení o tomhle dozví!“

Petung překvapeně zamrká. Ona mu vyhrožuje? A tak hloupě? Myslí si, že s tímhle pochodí? Každému je jedno, kolik má která Vrána kde potomků. Když se dotyčný na ně vykašle a netahá si je do života.
Pokrčí rameny:
“Jsi pitomější, než jsem si myslel Hiali. Jestli tohle provedeš, dosáhneš leda toho, že tvé tělo najdou někde v kanálu.“
Elfka se zarazí a pohlédne do jeho chladných a ledově modrých očí. Polkne. Došlo jí, že přestřelila.
“Dobrá…Nechci žádné peníze! Ale nechci ani jeho!“
Prudce vstane, položí dítě na stůl a než se Petung na něco vzmůže, uteče. Na okamžik zachvátí Petunga panika. Jen na chvíli. Pak pokrčí lhostejně rameny.

No co, kluku, skončíš jako nechtěná koťata. Nenarodil ses holt pod šťastnou hvězdou.
Vstane, skloní se nad dítě, vezme jej do náruče a překryje cípy šátku. V tom okamžiku klučík uchopí jeho prst, bezzubá ústa se zformují do něčeho, co asi má být úsměv a jasně modré zářivé oči se upřou na Petungovu tvář.
V tu chvíli jako by Petung zkameněl a s podivným výrazem ve tváři kouká na mrně.
Ty oči… jsou to moje oči…
Usmívá se na mně. A… a je to má krev, můj syn. Je tak maličký, bezbranný… tak nádherný! Jak jen o něm mohla mluvit jako o „tom“? Jak jen ho může nemilovat?

Nemůžu… nemůžu ho zabít, nedokážu to! Sakra! Proč jsem se jen na něj díval!
Ano, jsem Vrána, jsem zabiják, ale zabít maličké dítě?! Moje dítě?!

Na sucho polkne a bezradně se rozhlédne po krčmě. Malý zase zakňourá a Petung s ním začne pohupovat. Pak mu zajiskří oči, jak se jeho myslí mihne nápad. Neváhá a vyráží z hostince do tmy noci.

***

“Ty ses zbláznil, Petungu!“ vydechne nevěřícně plavovlasá dívka, jen o několik roků starší, než její nečekaná noční návštěva. Ztěžka dosedne na židli a světlo olejové lampy se odráží v jejich nechápavých a vyděšených očích.
“Já se nemůžu starat o děcko! Já jsem Vrána a ne nějaká podělaná chůva!“
„Dlužíš mi za svůj život Rosso. Je mi líto, že ti to musím takto připomínat. Postarej se o toho malého do doby, než bude schopen výcviku a tvůj dluh bude splacen.“

Rossa zírá na Petunga a je jí jasné, že mu není líto vůbec nic. Přeběhne jí mráz po zádech. Ztěžka polkne a podívá se na ten vrnící uzlíček v jeho náruči. Pak se její oči zase zvednou k němu. Usmívá se na ni, ale jeho oči studí. Je jí jasné, že se nakonec podvolí, poslechne. Nic jiného jí nezbývá. Nebyla by první, které by se stala podivná „nehoda“ po té, co se s Petungem nepohodla.
“Dobrá…“ zavrčí.
“Ale nečekej, že ho budu milovat! A jen co se udrží na nohou a udrží v ruce dýku, potáhne na ubikace mláďat!
A co mám říct ostatním, jak jsem k němu přišla?
A jak se sakra ten parchant jmenuje? A čí je?“

“Jmenuje se… Najlin. A čí je, to ti může být jedno. Ostatním povíš, že jsi ho koupila od jeho matky, elfky, kterou znásilnil nějaký chlap, že se o něj postaráš a že bude fajn zkusit cvičit Vránu úplně od malička. O tom, že jsem ho přinesl já, neřekneš nikdy nikomu ani slovo. Milovat ho nemusíš, ale taky mu nebudeš zbytečně ubližovat, jasné?“
Po tomhle podá Petung dítě Rosse a bez jediného dalšího slova a ohlédnutí odchází.

***

Mříž kanálu se odklopí a cosi těžkého se žblunknutím dopadne do stoky. Tělo Hiali, mladé elfí kapsářky a prostitutky ze slumu už nikdy nikdo nenajde. Ostatně – nikdo ji asi ani hledat nebude. Nebude nikomu chybět…

***

“Tak tady ho máš, Petungu! popostrčí Rossa před sebe hubeného ušmudlaného čtyřletého klučíka. Ten se na ni ohlédne:
“Mami…?“
Rossina dlaň s plesknutím dopadne na jeho tvář, zůstane po ní rychle rudnoucí otisk.
“Kolikrát jsem ti říkala, že nejsem tvoje matka, spratku!“

Petung to vše sleduje s nevzrušeným pohledem, ruce založené na hrudi. Klučina ani necekne, jen se zase otočí na Petunga a zadívá se na něj. Usměje se a Petung mu úsměv oplatí. Vzácná chvíle, neusmívá se moc často.
Rossa jen vytřeští oči, když si uvědomí, jak jsou si v tom úsměvu Petung a malý Najlin podobní. Konečně pochopí. Rychle se snaží nasadit lhostejnou masku, aby si Petung nevšiml.
Ale on si všiml a moc dobře. Akorát na rozdíl od Rossy to dokáže dokonale zamaskovat. Natáhne k Najlinovi ruku a když se jí on chopí, odvádí ho pryč, do ubikací pro mláďata.
Venku se na něj opět usměje:
“Víš, Najline, nečeká tě snadný život. Budeš se muset moc snažit. Slib mi, že se budeš snažit být nejlepší ze všech. Jen tak se z tebe stane slavná Vrána, ta nejslavnější ze všech. Ostatně, vlohy na to máš.
Bude to těžké, hodně těžké, ale ty to zvládneš. Věřím ti…“

***

Měla to být jednoduchá akce. Vplížit se do měšťanského domu a zabít ve spánku jeho majitele. Nic, s čím by Rossa neměla dost zkušeností. Teprve v okamžiku, kdy po otevření dveří do ložnice projela její hrudí otrávená šipka, pochopila, že tahle akce je trochu jiná. Třeba už jen v tom, že je její poslední.
“Petungu…“ bylo její poslední slovo, když umírající padala k zemi.

= Janika =

2 komentáře:

  1. No, řekni, Jani, nebyl Petung vždycky roztomilý:)))

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ano Marín, úplný poklad, jen ho vykopat :-D
      Ale ne, mám ho ráda a jsem nadšená, jak jsi se ho jako CPčka v jeskyni chopila, jde ti skvěle ;)

      Smazat

1. Do velkého textového pole napište komentář
2. Vyberte podpis, lze i anonymní
3. Klikněte na tlačítko "Přidat komentář"
4. Opište písmena z obrázku (ochrana proti spamu)